ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1306.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1306/2017 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2017 dovolání obviněného Z. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 31 To 84/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 179/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 3 T 179/2016, byl obviněný Z. P. uznán vinným přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [pod bodem 1)], zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku [pod bodem 2)] a přečiny vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 3)], kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1) dne 15. 9. 2016 kolem šesté hodiny ranní přišel k domu na adrese H., L., kde bydlí H. B., a když mu řekla, že ho do bytu nevpustí, vyrazil dveře a šel za ní do kuchyně, kde zjistil, že poškozená volá na Policii České republiky a z místa utekl pryč,
2) dne 23. 9. 2016 chvilku před sedmou hodinou ranní čekal na H. B., v obchodním domě L. (dříve D.) ve F. ulici v L., neboť věděl, že v tu dobu půjde do zaměstnání a když ji u výtahu skutečně potkal, řekl jí, že škodu na dveřích zaplatí, ale ať stáhne obvinění, a když mu poškozená odpověděla, že to neudělá, křičel na ni, že když to neudělá, tak ji zabije a klidně si to odsedí,
3) dne 27. 9. 2016 večer přišel opilý k domu na adrese H., L., kde bydlí H. B., bušil do okna, shodil květníky z parapetu, kopáním poškodil pletivo a dřevěné obložení branky a hlasitě křičel na H. B. „kundo, svině, já chci svý prachy“ a „já tě zabiju“ a na její dceru B. B., „ty kundo zasraná maďarská“, přičemž tomuto byli přítomni i V. L. a T. Z.
Za to byl obviněný podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo současně uloženo ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené H. B. škodu ve výši 5.836 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 3 T 179/2016, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 31 To 84/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 3) napadeného rozsudku a ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
dne 27. 9. 2016 večer přišel opilý k domu na adrese H., L., kde bydlí H. B., bušil do okna, shodil květníky z parapetu, kopáním poškodil pletivo a dřevěné obložení branky a hlasitě křičel na H. B. „kundo, svině, já chci svý prachy“ a „já tě zabiju“ a na její dceru B. B., „ty kundo zasraná maďarská“, přičemž tomuto byli přítomni i V. L. a T. Z.
Za uvedené přečiny a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, které zůstaly ve výroku o vině napadeného rozsudku pod body 1) a 2) nedotčeny, byl obviněný podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2017, sp. zn. 31 To 84/2017, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolací argumentace uvedl, že již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně poukazoval na to, že se nedopustil jednání specifikovaného pod bodem 2) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu – tj. zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku. Zdůraznil, že poškozená H. B. sice telefonicky oznámila, že se předmětný skutek stal dne 20. 9. 2016, ale z kamerových záznamů předmětného obchodního domu bylo zjištěno, že jeho osoba byla v kamerovém systému zaznamenána až dne 23. 9. 2016. Brojí proti tomu, že byly zamítnuty důkazní návrhy zaměřené na posouzení věrohodnosti poškozené H. B. Rozhodující soudy rovněž vůbec nezohlednily výpověď dcery poškozené – B. B., která podle jeho mínění plně podporuje jeho obhajobu, že poškozenou nikdy fyzicky nenapadl a nikdy by jí neublížil.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud dle ustanovení §265o odst. 1 tr. řádu odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemným podáním ze dne 20. 7. 2017 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení a tvoří i obsah odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Soudy obou stupňů se s nimi náležitě a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Navíc obviněný založil dovolání na námitkách čistě skutkových, které výlučně směřují proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů rozhodujícími soudy.
Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání specifikovaného pod bodem 2) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu nedopustil a na podporu tohoto tvrzení opakovaně ze svého pohledu hodnotí provedené důkazy, poukazuje na údajnou nevěrohodnost poškozené H. B. Za podstatnou vadu rozhodnutí pokládá skutečnost, že soudy nepřistoupily k provedení jím navrhovaného důkazu, jenž by byl podkladem pro posouzení věrohodnosti jmenované poškozené. Námitky tohoto druhu však zcela vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jejich prostřednictvím obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně, jakož i s učiněnými skutkovými zjištěními a domáhá se toho, aby na základě jiného (jeho) hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení vyvozuje z vlastní verze skutkového děje. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzením.
Nejvyšší soud se s ohledem na výsledky skutkových zjištění, jež byly ve věci učiněny, mohl plně ztotožnit se závěrem nalézacího i odvolacího soudu, že se obviněný dopustil jednání specifikovaného pod bodem 2) skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně, a tento závěr má oporu v provedených důkazech. Dle učiněných skutkových zjištění není pochyb o tom, že dne 23. 9. 2016 před sedmou hodinou ranní došlo k setkání poškozené a obviněného před výtahem v obchodním domě L. Tato skutečnost je zřejmá z kamerového záznamu, který koresponduje s výpovědí poškozené i dalších svědků. Je přitom zcela irelevantní, že poškozená nejprve policii telefonicky oznámila, že se daný skutek stal dne 20. 9. 2016, avšak následně bylo zjištěno, že k příslušnému jednání ze strany obviněného došlo až dne 23. 9. 2016. Jak uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na něž je v tomto směru možno beze zbytku odkázat, pokud v průběhu prověřování trestné činnosti došlo ke změně v podobě zpřesnění doby protiprávního jednání s ohledem na zjištěný kamerový záznam, nemá tato okolnost vliv na totožnost skutku a na správnost skutkových zjištění.
Za relevantní výhradu nelze pak považovat ani výtku obviněného proti tomu, že byly zamítnuty jeho důkazní návrhy na doplnění dokazování ohledně posouzení věrohodnosti poškozené H. B. Nejvyšší soud připomíná, že obecně námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.).
Nejvyšší soud nesdílí názor, že by v posuzované věci šlo o případ tzv. opomenutých důkazů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlil, z jakého důvodu nebyl akceptován návrh na znalecké zkoumání psychického stavu poškozené H. B., jakož i další provádění obviněným navrhovaných důkazů. V řízení nevyšla najevo žádná skutečnost svědčící o tom, že by poškozená nebyla schopna vypovídat o tom, co prožila či nebyla schopna se k věci objektivně vyjádřit. Navrhovaný důkaz tak nebyl opominut, ale byl shledán nadbytečným, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a stabilizován ostatními v řízení provedenými důkazy. Obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Takové rozhodnutí a závěry jsou zcela v kompetenci rozhodujících soudů a Nejvyšší soud se s tímto jejich názorem plně ztotožnil.
Dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 10. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu