ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.659.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 659/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Michalem Svobodou, advokátem se sídlem Brno, Berkova 2463/39, proti žalovanému J. B., o 823.453,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 1032/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2016, č. j. 37 Co 81/2016-217, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 9. 12. 2014, č. j. 13 C 1032/2011-189, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 417.233,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení 823.453,50 Kč zamítl (výrok II.), žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o poplatkové povinnosti žalovaného (výrok IV.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 6. 2016, č. j. 37 Co 81/2016-217, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání; žalovaný se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje. Žalobkyně k otázce přípustnosti dovolání uvádí jen, že „protože napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně bylo zastaveno řízení ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.“ Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) pak není patrno nic, co by naplňovalo zákonný požadavek na vylíčení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř., a žalobkyně včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání - srov. §241b odst. 3 o. s. ř.) tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, neodstranila, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v tomto případě zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.), sluší se poznamenat, že náklady, které případně vznikly žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání žalobkyně, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť uvedené vyjádření nevystihuje důvod, pro který bylo dovolání odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu