Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.03.2017, sp. zn. 33 Cdo 2267/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2267.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2267.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 2267/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobce M. P. , zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 8, proti žalované A. P. , zastoupené Mgr. Zuzanou Dygrýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 8/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 30 Co 489/2014-122, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 11. 2014, č. j. 30 Co 489/2014-122, změnil usnesení ze dne 20. 8. 2014, č. j. 12 C 8/2014-77, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl návrh žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků, tak, že žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny; „v dalším“ usnesení potvrdil. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, a zároveň napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jakož i nálezů Ústavního soudu), jakož i otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, popř. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, event. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Současně pod bodem II. svého dovolání formuluje tři právní otázky, pro jejichž řešení by mělo být dovolání přípustné. Jeho dovolání však neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř). Může-li být dovolání totiž přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich samostatně vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatel dává Nejvyššímu soudu na výběr, aby jím vymezené právní otázky posoudil buď jako dosud neřešené nebo jako otázky, které jsou dovolacím soudem posuzovány odlišně (aniž by tvrdil existenci konkrétních rozhodnutí dovolacího soudu řešících právní otázku rozporně) nebo jako otázky, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe (aniž by označil, od jakého ustáleného řešení konkrétní právní otázky se odvolací soud odchýlil), popř. aby již dříve vyřešenou otázku posoudil opětovně, ale jinak (opět bez identifikace již dříve vyřešené právní otázky). Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolatel podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostál a Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Pouze pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. března 2017 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/30/2017
Spisová značka:33 Cdo 2267/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2267.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-06-08