ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.135.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 135/2017-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. J. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 4 To 59/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 5/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 6. 2016, sp. zn. 7 T 5/2015, byl obviněný Ing. M. J. pod bodem II. uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustil dílčími skutky podrobně popsanými pod body II.1. a II.2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §260 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 3 roků. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena také povinnost nahradit poškozené Regionální radě regionu soudržnosti Severovýchod, se sídlem v Hradci Králové, škodu ve výši 1 999 022 Kč.
3. Týmž rozsudkem byl dále pod bodem I. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 4 To 3/2016, výrok o vině, celý výrok o trestu a dále rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody.
4. Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání proti všem výrokům v jeho odsuzující části. O tomto odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 4 To 59/2016, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný Ing. M. J. podal proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle přesvědčení obviněného je nesprávný závěr odvolacího soudu o naplnění skutkových podstat daných zločinů jednáním obviněného spočívajícím v čerpání dotací ohledně nákupu 60 kusů polohovacích lůžek s příslušenstvím. Provedenými důkazy bylo podle obviněného prokázáno, že obchodní společnost Senior Chrudim, s. r. o., skutečně nakoupila předmětná lůžka a stala se jejich vlastníkem. V další části svého dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry odvolacího soudu, které tento soud založil na vysoce sofistikovaném provedení trestného činu. Konkrétně obviněný nesouhlasí s tvrzeními odvolacího soudu, že je nejisté, zda vůbec byla lůžka v počtu 60 kusů vyrobena, že účast řetězce obchodních společností svědčí o úmyslu neoprávněně vylákat předmětné dotace a že výrobce vůbec nedostal zaplaceno. Odvolací soud dovodil, že v průběhu realizace projektu docházelo k dalším závažným změnám, které nebyly předmětem obžaloby, přičemž platebním výměrem byla obchodní společnosti Senior Chrudim, s. r. o., uložena povinnost vrátit celou poskytnutou dotaci ve výši 35 996 105 Kč. Jak k tomu ovšem obviněný zdůraznil, tato povinnost byla rozhodnutím Ministerstva financí snížena na částku 9 961 573 Kč a navíc bylo citované rozhodnutí zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 31 Af 41/2015, jehož opis obviněný přiložil k dovolání.
6. Obviněný dále ve svém dovolání popsal vlastní verzi průběhu skutkového děje a vlastní hodnocení provedených důkazů. Z těch je podle něj patrné, že polohovací lůžka byla vyrobena a následně se souhlasem objednatele, tj. obchodní společnosti PYRAMIDA FINANCE-INVEST, s. r. o., se sídlem v Praze 2, uskladněna u výrobce z důvodu stavební nepřipravenosti objektu. Obchodní společnost PYRAMIDA FINANCE-INVEST, s. r. o., se tak stala vlastníkem 60 polohovacích lůžek okamžikem vystavení faktury a uskladnění u výrobce. Obviněný poukázal také na výpověď jednatele obchodní společnosti PROMA REHA, s. r. o., se sídlem v České Skalici, „pana J.“ (míněn je zřejmě svědek R. J.), který potvrdil nabytí vlastnictví, jež bylo následně převedeno na obchodní společnost Š., spol. s r. o., se sídlem v Opočně, a obchodní společnost Senior Chrudim, s. r. o. Podle obviněného tedy platby za lůžka bylo možno uplatnit jako způsobilý výdaj, neboť dotační podmínky připouštěly takovou situaci. Oproti skutku pod bodem II.1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně spatřuje obviněný zásadní rozdíl v tom, že soudy dospěly na základě relevantních důkazů, zejména výpovědí svědků z obchodní společnosti ArjoHuntleigh, s. r. o., se sídlem v Brně, k závěru, podle něhož hydromasážní vany nebyly vůbec vyrobeny.
7. Obviněný vytkl, že u obou zločinů nebyl naplněn znak spočívající v uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje nebo zamlčení podstatného údaje. Podle jeho názoru totiž všechny nároky výrobce – obchodní společnosti PROMA REHA, s. r. o., byly řádně uspokojeny např. i formou postoupení pohledávek a následným započtením. Jak dále obviněný zdůraznil, Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod odstoupila od smlouvy o poskytnutí dotace nikoli z důvodu problémů s pořízením hydromasážních van nebo polohovacích lůžek, ale z důvodu připomínek k technickému provádění rekonstrukce objektu. Podle obviněného založily soudy obou nižších stupňů své závěry mimo jiné na skutečnosti, že obchodní společnosti Senior Chrudim, s. r. o., byla rozhodnutím Ministerstva financí uložena povinnost vrátit z důvodu porušení dotačních podmínek část poskytnuté dotace. Avšak vzhledem ke zrušení tohoto rozhodnutí správním soudem a současně s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe má obviněný za to, že by nemělo být kriminalizováno jednání obchodní společnosti Senior Chrudim, s. r. o., o jehož případném nesouladu s dotačními pravidly má správní soud důvodné pochybnosti.
8. Obviněný dále považuje za nepřípustné, aby odvolací soud bez opakování důkazů požadoval po soudu prvního stupně jiné hodnocení důkazů oproti původnímu rozhodnutí. Tento postup je podle něj v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu vrátil věc k dalšímu řízení.
III. Vyjádření k dovolání
10. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Ing. M. J. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru uplatněná dovolací argumentace vypovídá především o tom, že obviněný vychází ze své setrvalé obhajoby o splněných podmínkách pro poskytnutí předmětných účelově vázaných dotací, přitom v zásadě zopakoval námitky, které použil jak před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení a s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. Ačkoli obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutků, soudům nižších stupňů vytkl, že výsledky provedeného dokazování nevyhodnotily ve prospěch jím uplatněné obhajoby, když obchodní společnost Senior Chrudim, s. r. o., za kterou jednal, nabyla vlastnické právo k části vnitřního vybavení rekonstruovaného objektu, a tudíž v rámci uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace byla oprávněna uplatnit finanční náklady na jeho pořízení jako „způsobilý výdaj“ ve smyslu provedené úhrady za takto uskutečněné plnění. Podle přesvědčení státní zástupkyně tak obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že svůj závěr o vině neopřely o dostatek skutkových zjištění, a namítl jejich způsob vyhodnocení provedených důkazů.
11. Podle názoru státní zástupkyně v daném případě skutková zjištění obou soudů plně odpovídají zaujatému právnímu závěru, že obviněný předložil nepravdivé doklady vztahující se k výdajům rozpočtu spravovaného Evropskou unií a že tím umožnil nesprávné použití finančních prostředků z takového rozpočtu. Splnění podmínek trestní odpovědnosti obviněného nemůže být ovlivněno ani případnou změnou právního postoje některých účastníků, konkrétně jednostranným ukončením smlouvy v závislosti na výsledcích provedené kontroly ze strany příslušné regionální rady v postavení koordinátora Regionálního operačního programu Severovýchod. Totéž dovozuje státní zástupkyně i ve vztahu k vydání platebního výměru Ministerstva financí na odvod ve výši celkově poskytnuté dotace a k výsledku navazujícího přezkumného postupu na úrovni správního soudnictví.
12. K námitce porušení zásady subsidiarity trestní represe pak státní zástupkyně odkázala na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1594/2011. Obviněný přitom uplatnil uvedenou hmotně právní námitku v návaznosti na pochybnosti o skutkovém podkladu výroku o vině, a proto není způsobilá odůvodnit dovolací přezkum.
13. Státní zástupkyně se ve svém vyjádření zcela ztotožnila též s úvahami odvolacího soudu, které se týkají jednočinného souběhu trestných činů dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku, byť v tomto směru obviněný v dovolání nic nenamítal.
14. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. řádu. Obviněný na toto vyjádření státní zástupkyně, které mu bylo zasláno, nijak nereagoval.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
16. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. M. J. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu
17. Obviněný Ing. M. J. však v části svého dovolání nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. O výlučně procesní – nikoli hmotně právní – povaze části jeho námitek ostatně svědčí i vlastní hodnocení důkazů obviněného, zejména svědecké výpovědi R. J., jednatele obchodní společnosti PROMA REHA, s. r. o., výpovědí svědků z obchodní společnosti ArjoHuntleigh, s. r. o., a dále listinných důkazů, a popis vlastní verze průběhu skutkového děje. Obviněný považuje za neprokázané spáchání posuzovaných skutků ani naplnění zákonných znaků skutkových podstat zločinů, jimiž byl uznán vinným. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ani jiného hmotně právního posouzení, což potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, jež mělo být porušeno. Naopak obviněný ve svém dovolání opětovně uvádí argumenty, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení. Byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení i základem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jak soud prvního stupně (viz s. 30 a 31 jeho rozsudku), tak odvolací soud (viz s. 5 až 10 jeho usnesení) je posoudily a náležitě se s nimi vypořádaly. Zároveň obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu sám přehodnotil provedené důkazy a dal pokyny soudům nižších stupňů, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají po takovém hodnocení důkazů dospět. To je ovšem v rozporu s koncepcí dovolání jako mimořádného opravného prostředku určeného k nápravě závažných vad výlučně právních, nikoli skutkových.
18. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. M. J., přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy není oprávněn přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani prověřovat výsledky provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů. Jak již bylo zdůrazněno výše, tato argumentace obviněného v jeho dovolání se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou uplatněného dovolacího důvodu, ale obviněný jen zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Přitom obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, a to na podkladě svých hodnotících úvah týkajících se zejména některých svědeckých výpovědí a dalších důkazů.
19. Nejvyšší soud dále nad rámec uplatněného dovolacího důvodu zdůrazňuje, že je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, a které jednoznačně svědčí o spáchání zločinů, jimiž byl uznán vinným. Přitom z popisu skutků ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně i z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů.
20. Rovněž námitka ohledně údajné nesprávnosti postupu odvolacího soudu, který v předcházejícím řízení, když rozhodoval v této trestní věci poprvé, požadoval podle obviněného po soudu prvního stupně jiné hodnocení důkazů oproti původnímu rozhodnutí přesto, že při veřejném zasedání neprovedl vlastní dokazování, nemohla obstát. Obviněný totiž opětovně uplatnil výhrady procesní povahy, jež neodpovídají hmotně právní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc s toutéž námitkou se již vypořádal odvolací soud na s. 7 svého usnesení, přičemž s jeho argumentací se Nejvyšší soud plně ztotožňuje. V souvislosti s tím obviněný sice uvedl, že zmíněný postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, avšak neodkázal na žádné jejich konkrétní rozhodnutí. Povinností Nejvyššího soudu přitom není a ani nemůže být, aby si argumentaci obviněného jakkoli domýšlel či doplňoval.
c) K trestným činům poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu
21. V návaznosti na uvedené závěry k výkladu a použití citovaného dovolacího důvodu se Nejvyšší soud zabýval dalšími námitkami obviněného Ing. M. J., kterými zpochybnil naplnění skutkových podstat trestných činů dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 tr. zákoníku. Podle názoru obviněného nedošlo k uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje nebo zamlčení podstatného údaje a dále obviněný vytkl nedodržení zásady subsidiarity trestní represe. Tyto námitky sice formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť je obviněný založil zčásti rovněž na polemice se skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud je však nepovažuje za důvodné.
22. K tomu je třeba předně připomenout, že zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů spravovaných Evropskou unií nebo jejím jménem anebo zatají takové doklady nebo údaje, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, a způsobí-li takovým činem značnou škodu. Jedním z alternativních znaků objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného zločinu je předložení nepravdivých dokladů, který pachatel naplní tím, že předloží doklad, jehož obsah neodpovídá skutečnosti. Dokladem se přitom rozumí jakákoli listina, jejíž předložení je zapotřebí pro účely získání finančních prostředků z evropských rozpočtů. Může jít např. o žádost o poskytnutí dotace, žádost o platbu, čestné prohlášení (např. o bezdlužnosti vůči veřejné správě či ve vztahu k veřejné podpoře), podklady k veřejné zakázce nebo o výpis z obchodního rejstříku či z evidence Rejstříku trestů (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2651).
23. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčí podstatné údaje a způsobí-li takovým činem značnou škodu. Uvedením nepravdivých údajů jako alternativně vymezeným znakem objektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu se rozumí uvedení údajů, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž se podává informace v žádosti o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku, a to byť jen o některé skutečnosti důležité pro poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2123).
24. Jak je přitom patrné mimo jiné z rozhodných skutkových zjištění popsaných pod bodem II.1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění, obviněný Ing. M. J. se dopustil posuzovaného skutku tím, že na základě uvedení nepravdivých skutečností neoprávněně vylákal dotaci, a to zčásti z prostředků Evropské unie, zčásti z rozpočtu České republiky. Není ovšem nikterak sporné, že dotace byla vyplacena, že byla určena na platbu za hydromasážní vany blíže specifikované ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a že obviněný předtím požádal o dotaci za jejího příjemce – obchodní společnost Senior Chrudim, s. r. o., jejímž jediným jednatelem byl od února 2011 a za kterou také skutečně jednal. Obviněný pak obešel plnění podmínek pro poskytnutí dotace tím, že zneužil svého souběžného postavení statutárního orgánu jak v obchodní společnosti Senior Chrudim, s. r. o., jako příjemce dotace, tak v obchodní společnosti PYRAMIDA FINANCE-INVEST, s. r. o., jako jednoho ze subdodavatelů obchodní společnosti Š., spol. s r. o., která byla generálním dodavatelem. Obviněný zajišťoval za obchodní společnost PYRAMIDA FINANCE-INVEST, s. r. o., pro obchodní společnost Š., spol. s r. o., dodání vnitřního vybavení a vystavil obchodní společnosti Š., spol. s r. o., účetní doklady, z nichž vyplývalo, že došlo k uskutečnění předmětných dodávek. Tyto dodávky však ve skutečnosti nebyly reálně zajištěny a hydromasážní vany vůbec nebyly dodány, objednány ani vyrobeny a místo nich byly teprve následně dodány jiné vany, jejichž hodnota byla podstatně nižší.
25. Obdobným způsobem pak obviněný postupoval v případě nákupu polohovacích lůžek s příslušenstvím, jak je ostatně patrné z rozhodných skutkových zjištění popsaných pod bodem II.2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a z jeho následného odůvodnění. Podstata obou dílčích skutků je tak stejná a rozdíl je pouze v tom, že polohovací lůžka údajně byla vyrobena a nacházela se ve skladu koncového dodavatele, přičemž byly uzavřeny smlouvy, na základě nichž se příjemce dotace – obchodní společnost Senior Chrudim, s. r. o., formálně stala vlastníkem těchto lůžek. Ve skutečnosti však šlo rovněž o nezpůsobilý výdaj, neboť je zjevné, že promyšleným sledem kroků byla vytvořena situace, kdy lůžka se fakticky nedostala k příjemci dotace, a ten místo toho nakonec vlastnil jen pohledávku vůči další obchodní společnosti rovněž ovládané obviněným, zatímco polohovací lůžka určená a dotovaná pro seniory v Ch., pokud vůbec byla vyrobena, skončila neznámo kde.
26. Podle názoru Nejvyššího soudu tedy výše zmíněné skutkové okolnosti svědčí o naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Lze proto konstatovat, že právní posouzení skutků spáchaných obviněným je správné a odpovídá zákonu, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena žádnými vadami. Ty navíc, jak již bylo shora zmíněno, obviněný zčásti neshledává v nesprávném právním posouzení skutků, ale ve svém odlišném názoru na rozhodná skutková zjištění a na hodnocení provedených důkazů. Nesprávné hmotně právní posouzení, které obviněný vytýká v dovolání pouze obecně s poukazem na nenaplnění znaků skutkových podstat spáchaných trestných činů, má tudíž zčásti jen skutkový základ.
27. Navíc správnost a úplnost skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně přezkoumal i odvolací soud, který se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně a v jeho skutkových zjištěních a právním posouzení neshledal žádné nedostatky, a to ani z hlediska námitek, které vůči nim vznesl obviněný v odvolání (viz s. 5 až 10 napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze).
28. Pokud obviněný vytkl nedodržení zásady subsidiarity trestní represe, Nejvyšší soud konstatuje, že s touto námitkou se vypořádal již soud prvního stupně na s. 31 svého rozsudku a odvolací soud na s. 10 svého usnesení. Nad rámec jejich argumentace pak Nejvyšší soud připomíná, že uvedená zásada zajišťuje, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, a to jen tam, kde prostředky jiných právních odvětví nepřichází v úvahu nebo jsou zjevně neúčelné či nedostatečné (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 469/04, publikovaný pod č. 116 ve svazku 37 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06, publikovaný pod č. 186 ve svazku 43 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 2278/07, publikovaný pod č. 157 ve svazku 58 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Trestným činem je ovšem obecně každý protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání (viz stanovisko publikované pod č. 26/2013-I., II. Sb. rozh. tr.). U obviněného Ing. M. J. pak nebylo zjištěno nic tak výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči němu. To ostatně ani obviněný ve svém dovolání nijak konkrétně neodůvodnil, ale omezil se pouze na obecné tvrzení o porušení zásady subsidiarity trestní represe.
29. Pokud obviněný ve svém dovolání argumentoval v této souvislosti zrušením rozhodnutí Ministerstva financí správním soudem ohledně povinnosti vrátit poskytnutou dotaci, tato skutečnost nemá žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného a na trestnost jeho jednání a nemůže zpochybnit závěr o společenské škodlivosti jím spáchaných činů, jak ostatně uvedla ve svém vyjádření i státní zástupkyně. Naopak povaha a rozsah jím porušených předpisů upravujících čerpání dotací, výše způsobené škody a způsob spáchání skutků, který byl kvalifikovanější a hůře odhalitelný s ohledem na zneužití postavení obviněného ve dvou zainteresovaných obchodních společnostech, svědčí o takové míře společenské škodlivosti činů obviněného, která vyžaduje k ochraně dotčených práv použití nejen správněprávních prostředků, jak tvrdil obviněný, ale i uplatnění trestní odpovědnosti a trestněprávních důsledků s ní spojených. Přitom obviněný naplnil znaky podmiňující použití vyšší trestní sazby u obou skutkových podstat spáchaných zločinů, což odůvodňuje jejich vyšší typovou závažnost. Navíc Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ani pojetí trestního práva jako „ultima ratio“ nevylučuje spáchání trestného činu a uložení trestu v případě závažného porušení určitých povinností, které lze sankcionovat též mimotrestními prostředky. Nemohlo tedy dojít k namítanému porušení zásady subsidiarity trestní represe, jak nedůvodně vytkl obviněný.
30. Vzhledem ke všem konstatovaným argumentům proto Nejvyšší soud považuje závěry soudů nižších stupňů za správné a námitky obviněného, jimiž zpochybnil právní posouzení skutků, za neopodstatněné.
V. Závěrečné shrnutí
31. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. M. J. podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které vycházelo z námitek, jež sice částečně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
32. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného Ing. M. J. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 3. 2017
JUDr. František P ú r y , Ph.D.
předseda senátu