ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.4742.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 4742/2017-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Z. H. , zastoupené Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem Pardubice, Sakařova 1631, proti žalované Z. H. , o 353.070 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 26 C 54/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 4. 5. 2017, č. j. 22 Co 340/2016-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 5. 2017, č. j. 22 Co 340/2016-128, změnil v odvoláním napadených výrocích III., V. a VI. rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 2. 2016, č. j. 26 C 54/ 2013-56, tak, že zamítl žalobu o zaplacení 353.070 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv žalobkyně vymezuje přípustnost dovolání ve vztahu k otázce promlčení úroků z prodlení, při jejímž řešení se odvolací soud podle jejího mínění „odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe“, případně - posuzováno podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, nedostála požadavkům kladeným na náležitosti dovolání. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které konkrétní ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, a ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2436/2014, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 3096/14, odmítl). Stejně tak má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013). Údaj o tom, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se odvolací soud odchýlil, nebo od kterých svých rozhodnutí by se měl při řešení k dovolacímu přezkumu otevřené otázky dovolací soud odchýlit, se však z obsahu dovolání nepodává. Žalobkyně pouze obecně zmínila svou povědomost o současné judikatuře Nejvyššího soudu, avšak žádná konkrétní rozhodnutí neoznačila.
Vytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že věc posoudil nad rámec podaného odvolání, jestliže rozhodl o promlčení jejího nároku jako celku, ačkoliv žalovaná namítla pouze promlčení části uplatněného nároku, nenapadá žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je napadené rozhodnutí založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení - pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo - však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 1. prosince 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu