ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3976.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 3976/2015-160
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. V. , zastoupené JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 237/38, proti žalované M. R. , zastoupené JUDr. Radimem Pařízkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v českých Budějovicích pod sp. zn. 35 C 338/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. dubna 2015, č. j. 19 Co 654/2015-139, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 2015, č. j. 19 Co 654/2015-139, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 12. 2014, č. j. 35 C 338/2014-109, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2014, č. j. 35 C 338/2014-109, zamítl žalobu o zaplacení částky 600.000,- Kč „s příslušenstvím“ a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 14. 2. 2013, č. j. 8 Co 2850/2012-164, Krajský soud v Českých Budějovicích zastavil exekuci na majetek žalované (jako povinné), kterou žalobkyně (jako oprávněná) vymáhala pohledávku ve výši 1.050.000,- Kč s 6 % ročním úrokem podle notářského zápisu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. NZ 275/2009, N 301/2009, sepsaného notářkou Mgr. Zdeňkou Pláničkovou (dále jen „notářský zápis“), neboť obsah notářského zápisu neodpovídá skutečnosti. Místo údaje o tom, že půjčena byla částka 1.050.000,- Kč, realitě odpovídala částka jen 600.000,- Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že účastnice (žalovaná zastoupena F. Š. ml.) uzavřely ústně platnou smlouvu o půjčce částky 600.000,- Kč s tříměsíční splatností. S přihlédnutím k §100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 odst. 3. zákona č. 89/2012 Sb.) – dále jen „obč. zák.“ – přijal závěr, že měla-li být půjčka splatná dne 15. 1. 2010, pak se právo na její vrácení promlčelo dne 16. 1. 2013. Jestliže bylo v exekučním řízení prokázáno, že notářský zápis neobsahuje pravdivé údaje (co do výše půjčené částky), byla vyvrácena domněnka jeho pravdivosti jako veřejné listiny podle §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedené s sebou pojí ten důsledek, že uznání dluhu, které tento notářský zápis rovněž obsahuje, nemůže být platné podle §558 obč. zák., poněvadž neodráží skutečnou vůli žalované, a tedy nezačala běžet nová desetiletá promlčecí doba podle §110 odst. 1 věty druhé obč. zák. Soud prvního stupně nepřisvědčil argumentaci žalobkyně ustanovením §112 obč. zák. Od počátku totiž neměla - na základě nepravdivého notářského zápisu - právo na exekučně vymáhané plnění. Musela si totiž být vědoma vad notářského zápisu, neboť by jinak před exekučním soudem zjevně nepravdivě ve své výpovědi neuváděla, že byla osobně přítomna uzavírání smlouvy o půjčce a sepisu notářského zápisu. Proto podle §112 obč. zák. nelze jí vedené exekuční řízení považovat za řádné uplatnění práva u soudu, které by mělo za následek stavení promlčecí doby. Ze shora uvedených důvodů soud prvního stupně zamítl žalobu pro promlčení uplatněného práva; zároveň odůvodnil, proč nepovažuje žalovanou vznesenou námitku promlčení za odporující dobrým mravům.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 19 Co 654/2015-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Doplnil dokazování sdělením obsahu protokolu o výslechu žalované (slyšené jako svědkyně) před Policií ČR ze dne 20. 1. 2015, z něhož zjistil, že jí žalobkyně půjčila 600.000,- Kč, kterou nevrátila; prohlásila, že žalobkyni tuto částku dluží. Odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a zopakoval, že spornou částku jako půjčku žalovaná převzala dne 15. 10. 2009 od F. Š. ml., že půjčku měla vrátit do tří měsíců, tj. do 15. 1. 2010, a že notářský zápis obsahuje nepravdivé skutečnosti, když je v něm uvedeno, že si půjčila 1.050.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že uznání dluhu ve výši 1.050.000,- Kč co do důvodu a výše, obsažené v notářském zápise, není rovněž pravdivé a neodpovídá „projevené“ vůli žalované. Nelze tak vycházet z toho, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu §558 obč. zák., který by se promlčel v desetileté promlčecí době. Její právo na plnění se tak promlčuje „pouze“ v obecné tříleté promlčecí době podle §110 a §101 obč. zák. Odvolací soud nepovažoval za projev vůle uznat dluh co do důvodu a výše podle §558 obč. zák. protokolárně zachycenou výpověď žalované před policí. Protokol totiž nezachycuje příslib žalované dluh zaplatit. Se soudem prvního stupně odvolací soud souhlasil potud, že nedošlo ke stavení běhu promlčecí doby podle §112 obč. zák. po dobu, po kterou žalobkyně svůj nárok vymáhala cestou exekuce. Exekuční řízení zahájené na základě sporného notářského zápisu nelze považovat za řádné uplatnění práva u soudu, které by mělo za následek stavení běhu promlčecí doby, neboť se v exekuci domáhala částky, kterou prokazatelně žalované nepůjčila. Odvolací soud odkázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2013, č. j. 8 Co 2850/2012-164, jímž byla exekuce zcela zastavena s odůvodněním, že notářský zápis ze dne 15. 10. 2009 není způsobilým exekučním titulem, neboť jeho obsah neodpovídá skutečnosti. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že tříletá promlčecí doba běžela od 16. 1. 2010 a uplynula 16. 1. 2013. Podala-li žalobkyně žalobu k soudu teprve 2. 6. 2014, uplatnila svůj nárok opožděně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (dále též „dovolatelka“), jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř, neboť má zato, že dovoláním napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, konkrétně:
- zda je neplatný celý notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, jestliže některá jeho část neodpovídá skutečným poměrům,
- zda dochází ke stavení (či přetržení) běhu promlčecí doby podáním návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci) podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, je-li nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) následně zastaven, neboť notářský zápis není způsobilým titulem k výkonu rozhodnutí (exekuce),
- zda je námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, jestliže dlužník opakovaně potvrdil přijetí půjčky, ujišťuje věřitele, že peníze dluží a půjčku uhradí, přičemž promlčecí doba uplynula v průběhu exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti,
- zda je písemné prohlášení dlužníka, že dluží věřiteli z konkrétního právního důvodu platným uznáním dluhu podle §558 obč. zák.
Dovolatelka není srozuměna se závěrem odvolacího soudu, že je její nárok promlčen, obsahuje-li notářský zápis ze dne 15. 10. 2009 (zachycující i uznání dluhu) částečně nepravdivé údaje (že na půjčku bylo předáno 1.050.000,- Kč, ačkoliv ve skutečnosti bylo předáno jen 600.000,- Kč), a je tudíž jako celek neplatný, a že na běh promlčecí lhůty neměla vliv okolnost, že před uplynutím promlčecí doby se v exekuci domáhala jeho nuceného výkonu, neboť musela vědět, že notářský zápis obsahuje nepravdivé údaje o výši závazku. Zpochybňuje úsudek odvolacího soudu, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy a že prohlášení žalované do policejního protokolu není uznáním dluhu (a tedy nemá vliv na promlčení), neboť neobsahuje příslib dluh zaplatit. Prokáže-li se, že část notářského zápisu (jako veřejné listiny) je nepravdivá, nemůže mít tato okolnost za následek neplatnost celé této listiny; platnost zbývajících údajů tím nemůže být dotčena a ostatní části notářského zápisu mají nadále platnost řádného exekučního titulu. Neobstojí tak závěr, že notářský zápis v části, jíž žalovaná uznala dluh, je neplatný, protože uznání dluhu „neodráželo vůli dlužníka“, bylo-li prokázáno, že půjčka byla poskytnuta v nižší výši; uznání dluhu tak pokrývá uznaný závazek v „nižší“ výši. Dovolatelka prosazuje názor, že jako právní laik měla k dispozici formálně bezvadný exekuční titul ve smyslu §274 písm. e) o. s. ř., a neměla důvod podávat žalobu o stejné plnění. O tom, že titul neměl vady, svědčí okolnost, že podle něj exekuční soud nařídil exekuci. Vady titulu zjistil v průběhu exekuce odvolací soud, který řízení zastavil na základě usnesení ze dne 14. 2. 2013, č. j. 8 Co 2850/2012-164. Právo žalobkyně se nemohlo promlčet dne 16. 1. 2013, neboť k tomuto datu probíhala exekuce, nařízená podle usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2010, č. j. 49 EXE 7137/2010-38. Před dnem 14. 2. 2013 tedy dovolatelka nemohla vědět, že pohledávku nemůže uplatnit v exekučním řízení podle sporného notářského zápisu. Rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy spatřuje v tom, že:
- žalovaná opakovaně potvrdila, že od žalobkyně přijala částku 600.000,- Kč, - do policejního protokolu žalovaná prohlásila, že uznává, že od dovolatelky přijala a dluží jí částku 600.000,- Kč,
- žalobkyně začala vést exekuci méně než rok po splatnosti nároku podle notářského zápisu a žalobu podala méně než rok a čtvrt po pravomocném zastavení exekuce,
- soudy nejprve exekuci nařídily a teprve po třech letech ji zastavily pro vady titulu,
- na vadách notářského zápisu dovolatelka nenese žádnou vinu.
Za těchto okolností je námitka promlčení vznesená žalovanou výrazem zneužití práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinila, a vůči níž by v jejím důsledku zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva a s důvody, pro které právo neuplatnila včas.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
1. K otázce neplatnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, jestliže některá jeho část neodpovídá skutečným poměrům
Již v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož notářský zápis je podle ustanovení §274 písm. e) o. s. ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen "not. ř."), jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení §274 písm.e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro soudní výkon rozhodnutí, není - jak vyplývá ze znění §274 písm.e) o. s. ř. - rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. §6 not. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §159 o.s.ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. (…) Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst.1 písm.h) o. s. ř. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005, jeho usnesení ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, či rozsudek ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo2714/2013).
Na shora uvedené závěry Nejvyšší soud navázal dále v usnesení ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1292/2003, kde dodal, že kategorii „neplatnosti“ k notářskému zápisu (pojmově) vztáhnout nelze .
V rozsudku ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013, přijal a odůvodnil závěr, podle něhož okolnost, že pohledávka nebo jiný nárok, jichž se týká úkon, o kterém byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vychází ze závazku, který nevznikl, nevylučuje takový zápis jako exekuční titul, na jehož podkladě soud nařídí výkon rozhodnutí (exekuci), obsahuje-li všechny formální náležitosti. Překážkou vykonatelnosti není, že úkon neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům.
Tato otázka předložena dovolacímu přezkumu již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a není tak způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
2. K otázce vlivu podání návrhu na nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti na běh promlčecí doby pohledávky, je-li následně exekuce zastavena podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Uvedená otázka hmotného práva nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena; dovolání je pro její řešení přípustné (§237 o. s. ř.).
Dovolání je důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
Sporný notářský zápis, mimo to, že obsahoval dohodu se svolením k jeho vykonatelnosti (část druhá, třetí, čtvrtá a pátá notářského zápisu), obsahoval též hmotněprávní úkon uznání dluhu co do důvodu a výše 1.050.000,- Kč spojený s příslibem jej uhradit nejpozději do 15. 1. 2010, dále dohodu o zajišťovacím převodu práva k blíže specifikované bytové jednotce (část první notářského zápisu). Pro vymožení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1.050.000,- Kč vedla žalobkyně podle notářského zápisu exekuci, kterou usnesením ze dne 16. 11. 2010, č. j. 49 EXE 7137/2010-38, nařídil Okresní soud v Českých Budějovicích, podle návrhu, který mu došel dne 9. 11. 2010. Tentýž soud usnesením ze dne 12. 7. 2012, č. j. 49 EXE 7137/2010-97, zamítl návrh žalované (povinné) na úplné zastavení exekuce, částečně exekuci zastavil co do částky 450.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 2. 2013, č. j. 8 Co 2850/2012-164, které nabylo právní moci 28. 3. 2013, změnil usnesení okresního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na úplné zastavení exekuce tak, že exekuci na majetek povinné nařízenou podle usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 11. 2010, č. j. 49 EXE 7137/2010-28, zcela zastavil.
Jak již bylo řečeno shora, dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení §274 písm.e) o. s. ř. z materiálního hlediska vykonatelný (…) zároveň platí, že notářský zápis o hmotněprávním úkonu může být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 4361/2011, přijal závěr, podle něhož stavení běhu promlčecí doby ve smyslu §112 obč. zák. zajišťuje ochranu věřiteli v případě, že uplatní v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, v tom smyslu, že promlčecí doba od tohoto uplatnění práva po dobu řízení neběží. Za uplatnění práva, jež bylo pravomocně přiznáno, se považuje i podání návrhu na výkon rozhodnutí či exekuci. Je-li takový návrh podán, po dobu exekučního řízení, v němž je řádně pokračováno, promlčecí doba neběží; je-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce podán opakovaně, pak při splnění podmínky řádného pokračování v řízení dochází k dalšímu (opakovanému) stavení lhůty. Ve svém důsledku to znamená, že promlčecí doba pro uplatnění vymáhané pohledávky se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby. Nelze pominout závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 20 Co 2663/2010, podle něhož v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2663/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 1. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/1978 civ., č. sešitu 9-10/1978).
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný podle §71a až §71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je titulem pro výkon rozhodnutí [§274 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] či exekuci [§40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], s tím, že jde o jediný titul, který není vykonatelným rozhodnutí, vydaným příslušným orgánem. Podle §112 věty druhé obč. zák. se staví promlčecí doba práva, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. Jinak řečeno podáním návrhu na nařízení výkonu (exekuce) pravomocného rozhodnutí staví běh promlčecí doby hmotněprávního nároku (práva). Totéž platí, uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje (§112 věta prvá obč. zák.). Je nepochybné, že za uplatnění práva u soudu se považuje i podání návrhu na výkon rozhodnutí (exekuce).
Na rozdíl od „vykonatelných rozhodnutí soudu nebo jiných příslušných orgánů“ se soud při nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti omezuje jen na zjištění, zda takový zápis obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti; překážkou vykonatelnosti není, že úkon neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům (jako v nyní souzené věci). Zjistí-li soud v průběhu provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst.1 písm.h) o. s. ř. či ustanovení §55 ex. řádu. Není žádného rozumného (natož zákonného) důvodu nevztáhnout účinky podání návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci) na běh promlčecí doby ve smyslu jejího stavení, které dopadají na „vykonatelná rozhodnutí“, taktéž i na notářské zápisy se svolením k vykonatelnosti. Pokud by podání návrhu na výkon rozhodnutí podle notářského zápisu nemělo za následek stavení běhu promlčecí doby, byl by oprávněný podle tohoto zápisu nucen podat žalobu k soudu o totéž plnění přesto, že má k dispozici titul k výkonu rozhodnutí, aby nedošlo k promlčení jeho práva. Podle §112 věty první obč. zák. tedy podání návrhu na výkon rozhodnutí (exekuci) podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti staví běh promlčecí doby.
Shora uvedený závěr nabývá na významu v situaci, kdy po nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud zjistí, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům účastníků, a je tu důvod výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit. Až tímto rozhodnutím se oprávněný z notářského zápisu dozví, že plnění podle notářského zápisu nelze zcela nebo zčásti vynutit; od tohoto okamžiku pokračuje běh stavené promlčecí doby, jestliže nelze oprávněné z notářského zápisu přičítat k tíži, že v „zahájeném řízení řádně nepokračovala.“ Nelze souhlasit s odvolacím soudem (a potažmo se soudem prvního stupně), že dovolatelka v řízení řádně nepokračovala, jestliže věděla, že notářský zápis (exekuční titul) neobsahuje pravdivé skutečnosti, a jde tak o „vadný titul.“ Se zřetelem k tomu co bylo řečeno shora, je závěr odvolacího soudu chybný; notářský zápis je titulem pro soudní výkon rozhodnutí (exekuci), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí. Vědomost o nedostatcích titulu nelze považovat za nikoli řádné pokračování v zahájeném řízení, ve smyslu jeho maření. Měla-li být půjčka žalovanou vrácena dne 15. 1. 2010, pak promlčecí doba počala běžet 16. 1. 2010. K jejímu stavení došlo podáním návrhu na nařízení exekuce (§35 odst. 1 a 2 ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012) dne 13. 10. 2010. Účinky stavení pominuly právní mocí usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2013, č. j. 8 Co 2850/2012-164, tj. dnem 20. 3. 2013. Žalobu o zaplacení částky 600.000,- Kč s příslušenstvím podala dovolatelka dne 2. 6. 2014, tzn., že její právo na zaplacení sporné částky se nemohlo promlčet jak v obecné tříleté promlčecí době (§101 obč. zák.), tak ani případně v desetileté promlčecí době podle §110 odst. 1 věty druhé obč. zák.
Jelikož se žalobkyni podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozsudku, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.).
Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
S přihlédnutím k důvodu, pro který Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů, bylo nadbytečné zabývat přípustností dovolání, a jeho důvodností, ve vztahu k otázkám, rozporu námitky promlčení s dobrými mravy, a zda je písemné prohlášení dlužníka, že dluží věřiteli z konkrétního právního důvodu platným uznáním dluhu podle §558 obč. zák.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu