ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5216.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 5216/2015-1145
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Hlavní tř. 904/8, proti žalované ČEZ Distribuce a.s. se sídlem v Děčíně IV – Podmoklích, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, za vedlejšího účastenství ČEZ a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, identifikační číslo 45274649 na straně žalované, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 136/2007, o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. 70 Co 417/2014-995, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2015, č. j. 70 Co 417/2014-995, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č. j. 21 C 136/2007-823, zamítl žalobu požadující, aby byl zrušen „rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve sporu RSp 191/07 ze dne 4. 6. 2007“, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 70 Co 417/2014-995, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve sporu RSp 191/07 ze dne 4. 6. 2007, zrušuje. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci řízení.
Dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobce nesouhlasí s tím, že odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení použil ustanovení §150 o. s. ř., když okolnosti hodné zvláštního zřetele spatřoval v tom, že žalobce o nedovoleném zásahu do měřícího zařízení věděl, a i když sám do elektroměru nezasahoval, přijal nabídku elektrikáře takový zásah provést, a zaplatil za ni 5.000 Kč. Vytýká odvolacímu soudu nedostatečně zjištěný stav věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Jeho přípustnost žalovaná dovozuje z ustanovení §237 občanského soudního řádu, neboť má za to, že odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu reprezentovanou např. rozsudky ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 752/99, ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 712/2003, nebo ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 855/2013, vyložil ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“), jestliže jednání K. V. (pracovníka žalované) posoudil jako bezprávnou výhrůžku, v jejímž důsledku žalobce uzavřel dohodu o náhradě škody (zavázal se zaplatit žalované 430.000 Kč), a následně na to dospěl k závěru, že tato dohoda je jako celek, tedy včetně rozhodčí doložky v ní obsažené, absolutně neplatná. Dovolatelka oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v řízení zjištěný postup jejího zaměstnance nelze právně kvalifikovat jako bezprávnou výhrůžku. Popírá, že by její pracovník žalobci při jednání o neoprávněném odběru elektřiny (žalobce neoprávněný odběr přiznal) sdělil, že dodávka elektřiny mu bude obnovena pouze tehdy, uhradí-li „škodu“, avšak i pro případ takového zjištění namítá, že odvolací soud se při rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008, dovodil-li, že žalovaná byla jako provozovatel distribuční soustavy povinna obnovit dodávku elektřiny do odběrného místa žalobce (tj. připojit žalobce zpět k distribuční síti) přesto, že jí nezaplatil vyúčtovanou náhradu za neoprávněný odběr (řečeno jinak, že nebyla oprávněna podmiňovat obnovení dodávek elektrické energie do odběrného místa žalobce úhradou částky za neoprávněný odběr). Je přesvědčena, že odvolací soud rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008, který použil na podporu své argumentace, nesprávně interpretoval. Pro případ opaku navrhuje, aby otázka hmotného práva (konkrétně, „ zda se lze v souvislosti s povinností provozovatele distribuční soustavy po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení, příp. přerušení podle §27 odst. 7 energetického zákona spokojit s odstraněním jediné příčiny, i za existence protiprávního stavu spočívajícího v trvání příčiny další, resp. zda nelze úhradou škody způsobené neoprávněným odběratelem podmiňovat obnovení dodávky elektřiny “) byla dovolacím soudem nyní posouzena jinak. Prosazuje, že neměla podle §25 odst. 7 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, v rozhodném znění, tj. ve znění účinném do 3. 7. 2009 (dále jen „energetický zákon“), povinnost žalobce k distribuční soustavě připojit, a to z důvodu protiprávního stavu nastoleného neoprávněným odběrem, jestliže nedošlo k odstranění veškerých příčin, které vedly (mohly vést) k přerušení dodávky elektřiny ve smyslu ustanovení §51 odst. 1 písm. f/, popř. c/ energetického zákona. Podle §25 odst. 7 energetického zákona platí, že v případech uvedených v odstavci 4 písm. d/ a e/ je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávky elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, přičemž podle §25 odst. 4 písm. d/ bodu 5 provozovatel distribuční soustavy má právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny odběratelům při neoprávněném odběru elektřiny podle §51; ustanovení §51 odst. 1 energetického zákona potom definuje neoprávněný odběr, resp. popisuje jednotlivé příčiny jeho vzniku. Všechny tyto varianty dávají právo provozovateli distribuční soustavy podle §25 odst. 4 písm. d/ bod 5 energetického zákona dodávku přerušit nebo omezit a teprve jejich odstranění je současně podmínkou dle §25 odst. 7 energetického zákona pro obnovení dodávky. Ze samotného textu §25 odst. 7 energetického zákona jasně vyplývá, že zákonodárce hovoří o pluralitě příčin, které musí být odstraněny, pokud má provozovatel obnovit dodávky elektřiny. Logickým výkladem lze dospět k závěru, že má-li ve všech případech protiprávního stavu provozovatel právo dodávku přerušit nebo omezit, může obnovení dodávky ve všech těchto případech jejich odstraněním také podmiňovat. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovoláních bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobce neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v řízení o tomto dovolání pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobce v dovolání neuvedl, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné a chybějící údaj nelze dovodit ani z celého obsahu jeho dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.); jeho podstatu totiž tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při poměření věci ustanovením §150 o. s. ř. vycházel. Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Dovolání žalované je podle §237 o. s. ř. přípustné, protože odvolací soud vyřešil otázku (ne)platnosti „ Dohody o výši náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“ a v ní obsažené rozhodčí doložky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí, v nichž se vyjadřoval ke svobodě vůle účastníka právního vztahu, dovodil, že o svobodný právní úkon nejde, byl-li učiněn v důsledku psychického donucení (nátlaku), tedy bezprávné výhrůžky ( vis compulsiva ), přičemž rozhodující je působení bezprávné výhrůžky v době učinění právního úkonu. Uzavřel-li některý z účastníků smlouvu na základě psychického donucení, nedovoleným nátlakem ze strany druhého účastníka smlouvy, bylo jeho jednání postiženo nedostatkem svobody vůle. Bezprávnou výhrůžkou je takové protiprávní působení na vůli jednajícího, když se vůle utváří pod vlivem důvodné bázně či strachu z protiprávní hrozby (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 23 Cdo 855/2013, ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 712/2003). Bezprávnou výhrůžkou je výhrůžka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno. Může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu; není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít ale o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň a výhrůžka musí být adresována tomu, jehož právní úkon se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým.
Soudy obou stupňů vycházely shodně ze zjištění, že dne 8. 6. 2006 byl v odběrném místě na adrese žalobce zjištěn neoprávněný odběr elektřiny; do měřícího zařízení bylo nedovoleně zasaženo ve prospěch odběratele (žalobce). Žalovaná z tohoto důvodu odpojila elektroměr č. 15105629 a přerušila dodávku elektřiny na uvedené odběrné místo. Následujícího dne, tj. 9. 6. 2006, se žalobce spolu se svou manželkou dostavili na jednání s žalovanou v Jablonci nad Nisou, kde před zástupcem žalované (K. V.) žalobce potvrdil způsob neoprávněného odběru (vypověděl, že sám do elektroměru sice nezasahoval, avšak akceptoval takovou nabídku elektrikáře a za její realizaci zaplatil 5.000 Kč), uznal výši škody způsobené tímto odběrem a zavázal se k její náhradě; při jednání podepsal protokol o neoprávněném odběru elektřiny, prohlášení dlužníka o uznání dluhu a dohodu o výši náhrady škody. Průběh jednání byl zvukově i obrazem zaznamenán. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vzal za prokázané (a toto zjištění nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit), že pracovník žalované K. V. při jednání podmiňoval obnovení dodávky elektřiny dohodou o výši a náhradě škody, kterou žalobce žalované způsobil neoprávněným odběrem.
Na existenci bezprávné výhrůžky usoudil odvolací soud v posuzovaném případě z toho, že pracovník žalované při jednání s žalobcem dne 9. 6. 2006 nepřípustně (nedovoleně) podmiňoval obnovení dodávky elektřiny do odběrního místa žalobce dohodou o náhradě škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny; uzavřel, že takový postup (tj. podání informace, že dodávka elektřiny do domu žalobce nebude a ani nemůže být obnovena, pokud žalobce nezaplatí alespoň část náhrady) lze kvalifikovat jako bezprávnou výhrůžku, neboť „ podle tehdy platné právní úpravy (podle zákona č. 485/2000 Sb.) bylo povinností dodavatele obnovit dodávku elektřiny poté, co pominul důvod jejího přerušení, a k tomu došlo odstraněním elektroměru, do jehož měřícího mechanismu bylo neoprávněně zasaženo, neboť pak bylo možné nainstalovat elektroměr nový “. Názor, že žalovaná byla podle energetického zákona povinna dodávky elektřiny žalobci obnovit bezprostředně poté, kdy byl z jeho odběrného místa odstraněn elektroměr, do něhož bylo nepřípustně zasaženo, odvolací soud podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 33 Cdo 5302/2011, na který „ pro stručnost odkázal “. Uzavřel-li žalobce dohodu ze dne 9. 6. 2006 na základě bezprávné výhrůžky, je tato dohoda absolutně neplatná ve smyslu ustanovení §37 odst. 1 obč. zák.; neplatnost je pak nutno vztáhnout na celý obsah úkonu, tedy nejen na dohodu o výši a náhradě škody, ale také na rozhodčí doložku, která je v textu písemnosti „Prohlášení dlužníka o uznání dluhu a dohoda o výši náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“ zakomponována. Další námitky, z nichž žalobce dovozoval neplatnost rozhodčí doložky, odvolací soud shledal neopodstatněnými.
V rozsudku ze dne 28. 4. 2008, sp. zn. 33 Cdo 5302/2011, Nejvyšší soud dovodil, že případy, v nichž je provozovatel distribuční sítě oprávněn omezit nebo přerušit dodávku elektřiny odběratelům pojmenovává §25 odst. 4 písm. d/ energetického zákona. Taxativně (tj. úplným výčtem) přitom definuje situace, ve kterých je provozovatel distribuční sítě oprávněn omezit nebo přerušit dodávku elektřiny. Za jeden z důvodů je označen i neoprávněný odběr elektřiny podle §51 energetického zákona. Jestliže je podle §25 odst. 7 energetického zákona provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení, pak nelze tyto příčiny zaměňovat s následkem, kterým je bezpochyby – jako důsledek neoprávněného odběru – vznik škody. Skutečnost, která je dána následkem, nemůže být zároveň příčinou. Byl-li příčinou neoprávněného odběru odběr elektřiny měřený zařízením s porušenou úřední značkou, do něhož bylo neoprávněně zasaženo, pak tímto způsobem nastolený protiprávní stav byl odstraněn výměnou měřícího zařízení za bezvadné. Není-li vzniklá škoda příčinou, pro kterou byla přerušena dodávka elektřiny, nýbrž jí byl odběr uskutečňovaný prostřednictvím nezpůsobilého měřícího zařízení, pak jeho výměnou pominuly důvody přerušení. Odvolací soud ze shora citovaného závěru vycházel (ztotožnil se s ním), pochybil však, jestliže jej separoval od následného závěru, který Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí rovněž dovodil. Nejvyšší soud totiž současně vyslovil právní názor, podle něhož situace, kdy odběratel nezaplatí vyúčtované náhrady za neoprávněný odběr, je podřaditelná pod případ porušení platební povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru (§51 odst. 1 písm. c/ energetického zákona). Vyčíslená náhrada (škoda) je platbou za „skutečný odběr“, pokud elektrická energie je skutečně odebírána, přičemž pro protiprávní zásah do měřícího zařízení nelze reálně určit – oproti číselnému stavu poškozeného měřícího přístroje – tu její část, která byla měřícím přístrojem uváděným stavem celkem odebrána. Jestliže účelem právní úpravy následků neoprávněného odběru (obnovit původní pokojný stav a donutit odběratele k řádnému plnění smluvních závazků) je postihovat omezením nebo přerušením dodávky elektřiny ty, kteří porušují smluvní povinnosti v souvislosti s řádně měřeným odběrem elektřiny, pak za použití výkladového pravidla a minori ad maius musí platit, že nemá-li provozovatel distribuční soustavy povinnost obnovit dodávky v případě, kdy odběratel neplní své povinnosti, neboť opakovaně nedodržel smluvený způsob platby za odebranou elektřinu včetně záloh nebo nesplnil platební povinnost vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru, tj. nezaplatil za řádně měřený odběr elektřiny, tím spíše mu zákon tuto povinnost nemůže ukládat v případě uskutečněného (tj. realizovaného), avšak pro úmyslné poškození měřícího zařízení řádně nezměřeného odběru. Odporovalo by totiž obecnému pojetí spravedlnosti a morálky, aby právní postavení „černého“ odběratele (jeho právo na obnovení dodávky elektřiny) bylo výhodnější oproti tomu, kdo „jen“ nezaplatil za řádně měřený odběr a taktéž mu byla dodávka elektřiny přerušena. Nezaplacení odběru je z pohledu §25 odst. 7 energetického zákona příčinou, pro kterou lze přerušit dodávku elektřiny. Dokud odběratel nezaplatí v souvislosti s neoprávněným odběrem vyčíslenou škodu, nemá distributor povinnost podle §25 odst. 7 energetického zákona obnovit dodávku elektřiny (obdobě srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4524/2009, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5142/2009, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2478/2010).
Ze shora uvedeného je zřejmé, že neobstojí závěr odvolacího soudu dovozující, že žalovaná nebyla oprávněna podmiňovat obnovení dodávky elektřiny do odběrného místa žalobce zaplacením náhrady a že učinila-li tak (prostřednictvím svého pracovníka), uzavřel žalobce dohodu o výši náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny pod tíhou tzv. bezprávné výhrůžky, která způsobila (absolutní) neplatnost dohody, včetně v ní obsažené rozhodčí doložky. Žalované lze přisvědčit, že žalobce se do nekomfortní situace dostal vlastním protiprávním jednáním (k neoprávněnému odběru se doznal) a jeho motiv k uzavření dohody, (tj. skutečnost, že měl eminentní zájem na znovuobnovení dodávky elektrické energie do svého domu a že bylo v jeho zájmu vyhnout se trestnímu stíhání) je z hlediska právního posouzení věci irelevantní.
Protože se žalované podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud, aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami žalované, jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Odvolací osud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. listopadu 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu