ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1533.2017.1
sp. zn. 4 Tdo 1533/2017 -36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněného P. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 7 To 52/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 18/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 7 T 18/2016, byl obviněný P. Š. uznán vinným ze spáchání pod bodem 1), 2) výroku rozsudku dvojnásobného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 3) zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle §200 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 4) pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1, 3 písm. c), j) tr. zákoníku, pod bodem 5) zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 6) návodu k přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §24 odst. 1 písm. b) k §193 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 7) přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„ obviněný P. Š. sám
1) přesně nezjištěného dne letního měsíce roku 2007 na posedu u lesa v katastru obce B., okr. H. B., kam za účelem vlastního sexuálního uspokojení, pod záminkou projížďky, zavezl svojí motorovou čtyřkolkou zn. Bashan poškozeného tehdy nezl. XXXXX *), jehož věk znal, neboť se jedná o jeho bratrance, si rozepnul poklopec u kalhot, vzal si svůj pohlavní úd do ruky, začal si ho stimulovat a požádal poškozeného, aby si vzal jeho pohlavní úd do svých rukou a stimuloval mu ho, poškozený mu nechtěl vyhovět a vymlouval se mu na to, že se mu to nelíbí, proto chytil jeho pravou ruku, přitom mu pohrozil, že pokud mu nevyhoví, že ho neodveze domů, přiložil mu ji na svůj pohlavní úd a donutil ho mu jeho úd stimulovat, u čehož ho po celou dobu držel za zápěstí jeho ruky stimulující mu úd, kdy poté ho druhou rukou chytil za hlavu v místě zátylku a využitím své fyzické převahy ho přes snahu poškozeného se mu vycuknout donutil k předklonu a aby si alespoň krátce vzal jeho pohlavní úd do úst, dokud se mu nepodařilo vycuknutím hlavy a vyškubnutím uvolnit z jeho sevření, načež obviněný svého jednání zanechal,
2) přesně nezjištěného dne v zimě v období na přelomu let 2010 a 2011 na blíže nezjištěném místě na louce u G. J., okr. H. B., kam za účelem vlastního sexuálního uspokojení, pod smyšlenou záminkou odvozu z V. – K. domů do H., okr. H. B., dovezl osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Felicia poškozeného tehdy nezl. XXXXX *), jehož věk znal, neboť se jedná o jeho bratrance, si po příjezdu rozepnul poklopec u kalhot, vzal si svůj pohlavní úd do ruky, stimuloval si ho a požádal poškozeného, aby si vzal jeho pohlavní úd do svých rukou a stimuloval mu ho, který to odmítl, a proto mu svoji pravou rukou chytil jeho levou ruku, do které mu vložil svůj obnažený pohlavní úd, kdy přestože se poškozený snažil stimulování penisu vyhnout tím, že s sebou škubal a říkal mu, že to dělat nechce, tak si obviněný jeho rukou, kterou násilně držel ve své ruce, stimuloval svůj penis, rovněž se pokusil přimět poškozeného, aby vzal jeho penis do úst, přičemž ho rukou držel v zátylku a takto jednal až do doby, než se poškozenému podařilo vyškubnout,
obvinění P. Š. a D. K.
3) v přesně nezjištěné době od 02:00 hodin do 03:00 hodin dne 5.5.2012 po prohlášení obviněného P. Š. před obviněnou D. K., „že by něco malýho vomrdal", společně odešli z diskotéky „K.“, konající se v obci V., okr. H. B., prošli uličkou za kulturním domem, aby je nikdo nezpozoroval, k rodinnému domu v obci V., neboť věděli, že zde bydlela se svojí v tu dobu nepřítomnou matkou nezl. AAAAA *), a zatímco obviněná D. K. hlídala, obviněný P. Š. přelezl plot a vnikl do domu, odtud vzal z dětské postýlky spící nezl. AAAAA *), přes plot ji již plačící podal obviněné D. K., čímž ji odňali z opatrování její matky D. Š., poté oba obvinění společně doběhli na nedalekou louku, obviněný P. Š. podal svlečenou poškozenou spoluobviněné D. K., která dle jeho pokynů poškozené roztáhla nohy a obviněný P. Š. se svým pohlavním údem ukájel na jejím těle zejména v oblasti jejího přirození a análního otvoru, o které se svým penisem třel, a opakovaně se bezvýsledně snažil proniknout do její pochvy, čehož nakonec zanechal se slovy, že na to kašle, že ji má malou, stejně tak se mu nepodařilo zavést svůj penis do jejího řitního otvoru, využívaje přitom její bezbrannosti, neboť nebyla z důvodu svého nízkého věku schopna se jejich jednání účinně bránit, přičemž takto jednali přes pláč poškozené a marnou snahu dovolat se pomoci od její matky, přičemž přitom poškozené obviněný P. Š. způsobil tržnou ránu délky 1 cm do hloubky 2 - 3 mm na hrázi před análním otvorem, zarudnutí zevního genitálu, drobné trhlinky panenské blány a drobné povrchové trhlinky při okraji análního otvoru,
obviněný P. Š. sám
4) poté, co se pokusil znásilnit nezl. AAAAA *), jak je popsáno pod bodem 3) tohoto rozsudku dne 5.5.2012 v době od 02:00 hodin do 03:00 hodin na louce za obcí V., okr. H. B., obviněné D. K. sdělil, že vrátí poškozenou nezl. AAAAA *), do místa jejího bydliště, ale po odchodu spoluobviněné v úmyslu zakrýt únos poškozené a jejich sexuálně motivovanou trestnou činnost, poškozenou, ač si byl vědom jejího nízkého věku, pro který nebylo v jejích schopnostech se ve tmě zorientovat a sama se vrátit do místa bydliště, odložil ji na přibližně cca 3 m široký trávník před plotem domu ve V. podél hlavní silnice z V. na Ch., v blízkosti uzavřené benzinové čerpací stanice nacházející se na konci obce V. ve směru jízdy na Ch., ve vzdálenosti nejméně 515 metrů od rodinného domu poškozené, přičemž byl srozuměn s tím, že reálně může dojít k usmrcení poškozené, předně podchlazením v důsledku nízké noční teploty a zcela neadekvátního oblečení poškozené, neboť tato byla na spodní polovině těla zcela nahá a bosá, když venkovní teplota se pohybovala v rozmezí 7-9 °C, popř. v důsledku jejího sražení některým z projíždějících vozidel, pokud by v důsledku stresu a dezorientace ve tmě vběhla do vozovky, přičemž ke smrti poškozené nedošlo jen z důvodu jejího včasného nálezu kolem 03:30 hodin dne 5.5.2012 N. T. a D. L.,
obvinění P. Š. a D. K.
5) přesně nezjištěného dne v měsíci září 2014 v katastru obce V., okres H. B., v osobním motorovém vozidle, tov. zn. Opel Astra 1,6 16V, s cílem svého sexuálního uspokojení zrealizoval pohlavní styk s poškozeným nezl. BBBBB *), synem spoluobviněné D. K., jehož věk znal, zneužívaje k tomu jeho bezbrannosti pramenící z jeho nízkého věku, přičemž mu ho k tomuto účelu vydala obviněná D. K. za prominutí dluhu ve výši 500,- Kč, kdy poté, co D. K. svého syna vysvlékla a držela na svém klíně, tak obviněný P. Š. se před jeho nahým tělem po jeho osahávání na přirození uspokojil s ejakulací na jeho ústa, sperma olízal a vzal si pohlavní úd poškozeného do úst, aniž by mu bylo obviněnou D. K. umožněno poškozenému do úst zavést svůj pohlavní úd, byť se mu jej k ústům snažil přiložit, a následně asi po jednom měsíci v přesně nezjištěném dni v období jara 2015 na volném prostranství v okolí obce V., okres H. B., za účelem svého sexuálního uspokojení opětovně zrealizoval pohlavní styk s poškozeným nezl. BBBBB *), synem D. K., zneužívaje k tomu jeho bezbrannosti pramenící z jeho nízkého věku, kterého mu k tomu účelu opět vydala obviněná D. K. za slíbenou částku 1.000,- Kč, kterou ovšem nedostala, kdy poté, co obviněná D. K. svého syna vysvlékla, tak obviněný P. Š. poškozeného ležícího v kočárku osahával v oblasti jeho přirození a u toho se sám uspokojil s ejakulací na břicho a přirození poškozeného, odkud poté ejakulát setřel,
6) v období od měsíce září 2014 do dne 3.1.2015 v místě bydliště H., okr. H. B., obviněná D. K. zneužila svého syna nezl. BBBBB *), k výrobě tzv. dětské pornografie, když ho na návodnou žádost obviněného P. Š. prostřednictvím mobilního telefonu nafotila nahého a nejméně ve dvou případech mu zhotovené fotografie společně ještě s dalšími fotkami zobrazujícími nahý genitál neustanovených dětí jako elektronické soubory poslala prostřednictvím chatové komunikace na facebooku, které si ponechal až do jeho zadržení dne 4.5.2016 uložené v uložišti svého facebookového profilu s názvem „S. S.“,
obviněný P. Š. sám
7) od přesně nezjištěné doby nejméně od počátku roku 2015 do dne jeho zadržení dne 4.5.2015 přechovával jednak v úložišti svého facebookového profilu s názvem „S. S.“ a jednak v paměti osobního počítače zn. Fujitsu Siemens, který byl dne 5.5.2016 zajištěn v místě jeho bydliště na adrese P. M. v P. – L., průběžně nejméně 171 elektronických souborů s obsahem fotek majících charakter tzv. dětské pornografie, zobrazujících se sexuálním podtextem mj. obnažené pohlavní orgány osob zjevně mladších 18 let, tj. dětí, přičemž je za účelem směny nabízel prostřednictvím internetového portálu.“
Za uvedená jednání byl obviněný P. Š. odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 17 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému P. Š. uložen trest propadnutí věci, a to:
- stolní počítač zn. Fujitsu Siemens,
- mobilní telefon zn. Nokia Lumia 800 v tyrkysovém obalu se SIM kartou,
- mobilní telefon zn. Huawei.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným P. Š. a D. K. uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně:
- na náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočce Brno, pobočce pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Benešova 10, Brno-město, částku 31.643 Kč,
- na náhradu nemajetkové újmy nezletilému BBBBB *), k rukám ustanoveného opatrovníka L. Z., zaměstnankyni Městského úřadu v Ch., částku 70.000 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu nezletilé AAAAA *), k rukám matky D. Š., bytem V.,
- obviněný P. Š. ve výši 450.000 Kč,
- obviněná D. K. ve výši 50.000 Kč.
Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné D. K.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 7 T 18/2016, podali státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a obviněný P. Š. odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 7 To 52/2017, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu obou podaných odvolání částečně zrušil, a to z podnětu odvolání obviněného P. Š. ve výroku o vině pod bodem 1), z podnětu odvolání krajského státního zástupce ve výroku o vině pod bodem 4), dále ve výroku o trestu ohledně obviněného P. Š. ve výroku o ochranném opatření a ve výroku o náhradě škody stran poškozených Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a AAAAA *) ohledně obviněného P. Š. a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. Š. byl uznán vinným ze spáchání pod bodem 1) trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zákoníku k §241 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb. a pod bodem 4) pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„pod bodem 1) napadeného rozsudku přesně nezjištěného dne letního měsíce roku 2007 na posedu u lesa v katastru obce B., okr. H. B., kam za účelem vlastního sexuálního uspokojení, pod záminkou projížďky, zavezl svojí motorovou čtyřkolkou zn. Bashan poškozeného tehdy nezl. XXXXX *), jehož věk znal, neboť se jedná o jeho bratrance, si rozepnul poklopec u kalhot, vzal si svůj pohlavní úd do ruky, začal si ho stimulovat a požádal poškozeného, aby si vzal jeho pohlavní úd do svých rukou a stimuloval mu ho, poškozený mu nechtěl vyhovět a vymlouval se mu na to, že se mu to nelíbí, proto chytil jeho pravou ruku, přitom mu pohrozil, že pokud mu nevyhoví, že ho neodveze domů, přiložil mu ji na svůj pohlavní úd a donutil ho mu jeho úd stimulovat, u čehož ho po celou dobu držel za zápěstí jeho ruky stimulující mu úd, kdy poté ho druhou rukou chytil za hlavu v místě zátylku a využitím své fyzické převahy ho přes snahu poškozeného se mu vycuknout donutil k předklonu a aby si alespoň krátce vzal jeho pohlavní úd do úst, dokud se mu nepodařilo vycuknutím hlavy a vyškubnutím uvolnit z jeho sevření, načež obviněný svého jednání zanechal,
pod bodem 4) napadeného rozsudku poté, co se pokusil znásilnit nezl. AAAAA *), jak je popsáno pod bodem 3) napadeného rozsudku dne 5. 5. 2012 v době od 02:00 hodin do 03:00 hodin na louce za obcí V., okr. H. B., obviněné D. K. sdělil, že vrátí poškozenou nezl. AAAAA *), do místa jejího bydliště, ale po odchodu spoluobviněné v úmyslu zakrýt únos poškozené a jejich sexuálně motivovanou trestnou činnost, poškozenou, ač si byl vědom jejího nízkého věku, pro který nebylo v jejích schopnostech se ve tmě zorientovat a sama se vrátit do místa bydliště, odložil ji na přibližně cca 3 m široký trávník před plotem domu ve V. podél hlavní silnice z V. na Ch., v blízkosti uzavřené benzinové čerpací stanice nacházející se na konci obce V. ve směru jízdy na Ch., ve vzdálenosti nejméně 515 metrů od rodinného domu poškozené, přičemž byl srozuměn s tím, že reálně může dojít k usmrcení poškozené, předně podchlazením v důsledku nízké noční teploty a zcela neadekvátního oblečení poškozené, neboť tato byla na spodní polovině těla zcela nahá a bosá, když venkovní teplota se pohybovala v rozmezí 7-9 °C, popř. v důsledku jejího sražení některým z projíždějících vozidel, pokud by v důsledku stresu a dezorientace ve tmě vběhla do vozovky, přičemž ke smrti poškozené nedošlo jen z důvodu jejího včasného nálezu kolem 03:30 hodin dne 5. 5. 2012 N. T. a D. L.“
Za uvedená jednání byl obviněný P. Š. odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 17 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to stolního počítače zn. Fujitsu Siemens, mobilního telefonu zn. Nokia Lumia 800 v tyrkysovém obalu se SIM kartou a mobilního telefonu zn. Huawei.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně s obviněnou D. K. na náhradu škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočce Brno, pobočce pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina, Benešova 10, Brno-město, částku 31.643 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu nezletilé AAAAA *), k rukám matky D. Š., bytem V. ve výši 450.000 Kč.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 7 To 52/2017, podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že se soud ve svém odůvodnění rozsudku nevypořádal s jeho obhajobou, která je od počátku neměnná, nevypořádal se s provedenými důkazy, které si vzájemně odporovaly, a nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, který byly vzneseny obhajobou. Pokud jde o jednání pod bodem 1) rozsudku Vrchního soudu v Praze nesouhlasí se závěry, že byly provedeny řádným způsobem veškeré důkazy významné pro objasnění skutkového stavu věci. Nesouhlasí se závěrem, že provedené dokazování je úplné a že řízení předcházející napadenému rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje takové procesní vady, na něž by bylo nutno reagovat postupem podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Totéž namítá u skutku pod bodem 2) rozsudku. Uvádí, že rozsudek vychází pouze ze svědectví XXXXX *), na jehož nedůvěryhodnost od počátku poukazuje, a to z důvodu rozporů v jeho výpovědích učiněných v přípravném řízení a u hlavního líčení. Je přesvědčen, že tato výpověď je zcela nevěrohodná a obsahuje zásadní rozpory jak ve vztahu k jednání, kterého se měl obviněný dopustit, tak především k času, kdy se předmětné události měly udát. Pokud soud uvádí, že poškozený neměl žádný motiv ke křivému obvinění, tak s tímto taktéž nesouhlasí. Obviněný dále navrhoval provedení důkazu svědectvím S. K. V této souvislosti poukazuje na zásadní procesní vadu, kterou již namítal v odvolacím řízení, a to je ta skutečnost, že nebyla vůbec přečtena její výpověď z přípravného řízení, kde vypovídala v procesním postavení svědka.
U jednání uvedeného pod bodem 3) napadeného rozsudku obviněný nesouhlasí se závěry, že se tohoto jednání dopustil. Navrhl vyslechnout D. K., aby se k věci opakovaně jako svědek vyjádřila, nicméně odvolací soud i za situace, že jde o zcela zásadní svědectví, které určuje vinu obviněného, nevyhověl důkaznímu návrhu a ani se řádně nevypořádal s odůvodněním, proč tento důkazní návrh zamítl. Uvádí, že obsah a rozpory v její výpovědi poukazují na důvodnost návrhu slyšet ji opakovaně v procesním postavení svědka. Dále uvádí, že ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že trpí neúplnou sexualitou a deviací. Obviněný si je své nemoci vědom, nicméně popírá jakékoliv násilné jednání vůči nezletilé AAAAA *), přičemž v tomto směru se zcela doznává ke svému jednání, kterého se dopustil ve vztahu k nezletilému BBBBB *). Dále namítá, že MUDr. Krajsa ve svých závěrech uvedených ve znaleckém posudku netvrdí, že by byla nezletilá AAAAA *) znásilněna, respektive tímto znaleckým posudkem nebylo nepochybně prokázáno, že by mělo dojít k jednotlivým zraněním způsobem, jak je popsáno v obžalobě.
Taktéž u jednání uvedeného pod bodem 4) napadeného rozsudku obviněný nesouhlasí se závěry, že by se jej měl dopustit právě on. Uvedl, že AAAAA *) předal do náručí D. K., která mu řekla, že ji odvede. Žádný úmysl zavraždit nezl. AAAAA *) prokázán nebyl a obviněný považuje trestní stíhání pro tento skutek za absurdní. Pokud byla navíc nezletilá záhy po odložení nalezena, nelze ani činit závěr o tom, že po několika hodinách na místě mohla zemřít na podchlazení, či že molo dojít k usmrcení projíždějícím vozidlem. Je též toho názoru, že nebyla bez pochyb vyřešena otázka, do jaké míry byly ovládací a rozpoznávací schopnosti jak u obviněného, tak u D. K. zachovány. Je tedy otázkou, zda požití alkoholu může u obviněného a případně do jaké míry způsobit rozvoj negativních vlastností a zda lze vyloučit či potvrdit, že požití více alkoholu tyto stavy vyvolá. V tom, že tato otázka nebyla znalci řešena, spatřuje podstatnou vadu řízení a v tomto případě vznesl návrh, aby se znalci touto otázkou zabývali, resp. aby byly ve věci vypracovány dodatky znaleckých posudků a znalci byli k těmto otázkám osobně slyšeni. Namítá nevěrohodnost výpovědi D. K., která uvedla, že si vše vymyslela, jelikož byla pod nátlakem policie. Co se týká subjektivní stránky jednání obviněného, uvádí, že nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu AAAAA *) zavraždit. Nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že by jednal byť i v nepřímém úmyslu.
Důkazy, jejichž provedení obviněný navrhoval, mohly zásadním způsobem ovlivnit rozhodování soudu o vině. Má za to, že rozsudkem kromě toho, že jím bylo porušeno ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., bylo rovněž porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Soud tak porušil právo obviněného na obhajobu tím, že nevyslechl navržené svědky. Z uvedených důvodů proto obviněný P. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 7 To 52/2017, a to ve výroku 1) a 4) a rovněž zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 7 T 18/2016 a to ve výroku 2) a 3) a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný P. Š. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (a to konkrétně svědecké výpovědi XXXXX *) a D. K.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se snaží svými námitkami zpochybnit správnost skutkových závěrů soudů obou stupňů, přičemž nabízí jiný, vlastní způsob hodnocení provedených důkazů, a na základě toho se pak domáhá jiných skutkových a právních závěrů, než jaké učinily soudy. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný se tak pouze snaží svými námitkami prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, založenou na tvrzení, že on předmětné trestné činy nespáchal.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Obviněný namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazu (výslech svědkyně S. K. a D. K., doplnění dokazování vypracováním dodatků ke znaleckým posudkům ohledně otázky do jaké míry byly zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti při požití alkoholu), avšak v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 9 odůvodnění svého rozsudku zabývá právě otázkou, proč soudy neshledaly návrhy na doplnění dokazování důvodnými. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie uvedla, že u obviněného nebylo prokázáno zneužívání návykových látek a alkoholu, které by mělo charakter závislosti. Jeho ovládací schopnost tak byla ovlivněna pouze sexuální deviací.
Obviněný ve svém dovolání dále namítl, že MUDr. Krajsa ve svých závěrech, uvedených ve znaleckém posudku netvrdí, že by byla nezletilá AAAAA *) znásilněna, tímto znaleckým posudkem nebylo prokázáno, že by mělo dojít k jednotlivým zraněním způsobem, jak je popsáno v obžalobě. K této námitce Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Krejsa v posudku jednoznačně uvedl, že drobné trhliny panenské blány vznikly působením tupého násilí minimálně střední intenzity při násilném pronikání pevného předmětu do poševního vchodu. Poranění tohoto typu v žádném případě nevzniká např. pouhým roztažením stehen či jiným pohybem nebo otřesem při pádu. Lze sice připustit, že by si poškozená způsobila zranění sama pokusem o zavedení pevného předmětu do oblasti konečníku a rodidel, tuto variantu je však zcela jistě možno vyloučit zejména z důvodu značné bolestivosti takových pokusů i vzhledem k okolnostem jejího nálezu v terénu popsaném ve spisovém materiálu. Únos nezletilé AAAAA *) byl tedy jednoznačně motivován úmyslem obviněného tuto sexuálně zneužít a výše uvedené námitce proto nelze přisvědčit.
K subjektivní stránce jednání pod bodem 4) výroku rozsudku dále namítl, že nebylo prokázáno, že by jednal v úmyslu poškozenou AAAAA *) zavraždit, přičemž tuto svou námitku nijak neodůvodnil. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný tak, jak jednal, zcela nepochybně činil proto, aby zabránil prozrazení své předchozí trestné činnosti, když právě tato motivace v kombinaci se způsobem provedení činu a jeho okolnostmi svědčí o jistém racionálním jednání směřujícímu k zamýšlenému cíli. Obviněný zjevně musel zvážit zásadní okolnosti svého předpokládaného jednání jak z hledisek svědčících pro úmyslné usmrcení jiného, tak i proti němu, musel zvážit i rozhodné důsledky svého činu. Obviněný ve vztahu k usmrcení jednal v eventuálním úmyslu, neboť samotná vůle pachatele spáchat trestný čin vraždy nemusí být nutně v podobě chtění zamířena na výsledek nebo být provázena jistotou, že pachatel svým jednáním takový výsledek způsobí, když tato vůle může mít i toliko formu srozumění se smrtí oběti. Fakt, že nezletilá byla záhy nalezena, není přitom zásluhou obviněného, který to v dané situaci, když dítě odložil téměř na konci vesnice, evidentně nemohl předvídat. Naložit takto s osmnácti měsíčním batoletem v době mezi druhou a třetí hodinou ranní zcela jistě vede k oprávněným a reálným úvahám o srozumění se způsobením fatálního následku v důsledku podchlazení či sražení projíždějícím vozidlem. Lze proto uzavřít, že obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit smrt nezl. AAAAA *) a byl s takovým případným následkem srozuměn. Skutek pod bodem 4) napadeného rozsudku tak zakládá jednoznačně právní kvalifikaci pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 2, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku,
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědi svědka XXXXX *), spoluobviněné D. K., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalce MUDr. Krajsy, Ph. D., který byl vypracován na základě lékařských zpráv nezletilé AAAAA *). Ke spáchání trestných činů uvedených pod body 5), 6) a 7) se obviněný doznal a jeho doznání je v souladu i s ostatními k těmto bodům relevantními důkazy. Polemika obviněného s důkazy s tím, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem.
K námitce obviněného, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zejména právo na obhajobu, Nejvyšší soud nad rámec dovolacích důvodů uvádí, že žádný zásah do práva na spravedlivý proces obviněného neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněného, včetně jeho práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného P. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.