ECLI:CZ:NS:2017:5.TDO.332.2017.1
sp. zn. 5 Tdo 332/2017-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 4 To 63/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 9/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 39 T 9/2014, byl obviněný P. P. pod bodem I. výroku o vině uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem II. výroku o vině zločinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem způsobení úpadku podle §224 odst. 1 písm. d), odst. 4 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce „statutárního zástupce“ v obchodních společnostech a v družstvech na dobu 5 let. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Podle citovaného rozsudku se obviněný dopustil trestné činnosti (zjednodušeně uvedeno) jako jediný člen představenstva a jediný akcionář obchodní společnosti Baering Technologies, a. s., IČ: 28958080, se sídlem Praha 1, Na Příkopě č. 583/15 (dále jen obchodní společnost „Baering Technologies“), a to následujícím způsobem. Pokud jde o skutek pod bodem I. ve výroku o vině, obviněný nejdříve dne 23. 4. 2010 uzavřel jménem obchodní společnosti Baering Technologies jako zhotovitele stavby s obchodní společností Automotive Lighting, s. r. o., IČ: 25133152, se sídlem Pávov č. 113, Jihlava (dále jen obchodní společnost „Automotive Lighting“), jako investorem stavby, smlouvu o dílo spočívající v rozšíření výrobní haly. Poté prostřednictvím svých podřízených zaměstnanců pod nepravdivým příslibem jejich řádné a včasné úhrady vylákal od poškozených subdodavatelů v případech konkretizovaných pod body 1. až 32. výroku rozsudku stavební práce a služby, ač předem věděl, že za ně včas a řádně nezaplatí. Obviněný pak peníze získané od investora jako zálohové plnění, které alespoň částečně mohlo sloužit na úhradu závazků vůči subdodavatelům, použil na nepřiměřeně rizikové obchodní operace, které byly v hrubém nepoměru k majetku obchodní společnosti Baering Technologies, ač věděl, jaká je její majetková situace. Při těchto operacích bez jakéhokoliv majetkového zajištění či krytí spoléhal na nejistou budoucí událost, která měla přinést zisk. Obviněný přitom od počátku věděl, že nebude schopen plně realizovat uvedenou zakázku včetně provedení úplné úhrady za práce provedené subdodavateli, přesto jménem obchodní společnosti Baering Technologies zajišťoval další objednávky stavebních a jiných prací a služeb, a to veden zištným motivem dosáhnout od obchodní společnosti Automotive Lighting zaplacení stavebních prací a neproplatit je subdodavatelům. Jednotlivé případy jsou podrobně rozepsány ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, na kterou je možno v tomto směru odkázat. Tímto jednáním obviněný způsobil poškozeným škodu v celkové výši 23 214 905,38 Kč.
3. Dále pod bodem II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným tím, že v postavení jediného člena představenstva a jediného akcionáře obchodní společnosti Baering Technologies a současně také jako jediný jednatel a původně i společník obchodní společnosti Baering, s. r. o., IČ: 27376419, se sídlem Praha 1, Na Příkopě č. 583/15 (dále jen obchodní společnost „Baering“), přičemž obě společnosti měly stejný předmět činnosti, učinil nad rámec obvyklého rizika obchodní operace, které byly v hrubém nepoměru k majetkové situaci obchodní společnosti Baering Technologies. Ty spočívaly především v tom, že obviněný uzavřel na úkor posledně uvedené obchodní společnosti smlouvu o půjčce peněžní částky ve výši 11 955 000 Kč, kterou poskytl obchodní společnosti Baering, přestože si byl vědom toho, že tato společnost byla od konce roku 2009 v úpadku a že nebude schopna vrátit půjčené peníze. V průběhu roku 2010 pak obviněný uskutečnil jménem obchodní společnosti Baering Technolgies rizikové platby na základě jím sjednané smlouvy o spolufinancování fotovoltaických elektráren v Itálii a poskytování souvisejících služeb se společností Provia Komunitní bydlení S. A. se sídlem na ostrově Svatého Vincenta. Šlo o nepřiměřeně rizikové investice financované ostatními věřiteli obchodní společnosti Baering Technologies, které tak obviněný vědomě způsobil škodu ve výši 16 755 000 Kč.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6 . 12. 2016, sp. zn. 4 To 63/2016, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu.
6. Obviněný se dovoláním domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přičemž v řízení mu předcházejícím obviněný shledal důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože rozsudek soudu prvního stupně podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nejdříve reprodukoval rozhodnutí soudů nižších stupňů a zopakoval své námitky uvedené v odvolání. Podle jeho názoru jsou skutkové závěry soudu prvního stupně v tzv. extrémním rozporu „se skutkovými zjištěními učiněnými v rámci dokazování“. Dovolací námitky obviněného převážně směřují proti skutkovým závěrům učiněným soudy nižších stupňů, s nimiž obviněný nesouhlasí. Obviněný nepovažuje za naplněnou subjektivní stránku trestného činu podvodu, a to v podobě tzv. podvodného úmyslu v době uzavírání obchodních smluv, ovšem i v tomto směru brojil především proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Podle obviněného sice obchodní společnost Baering Technologies neuhradila všechny své závazky vzniklé z její činnosti a koncem roku 2010 se dostala do úpadkového stavu, avšak nebylo prokázáno, že by obviněný od počátku zamýšlel tento stav, plánoval ho nebo s ním počítal, případně s ním byl srozuměn. Jestliže obchodní společnost Baering Technologies nedostála svým závazkům, podle přesvědčení obviněného to bylo nutné přičíst okolnostem, které nastaly v průběhu činnosti po uzavření obchodních smluv, především pak v důsledku neseriózního jednání investora, tj. obchodní společnosti Automotive Lighting, která po zahájení prací zmenšila rozsah požadovaného díla. Jak dále obviněný zdůraznil, rozpočet na toto dílo byl vypracován ve spolupráci s odborníky jako ziskový, což potvrdil i posudek znaleckého ústavu, přičemž se subdodavateli jednali zaměstnanci a obviněný nevěděl, jaké informace jim poskytovali.
7. Dále obviněný rozvedl argumentaci, podle níž cena díla nabídnutá obchodní společnosti Automotive Lighting byla reálná a vyplývala z přiložené projektové dokumentace. Obchodní společnost Baering Technologies byla také připravena dodat technologie na stavbu, což potvrzovala i výpověď svědka T. K. Obviněný dále poukázal na postup obchodní společnosti Automotive Lighting při zúžení smlouvy, které bylo motivováno snahou ušetřit, což potvrdil ve své výpovědi jak svědek B. v. L., bývalý ředitel této společnosti, tak i svědek D. V. Tím se snížil i plánovaný zisk, který původně opravňoval i k výpomoci obchodní společnosti Baering. Nesplnění ekonomického plánu bylo způsobeno též nestandardním chováním zaměstnanců, zejména stavbyvedoucího J. J., který v rozporu s rozpočtem stavby objednal bez vědomí obviněného stavební práce v hodnotě o 10 000 000 Kč vyšší, než byl původní rozpočet. Obviněný byl poté nucen podat insolvenční návrh. V další části dovolání obviněný vytkl soudu, že neobjasnil spolupráci s obchodní společností Provia Komunitní bydlení S. A. zastoupenou J. J. M. a neučinil z ní příslušné právní závěry.
8. Obviněný poté odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 889/2010, které se zabývá subjektivní stránkou trestného činu podvodu v případě odběrů zboží podnikatelem bez poskytnutí protihodnoty. Nejvyšší soud v něm vyslovil názor, podle něhož je třeba se v závislosti na okolnostech případu zabývat i tím, zda a v jakém rozsahu pachatel nadále plnil závazky plynoucí z již vzniklých závazkových vztahů. Obviněný nepočítal s tím a ani to nemohl reálně předpovídat, že dodavatelům obchodní společnosti Baering Technologies nebude zaplaceno nebo se tak nestane ve smluvené době. Proto obviněný vytkl nesprávné právní posouzení skutku, který podle něj nenaplňuje subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Obviněný též popřel, že by se dopustil trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, protože toto ustanovení postihuje konkurenční jednání, když v rámci konkurenčního boje osoba zúčastněná na podnikání dvou podnikajících subjektů zneužije své postavení na úkor jednoho z nich. Jak v této souvislosti obviněný zdůraznil, půjčky poskytnuté mezi obchodními společnostmi Baering Technologies a Baering nebyly výrazem konkurenčního boje, o který v daném případě nešlo, naopak šlo o koncern, když se obchodní společnost Baering Technologies stala jediným společníkem obchodní společnosti Baering, tedy šlo o vztah tzv. mateřské a dceřiné společnosti v rámci jednoho koncernu, navíc v dané věci vystupovala mateřská společnost jako generální dodavatel a dceřiná společnost jako subdodavatel hliníku. Z tohoto důvodu obviněný nemohl objektivně spáchat uvedený trestný čin, už vůbec pak nemohl naplnit znak v podobě úmyslu.
9. Podle názoru obviněného byl odňat svému zákonnému soudci postupem v rozporu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně, protože jeho trestní věc nerozhodoval příslušný senát, čímž mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poté obviněný citoval část odůvodnění odvolacího soudu, který podle něj neopřel svá tvrzení o důkazy, z nichž by vyplynulo, že porušení rotačního principu přidělování podaných obžalob bylo způsobeno výjimkami, které zmiňuje odvolací soud.
10. Obviněný si je vědom rozsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu je přesvědčen, že dovolací soud je oprávněn přezkoumávat skutková zjištění v případě, když je shledán tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Podle obviněného se soudy nižších stupňů náležitě nezabývaly naplněním subjektivní a objektivní stránky trestných činů, za které byl odsouzen. Skutky, jak jsou popsány ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídají skutkovým zjištěním a obviněný je shledal zcela v rozporu s výsledky dokazování, a to zejména pokud jde o závěry o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, k nimž dospěly oba soudy nižších stupňů. V jednání obviněného lze sice spatřovat určitou formu nedbalosti, avšak chybí důkazy, že si počínal úmyslně ve vztahu ke všem znakům trestných činů, za které byl odsouzen.
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a aby mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
12. K dovolání obviněného P. P. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu jen při jeho značně rozšiřujícím výkladu. Smyslem ústavního zákazu odnětí zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je vyloučení svévole, k čemuž v uvedeném případě nedošlo. Pod citovaný dovolací důvod není možné podřadit námitky spočívající v tom, že obviněný poté, co soud nerozhodl podle jeho představ, zpětně přezkoumával postup při přidělování věcí soudcům, resp. senátům určitého soudu, a na základě jím tvrzeného porušení rozvrhu práce v jiných věcech dovozoval, že i v dalších případech došlo k porušení práva na zákonného soudce. Uplatněné námitky proto podle názoru státního zástupce neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Odvolací soud sice poukázal na kritéria modifikující rotační princip při přidělování věcí jednotlivým senátům (vazební věci, specializace senátů), obviněný však vůbec nepřihlížel k těmto hlediskům.
13. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle státního zástupce s poukazem na něj nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popřípadě nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Obviněný však pouze předestřel svou verzi skutkového stavu, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, jež by odůvodnily mimořádný kasační zásah dovolacího soudu. Námitky obviněného vytýkající nenaplnění znaků trestného činu podvodu vycházejí pouze z jím uplatněné verze skutkového děje a obsahově neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu, protože jsou skutkového charakteru. Obviněný se totiž domáhá pouze toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným způsobem, který by odpovídal jeho představám.
14. Státní zástupce odmítl i další dovolací námitku obviněného, kterou zpochybnil naplnění znaků trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru mezi oběma dotčenými obchodními společnostmi nebyl vztah konkurenčního boje. Podle státního zástupce v daném případě smlouva o půjčce byla nepochybně smlouvou uzavřenou na úkor obchodní společnosti Baering Technologies a úmysl obviněného směřoval k opatření prospěchu obchodní společnosti Baering, přičemž vzhledem k výši poskytnuté částky získala tato obchodní společnost značný prospěch. Takové jednání jednoznačně zvýhodňovalo obchodní společnost Baering na úkor obchodní společnosti Baering Technologies i dalších účastníků hospodářské soutěže, a proto naplňovalo i všechny znaky zločinu podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Pokud tedy podle obviněného ekonomická situace obchodní společnosti Baering Technologies a předpokládaná ziskovost jí realizovaných akcí ho opravňovala k výpomoci obchodní společnosti Baering, pak tím fakticky zpochybnil skutková zjištění o stavu podnikání obchodní společnosti Baering Technologies uvedená pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
15. Ohledně další právní kvalifikace skutku pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, kde jde o přečin způsobení úpadku podle §224 odst. 1 písm. d), odst. 4 tr. zákoníku, pak podle státního zástupce obviněný nevznesl prakticky žádné konkrétní námitky. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, obviněný poskytl výše uvedenou půjčku obchodní společnosti Baering a vynakládal finanční prostředky na dubiosní akce v zahraničí (pokud vůbec došlo k platbám ve prospěch obchodní společnosti Provia Komunitní bydlení S. A. a peníze nebyly použity jinak), a to v situaci, kdy obchodní společnost Baering Technologies neměla vytvořeny zdroje k řádnému placení vlastních dluhů vznikajících z její podnikatelské činnosti. Proto obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím, že zmíněnou půjčkou a dalšími výdaji zbavuje obchodní společnost Baering Technologies disponibilních finančních prostředků, čímž mohl přivodit její úpadek.
16. Státní zástupce pak uzavřel své vyjádření tím, že námitky obviněného zčásti vůbec neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům a zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné. Napadené rozhodnutí proto netrpí takovou vadou, aby byl potřebný zásah Nejvyššího soudu, žádný z dovolacích důvodů nebyl naplněn, a proto státní zástupce navrhl odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
17. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který nevyužil tohoto práva.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
19. Obviněný P. P. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný uplatnil druhou alternativu, tedy že odvolací soud zamítl jeho důvodně podané odvolání, ač v řízení mu předcházejícím měly být dány důvody dovolání obsažené v §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu, které byly podstatou podaného dovolání.
20. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
21. Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o uplatnění norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou je nesprávné použití ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se však neposuzuje použití těchto právních norem na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně od jeho mínění. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně.
22. Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že prakticky se všemi námitkami, které obviněný uplatnil ve svém dovolání, se řádně vypořádal již soud prvního stupně, a protože byly i obsahem podaného odvolání, zabýval se jimi též odvolací soud. Přitom dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, kterými se snažil zvrátit už rozhodnutí soudu prvního stupně a jimiž se odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu
23. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu obviněný P. P. neoznačil, které jeho alternativy se dovolává, tj. zda jde o první z nich, podle níž ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, anebo o druhou alternativu, podle níž rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Obviněný použil tento důvod spíše analogicky jako nejbližší a nejlépe odpovídající jeho argumentaci, že jeho věc nebyla přidělena v souladu s rozvrhem práce u Krajského soudu v Brně určitému soudci, čímž měl být odňat svému zákonnému soudci, aniž by současně uváděl, který z více soudců uvedeného soudu měl být jeho zákonným soudcem.
24. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že pravidla o věcné příslušnosti soudů v trestním řízení jsou uvedena v ustanoveních §16 a §17 tr. řádu, která v posuzovaném případě nebyla porušena, neboť jeden ze skutků kladených obviněnému v tomto trestním řízení za vinu byl obžalobou i soudy nižších stupňů právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, za který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody na 5 až 10 let. Jde tedy o věc, kterou měl projednat krajský soud jako soud prvního stupně podle §17 odst. 1 věty první tr. řádu, což se také stalo.
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu v jeho druhé alternativě lze spatřovat zejména tehdy, kdyby rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo pokud by senát soudu byl složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále jestliže by rozhodoval senát v neúplném složení apod. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157). Krajský soud v Brně však v dané věci rozhodoval ve správném složení senátu, které odpovídalo pravidlu uvedenému v §31 odst. 2 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy v senátě složeném z předsedy senátu a dvou přísedících. Ani v tomto směru proto nedošlo k žádnému pochybení ze strany soudu prvního stupně a uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn.
26. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že neshledal ani tvrzené porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak bylo již shora zdůrazněno, dovolací důvody jsou omezené a dovoláním nelze namítat jakékoliv porušení kterékoliv právní normy, ale dovolací námitky musí odpovídat důvodům dovolání uvedeným v §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Námitky spočívající v procesních vadách mohou zakládat pouze existenci důvodů obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), k) a l) tr. řádu. Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými námitky obviněného, že by došlo v dosavadním průběhu trestního řízení k porušení jeho základních práv a svobod a už vůbec ne k porušení práva na spravedlivý proces a k odnětí zákonnému soudci. Odvolací soud dostatečně vysvětlil princip rotace při přidělování věcí v odůvodnění svého rozhodnutí (s. 16 a 17), když konstatoval, že datum podání obžaloby k soudu není podle rozvrhu práce jediným kritériem pro přidělení spisu do příslušného senátu, ale při rozdělení trestních věcí jsou zohledňována i další kritéria, a to kromě specializace některých senátů (provinění mladistvých a činy jinak trestné dětí mladších 15 let, finanční a hospodářská kriminalita, trestné činy proti měně atd.) jde též o určité procesní okolnosti, zejména zda jde o vazební věc či zda již soudce v dané věci meritorně rozhodoval v minulosti. Rotační princip při rozdělování spisů do jednotlivých senátů za současného zohlednění i dalších zmíněných kritérií odpovídal ve sledovaném období rozvrhu práce a nebylo zjištěno (a ani obviněným tvrzeno) jakékoli účelové a netransparentní „ad hoc“ přidělení spisu obviněného P. P. právě do senátu č. 39. Ostatně obviněný tuto námitku ani v průběhu konání řízení před soudem prvního stupně nevznášel, uplatnil ji až v rámci odvolání z důvodu nespokojenosti s rozhodnutím soudu prvního stupně.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
aa) K námitkám neodpovídajícím uplatněnému dovolacímu důvodu
27. Předně je namístě uvést, že argumentace, kterou použil obviněný v podaném dovolání, v převážné většině neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve spojitosti s §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu], jak byl vymezen shora, ač ji pod tento důvod formálně podřazoval. Uvedené námitky však nespadají ani pod žádný jiný dovolací důvod.
28. Obviněný totiž téměř výhradně zpochybňoval pouze správnost zjištěného skutkového stavu. Jde prakticky o všechny námitky týkající se výroku o vině pod bodem I. v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný sice formálně vznesl námitku nesprávné hmotně právní kvalifikace, neboť podle jeho názoru nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, a to ani ve formě nepřímého úmyslu, avšak i touto výhradou brojil výlučně proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, a nikoli proti jejich právním závěrům. Přitom obviněný nesouhlasí s jejich skutkovým závěrem, podle něhož od počátku zamýšlel a plánoval spáchání trestného činu podvodu a byl nejméně srozuměn i s tím, že subdodavatelům obchodní společnosti Baering Technologies nezaplatí přislíbené úhrady za cenu díla. Takové námitky ovšem neodpovídají uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
29. V daném případě se obviněný P. P. v rámci svého dovolání domáhal přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů, přičemž pouze opakoval své námitky, které vznášel již v předchozích stadiích trestního řízení a které byly součástí jeho obhajoby v hlavním líčení i základem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je už posoudil a náležitě se s nimi vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (na s. 16 až 24 napadeného usnesení), stejně jako je předtím posoudil i soud prvního stupně (na s. 62 až 77 jeho rozsudku). P ro stručnost tedy lze odkázat na tato odůvodnění . Jak již shora Nejvyšší soud upozornil, takové opakované námitky stojí mimo uplatněný dovolací důvod, a proto dovolání na nich založené je na místě odmítnout.
30. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění důkazů je doménou především soudu prvního stupně, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno mimo jiné zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, zásadou volného hodnocení důkazů a presumpce neviny. Proto důkazy může hodnotit jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek spolehlivě vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, jelikož soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejména vyslýchanou osobou). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
31. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v nyní posuzované věci se soudy nižších stupňů náležitě zabývaly obhajobou obviněného P. P. a důvodně dospěly k závěru, podle něhož jím uplatňovaná verze průběhu skutkového děje byla vyvrácena, naopak provedeným dokazováním byla potvrzena verze předložená obžalobou. Obviněný tedy jako statutární orgán obchodní společnosti Baering Technologies přistoupil k zakázce pro obchodní společnost Automotive Lighting tak, že sjednal dodání všech potřebných prací od subdodavatelů, kterým však nezaplatil sjednanou cenu díla, sám ovšem inkasoval peníze od investora stavby, které použil nikoli ve prospěch této stavby, ale k financování jiných aktivit, zejména pak ve prospěch další jím ovládané obchodní společnosti Baering, která se v té době nacházela ve stavu úpadku, resp. ve prospěch velmi rizikových obchodů v zahraničí. Obviněný si takto počínal se znalostí lhůt splatnosti díla provedeného subdodavateli, jakož i s vědomím toho, že se finanční situace obchodní společnosti Baering Technologies v této relativně krátké době zásadně nezmění, neboť dosud nevyvíjela rentabilní ekonomicky udržitelnou podnikatelskou činnost, neměla finanční ani hmotné rezervy pro krytí finančních ztrát, neměla vlastní stroje pro určené stavební činnosti, krátkodobé ani dlouhodobé zákazníky ani pravidelný zdroj příjmů, z nichž by mohla uhradit své dřívější dluhy. Nelze tudíž považovat za pravdivé tvrzení obviněného, že by takto zjištěný skutkový stav neodpovídal provedeným důkazům, resp. že by byl s nimi v rozporu, natožpak tzv. extrémním rozporu, jak se toho dovolával obviněný. Objektivní průběh vyvedení peněz z obchodní společnosti Baering Technologies a jejich nepoužití ve prospěch subdodavatelů byl spolehlivě prokázán provedeným dokazováním. Jak tedy jednoznačně vyplývá z tohoto průběhu, obviněný již v době uzavírání obchodních smluv se subdodavateli věděl minimálně o možnosti, že nedodrží sjednané smluvní podmínky o úhradě ceny díla, a byl srozuměn s takovou možností, neboť neučinil nic, čím by odvrátil porušení právních statků chráněných trestním právem. Soudy nižších stupňů přitom důvodně vycházely především ze znaleckého posudku ústavu – obchodní společnosti Česká znalecká, a. s., ale i z velkého množství listinných důkazů a svědeckých výpovědí, jak jsou rozvedeny především v rozsudku soudu prvního stupně. Přitom odvolací soud správně konstatoval, že některé závěry soudu prvního stupně byly učiněny ve prospěch obviněného (zejména jde-li o výpočet škody způsobené podvodným jednáním obviněného), nebylo možno je však z důvodu zákazu reformationis in peius napravit v odvolacím řízení.
32. Taktéž námitka obviněného, podle níž nebyl naplněn znak subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, byla založena na argumentaci skutkového charakteru. Obviněný se totiž domáhal právního posouzení jiné skutkové verze, než ke které dospěly soudy nižších stupňů, protože zpochybňoval zjištění, že si byl vědom možnosti, že subdodavatelům nezaplatí, a pro tento případ s tím byl srozuměn. Jak přitom naopak tvrdil, počítal s tím, že splní své závazky, čemuž sice nedostál, ale z jiných objektivních příčin. S touto obhajobou obviněného se již dostatečně vypořádal především soud prvního stupně na s. 66, 67 a 69 až 70 odůvodnění svého rozsudku a na tyto pasáže odkázal i odvolací soud, který je dále rozvedl na s. 20 až 22 odůvodnění svého usnesení. Zde obsažené úvahy považuje i Nejvyšší soud, který ovšem nepřezkoumává skutková zjištění soudů nižších stupňů, za přesvědčivé a vyhovující nárokům kladeným na odůvodnění soudních rozhodnutí (viz zejména §125 odst. 1 tr. řádu).
bb) K trestnému činu zneužití informace a postavení v obchodním styku
33. Za námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považuje Nejvyšší soud jen tu, v níž obviněný zpochybnil, že se mohl dopustit trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku (míněno ve znění účinném do 12. 8. 2017). Obviněný ji odůvodnil lakonicky tím, že obchodní společnosti Baering a Baering Technologies nebyly konkurenty na trhu, naopak tvořily koncern, neboť prvně uvedená byla dceřinou společností druhé, proto ani půjčky nemohly být výrazem konkurenčního boje, naopak šlo o snahu zachovat obě společnosti pro nastavený podnikatelský záměr, v němž prvně uvedená obchodní společnost byla subdodavatelem hliníku druhé z nich, která vystupovala jako generální dodavatel. Proto podle obviněného nemohl být uvedený trestný čin objektivně spáchán. Nejvyšší soud však považuje tuto námitku za neopodstatněnou.
34. Trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 12. 8. 2017, nyní jde o trestný čin zneužití postavení v obchodním styku podle §255a odst. 1 tr. zákoníku) spočívá v tom, že pachatel jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků. Tento trestný čin má tedy tzv. složitou skutkovou podstatu, když více znaků je uvedeno v několika alternativách. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedenou v §255 odst. 4 tr. zákoníku je získání prospěchu velkého rozsahu pro sebe nebo pro jiného. Podle rozsudku soudu prvního stupně se obviněný P. P. dopustil posuzovaného trestného činu tím, že „jako člen orgánu dvou podnikatelů se stejným předmětem činnosti uzavřel smlouvu na úkor jednoho podnikatele, čímž získal pro sebe a jiného prospěch velkého rozsahu“. Soud prvního stupně tak v právní větě opomněl vyjádřit i znak subjektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu, a sice tzv. úmysl přesahující objektivní stránku (někdy též zvaný specifický či druhý úmysl, obmysl, dolus coloratus ), tj. že pachatel jednal „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch“. Tohoto pochybení si povšiml i odvolací soud, který ovšem důvodně jen proto nezrušil již druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jde o formální vadu, jež jinak nemá vliv na správnost rozsudku, protože uvedený znak je dostatečně přesvědčivě vyjádřen i v argumentaci užité v odůvodnění rozhodnutí soudů obou nižších stupňů. Z konstatování odvolacího soudu sice poněkud nepřesně vyplývá, že formulace „v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch“ měla být užita namísto slovního spojení použitého soudem prvního stupně „čímž získal pro sebe a jiného prospěch“. Ve skutečnosti však měly být uvedeny oba znaky, první jako znak základní skutkové podstaty, ovšem nikoli s alternativním vyjádřením v čí prospěch jednání pachatele směřovalo, druhý jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.
35. Ke spáchání posuzovaného trestného činu se podle §13 odst. 2 tr. zákoníku vyžaduje úmyslné zavinění, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky dané skutkové podstaty (jak objektivně-deskriptivní, tak i normativní, u nichž postačí tzv. laická představa). Navíc zde musí být i již zmíněný úmysl pachatele přesahující objektivní stránku skutkové podstaty, který spočívá v jeho snaze opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Výhoda i prospěch mohou mít materiální i nemateriální povahu a mohou mít jakoukoli podobu. Zpravidla půjde o výhody nebo prospěch hospodářské povahy (např. výhodou je zlepšení postavení na trhu, prospěchem je i hmotný zisk). Jak vyplývá v daném případě z rozhodnutí soudů obou nižších stupňů, obviněný P. P. jednal v úmyslu opatřit sobě a jinému (obchodní společnosti Baering) prospěch, a to dokonce prospěch velkého rozsahu. Přestože subjektivní stránka ve vztahu k tomuto kvalifikačnímu znaku nebyla jednoznačně vyjádřena v popisu skutku v rozhodnutích soudů nižších stupňů, lze vycházet z argumentace uvedené ve vztahu k přečinu způsobení úpadku na s. 70 rozsudku soudu prvního stupně, kde se uvádí, že obviněný jednal s nepřímým úmyslem ve vztahu k hrubě nepoměrným vydáním z majetku obchodní společnosti Baering Technologies ve prospěch majetku obchodní společnosti Baering, čímž obviněný vědomě přivodil úpadek prvně uvedené společnosti.
36. Shora zmíněné dílčí a jen formální nedostatky ovšem obviněný nevytkl, ale nesouhlasil s právní kvalifikací pouze proto, že podle něj nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty daného trestného činu. Tyto námitky pak Nejvyšší soud shledal nedůvodnými. Obviněný byl statutárním orgánem v obou uvedených obchodních společnostech, byl jediným jednatelem obchodní společnosti Baering a zároveň jediným členem představenstva obchodní společnosti Baering Technologies. Tyto obchodní společnosti měly shodný předmět podnikání, jak vyplývá z obchodního rejstříku. Za této situace obviněný uzavřel za obě smluvní strany smlouvu o půjčce ve výši 11 955 000 Kč, kterou také obchodní společnost Baering Technologies poskytla obchodní společnosti Baering. Tím vyvedl peněžní prostředky z jedné obchodní společnosti do druhé, formálně vzato se tím sice obchodní majetek prvně uvedené společnosti nezmenšil, neboť jí vznikla pohledávka z titulu povinnosti vrácení těchto peněz, nicméně šlo o nedobytnou pohledávku za obchodní společností Baering, která se v té době nacházela v úpadku, o němž obviněný dobře věděl. Z toho též vyplývá správný závěr soudů nižších stupňů, že tato smlouva byla uzavřena na úkor jednoho z podnikatelů, členem jehož orgánu obviněný byl. Podstatou uvedeného trestného činu je právě uzavření (resp. dání popudu k uzavření) takové úkorné smlouvy osobou, která se zákonem předpokládaným způsobem účastní na podnikání dvou či více podnikatelů, přičemž tak činí v úmyslu opatřit prospěch sobě nebo jinému (zpravidla dalšímu podnikateli, na jehož podnikání se účastní).
37. Není však pravdou, že by znakem skutkové podstaty a zákonnou podmínkou spáchání posuzovaného trestného činu byla vzájemná konkurence obou dotčených podnikatelů. Chráněným zájmem společnosti, resp. právním statkem, tedy objektem trestného činu, je v případě tzv. selftradingu, který byl postihován právě ustanovením §255 odst. 2 tr. zákoníku, zajištění rovnosti na trhu více ekonomickým subjektům, a to poskytnutím zvláštní ochrany před zneužíváním postavení u dvou či více podnikatelů, resp. ekonomických subjektů (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2601 a násl ., zejména marginální čísla 1, 2 a 11, a rozhodnutí pod č. 39/2006-II. Sb. rozh. tr.). Tento trestný čin je mnohdy spojován s porušením zákazu konkurence, což ovšem není podmínkou naplnění jeho znaků. Citované ustanovení totiž není tzv. blanketní skutkovou podstatou odkazující na jiné právní normy např. o zákazu konkurence podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 39/2006-I. Sb. rozh. tr.). Námitky obviněného v tomto směru proto nemohou obstát, neboť skutečnost, že obchodní společnost Baering Technologies byla dceřinou společností obchodní společnosti Baering, nevylučuje možnost postihu obviněného za tzv. selftrading.
38. Proto Nejvyšší soud považuje za neopodstatněné námitky obviněného, kterými zpochybnil správnost právní kvalifikace jím spáchaného skutku popsaného pod bodem II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně.
V. Závěrečné shrnutí
39. Obviněný P. P. tedy v převážné části uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. řádu jen formálně, ve skutečnosti nebylo možno většinu jeho dovolacích námitek podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly zejména proti skutkovým zjištěním, a nikoli proti právnímu posouzení zjištěných skutků. Pokud byl vytýkán nedostatek naplnění znaků trestného činu podvodu (zejména z hlediska úmyslného zavinění), jde o argumentaci založenou na odlišné interpretaci provedených důkazů a skutkového děje obviněným, ve své podstatě však nebylo namítáno nesprávné použití norem hmotného práva na skutek, který zjistily soudy nižších stupňů.
40. Námitky obviněného, které zčásti odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, se týkaly trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je však ze shora uvedených důvodů shledal neopodstatněnými.
41. Nejvyšší soud proto věcně nepřezkoumával napadené usnesení ani řízení mu předcházející, ale pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání obviněného P. P. ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 18. 10. 2017
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.