ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1397.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1397/2017 -37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2017 dovolání obviněného J. S. , které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 5 To 361/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 53/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s dalšími dvěma pachateli tím, že
poté, co dne 6. 6. 2011 bylo tehdejším Sborem dobrovolných hasičů Místek (dále jen „sbor“) 49562720, s tehdejším sídlem Malé náměstí 98, Frýdek-Místek rozhodnuto o vyloučení T. L., P. L., V. V., L. V., J. P., B. P. a J. V. z řad tohoto sboru a ve dnech 6. 6. 2011 a 7. 9. 2011 bylo rozhodnutími výboru Sboru dobrovolných hasičů Místek postupně přijato 15 nových členů sboru, kdy těmto osobám, které fungování sboru neznali, bylo obviněným J. S., který je ke vstupu do sboru přesvědčoval, slibováno provozování hasičského sportu,
se v přesně nezjištěné době nejméně od 24. 9. 2011 do 19. 12. 2011 ve Frýdku-Místku a jinde obviněný J. S. coby starosta tehdejšího sboru dohodl s obviněnými J. S. a P. N. vystupujícími za podnikatelský subjekt J. S. - N & S System, s místem podnikání J., F. –M., na vylákání finančních prostředků ke škodě tohoto sboru pod záminkou provedení stavebních prací spočívajících ve zhotovení přístavby hasičské zbrojnice a dále provedení dokončovacích prací na stávajícím objektu hasičské zbrojnice zateplením a dokončovacích prací v půdních prostorech stávajícího objektu hasičské zbrojnice za cenu 3.628.178 Kč bez daně z přidané hodnoty,
načež na mimořádné valné hromadě sboru, konané dne 24. 9. 2011 ve Frýdku-Místku členové sboru k návrhu obviněného J. S. rozhodli o přístavbě hasičské zbrojnice v ul. Čelakovského ve Frýdku-Místku s tím, že tato bude provedena obviněným J. S. a obviněný J. S. byl pověřen uzavřením smlouvy o dílo přesto, že členům sboru zatajil, že obviněný J. S. nemá ani živnostenské oprávnění v oboru činnosti vázané, spočívající v provádění staveb, jejich změně a odstraňování, neboť v této době byl obviněný J. S. oprávněn toliko k činnosti v rámci volné ohlašovací živnosti, spočívající v provádění přípravných a dokončovacích stavebních prací, neměl zkušenosti s budováním obdobných staveb a fakticky ani nebyl schopen takové dílo zhotovit, neboť k tomu neměl kvalifikovaného odpovědného zástupce s patřičným vzděláním a požadovanou praxí, nedisponoval ani stroji a zařízeními, jimiž by mohl stavbu provádět, když všem obviněným bylo od počátku známo, že stavba provedena nebude a ani neměli v úmyslu ji vybudovat,
poté dne 29. 9. 2011 a 30. 9. 2011 obviněný J. S. v pobočce Raiffeisenbank, a. s. ve Frýdku-Místku provedl výběry finanční hotovosti ve výši 300.000 Kč a 400.000Kč z účtu náležejícímu sboru, vedeného u Raiffeisenbank,
dne 5. 10. 2011 ve Frýdku-Místku obviněný J. S. za sbor coby objednatele a P. N. za základě plné moci udělené mu obviněným J. S. za tohoto obviněného a s jeho vědomím coby zhotovitele uzavřeli smlouvu o dílo č. 111005 na provedení přístavby v objektu hasičské zbrojnice, dokončovací práce na stávajícím objektu hasičské zbrojnice zateplením a dokončovací práce v půdních prostorech tamtéž s tím, že součástí je i dodávka realizační projektové dokumentace, provedení zkoušek a zajištění úspěšného kolaudačního řízení, když cena díla byla stanovena částkou 3.628.178 Kč bez daně z přidané hodnoty s tím, že půjde o úhradu hotovostních zálohových faktur č. 1 a 2 v částkách 349.999 Kč ke dni 8. 12. 2011 a 12. 12. 2011, splatnost faktur bude čtrnáctidenní a dále o úhradu zálohové faktury č. 3 na částku 3.000.000 Kč s převodem na účet, kdy faktura měla být vystavena ke dni 8. 12. 2011 se splatností do 31. 12. 2011, přičemž doplatek ve výši 1,5 % z celkové částky včetně daně z přidané hodnoty měl být splatný po předání díla, přičemž obviněný J. S. takovou smlouvu uzavřel přesto, že k uzavření smlouvy o dílo i na provedení dokončovacích prací na stávajícím objektu hasičské zbrojnice nebyl členy valné hromady sboru pověřen a tato záležitost zde projednávána nebyla,
následně dne 8. 12. 2011 obviněný J. S. na základě vystavených zálohových faktur obviněného J. S. č. 100003 a 100004 ze dne 8. 12. 2011 uhradil k rukám obviněného P. N. coby zmocněnce J. S. v hotovosti dvě částky po 349.999 Kč a dne 19. 12. 2011 na základě předložení faktury se zaúčtováním č. 100001 ze služebního účtu sboru, vedeného u Raiffeisenbank, a. s., uhradil na účet obviněného J. S., vedeného u Československé obchodní banky, a. s. coby doplatek částku 3.000.000 Kč,
přičemž do současnosti sjednané dílo nebylo započato ani nebyly vráceny peníze, když tyto byly J. S. a P. N. utraceny za platby zboží a služeb nesouvisejících s dílem, které se zavázali pro sbor zhotovit, a to obvinění J. S., J. S. a P. N. pobočnému spolku Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Sboru dobrovolných hasičů Místek, IČO 49562720, se sídlem Čelakovského 1459, Místek, 738 01 Frýdek-Místek způsobili škodu ve výši 3.699.998 Kč.
Za tento zločin a přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle §208 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 T 134/2015, který nabyl právní moci ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 3 To 395/2015, byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 6 T 134/2015, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 3 To 395/2015.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný spolu s obviněnými J. S. a P. N. společně a nerozdílně zavázán k povinnosti zaplatit náhradu škody poškozenému SH ČMS – Sboru dobrovolných hasičů Místek, IČO 49562720, se sídlem Čelakovského 1459, Frýdek-Místek částku 3.699.998 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 349.999 Kč ve výši 7,75 % ročně od 8. 12. 2011 do zaplacení částky 349.999 Kč, z částky 349.999 Kč ve výši 7,75 % od 9. 12. 2011 do zaplacení, z částky 3.000.000 Kč ve výši 7,75 % ročně od 20. 12. 2011 do zaplacení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 5 To 361/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Obviněný J. S. podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Němce proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s argumentací, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, nevykazuje podle názoru obviněného všechny zákonné znaky zločinu podvodu, neboť nikoho neuvedl v omyl, nevyužil omylu jiného, nezpůsobil na majetku jiného značnou škodu. Poškozeným se naopak cítí on, neboť se nepodílel na stavebních pracích ani na vybírání finančních prostředků z účtu, přičemž byl P. N. a J. S. sám podveden. Obviněný tvrdí, že trestnou činnost nespáchal, provedenými důkazy z ní nebyl usvědčen. Krajskému soudu vytýká, že jím tvrzené skutečnosti pečlivě nepřezkoumal, ale naopak zcela ignoroval.
Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, včetně všech na ně obsahově navazujících rozhodnutí a věc buďto podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout, případně aby sám obviněného podle §226 (bez citace písmene a tudíž označení zákonného důvodu) tr. řádu obžaloby zprostil. V tomto případě však nenavrhl jaký procesní postup zvolit ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
Současně učinil podnět k tomu, aby předseda senátu Okresního soudu ve Frýdku-Místku Nejvyššímu soudu v intencích ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu navrhl přerušení výkonu trestu, neboť s ohledem na dovolací námitky je další výkon trestu neopodstatněný.
Předseda senátu Okresního soudu ve Frýdku-Místku obviněným požadovaný návrh Nejvyššímu soudu neučinil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství poté, co se seznámila s dovolacími námitkami obviněného, písemně Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil jako svou obhajobu již v předchozích stadiích trestního řízení a tvoří hlavní součást jeho odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Shodně s odvoláním je pak koncipováno dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek, přičemž obviněný zcela pomíjí, že tyto námitky byly již předmětem posouzení a úvah jak nalézacího, tak odvolacího soudu, které se ve svých rozhodnutích s nimi vypořádaly zákonným a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem. Navíc obviněný založil dovolání na námitkách ryze skutkových (procesních), které výlučně směřují proti rozsahu provedeného dokazování a proti způsobu hodnocení důkazů v intencích zákonných požadavků §2 odst. 6 tr. řádu rozhodujícími soudy. Námitky tohoto druhu však zcela vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Byť obviněný v dovolání namítl, že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty souzeného trestného činu, tak tuto povýtce obecnou hmotněprávní námitku opírá pouze o odlišné skutkové úvahy, než jaké vyslovily ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů. Tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustil a na podporu tohoto tvrzení opakovaně rozebírá provedené důkazy, které ze svého subjektivního pohledu také hodnotí. Jde tak pouze o opakování obhajoby, která nebyla provedenými důkazy potvrzena, naopak ve světle provedených důkazů neobstála. Uplatněná námitka tak zcela postrádá rozbor zaměřený na nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, případně odůvodnění úvah zaměřených na „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jak expresis verbis vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obsah podaného dovolání se s uplatněným dovolacím důvodem míjí.
Pro úplnost Nejvyšší soud pokládá za nutné připomenout úvahy Ústavního soudu, cílené na problematiku formálně uplatněného dovolacího důvodu (rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05), kdy mj. uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem“.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Rozsah odůvodnění tohoto usnesení se odvíjí od znění ustanovení §265i odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud nepřerušil obviněnému výkon trestu odnětí svobody, neboť předseda senátu soudu prvního stupně takovýto návrh podle §265h odst. 3 tr. řádu neučinil. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu neshledala důvody pro přerušení výkonu trestu obviněnému v intencích §265o odst. 1 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu