ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.1672.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 1672/2017-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. B. , proti žalovaným 1) P. V. , a 2) P. V. , o určení podle §80 o. s. ř., vedené u Okresního soudě v Benešově pod sp. zn. 11 C 8/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2016, č. j. 22 Co 541/2016-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti shora uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, neboť podle něj rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za neřešenou otázku dovolatel považuje „poměr vážného právního zájmu mezi pravomocně vydaným rozhodnutím příslušného správního orgánu, kterým bylo pravomocně nařízeno odstranění objektu a toto pravomocné rozhodnutí správního orgánu nebylo včleněno do pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Benešově u Prahy.“
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatelé vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Argument, podle kterého se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); takový údaj dovolání neobsahuje.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen. Závěr odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně) o existenci překážky věci již pravomocně rozsouzené (§159a odst. 1 a 4 o. s. ř.) nevychází z řešení dovolatelem formulované právní otázky. Jestliže rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na vyřešení vymezené právní otázky, pak dovolání pro její řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu