ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.105.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 105/2017-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2016, č. j. 7 To 240/2016-175, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 163/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 6. 2016, č. j. 102 T 163/2015-149 , byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se (společně se spoluobviněným J. M.) dopustil podle jeho skutkových zjištění tím, že
v blíže nezjištěné době od 20. 6. 2015 do 22. 6. 2015 v H., okres K., P. K. získal blíže nezjištěným způsobem od neznámé osoby černý igelitový pytel s 28 ks různých podprsenek v originálním balení s cenovkami, a následně osobně u oběda sdělil J. M., že má zboží, konkrétně zboží opatřené cenovkami, které by jeho bývalá manželka K. M. mohla prodat přes internet za poloviční cenu a že jí je zaveze domů, s čímž J. M. souhlasil a později je doma i viděl, přičemž mohli důvodně předpokládat vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o větší množství zboží v originálním balení s cenovkami a P. K. vzhledem k okolnostem jeho získání, že věci pocházejí z trestné činnosti, neboť tyto podprsenky společně s dalším zbožím odcizil neznámý pachatel v blíže nezjištěné době od 12.00 hodin dne 20. 6. 2015 do 07.50 hodin dne 22. 6. 2015 po vypáčení vstupních dveří galanterie Sidonius v H. – P. na D. t. čp. …, kdy se podařilo prostřednictvím K. M. přes internet prodat celkem 5 ks těchto podprsenek, a zbylé podprsenky vydala K. M. policii.
2. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle §214 odst. 1 tr zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Týmž rozsudkem okresní soud rozhodl o vině a trestu spoluobviněného J. M.
3. O odvolání obviněných rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, č. j. 7 To 240/2016-175, tak, že z podnětu dovolatele podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině ho nově odsoudil podle §214 odst. 1 tr. zákoníku za použití §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Týmž rozsudkem zprostil spoluobviněného J. M. návrhu na potrestání Okresního státního zastupitelství Karviná – pobočky v Havířově ze dne 11. 8. 2015, č. j. 11 ZK 216/2015-12.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Petra Blažka dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Úvodem dovolatel připomenul, že ve věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení. V návaznosti na to namítl, že pokud v jeho rámci policejní orgán provedl úkony bez možnosti účasti jeho či jeho obhájce, jedná se o procesně nepoužitelné úkony. Následně se J. M. nezúčastnil hlavního líčení, a proto mu nemohl klást dotazy. V tom spatřuje porušení práva na kontradiktornost řízení. Práva ve smyslu §100 tr. ř. využila i K. M. a při hlavním líčení nevypovídala. Za tohoto stavu má za to, že proti němu nejsou jakékoli, a to ani přímé důkazy. O povědomí nelegálního původu zboží nesvědčí ani výpovědi majitele prodejny a prodavačky.
6. Podotkl, že výpověď J. M. proti němu nelze použít i s ohledem na rozsudek ESLP ve věci Balšán proti České republice , ve kterém soud konstatoval, že používání výpovědí provedených bez možnosti účasti obviněného na takovém úkonu je porušením čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy. V použití takto získaných důkazů spatřuje porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. S oporou o nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99 a čl. 10 Ústavy připomenul dovolatel aplikační přednost Úmluvy, z níž plyne, že v případě rozporu nelze trestní řád aplikovat.
7. Obviněný s odkazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1975/08 a sp. zn. I. ÚS 375/96 namítl porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy, jenž je podle jeho mínění třeba interpretovat širším způsobem (podle obviněného se týká „i ostatních navržených důkazů a nejen výslechu osob, nýbrž i vyžádání znaleckého posudku či rekonstrukce a tím zjištění skutečného stavu věci“ ). Dovolatel zastává názor, že požadavky čl. 6 odst. 3 Úmluvy „představují konkrétní aspekty práva na spravedlivý proces“ , v důsledku čehož „nevyhovění(m) jedinému návrhu na provedení důkazu ze strany obžalovaného bylo porušeno právo na spravedlivý proces“
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově zrušil a aby zrušil celý výrok o trestu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. ve spojení s odst. 3 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu v rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku dovolatele.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
17. Z obsahu mimořádného opravného prostředku obviněného plyne, že ten neuplatňuje žádnou hmotně právní výhradu, jež by měla svědčit o nesprávnosti hmotně právního posouzení soudem zjištěného skutkového stavu věci, tj. o vlastní nesprávnosti hmotně právní subsumpce skutku popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod příslušné ustanovení trestního zákona. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu buduje výlučně na námitce o nesprávnosti učiněného skutkového zjištění, resp. na způsobu jeho tvorby soudem (učiněném na procesně nepoužitelném důkazu), jenž má mít za následek porušení práva dovolatele na spravedlivý proces [v důsledku porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy].
18. Na tomto místě je nezbytné zmínit, že obsahově shodnou námitku uplatnil dovolatel již v rámci svého řádného opravného prostředku, jímž brojil proti rozsudku soudu prvního stupně. Z rozsudku odvolacího soudu (str. 6-7), jakož i z jeho procesního postupu (viz protokol o veřejném zasedání o odvolání na č. l. 167-173) je zřejmé, že se jí soud druhého stupně zabýval a opodstatněně doložil, v čem se věc posuzovaná, odlišuje od dovolatelem odkazované věci Balšán proti České republice . Namítá-li proto obviněný nadále porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy, pak setrvává na stanovisku, které prezentoval ve vztahu k řízení předcházejícímu rozhodování odvolacího soudu, aniž bere v potaz řízení před uvedeným soudem resp. důsledky, které procesní činnost soudu druhého stupně zakládá.
19. Dovolatel toliko v obecnosti namítá porušení svých práv a bez následné konkretizace se dovolává rozhodnutí Ústavního soudu, která mají vztah k problematice zásady in dubio pro reo. Namítá-li upření práva garantovaného čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, pak odhlíží od toho, že kontradiktorní povaha řízení byla v souvislosti s výslechem spoluobviněného J. M. zachována při hlavním líčení dne 22. 9. 2015 (č. l. 52-53), jehož se účastnil jak dovolatel, tak jeho obhájce. Obhájce měl při tomto jednání možnost klást obviněnému M. dotazy, jež tento zodpověděl, obviněný měl možnost se k provedenému dokazování (i výpovědi čtené podle §207 odst. 2 tr. ř.) vyjádřit (aplikace §214 tr. ř.). Skutečnost, že se následně změnilo obsazení soudu, který v prvním stupni rozhodl, nezakládá překážku k tomu, aby bylo přihlédnuto i k této části řízení, v níž byl požadavek kontradiktornosti řízení splněn, byl-li následně důkaz, konkrétně v řízení před soudem odvolacím (č. l. 169), za splnění zákonných předpokladů – tj. postupem podle §207 odst. 2 tr. ř. poté, co přítomný spoluobviněný využil práva odepření výpovědi – proveden.
20. Podstatné je rovněž zjištění, že při výpovědi dne 22. 9. 2015 obviněný J. M. sice nevypověděl o věci zcela ve shodě se svou dřívější výpovědí učiněnou v procesním postavení podezřelého (č. l. 9-11), avšak současně ani nepopřel to základní, na čem je založen závěr o trestní odpovědnosti dovolatele, tj. že věci zajištěné u jeho bývalé manželky se do její dispozice dostaly v důsledku jednání dovolatele. Pokud vypověděl, že mu dovolatel podprsenky nedal a ani je neviděl přivést, pak v této části se jeho údaje poskytnuté u hlavního líčení neliší od výpovědi ze dne 24. 7. 2015, kde uvedl, že mu bývalá manželka telefonicky sdělila, že P. (tj. dovolatel) jí přivezl domů pytel s podprsenkami. Přes zjevnou vyhýbavost sdělení konkrétnějších údajů při hlavním líčení ( „Já už si nepamatuji, jak to bylo. Já mám tolik věcí na starosti, že si některé věci nepamatuji.“ ) spoluobviněný nepopřel základ své předchozí výpovědi, tj. že podprsenky za účelem jejich následného prodeje K. M. dodal dovolatel.
21. Dovolacímu soudu není zřejmá souvislost, v níž dovolatel operuje s tvrzením, že „nevyhověním jedinému návrhu na provedení důkazu ze strany obžalovaného bylo porušeno právo na spravedlivý proces“. V podaném dovolání neoznačuje, o jaký důkazní návrh by se mělo jednat, z protokolů o jednání soudů nižších stupňů (protokoly o hlavním líčení č. l. 52-53, 78, 80, 86-88, 129, 144-147, protokoly o veřejném zasedání o odvolání č. l. 112-115, 167-173), ani z řádného opravného prostředku obviněného (č. l. 97, 157, 161) neplyne, že by provedení nějakého dalšího důkazu požadoval.
22. Pokud se týče apelu na princip in dubio pro reo , ten se může uplatnit jen v případě, že důkazní situace odůvodňuje pochybnosti o skutkovém stavu věci. Ve věci posuzované rozhodující soudy takovou pochybnost zjevně neměly. V důsledku toho se dovolatelem poukazovaný princip nemohl uplatnit.
23. Protože v řízení, v němž bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, nedošlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, je nutno dospět k závěru, že obviněný (jenž žádnou hmotně právní námitku neuplatil) své dovolání opřel o skutečnosti, jež nenaplňují nejen důvod dovolání deklarovaný, nýbrž ani žádný jiný důvod dovolání upravený §265b tr. ř.
24. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněný se vznesenou argumentací se zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešel. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu