ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.211.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 211/2017-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. J. proti rozsudku Městského soudu v e ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 To 116/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 146/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 2 T 146/2014, byl obviněný M. J. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen podle §270 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Všichni poškození byli se svým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Skutek (zjednodušeně uvedeno) spočíval v tom, že obviněný v období od 29. 6. 2013 do 3. 2. 2014 v P. prostřednictvím počítačové sítě Internet ukládal na filehostingový server www.hellshare.com soubory obsahující 6 filmových děl a následně na diskusním fóru www.warcenter.cz umístil odkazy umožňující stažení těchto filmů, čímž porušil ustanovení §12 odst. 1, 4 písm. a), f), §13 a §18 odst. 1, 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AZ“), a ke škodě poškozených obchodních společností pro sebe získal blíže neurčený majetkový prospěch.
2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. J. odvolání, o němž rozhodl Městský soud v e ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 To 116/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu tak, že obviněného uznal vinným pro shodně popsaný skutek jako soud prvního stupně, jenž právně kvalifikoval jako přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku . Za to uložil obviněnému shodný trest jako soud prvního stupně, všechny poškozené rovněž odkázal s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Městského soudu v e podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Obviněný nejprve stručně zrekapituloval obsah rozsudků soudů nižších stupňů. Podle obviněného rozhodná skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že stíhaný skutek je trestným činem. Odvolací soud se vůbec nezabýval tím, zda odkazy na diskusním fóru www.warcenter.cz byly způsobilé zpřístupnit daná autorská díla veřejnosti a tím porušit autorská práva ve smyslu §270 odst. 1 tr. zákoníku. Pro správné právní posouzení by bylo namístě zjistit, zda uvedené odkazy jsou tzv. prosté odkazy, či zda jde o tzv. embedding, neboť prostý odkaz pouze informuje o umístění díla, embedded link je způsobilý zpřístupnit autorské dílo. K tomu obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 5 Tdo 271/2013. Z pouhých off-line náhledů z diskusního fóra nelze navíc dovodit ani žádnou spojitost s osobou obviněného, stejně tak nelze ověřit jejich funkčnost a tím i způsobilost zpřístupnit chráněné autorské dílo veřejnosti. Dovolatel dále popřel, že by se skutku, který je mu kladen za vinu, dopustil. Namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, své závěry údajně opřely jen o počet souborů, které Česká protipirátská unie založila do spisu, nebyla nijak zjištěna spojitost mezi ním a soubory uloženými na serverech, nebylo nijak ověřeno, kdo, kdy, kde a jak dané soubory stáhl, ani to, kdo a jakým způsobem je na servery uploadoval, nebyla ověřována IP adresa a další údaje identifikující osobu, která soubory na servery nahrála. Listinné důkazy v podobě excelových tabulek vinu obviněného nijak neprokazují. Zjištěná IP adresa neukazuje na obviněného, neboť je sdílenou IP adresou celkem 87 uživatelů obývajících domy v N. ul. v P. Proto závěr, že se skutku dopustil právě obviněný, nemá oporu v provedeném dokazování. Nesprávný je i skutkový závěr odvolacího soudu uvedený v popisu skutku, že obviněný měl získat za stažení souborů třetími osobami majetkový prospěch. Nebylo totiž zjištěno, za stažení kterých souborů to mělo být, jaká byla výše této odměny, navíc finanční prostředky mu byly vyplaceny výměnou za kredit, který obviněný získal za používání služby a nikoli za stažení souborů. Takové závěry jsou podle obviněného nepřezkoumatelné. Nesprávně soudy nižších stupňů rozhodly podle obviněného i o tom, že poškozené odkazují s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť se vůbec nezabývaly tím, nakolik jsou poškození nositeli údajně dotčených autorských práv a zda jim vůbec nějaká škoda byla způsobena. Obviněný je přesvědčen, že tyto právnické osoby nebyly v postavení poškozeného, proto vůbec neměly být odkazovány na řízení ve věcech občanskoprávních. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, případně i řízení mu předcházející, a sám obviněného zprostil obžaloby v celém rozsahu, popřípadě aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí odvolacímu soudu.
5. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, které soudu následně zaslala státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve obsáhle zrekapitulovala jak rozsudky soudů nižších stupňů, tak i podané dovolání obviněného. K tomu dále uvedla, že v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný zpochybnil naplnění znaků daného trestného činu, protože nebylo postaveno najisto, že tzv. embedding byl skutečně způsobilý zpřístupnit autorské dílo, nebyla zjištěna souvislost mezi provizí provozovatelů filehostingových serverů, které mu byly poskytovány, a nezákonně staženými autorskými díly chráněnými autorským zákonem. Dále upozornila, že trestného činu podle §270 tr. zákoníku se dopouští také pachatel, který sice sám na internetu neumístí žádné audiovizuální dílo, ale neoprávněně umožní užití velkého množství konkrétních filmů prostřednictvím webové stránky, kterou provozuje, a to využitím tzv. hostingu s možností uložení dat na serveru, kde v prostoru vyhrazeném pro své stránky umístí a ponechá odkazy, tzv. embeddlinky, umožňující přístup k neoprávněným rozmnoženinám filmových a televizních děl umístěných na externích serverech tak, že prostřednictvím pachatelových webových stránek k nim kdokoli může mít přístup na místě a v čase podle vlastní volby. Takovým jednáním dochází ke sdělování autorského díla veřejnosti, přičemž každý akt sdělení autorského díla veřejnosti je samostatným způsobem užití díla a uživatel k takovému užití potřebuje souhlas autora díla. Dále státní zástupkyně shrnula skutková zjištění soudů nižších stupňů, a to včetně těch, která prokazují pachatelství obviněného (byl jedním z uživatelů IP adresy ..., užíval přezdívku „W.“, z uvedené IP adresy se přihlašoval do své e-mailové schránky ...@..., stejná IP adresa byla užita i k přístupu k účtu na www.czshare.com , platby za kredity byly vypláceny na jeho bankovní účet, k němuž se též přihlašoval prostřednictvím stejné IP adresy, největší objem dat byl uploadován z jeho IP adresy ... přidělené právě jemu). Za neopodstatněnou námitku státní zástupkyně považovala tu, kterou obviněný vytýkal, že je ve skutkové větě obsažen údaj o získání majetkového prospěchu, který ale nebyl vyčíslen. Státní zástupkyně upozornila, že majetkový prospěch ani škoda nejsou znaky základní skutkové podstaty daného trestného činu, pouze dokreslují nikoli nepatrný rozsah zásahu do zákonem chráněných autorských práv, resp. zavinění obviněného ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vadu rozsudku odvolacího soudu státní zástupkyně nespatřovala ani ve výroku o náhradě škody, neboť se v trestním řízení nepodařilo prokázat, že by jim v souvislosti s trestným činem obviněného vznikla škoda. Závěrem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
6. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství bylo obviněnému zasláno k možné replice, což obviněný nevyužil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
7. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
8. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly.
9. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné úspěšně uplatnit tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
10. Dovolání podané obviněným však nebylo podáno důvodně a užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.
11. V daném případě se obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhal přezkumu soudem dovolacím, přičemž své námitky směřoval prakticky výlučně proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně, avšak nevznesl jediný argument vytýkající nesprávnou aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Obviněný označil zjištěný skutkový stav za neúplný, resp. tvrdil, že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že by to byl on, kdo nahrál filmy na servery a následně je zpřístupnil veřejnosti, že by on umístil odkazy na diskusních fórech, že by tyto odkazy byly funkční a jejich prostřednictvím se dal stáhnout film, že by za to dokonce získal majetkový prospěch, že by takovým jednáním byl kdokoliv poškozen apod. Podle jeho přesvědčení především nebyla prokázána spojitost IP adresy počítače, prostřednictvím kterého měly být filmy nahrány na servery, a obviněným. Těmito skutkovými okolnostmi se podle něj soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly. Obviněný tak v dovolání při uplatnění některých námitek, jimž by snad s velkou mírou tolerance bylo možno přiznat relevanci (např. rozlišení tzv. embedded linku a pouhého prostého odkazu), vycházel ze zcela jiného než soudy zjištěného skutku, který podle něj nebyl prokázán, resp. nebylo prokázáno, že by jej spáchal obviněný. Činil tak na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů, které žádal hodnotit přísně izolovaně a nikoliv ve vzájemných spojitostech, jak to učinily soudy nižších stupňů. D ovolával se tak případné aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily. Tímto způsobem argumentace však nemůže být naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
12. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpce neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky.
13. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (z mnohých rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014 ).
14. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku nejprve soudu prvního a následně i druhého stupně, jenž při stejných skutkových zjištěních měnil pouze právní kvalifikaci zjištěného skutku. Své hodnotící úvahy poté oba soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 7 až 8), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů (na rozdíl od právní kvalifikace) akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku (str. 6 až 10). Soudy nižších stupňů tak důvodně na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že to byl skutečně obviněný, kdo na servery filmy umísťoval, stejně tak dával i odkazy na takto umístěné filmy na diskusní fóra, aby si jejich prostřednictvím mohli ostatní uživatelé internetu tyto filmy stáhnout. Obviněnému pak byly jako odměna za stažení těchto filmů převáděny peníze na jeho bankovní účet, který navíc ovládal prostřednictvím počítače se stejnou IP adresou, jaká byla užívána k nahrání filmů na servery, používal při tom všem svou e-mailovou adresu etc. Bylo též spolehlivě ověřeno právě u šesti filmů uvedených ve výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu, že odkazy na ně umístěné na diskusním fóru www.warcenter.cz byly funkční a jejich prostřednictvím bylo možno tyto filmy stáhnout (vyplývá to především z výpovědi svědka V. P. a listinných důkazů). Proti právní kvalifikaci takto zjištěného skutku a naplnění jednotlivých znaků trestného činu, který byl soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledán, obviněný v dovolání nevznesl žádnou konkrétní námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat a na jejím podkladě přezkoumat napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. řádu.
15. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani tvrzení chybného procesního postupu soudů nižších stupňů v adhezním řízení. Kromě toho, že taková námitka sama o sobě nemůže naplnit uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud současně není vytýkána chybná aplikace hmotněprávní normy (např. konkrétního ustanovení občanského zákoníku či autorského zákona), není ani zcela zřejmé, jaký měl být podle obviněného správný postup soudů nižších stupňů (lze jen spekulovat, že snad nepřipuštění poškozených k trestnímu řízení ve smyslu §206 odst. 3 nebo 4 tr. řádu). Nadto ani v tomto směru není soudům nižších stupňů dán důvod cokoliv vytknout, pokud poškozené, kteří se řádně a včas připojili k trestnímu řízení, odkázaly s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních za situace, kdy neshledaly podmínky pro přiznání takového nároku (srov. §229 odst. 1 tr. řádu).
IV. Závěrečné shrnutí
16. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl obviněným uplatněn jen formálně, ve skutečnosti nelze obsah konkrétních dovolacích námitek podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním, resp. proti údajným procesním chybám zejména při dokazování, a nikoli proti hmotněprávnímu posouzení činu.
17. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2017
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.