ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.101.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 101/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. února 2017 o dovolání obviněné G. V . , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 7 To 302/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 3 T 86/2015, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 7 To 302/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1) Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 3 T 86/2015, byla G. V. (dále jen obviněná, příp. dovolatelka) uznána vinnou přečinem podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Za toto jednání byla odsouzena podle §215 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
2) Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2016, sp. zn. 3 T 86/2015, podala obviněná odvolání, o kterém Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 7 To 302/2016, rozhodl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně. Za toto jednání obviněnou odsoudil podle §217 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.
3) Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 7 To 302/2016 dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) ve spojení s písm. l) tr. ř., s argumentací, že „obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí“. Dovolatelka předně namítla, že výrok o její vině je nesprávný, neboť nebyly splněny předpoklady vzniku odpovědnosti, resp. pojmové znaky trestného činu, jako je protiprávní jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a škodlivým následkem a zavinění. Uvedla, že pojmovým znakem trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti je především zastření původu peněz pocházejících z trestné činnosti. Pokud by se měla takového skutku dopustit, musel by pachatel původního trestného činu, kterým byly prostředky získány, tyto prostředky zasílat s úmyslem získat je posléze zpět. Dodala, že veškeré předmětné finanční prostředky jí byly zasílány nezastřeně a pouze pro potřeby jí samotné. Z tohoto důvodu neměla povinnost vynaložit přiměřenou obezřetnost při zjišťování původu peněz. V dané souvislosti konstatovala, že ze skutečnosti, že H. J. s bývalou manželkou splácí hypotéční úvěr, nemohla dedukovat, jaké jsou jeho majetkové poměry. S dotyčným, jak sama uvedla, neměli žádné společné přátele, neznala jeho rodinu, ani přesnou pracovní pozici. Neměla tedy žádný důvod se domnívat, že finanční prostředky, které jí byly zasílány, pocházejí z trestné činnosti. Jediným přáním H. J. bylo, aby za získané finanční prostředky obstarala na území České republiky bydlení pro jejich společné soužití. Dovolatelka je dále toho názoru, že nebylo zajištěno její právo na spravedlivý proces. Uvedla, že ve věci rozhodoval odvolací soud dvakrát, přičemž v rámci prvého rozhodování rozsudek nalézacího soudu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení, se závazným právním názorem, že v řízení nebylo prokázáno, že H. J. svým jednáním spáchal trestný čin. Následně proběhlo doplnění dokazování, a to ve formě dožádání do Belgie, kdy byla nalézacímu soudu zaslána obžaloba a doznání H. J., což dle názoru dovolatelky nejsou důkazy o tom, že by se nějaké trestné činnosti dopustil. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud shledal její dovolání důvodným a obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil ji obžaloby. Také navrhla, aby jí byly uhrazeny náklady řízení.
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6) Přestože dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je chronologicky uveden až po dovolacím důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je potřebné se nejprve zabývat jeho zákonným vymezením a k tomuto dovolacímu důvodu uvést následující. Tento dovolacící důvod je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) – (druhá alternativa). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (viz první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa). Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., není v posuzované věci zjevně naplněn, a to ani v jedné z výše označených variant. Je tomu tak proto, že odvolací soud nerozhodl o odvolání obviněné ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. (nezamítl odvolání ze zde uvedených formálních důvodů), ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 3 tr. ř. (odmítnutí odvolání). Dovolatelce tak neodepřel svým procesním postupem přístup k soudu druhé instance, neboť její odvolání projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2016 způsobem, který upravují příslušná ustanovení trestního řádu (zejm. §254 tr. ř. a násl.). O druhou alternativu se nejedná proto, odvolání obviněné nebylo zamítnuto (viz §256 tr. ř.), ale bylo věcně projednáno soudem druhého stupně ve veřejném zasedání, přičemž z podnětu jejího odvolání rozhodl tak, že se podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl způsobem shora popsaným. Jedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., nikoli o rozhodnutí ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Z tohoto důvodu není uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v posuzované věci naplněn.
7) Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
8) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
9) V souvislosti s argumentací obviněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno uvést, že vedle řady námitek, kterými obviněná zpochybňuje rozsah a způsob provedení důkazů, případně jejich hodnocení, které pod dovolací důvod podřadit nelze, poukázala důvodně na to, že z výroku rozsudku soudu druhého stupně nelze dovodit objektivní znak trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti – zastření původu nebo zjištění původu věci.
10) Soudem prvního stupně byla obviněná uznána vinnou přečinem (dále jen trestným činem) podílnictví z nedbalosti podle §215 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, když její jednání mělo spočívat (stručně uvedeno) v tom, že v „období od dubna r. 2010 min. do března r. 2013 ukryla finanční prostředky získané trestným činem jinou osobou na území Belgie ( H. J.) , k čemuž použila svůj bankovní účet, na který jí byly finanční prostředky získané trestnou činností od 7. 4. 2010 do 8. 3. 2013 připisovány, tyto peněžní prostředky následně vybrala v hotovosti nebo je přepsala na svůj spořící bankovní účet, přičemž zřejmě nevěděla, že prostředky, které jí byly připisovány na účet pocházejí z trestné činnosti, ač o tom vědět měla a mohla,….. a tímto jednáním pro sebe získala neoprávněný prospěch ve výši 7 424 443,99 Kč“.
11) Soud druhého stupně, aniž by, jak sám uvádí (str. 14 rozsudku), „bylo třeba dokazování v některé části opakovat či doplňovat, a aniž by měnil skutková zjištění jako taková, nejprve podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil“, aby následně sám ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl a obviněnou uznal vinnou přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku s tzv. „formální úpravou popisu skutku, která je jen jeho upřesněním na základě dokazování, provedeného v hlavním líčení soudem prvního stupně“. Skutkový stav věci byl soudem druhého stupně v jeho rozsudku (stručně uvedeno) popsán tak, že obviněná „od dubna roku 2010 minimálně do března roku 2013 obdržela od jiné osoby žijící na území Belgie ( H. J.) finanční prostředky získané trestnou činností této osoby na svůj osobní bankovní účet, na který jí byly finanční prostředky získané trestnou činností od 7. 4. 2010 do 8. 3. 2013 připisovány, tyto peněžní prostředky následně vybrala v hotovosti nebo je přeposlala na svůj spořící bankovní účet, přičemž nevěděla, že prostředky, které jí byly připisovány na účet pocházejí z trestné činnosti, ač o tom vědět měla a mohla,….. a tímto jednáním pro sebe získala neoprávněný prospěch ve výši 7 424 443,99 Kč“.
12) Trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku se v obecné rovině dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj, získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Objektem trestného činu legalizace výnosů trestné činnosti z nedbalosti je cizí majetek, a to ve vztahu k věcem nebo jiným majetkovým hodnotám získaným trestným činem nebo jako odměna za něj. Legalizace výnosů z trestné činnosti napomáhá tomu, aby zůstal beze změny stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem, na který legalizace navazuje. Z těchto důvodů byla skutková podstata legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti vyčleněna z ustanovení postihujících pouhé podílnictví, neboť jejím obsahem není jen převod výtěžku z trestné činnosti, ale zahrnuje zejména různá nedbalostní jednání následující po spáchání trestné činnosti ve svém důsledku vedoucí k zahlazení či odstranění jejích stop z hlediska výnosů této trestné činnosti. Předmětem útoku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota získaná trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj. Není rozhodné, jakým trestným činem byla věc nebo jiná majetková hodnota, kterou se rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, získána. Věc nebo jiná majetková hodnota musí být získána trestným činem jiné osoby než té, která se dopustila nedbalostního umožnění jinému zastření původu nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině nebo jako odměna za něj, anebo musí jít o odměnu takové jiné osoby rozdílné od té, která se dopustila nedbalostního umožnění takové legalizace výnosů. Odměnou za trestný čin je jakákoli materiální výhoda ve formě věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou získal pachatel základního (hlavního) trestného činu. Může jít i o odměnu ve formě „odškodnění pachatele“ za újmy, které utrpěl v souvislosti se spácháním základního (hlavního) trestného činu. Nezáleží na tom, zda základní (původní, hlavní) čin byl spáchán na území České republiky nebo v cizině. Objektivní stránka u legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 spočívá v nedbalostním jednání pachatele, který jinému z nedbalosti umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině nebo jako odměna za něj. Na rozdíl od úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 se nedbalostní legalizace výnosů z trestné činnosti nevztahuje na věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu získanou trestným činem nebo jako odměna za něj (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421, Komentář, 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1951-53 s.).
13) Zastřením původu nebo zjištěním původu věci nebo jiné majetkové hodnoty se především rozumí tzv. „praní špinavých peněz“, ale je zároveň širší, neboť se netýká jen peněz, ale i dalších věcí a jiných majetkových hodnot. Zastření znamená, že informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je utajována nebo zkreslována. Prostředkem zastření původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je převod vlastnictví k věci nebo jiné majetkové hodnotě, utajení její skutečné povahy, jejího místa a pohybu, utajení dispozic s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou a informací o vlastnictví, resp. o jiných právech k ní. Původem věci nebo jiné majetkové hodnoty se tu rozumí to, že pochází z trestného činu nebo byla poskytnuta jako odměna za něj. Pachatelem může být zásadně kterákoli fyzická nebo právnická osoba (srov. §7 TOPO), ale vzhledem k tomu, že musí jít o nedbalostní umožnění zastření původu nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestným činem (nebo jako odměny za něj) jinému, pachatelem tohoto trestného činu nemůže být pachatel základního (hlavního) trestného činu (tzv. predikativního trestného činu) – viz (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421, Komentář, 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1953 s.).
14) Soud druhého stupně svůj závěr, že jednání obviněné naplňuje znaky přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, odůvodnil citací z komentáře trestního zákoníku (viz str. 12-13 rozsudku), s tím, že zastření znamená, že informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je utajována nebo zkreslována a prostředkem zastření původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je převod vlastnictví k věci, utajení její skutečné povahy. V souvislosti s otázkou zastření původu peněz nebo zjištěním původu věci nebo jiné majetkové hodnoty především s odkazem na tzv. „praní špinavých peněz“ považuje Nejvyšší soud za potřebné zmínit několik skutečností. Komentář k trestnímu zákoníku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421, Komentář, 1.vydání. Praha: C.H. Beck, 2010, 1949 s.) uvádí, že v případě legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 jde o speciální ustanovení k §214. Oproti podílníkovi v těchto případech legalizátor zastírá nebo jinak usiluje o to, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci. Z pohledu této definice je pak třeba dle názoru Nejvyššího soudu také na vztah podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti nahlížet. V předmětné trestní věci soud prvního stupně jednání obviněné kvalifikoval jako nedbalostní podílnictví, neboť nebylo prokázáno nic víc, než že obviněná jednoduchými bankovními transakcemi buď vybírala finanční prostředky z účtu, na který jí byly pachatelem predikativního trestného činu zasílány, případně je opět jednoduchou bankovní operací převáděla na svůj spořící účet u téhož peněžního ústavu. Nic dalšího – směrem k legalizaci těchto peněz se ze strany obviněné neodehrálo a soud druhého stupně také nic bližšího ve vztahu k „legalizaci výnosů z trestné činností“ ve svém rozhodnutí nekonstatoval.
15) Soud druhého stupně Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vytýká (viz str. 12), že pokud tento na podporu svého závěru v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněná svým jednáním naplnila znaky podílnictví podle §215 tr. zákoníku a toto dovozoval ze zjištění, že toky peněz mezi obviněnou a pachatelem hlavního trestného činu byly zřejmé a dohledatelné, není již z jeho závěrů (soudu prvního stupně) zřejmé, jakou formou tyto prostředky ukryla. V souvislosti se znakem „ukryje“, který byl soudem prvního stupně uveden v právní větě i skutkovém zjištění, je vhodné zmínit, že pod tímto pojmem se rozumí „odstranění takové věci nebo jiné majetkové hodnoty z dosahu možného odhalení nebo zjištění u pachatele, přičemž podílník nad věcí získává dispoziční moc“ (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140-421, Komentář, 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 1930 s.). Podstata jednání podílníka tedy spočívá v tom, aby pachatel z ukryté věci nebo jiné majetkové hodnoty mohl opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, popř., aby znemožnil odhalení a převzetí věci nebo jiné majetkové hodnoty oprávněnými osobami (srov. přiměř. R 57/1965 Sb. rozh. tr.). Z celkového jednání obviněné vyplývá, že této přišly finanční prostředky na její účet a část těchto peněz utratila a část převedla na svůj spořící účet u stejné banky. Jestliže soud druhého stupně kvalifikoval jednání, jako legalizaci výnosů z trestné činnosti neuvedl však nic dalšího v jednání obviněné oproti soudu prvního stupně, co by svědčilo pro závěr, že šlo o legalizaci těchto peněz. Jestliže pod pojmem „zastřením původu“ jako znaku legalizace výnosů z trestné činnosti podle §217 tr. zákoníku se především rozumí tzv. „praní špinavých peněz“, pak je nutno v této souvislosti uvést, že „Legalizace výnosů z trestné činnosti“ je oficiálním právním termínem pro v praxi často užívaný obrat „praní špinavých peněz“, případně jen „praní peněz“ (i v českém prostředí se často užívá anglický termín „Money Laundering“, často jen zkráceně ML). Jedná se o obecný pojem, který je již v právu zažitý od přijetí zákona č. 61/1996 Sb. Vychází ze Štrasburské úmluvy a je takto používán i v trestním právu. Cílem legalizace výnosů je přerušení stopy mezi spáchaným trestným činem a jeho výnosem, který je dále užit a má přitom budit zdání, jako by se jednalo o majetek získaný legální cestou (Jiří Tvrdý, Adriana Bártová). Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související, 1. vydání, Praha 2009, 4-5, 101 s.) Jestliže legalizací výnosů z trestné činnosti se rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu výnosu s cílem vzbudit zdání, že se jedná o příjem nabytý v souladu se zákonem, pak uvedené jednání spočívá zejména:
1. v přeměně nebo v převodu majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti, za účelem utajení nebo zastření nezákonného původu majetku nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, proto, aby unikla právním důsledkům svého jednání,
2. v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání a pohybu majetku nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,
3. v nabytí, držbě, použití majetku nebo nakládání s ním s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti,
4. ve sdružování osob za účelem spáchání činů uvedených výše (viz Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související, 1. vydání, Praha 2009, 4-5 s.)
K systému praní špinavých peněz se mj. také uvádí, že se rozděluje do tří etap:
namáčení - tato etapa zahrnuje shromáždění a rozmístění finančních prostředků. Jedná se především o vložení bankovek (ve větším množství a s menší nominální hodnotou) do banky,
namydlení - namydlením se rozumí především zastření původu peněžních prostředků. Je to fáze, kdy se výnosy z trestné činnosti oddělují od jejich nezákonného zdroje. Tato etapa je charakterizována svou složitostí a nepřehledností operací. Zároveň je klíčová, protože se v ní mění špinavý kapitál na očištěný, důkladně se zametají stopy a přerušují možnosti sledování toku peněz,
ždímání - závěrečnou fází celého pracího procesu je tzv. ždímání (integrace). Vyprané peníze, které prošly oběma předchozími etapami a zastřely tak svůj původ, se vracejí ve formě nezávadného, legálního a často zdanitelného příjmu původnímu majiteli >1< .
16) K jednání obviněné a otázce zavinění bylo soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování konstatováno, že obviněná v období od dubna roku 2010 minimálně do března roku 2013 obdržela od H. J. finanční prostředky získané trestným činem spáchaným jmenovaným, tyto prostředky následně vybrala v hotovosti v bankomatu či na pobočce banky z účtu nebo je přeposlala na svůj spořící bankovní účet, přičemž nevěděla, že peněžní prostředky, které jí byly na účet připisovány, pocházejí z trestné činnosti, ač vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům o tom vědět měla a mohla, a to vzhledem k vysokým částkám, které jí byly na účet připisovány, jelikož jí bylo známo, že výše jmenovaný splácí se svojí manželkou či přítelkyní byt a měla vzhledem k dlouhé době, po kterou jí byly tyto finanční částky na účet připisovány, a k době, po jakou jej znala a po jakou znala jeho životní úroveň, se zajímat o to, odkud tyto finance pocházejí, což neučinila a dále jí nebylo známo, jakou práci jmenovaný vykonává a tímto jednáním pro sebe získala neoprávněný prospěch. Obviněná si tak nepočínala, jak vyplývá ze skutkových zjištění, s dostatečnou opatrností a předvídavostí odpovídající dané konkrétní situaci, kdy se měla zajímat, odkud peněžní prostředky, v tak velkém objemu, v jakém jí byly zasílány, pocházejí, přičemž měla povinnost chovat se tak, aby nedošlo k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a zároveň, vzhledem k okolnostem případu (vysoké částky, zasílány po dlouhou dobu, neznalost majetkových poměrů H. J.) i osobním poměrům, měla i možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. V souvislostí s otázkou zavinění z nedbalosti (viz např. rozh. č. 6/1988 Sb. rozh. tr.) je možno rovněž zmínit, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (viz str. 6), mj. uvedl, že obviněné byly na účet připisovány měsíčně průměrně částky 206.235,55 Kč. V souvislosti s tímto konstatováním by patrně na přesvědčivosti rozhodnutí neubralo, pokud by soud mj. zmínil z obhajoby obviněné, jakou částku měsíčně H. J. podle ní vydělával (250.000 Kč), přitom, co vše musel z této částky platit a přitom navíc jí (obviněné) ještě měl posílat více jak čtyři pětiny z měsíčně vydělané částky.
17) Vzhledem ke skutečnosti, že odvolací soud překvalifikoval jednání obviněné, aniž by v popisu skutku a zejména pak v odůvodnění svého rozsudku uvedl skutečnosti, které by umožnily jednání obviněné kvalifikovat jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemž rozsudek soudu prvního stupně zrušil mj. podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., musel Nejvyšší soud zrušit dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a tomuto přikázat věc k novému projednání a rozhodnutí. Po vrácení věci bude potřebné v popisu skutku a následně v odůvodnění rozsudku se vypořádat, pokud dospěje soud k závěru o vině obviněné, se znaky trestného činu, kterým bude uznána vinnou. V případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti je nutno mít na zřeteli, že „zastření původu“ znamená, že informace o původu věci nebo jiné majetkové hodnoty je utajována nebo zkreslována. V případě trestného činu podílnictví mít na zřeteli, že o ukrývání jde např. i tehdy, když pachatel drží věc nebo jinou majetkovou hodnotu z dosahu možného odhalení oprávněnými osobami (viz výklad shora).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu
_______________________________________________________
Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Pran%C3%AD_%C5%A1pinav%C3%BDch_pen%C4%9Bz#Vymezen.C3.AD )