ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.815.2017.1
sp. zn. 33 Cdo 815/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. E., zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 940/23, proti žalovanému V. H., zastoupenému JUDr. Milenou Duškovou, advokátkou se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 155, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 81/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2016, č. j. 21 Co 249/2016-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 4. 5. 2016, č. j. 10 C 81/2014-196, výrokem I. připustil změnu žaloby ze dne 15. 12. 2014, výrokem II. zastavil řízení v části, ve které se žalobce vůči žalovanému domáhal určení vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (ve znění změny ze dne 15. 12. 2014), a to:
1. se skutkovým vylíčením důvodů pro vrácení (odvolání) daru spočívajících v tvrzených okolnostech:
a) že žalovaný při darování předmětných nemovitostí přijal vůči žalobci závazek, že nezcizí darované nemovitosti bez předchozího souhlasu žalobce, a tento slib porušil,
b) že žalovaný při darování předmětných nemovitostí přijal vůči žalobci závazek, že za něho uhradí veškeré dluhy vymáhané v rámci exekuce ve výši 400.000,- Kč, avšak v době uzavření darovací smlouvy mu poskytl na úhradu jeho dluhů na účty exekutorů pouze částku 40.000,- Kč,
2. námitkou neplatnosti darovací smlouvy ze dne 7. 11. 2008.
Výrokem III. zamítl návrh o žalovaného na zastavení řízení ve vztahu mezi ním a žalobcem v části, ve které se žalobce vůči žalovanému domáhá určení vlastnického práva k v žalobě specifikovaným nemovitostem (ve znění změny ze dne 15. 12. 2014) se skutkovým vylíčením důvodů pro vrácení (odvolání) daru spočívajících v tvrzených okolnostech, že žalovaný porušil a nesplnil závazek převzatý vůči žalobci zajistit a případně i zřídit právo doživotního užívání bezplatného bydlení v darovaném domě, resp. že umožní žalobci v darovaném domě dožít, a to nezřízením a nezajištěním tohoto práva pro žalobce a výzvami (včetně písemné z 24. 2. 2013) k vyklizení nemovitosti.
Výrokem IV. zamítl návrh tehdy rovněž žalované M&M investiční s.r.o . , se sídlem v Ostravě, Nádražní 535/15, identifikační číslo osoby 287 79 827, na zastavení řízení ve vztahu mezi ní a žalobcem.
K odvolání žalobce proti výrokům II. a k odvolání žalovaného proti výroku III. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 7. 2016, č. j. 21 Co 249/2016-215, usnesení soudu prvního v napadených výrocích II. odst. 1 písm. a) a III. potvrdil; ve výroku II. odst. 1 písm. b) a odst. 2 jej změnil tak, že se řízení nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost svého dovolání spatřuje žalovaný v tom, že odvolací soud odchylně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované např. usnesením ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1367/2000, vyřešil právní otázku překážky věci rozsouzené (rei iudicatae), jestliže uzavřel, že ze skutkového vylíčení nevyplývá, že o věci (vrácení daru, resp. určení neplatnosti smlouvy) již bylo pravomocně soudem rozhodnuto. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 139/2009 se jednalo o totožný předmět řízení (stejný nárok ze stejného skutkového stavu opírající se o tentýž právní důvod) jako v nyní projednávané věci, neboť žalobce tehdy požadoval vrátit darované nemovitosti ze stejných důvodů, jaké uvedl v nynějším řízení (tedy i proto, že žalovaný nesplnil příslib, že uhradí jeho dluhy ve výši 400.000,- Kč), přičemž otázka (ne)platnosti darovací smlouvy zde byla řešena prejudiciálně. Je přesvědčen, že nesprávný právní závěr odvolacího soudu je důsledkem vadného hodnocení v řízení provedených důkazů.
Z použité argumentace je zřejmé, že žalovaný v dovolání neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.); jeho uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Ten skutkově uzavřel, že v předchozím řízení požadoval žalobce po žalovaném vrácení daru proto, že nedodržel slib darované nemovitosti bez jeho souhlasu nezcizit, resp. nezcizit je po dobu jeho života vůbec, a dále proto, že mu nezřídil právo doživotního užívání nemovitostí, ačkoliv se k tomu ústně zavázal. Dále vzal za prokázané, že předmětem předchozího řízení nebyla otázka neplatnosti darovací smlouvy z důvodu, že byla uzavřena v době, kdy žalobce již byl omezen v nakládání se svým majetkem exekucí; ohledně těchto skutečností nebylo tvrzeno ani vedeno dokazování. Skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Polemika žalovaného s hodnocením v řízení provedených důkazů je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná, neboť samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a pravdivosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze s úspěchem napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu