ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1460.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1460/2017 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 dovolání obviněného R. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 11 To 184/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 150/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 14 T 150/2016, byl obviněný R. M. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době od 15. 9. 2014 do 19. 2. 2015, v několika případech v obci R., okr. P. –z. a v několika případech na území P., v rámci obchodního vztahu dodavatelské společnosti NP Transport, s. r. o., IČ: 27455181, ve které byl obviněný R. M. zaměstnán jako dispečer pracující na svěřené zakázce demolice ubytovny v P., Ž. ulici, se společností Raven Invest, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Kaprova 42/14, řešil vzniklé problémy s plněním termínů dílčích plnění a plateb v zájmu dodavatele tak, že vyvíjel na R. L., zplnomocněného jednat za investora, nepřípustný nátlak k zaplacení částky 1.300.000 Kč tím, že mu kromě vulgárních nadávek a urážek vyhrožoval prostřednictvím mobilního telefonu, z něhož mu posílal na jeho telefon textové zprávy obsahující výhrůžky pro případ nezaplacení, že „prodá pohledávku pánům z Ukrajiny nebo Moldávie a že ani Jugoslávci nejsou špatní hoši, ať se rychle naučí moldavsky, že to bude potřebovat, už se těší, jak mu ve tři ráno zazvoní doma a budou chtít ještě úrok, ať připraví snídani, že kluci toho hodně spapají, a pak se posere a dva týdny bude koktat“, a dále mu vyhrožoval, že mu „může rozmlátit držku, že je neuvěřitelný sráč a že něco zažije, ať si dá pozor, aby neuklouzl, ať se mu něco nestane, že Vánoce už jsou brzy“, přičemž na Štědrý den mu napsal, že „odpoledne přijede s dárečky, ať má jeho rodina z něho taky radost, že se dlouho nezdrží“, čímž vyvolal v poškozeném důvodnou obavu o jeho život, zdraví a o bezpečí jeho rodiny.
Za to a za sbíhající se zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, zločin poškození věřitele dle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zákoníku a přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 T 54/2015-4831, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2015, byl obviněný podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad ním. Podle §67 odst. 2 písm. b), §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1.000 Kč, celkem k trestu ve výši 100.000 Kč a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl obviněným vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech a dále zákaz činnosti v oboru stavebnictví na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 T 54/2015-4831, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 14 T 150/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 11 To 184/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněného za zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, jakož i za sbíhající se zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, zločin poškození věřitele dle §222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 tr. zákoníku a přečin zvýhodnění věřitele podle §223 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 T 54/2015-4831, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2015, odsoudil podle §222 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních korporacích a družstvech a dále zákaz činnosti v oboru stavebnictví na dobu deseti let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2015, č. j. 17 T 54/2015-4831, který nabyl právní moci dne 15. 10. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 11 To 184/2017, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Napadenému rozsudku vytýká nesprávné právní zhodnocení a kvalifikaci skutku a z toho plynoucí věcně nesprávné rozhodnutí o jeho vině a o trestu. Je přesvědčen, že předmětný skutek měl být kvalifikován toliko podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku uvedená ve výroku odsuzujícího rozsudku podle jeho mínění nevyplývá z provedeného dokazování, neboť z předmětných sms zpráv nelze dovodit, že by směřovaly přímo k úhradě pohledávky ve výši 1.300.000 Kč. Současně je dovolatel toho názoru, že i kdyby zůstala právní kvalifikace skutku stejná, byl mu uložen příliš přísný trest. Zdůraznil, že tím, že s poškozeným komunikoval prostřednictvím sms zpráv, ukázal svou nezáludnost a nikoli nějaké promyšlené úmyslné trestněprávní jednání. Jednal v afektu a litoval toho, což odvolací soud při rozhodování o trestu údajně nereflektoval. Poukázal na to, že pro společnost by bylo rozhodně efektivnější, aby pracoval a přispíval k ekonomickému chodu společnosti, než aby vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody a neodváděl žádné hodnoty. Dále uvedl, že nikdy nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, trpí depresivními stavy, bojí se o rodinu, o práci, o zdraví. Dle něj měla být při ukládání trestu také zohledněna délka trestního řízení, jelikož již samo vedení trestního řízení je potrestáním osoby, která trestnou činnost spáchala.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že ohledně části, kde dovolací argumentace obviněného směřuje proti výroku o vině, je dovolání nepřípustné, neboť výrok o vině nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu, protože nebyl napaden odvoláním. Pokud jde o námitky uplatněné ve vztahu k nepřiměřenosti uloženého trestu, v této části je dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uplatněná argumentace nepřiřaditelná pod uplatněný (či jiný) dovolací důvod.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil rovněž souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud však současně po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že pokud se týká námitek proti výroku o vině, nebyly v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovolatel může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí soudu druhého stupně je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Existence takové vady je ovšem podmíněna tím, že soud druhého stupně svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu nebo že rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Dovolatel, ať již se jedná o státního zástupce nebo o obviněného, proto může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně vyplývající z §254 odst. 1 až 3 tr. řádu, neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V případě posuzované věci obviněný proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal. Odvolání bylo podáno pouze ze strany státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ a bylo zaměřeno pouze proti výroku o trestu. V souladu s principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání (§254 odst. 1 tr. řádu) a bez přítomnosti podmínek pro rozšíření obsahu a rozsahu jeho přezkumné činnosti (§254 odst. 2 tr. řádu) proto odvolací soud nepřezkoumával (a ani k tomu nebyl povinen) nikým nenapadený výrok o vině. Za takové situace mohl obviněný napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně.
Podal-li tedy obviněný odvolání proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, jedná se v této části o dovolání nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože směřuje proti výroku, který nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu.
Obviněný v podaném dovolání v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnil také námitky proti uloženému trestu. Ze shora zmíněných skutečností je zřejmé, že v této části je dovolání obviněného přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu].
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu, v jehož průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Jak již bylo uvedeno výše, obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu brojí proti uloženému trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný.
Takovou námitku však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu či pod dovolací důvody ostatní, byť neuplatněné.
Předně je třeba zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu. Opačný výklad by vedl k závěru o zřejmé nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože pak by jakékoli pochybení při ukládání trestu, a tím spíše uložení trestu mimo zákonem vymezenou trestní sazbu nebo nepřípustného druhu trestu, bylo možné považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V dané věci obviněnému nebyl uložen nepřípustný druh trestu ani mu nebyl vyměřen trest mimo zákonnou trestní sazbu. Byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený v první třetině zákonné trestní sazby, který dle názoru Nejvyššího soudu odpovídá nejen dosaženému stupni škodlivosti jednání obviněného pro společnost, ale i osobě obviněného, jeho poměrům a možnostem nápravy. Nejedná se tak o trest, který by byl pro obviněného trestem nepřiměřeně přísným. V tomto směru Nejvyšší soud beze zbytku odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, s jehož názorem se plně ztotožnil.
Je tak zřejmé, že obviněný se ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu