ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.108.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 108/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 dovolání obviněného V. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 To 71/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 4/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 50 T 4/2016, byl obviněný V. L. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
dne 16. 11. 2015 kolem 20:30 hod. v Ú. n. L., ul. J., v 1. patře ubytovny v pokoji bezdůvodně fyzicky napadl poškozeného V. M., tak, že jej bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 11 cm do levé strany hrudníku v oblasti mezi 3. a 4. žebrem, čímž mu způsobil bodnou ránu hrudníku o hloubce nejméně 60 mm pronikající v levé prsní krajině do dutiny hrudní a do horního laloku levé plíce, kdy bodný kanál v levé plíci dosahoval délky 40 mm, čímž došlo k zavzdušnění pohrudniční dutiny s poraněním a kolapsem levé plíce a zakrvácení dutiny hrudní s krevní ztrátou cca 800 - 900 ml, které si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, o. z., v době od 16. 11. 2015 do 21. 11. 2015, přičemž s ohledem na způsob vedení bodné rány, která směřovala do levé strany hrudníku a jen o několik centimetrů minula životně důležité orgány, a to srdce a aortu, jejichž zasažení by vedlo ke smrti poškozeného, si obviněný musel být vědom toho, že tímto způsobem může způsobit smrt poškozeného a byl s takovým následkem srozuměn.
Za to byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti roků a podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. řádu bylo současně vysloveno ochranné opatření - zabrání věci, a to nože užitého při činu, který je přílohou trestního spisu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, pobočce v Ústí nad Labem, škodu spočívající v náhradě nákladů léčení poškozeného V. M., za období od 16. 11. 2015 do 21. 11. 2015 v celkové výši 33.918 Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 50 T 4/2016, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 To 71/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu byl pak obviněný odsouzen dle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 To 71/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený rozsudek podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nesouhlasí s tím, že soud prvého stupně dovodil jeho úmysl poškozeného zabít ze skutečnosti, že poškozeného bodnul nožem do levé části hrudníku, kde lze očekávat, že je umístěno srdce. Rovněž tak se neztotožnil se závěrem soudu o tom, že je vyloučeno, aby k bodnutí nožem do uvedené části těla poškozeného došlo nechtěně a že jeho intelekt je na dostatečně vysoké úrovni, aby byl schopen posoudit, že útok nožem do této oblasti lidského těla mohl způsobit poškozenému zranění, které mohlo mít za následek i jeho smrt. Obviněný poukázal na to, že v průběhu trestního řízení nebylo zjištěno, že nějakým způsobem dal najevo úmysl poškozeného M. zabít nebo že by mělo mít zavraždění poškozeného nějaký důvod. Oba soudy pominuly tu skutečnost, že ke smrti poškozeného nedošlo proto, že poškozeného již znovu nebodnul, ačkoliv mohl. Podle jeho mínění pouze z předmětného bodnutí nožem nelze bez dalšího dovodit jeho úmysl způsobit poškozenému smrt.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Obviněný v dovolání opakuje námitky uplatňované prakticky od počátku trestního řízení, se kterými se rozhodující soudy již řádně zabývaly. Je možno plně souhlasit se závěrem soudu druhého stupně, že obviněný byl schopen posoudit, že útok nožem o délce čepele 11 cm do části lidského těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, může způsobit zranění, které může mít za následek i smrt poškozeného. Pokud tak přesto učinil, tedy aktivním jednáním bodl poškozeného do této části těla, musel být s takovým následkem přinejmenším srozuměn.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřila souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu., který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání, obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a jsou obsaženy i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Podstatou stručného a nepříliš odborně formulovaného dovolání obviněného je jeho tvrzení, že z předmětného jednání nelze bez dalšího dovodit jeho úmysl poškozeného usmrtit. Uplatněnou námitku je sice možno formálně podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Ze zjištěného skutkového stavu věci bylo v průběhu řízení bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný se dopustil jednání specifikovaného ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně. Současně je zřejmé, že ze způsobu, jakým byl útok na poškozeného veden, nelze než dovodit, že tento útok byl veden s úmyslem poškozeného usmrtit. Poškozený v okamžiku útoku seděl, nebyl v pohybu, proto lze zcela vyloučit, že by k zasažení jeho hrudníku došlo nechtěně v rámci nějaké vzájemné potyčky. Obviněný bodl poškozeného do levé strany hrudníku nožem s délkou čepele 11 cm, přičemž je nutno považovat za všeobecně známé, že na levé straně hrudníku se nachází životně důležitý orgán – srdce, a že pokud dojde k bodnutí do této oblasti těla, je vysoce pravděpodobné, že následkem bude smrtelné zranění. Jestliže tedy obviněný směřoval svou ránu nožem do levé strany hrudníku poškozeného, musel si být minimálně vědom toho, že takovým jednáním může způsobit smrtelný následek, a pro takový případ musel být s takovým následkem srozuměn. Jednal tedy minimálně v úmyslu nepřímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. I podle závěrů vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství existovalo vzhledem k lokalizaci poranění a skutečnosti, že obviněný i poškozený byli pod vlivem alkoholu, reálné riziko vzniku vážnějšího či život ohrožujícího poranění. Rána byla od srdce vzdálena minimálně (centimetry) a pokud by směřovala víc ke středu těla, tak mohlo být zasaženo srdce i cévy. Podle závěrů znalce je hloubka rány kolem 6 cm dostatečná k tomu, aby dosáhla i na velkou srdečnici, hlavní tepnu, která vede krev ze srdce. V situaci, kdy hrot nože dělilo od srdce a aorty jen několik málo centimetrů, lze považovat jen za šťastnou shodu okolností, že nedošlo ke smrtelnému následku.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný V. L. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, z toho důvodu dovolání obviněného V. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 2. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu