ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3829.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 3829/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Enbridge Capital SE , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12 (identifikační číslo osoby 024 67 585), zastoupené Mgr. Petrou Kinclovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Milevská 834/6, proti žalované BLUE RAY a.s. , se sídlem v Praze 10, Voroněžská 172/24 (identifikační číslo osoby 241 83 725), zastoupené JUDr. Ivem Bártou, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, o neúčinnosti prodeje závodu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 7/2015, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2016, č.j. 1 Cmo 55/2016-60, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2016, č.j. 42 Cm 7/2015-50, jímž Městský soud v Praze připustil, aby do řízení na straně žalobkyně jako další účastnice přistoupily obchodní společnosti Sahos Industry Group a.s., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, identifikační číslo osoby 24136794, SAHOS Trade s.r.o., se sídlem v Pištíně č.p. 134, identifikační číslo osoby 01484826, a NSIG Investment SE, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, identifikační číslo osoby 02977354. Odvolací soud uzavřel, že nebyly shledány žádné důvody pro zamítnutí návrhu na přistoupení dalších účastníků.
Žalovaná v dovolání namítala nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívajícím v obcházení záměny účastníků řízení podle §92 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přistoupením dalších účastníků; podle jejího názoru není žalobkyně ve sporu aktivně věcně legitimována.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §238a je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je podle §238a o.s.ř. přípustné, není však důvodné.
Podle §92 o.s.ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).
K namítanému obcházení ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. je třeba uvést, že nebylo-li při rozhodování o navrženém přistoupení účastníků na straně žalobce do řízení zřejmé (nepochybné), že žalobkyně již v době zahájení řízení nebyla ve sporu aktivně věcně legitimována, jsou splněny podmínky k tomu, aby soud přistoupení dalších účastníků do řízení na straně žalobce připustil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005). Ze žaloby ani z návrhu na přistoupení dalších účastníků nelze s jistotou učinit závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí platí, že soud při rozhodování o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí o věci; důsledkem nedostatku věcné legitimace je zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005). Tento závěr, od něhož není důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, zaujal dovolací soud i v dalších svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, usnesení ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 903/2004, usnesení ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2541/2008, a usnesení ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebyla zjištěna vada, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243d písm. a/ o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu