ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1273.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1273/2017 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2017 dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 8 To 82/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 165/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 1. 2017, sp. zn. 3 T 165/2016, byl J. K. uznán vinným v bodě l) výroku rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest propadnutí věcí, jež jsou podrobně specifikovány na str. 3 a 4 tohoto rozsudku.
Obviněný podal proti rozsudku nalézacího soudu odvolání, které zaměřil do výroku o vině uvedenému pod bodem 2) výroku rozsudku a do výroku o trestu. Přečinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že
úmyslně v přesně nezjištěné době v období od 28. 6. 2016 do dne asi 4. 7. 2016 zakoupil od XXXXX *), automobil Volkswagen Multivan, šedé metalické barvy, s přidělenou registrační značkou, za částku 70.000 Kč, kdy v hotovosti zaplatil částku 5.000 Kč s tím, že zbytek XXXXX *) bude postupně splácet, přičemž se jednalo o vozidlo v hodnotě nejméně 337.700 Kč, které bylo v období mezi 28. 6. 2016 a 1. 7. 2016 odcizeno neznámým pachatelem v H. na parkovišti v ul. R. ke škodě společnosti REDAKO s.r.o.,IČ: 26256525, se sídlem Národní tř. 362/45 v Hodoníně,
toto vozidlo bylo nalezeno a J. K. odňato dne 14. 7. 2016 Policií ČR při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, konané v souvislosti s jinou trestnou činností v místě bydliště obviněného ve Z. mezi ulicemi D. a S. v blízkosti městského hřbitova v prostorách objektu bývalého kamenictví, bez popisného i evidenčního čísla, na pozemku, kdy na vozidle byly namontovány registrační značky,
přičemž obviněný si byl vědom toho, že jde o věc získanou trestným činem, a to nejméně vzhledem k osobě prodávajícího, neformálnímu způsobu provedené koupě a velice nízké ceně automobilu.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 8 To 82/2017, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Obviněný prostřednictvím svého obhájce podal proti posledně citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. řádu. Podle jeho názoru dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a napadeným usnesením nadto bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Dovolatel především namítá, že v provedeném řízení nebyl důkazně podložen závěr, že by svým jednáním naplnil jeden ze zákonných znaků, konkrétně subjektivní stránku v podobě zavinění, skutkové podstaty přečinu podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů pouze mechanicky dovodily, že byla prokázána i subjektivní stránka přečinu, pokud obviněný akceptoval nápadně nízkou cenu vozidla. Obviněný tuto nízkou cenu naopak přičítal potřebě a zájmu XXXXX *) o pervitin, když ale odmítl pervitin za auto vydat, XXXXX *) snížil cenu auta co nejvíce, aby prodej automobilu urychlil. Výši kupní ceny tak nelze přičítat k tíži obviněnému, ale naopak zájmu XXXXX *) o co nejrychlejší získání peněz. Pokud si obviněný auto prohlédl, nezjistil na něm žádné stopy násilného vniknutí, proto neměl z čeho dovodit, že je auto kradené, navíc dostal v pořádku klíče od vozidla, technický průkaz i značky, odpovídající těm, které byly uvedeny v technickém průkazu. Má proto důvodně za to, že svým jednáním skutkovou podstatu přečinu, jímž byl uznán vinným, nenaplnil, naopak postupem soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl, tj. rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a obžaloby pro uvedený přečin jej zprostil, případně aby po zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 8 To 82/2017, podle §265k odst. 1 tr. řádu ve všech jeho výrocích, věc podle §265 l odst. 1 tr. řádu vrátil tomuto soudu s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní stav řízení ve věci a specifikoval uplatněné dovolací důvody obviněného. Skutková zjištění soudu druhého stupně pokládá státní zástupce za dostatečná, plně umožňující vyslovení závěru o vině obviněného přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Z prokázaných skutečností a zjištěného jednání obviněného zjevně plyne, že na sebe převedl věc, získanou trestným činem spáchaným jinou osobou, a to věc s větší hodnotou, přičemž s popsanými skutečnostmi obviněný musel být přinejmenším srozuměn, a tomuto zjištění pak plně konvenuje závěr o jeho jednání přinejmenším v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
Vzhledem k nedůvodně uplatněné dovolací námitce podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak zcela postrádá právní relevanci i námitka opřená o ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Státní zástupce hodnotí obě dovolací námitky jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného z těchto důvodů podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišeného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, byl Nejvyšší soud povinen posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu uplatnil v jeho první variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu především konstatuje, že obviněný v dovolání opakuje totožné námitky tvořící jeho obhajobu již v předchozích stadiích trestního řízení, tedy v řízení přípravném i před soudem prvního stupně, a v nezměněné podobě byly i obsahem jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud konstatuje, že se těmito námitkami dostatečně podrobně zabývaly a řádně a logicky vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Jak již bylo citováno výše v rámci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu proto v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud musí klást akcent na tyto základní premisy zejména v konkrétně posuzované situaci, kdy obviněný sice formálně námitku o chybějícím zákonném znaku skutkové podstaty přečinu, jímž byl uznán vinným, opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak namítanou nesprávnost právního posouzení skutku primárně dovozuje z neakceptování své obhajoby. Soudům obou stupňů tudíž ve skutečnosti vytýká vadné vyhodnocení provedených důkazů, když naopak k úplnosti a rozsahu provedeného dokazování (§2 odst. 5 tr. řádu) výhrady nevznesl. Takto pojatá konstrukce citovaného dovolacího důvodu a argumentace s ní spojená však postrádá právní relevanci. Obviněný tak pouze zpochybňuje procesní postup soudů obou stupňů, odvíjející se od ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, z něhož vyplývá, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jde o základní zásadu trestního řízení a její zpochybňování nemá oporu v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s výjimkou existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a z toho vyvozenými právními závěry.
Je třeba konstatovat, že jak rozsudek okresního soudu, tak usnesení odvolacího soudu jsou rozhodnutími, v nichž soudy obou stupňů řádně a bez důvodných pochybností zjistily skutkový stav věci, dokazování není kusé či jednostranně vedené, nebyla zjištěna existence tzv. opomenutých důkazů, takže výsledky tohoto procesu plně konvenují požadavkům stanoveným v §2 odst. 5 tr. řádu. Soudy obou stupňů také ani v nejmenším nepominuly tvrzení obviněného, která uplatnil v rámci své obhajoby, přičemž důvodně a logicky dovodily, že obhajoba obviněného nemá v provedených důkazech oporu a naopak jimi byla zcela vyvrácena. Okresní soud ve Znojmě ve svém rozsudku na str. 5 až 7 podrobně, srozumitelně a bez známek zkreslení důkazů popsal a vyhodnotil důkazy, které obviněného z trestné činnosti usvědčily, podrobně se zabýval otázkou výše způsobené škody a rovněž pečlivě vyhodnotil otázku subjektivní stránky posuzovaného přečinu. Právní závěry, které z provedených skutkových zjištění vyvodil, jsou správné a v souladu se zákonem. Stejně je třeba přisvědčit závěrům vysloveným v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 8 To 82/2017, pokud shledal procesní postup i vyslovené hmotněprávní závěry okresního soudu správnými, na nichž nebylo zapotřebí ničeho měnit. Soudy obou stupňů vyhodnotily tvrzení obviněného o jeho nevědomosti, že za nápadně nízkou cenu od nezletilého prodejce kupuje vozidlo zcela jiné cenové kategorie s doklady, osvědčujícími vlastnictví jiného subjektu, jako obhajobu důkazy nepotvrzenou, činěnou pouze ve snaze zbavit se trestní odpovědnosti za toto protiprávní zaviněné jednání. Nejvyšší soud nezjistil žádný nesoulad mezi provedenými skutkovými zjištěními soudů a z nich vyvozeným hmotněprávním posouzením, natož nesoulad extrémní, jak dovozuje dovolatel.
Obviněnému se dostalo spravedlivého procesu jak v intencích čl. 36 Listiny základních práv a svobod, tak čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť byl ve věci řádně vyslechnut, byl zastoupen advokátem, byl poučen o svých právech, navrhoval důkazy a k provedeným důkazům měl možnost se vyjádřit, nebyl zkrácen na svém právu obhajoby ani právu podat opravný prostředek. Okolnost, že výsledek trestního řízení neodpovídá představám obviněného, nelze pod pojem „porušení spravedlivého procesu“ v žádném případě podřadit.
Vzhledem k výše vysloveným zjištěním Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nebyl naplněn. Tento závěr pak opravňuje Nejvyšší soud i ke konstatování, že za tohoto stavu věci není naplněn ani dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na zcela nelogicky koncipovaný návrh obviněného v tom směru, jak má být v dovolacím řízení dovolacím soudem rozhodnuto, což koliduje s požadavky ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu, v němž je správně vyslovený požadavek na způsob rozhodnutí „conditio sine qua non“. Byť obviněný jak u krajského soudu, tak u soudu Nejvyššího zaměřuje své výtky pouze k přečinu podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, domáhá se zrušení celého usnesení krajského soudu, tedy i v té části, kde byl uznán vinným přečinem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, proti kterému řádný opravný prostředek nepodal. Takto formulovaný návrh je proto nejen nezákonný, ale rovněž nelogický.
Vzhledem k výše vysloveným závěrům Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného J. K. bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení §265b tr. řádu, proto je podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný(§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 10. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.