ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.732.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 732/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. M. D. , zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 28, proti žalovanému I. S. , zastoupenému Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o určení neplatnosti smlouvy o převzetí dluhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 54/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2014, č. j. 17 Co 332/2014-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 50.200,- Kč k rukám Mgr. Václava Linharta, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl ve výroku o nákladech řízení změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 5. 2014, č. j. 29 C 54/2013-73, tak, že výše těchto nákladů činí 182.226,- Kč; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Podle §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Má-li dovolatel zato, že dovolání je přípustné pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, musí být z dovolání patrno, kterou takovou konkrétní právní otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Požadavek vyplývající z §237 o. s. ř. nesplnil žalobce sdělením, že „se domnívá, že právní otázka přiměřenosti a účelnosti náhrady nákladů řízení nebyla doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu uspokojivě vyřešena“. Takto vymezená právní otázka je natolik rozsáhlá, že z ní nelze - pro vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - identifikovat izolovanou právní otázku, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.
Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu odporuje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu reprezentované jeho stanoviskem ze dne 15. 10. 2008, Cpjn 201/2008 (publikovaným pod č. 100/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v řešení otázky, podle které není při určování odměny za zastupování advokátem důvodem pro postup podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně okolnost, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná. Dovolatel přehlíží, že uvedené stanovisko objasňovalo vztah vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž vyhlášku č. 484/2000 Sb. Ústavní soud nálezem ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013, zrušil. Tím se uvedené stanovisko stalo obsolentním; navíc závěry v něm vyjádřené nedopadají na nyní souzenou věc. Rozhodnutí odvolacího soudu v dovolání předložené otázce tak nemůže být v rozporu s citovaným stanoviskem.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu