ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.450.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 450/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CHRYSBERON a.s. , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo 28442971, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 107/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 55 Co 373/2016-83, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 39 C 107/2016-48, vyslovil svou místní nepříslušnost, s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v Berouně jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2016, č. j. 55 Co 373/2016-83, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 nevyslovuje. Poukázal přitom na to, že žalovaný prohlásil, že k datu podání žaloby se zdržoval s úmyslem zdržovat se trvale na třech blíže označených adresách (mimo jiné na adrese v Praze 4), že nevznesl námitku místní nepříslušnosti v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 39 C 107/2016-20, ani ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Za takovou považuje otázku místní příslušnosti soudu v případech, kdy se fyzická osoba v postavení žalovaného zdržuje na více adresách, avšak současně tvrdí, že skutečně bydlí jen na jediné z nich.
Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. v otázce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť prosazuje (skutkový) závěr, že v okamžiku podání žaloby se zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale (tj. že tam měl bydliště) jen na adrese v B.; odvolací soud přitom dovodil, že s takovým úmyslem se žalovaný zdržoval na všech třech adresách (viz §85 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu