ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.2859.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 2859/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. Š. , zastoupeného Mgr. Martinou Suchodolovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, Masarykovo náměstí 146, proti žalovanému Ing. M. P. , zastoupenému JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, o zaplacení 175.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 53/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2016, č. j. 47 Co 344/2015-267, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. března 2016, č. j. 47 Co 344/2015-267, potvrdil rozsudek ze dne 13. října 2015, č. j. 7 C 53/2011-213, jímž Okresní soud v Jičíně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 175.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný usuzuje na přípustnost svého dovolání z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na „vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“ , konkrétně otázky, zda „dojde k platnému uzavření ústní smlouvy o dílo v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i za situace, kdy strana (žalovaný) vyjádří zcela nepochybně vůli uzavřít smlouvu o dílo v písemné formě, a její nabídku druhá strana (žalobce) ani v přiměřené době nepřijme“ a otázky, zda „je správný závěr soudu, že došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo za situace, kdy skutečnost, že ve smlouvě byly ujednány podstatné náležitosti smlouvy (cena a rozsah díla), soud vzal za prokázanou pouze na základě existence písemného návrhu jedné ze stran (nabídky), ačkoli tento návrh nebyl protistranou akceptován (ani ve lhůtě přiměřené)“ . Přestože ohlásil uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř., jeho námitky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu je vytýkána nesprávnost ( „extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy“ ), popř. neúplnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že s žalobcem (ústní) smlouvu o dílo neuzavřeli, resp. nikdy nedospěli k dohodě o rozsahu oprav věci (havarovaného kluzáku), ani o ceně těchto oprav. Namítá, že odvolací soudu učinil zjištění o rozsahu oprav a jejich ceně z jediného důkazu - e-mailu ze dne 30. 8. 2008, takže jeho skutkový závěr, že došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo, „není podložen žádným z provedených důkazů“ . Bez ohledu na to, že odvolací soud nevycházel pouze z e-mailu obsahujícího návrh smlouvy, který žalovaný žalobci zaslal až po zahájení oprav (tento návrh žalobce neakceptoval), nýbrž z celé řady dalších v řízení provedených důkazů, z nich skutkově dovodil, že si účastníci ujednali konkrétní postup opravy kluzáku (tento postup žalovaný konzultoval se zaměstnancem výrobní společnosti) a že se žalovaný na opravách aktivně podílel (sám opatřoval náhradní díly), je na místě zdůraznit, že uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Argumentuje-li žalovaný v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) z úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci (tj. z jeho skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalobci cenu díla nedluží. Skutkového charakteru je i dovolací námitka, že „v řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že práce žalobce byly vadné“ (a na ni navazující výtka, že odvolací soud pochybil, jestliže zjištěné vady díla nezohlednil). Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit (nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem). Stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů (konkrétně znaleckého posudku znalce Ing. Zdeňka Jeřábka, který žalovaný považuje za „nepřezkoumatelný a nepoužitelný“) promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit (§241a odst. 2 o. s. ř. a contrario ). To, že žalovaný odvolacímu soudu ve skutečnosti vytýká vadnost skutkových zjištění, lze ostatně dovodit již ze samotné formulace otázek, které považuje za dovolacím soudem dosud neřešené. Otázky totiž zakládá na vlastních hypotézách o skutkovém stavu - obsahu „ zcela nepochybně “ vyjádřené vůle a na domněnce, že odvolací soud učinil závěr o uzavření ústní smlouvy na podkladě jediného důkazu.
Bezcenná z hlediska přípustnosti dovolání je námitka žalovaného, že nepřijal-li žalobce v přiměřené době jeho návrh smlouvy obsažený v e-mailu ze dne 30. 8. 2008, je smlouva uzavřená v jiné než písemné formě neplatná podle §40 odst. 1. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Soudy v posuzované věci nezjistily, že by se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu v písemné formě; žalovaný to v průběhu řízení netvrdil, ani neprokazoval. Prokázané skutečnosti o jednání účastníků v průběhu opravy naopak svědčí o tom, že k uzavření (ústní) smlouvy o dílo došlo a s opravami bylo započato před zasláním písemného návrhu žalovaného žalobci.
Přípustnost dovolání není sto založit ani tvrzená vada řízení (porušení poučovací povinnosti podle §118a o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání sporného tvrzení o existenci vad opravovaného kluzáku) s odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3207/2009, a ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013. K vadám řízení totiž dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); o takový případ v dané věci nejde. Přesto dovolací soud považuje za vhodné poznamenat, že žalovaný rozhodnutí, jichž se dovolává, dezinterpretuje, neboť z nich cituje pouze část („dovolací soud může na podkladě podaného dovolání výjimečně přistoupit k zásahu do skutkových zjištění, která učinily soudy nižších stupňů, pokud nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu.“ ) a opomíjí následující text: „existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy však nemůže být založena jen na tom, že obviněný (účastník řízení) předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry.“
K doplnění dovolání, které bylo podáno po lhůtě určené k podání dovolání, nemohl dovolací soud přihlížet (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí rovněž proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v §241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesl.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu