ECLI:CZ:NS:2017:4.TDO.1778.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1778/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2017 o dovolání obviněného Z. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 55 To 344/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 17/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 7. 2016 sp. zn. 1 T 17/2016 uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku spáchaného dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem dokonaným (ad skutek pod bodem 1.) a pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad skutek pod bodem 2.), jichž se dopustil tím, že:
1. obviněný Z. P. sám
a) dne 29. 9. 2015 kolem 12.15 hodin v T., V., okres J. n. N. vyšplhal na balkón ve 3. patře panelového domu a pomocí páčidla se pokoušel překonat zavřené balkónové dveře a vniknout do bytu za účelem odcizení věcí, přičemž byl vyrušen poškozeným R. K. a z místa utekl,
b) dne 30. 9. 2015 kolem 16.00 hodin ve V. H., B., okres J. n. N. po rozbití skleněné výplně vchodových dveří vnikl do rodinného domu v úmyslu odcizit odsud věci, kde byl vyrušen příchozím J. E., a z domu vyskočil oknem a utekl, čímž způsobil J. P. škodu ve výši 240 Kč poškozením,
2. obviněný Z. P. společně s již pravomocně odsouzeným M. M.
dne 12. 11. 2015 v době od 12.00 do 12.07 hodin ve V. H., B., okres J. n. N. odsouzený M. M. rozbil skleněnou výplň okna koupelny a okno zevnitř otevřel, poté obviněný Z. P. otevřeným oknem vnikl do rodinného domu v úmyslu odcizit odsud věci, což se jim nepodařilo, neboť obviněný Z. P. byl na místě zadržen hlídkou Policie ČR a odsouzený M. M. z místa utekl, čímž způsobili J. P. škodu ve výši 840 Kč poškozením, přičemž obviněný Z. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 T 114/2009-1452, s právní mocí od téhož dne, odsouzen, mj. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 k trestu odnětí svobody ve výměře tří let se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 8. 5. 2013 .
Za to byl obviněnému P. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce třinácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný, ale i státní zástupkyně v jeho neprospěch. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pak rozsudkem ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 55 To 344/2016 podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodě 1. a), b) a ve výroku o trestu. V souladu s §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného pro stejně popsaný skutek jako v rozsudku soudu prvního stupně (ad 1 a), b) uznal vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, které zůstaly v napadeném rozsudku pod bodem 2 nezměněny, obviněného podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Odvolání obviněného pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že skutek popsaný pod bodem 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, neboť tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu naplnilo toliko jednání spoluobviněného M. M. Jednání dovolatele mělo být správně posouzeno jen v základní skutkové podstatě předmětného přečinu podle odstavce 1 tohoto ustanovení, za jehož spáchání zákon umožňuje uložit mírnější trest. Vytýkanou vadu nenapravil ani odvolací soud na základě důvodně podaného odvolání. Skutky popsané pod bodem 1 a) a b) výroku o vině rozsudku napadeného dovoláním obviněný nespáchal a odkázal přitom na důvody podrobně rozebrané v jeho odvolání. Oba soudy nižších stupňů měly obviněného v souladu se zásadou in dubio pro reo zprostit obžaloby i ve vztahu ke skutkům ad bod 1 a) a b) rozsudku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení (správně rozsudek) Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 55 To 344/2016 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující. Dále alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, aby věc znovu projednal a rozhodl tak, že stíhaný skutek bude posouzen jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, anebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a obviněnému uložil mírnější trest.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřila v tom smyslu, že souhlasí s právní kvalifikací stíhaného jednání učiněného soudem druhého stupně. Argumentaci obviněného stran právní kvalifikace podle §178 odst. 1 tr. zákoníku vyhodnotil již tento soud jako neoprávněnou. Obviněný jednal ve společném úmyslu se spoluobviněným M. M., od samého počátku jednal tudíž jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, oba se na spáchání skutku aktivně podíleli svým jednáním.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrhovaného usnesení [viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 55 To 344/2016 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Ten je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k).
Obviněný jej uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž lze s úspěchem uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být též vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti takové právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je evidentní, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v části uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, neboť tvrdí, že skutek ad bod 1 a), b) nespáchal a měl být v souladu se zásadou in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Jedná se tedy o argumenty ryze skutkové, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Zároveň je nepřípustné, aby obviněný v dovolání bez dalšího odkázal toliko na svou argumentaci užitou v odvolání, aniž by v mimořádném opravném prostředku uplatnil jedinou konkrétně specifikovanou námitku, neboť je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen prostřednictvím svého obhájce vedle dalších náležitostí taktéž patřičně vymezit, z jakých důvodů konkrétní rozhodnutí dovoláním napadá a podpořit je konkrétní argumentací. Touto částí dovolání obviněného se proto dovolací soud zabývat nemohl.
Tvrdí-li dále obviněný, že skutek ad bod 2 výroku o vině odsuzujícího rozsudku měl být ohledně jeho osoby posouzen jen v základní skutkové podstatě přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli podle odstavce 2 téhož ustanovení, neboť kvalifikovaná skutková podstata tohoto činu, pro niž byl obviněný uznán vinným, byla naplněna jen jednáním spoluobviněného M. M., tak v takovém případě lze uplatněnou námitku pod vznesený dovolací důvod podřadit. Zde je ale třeba zdůraznit, že s touto námitkou obviněného se dostatečně vypořádal již odvolací soud ve svém rozsudku na str. 9, kde zcela správně konstatoval, že jednání obou pachatelů, tedy i obviněného P., nese znaky společného jednání, charakterizované i společným úmyslem vniknout do domu poškozené za použití násilí, za což jsou ve svém výsledku oba trestně odpovědni. Není tedy pravdou, že by podle kvalifikované skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody měl být činěn odpovědným pouze spoluobviněný (nyní již pravomocně odsouzený) M., ale zcela důvodně a v souladu se zákonem byla právní kvalifikace podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku aplikována i na obviněného P. Jeho dovolání v této části je proto zjevně neopodstatněné.
Jelikož obviněný ve svém dovolání uplatnil jedinou validní námitku vztahující se k hmotněprávnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému nalézacím, popř. odvolacím soudem, která ale byla shledána jako zjevně neopodstatněná, nemohl ve svém výsledku být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
V důsledku toho Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Z. P. v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (ustanovení §265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2017
JUDr. František Hrabec
předseda senátu