ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1312.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1312/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný S. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 9 To 171/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 177/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 1 T 177/2016 , byl obviněný S. F. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil v podstatě tím, že dne 7. 11. 2016 kolem 15:35 hodin u domu č. p. ... v ulici D. v T. Š. po předchozí rozepři vstoupil na pozemek u domu poškozeného M. D., kde uchopil železnou tyč a poškodil jí dva zde zaparkované automobily a tyč pak hodil na vchodové dveře do domu, které prorazil, a celkem tak na dvou vozidlech a domovních dveřích způsobil poškozenému škodu 33 341 Kč. Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků s povinností podle svých sil nahradit v průběhu zkušební doby způsobenou škodu a dokládat to probační službě. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř.
2. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Praze (odvolací soud, soud druhého stupně) usnesením ze dne 10. 5. 2017 , sp. zn. 9 To 171/2017 , jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
4. Obviněný dovolání zaměřil proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a z odůvodnění obou rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Obviněný poukázal na vybranou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a zdůraznil, že žádný důkaz neprokazuje, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Soudy řádně nezjistily skutkový stav a nedůvodně se přiklonily k výpovědi poškozeného, ač připustily, že vztahy mezi ním a obviněným byly velice špatné. Přitom nebyly zajištěny důkazy na místě činu – železná tyč, stopa na pozemku apod. Soudy nesprávně vycházely z toho, že když byl obviněný polit poškozeným kávou, spáchal pak stíhaný skutek. Obviněný se ale neztotožňuje s tím, že musel útok opětovat. Odmítá, že by byl vůči poškozenému někdy agresivní. Na jeho časté provokace byl zvyklý. S odvoláním na zmíněný extrémní nesoulad, zásadu presumpce neviny a právo na spravedlivý proces obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze a věc vrátil k novému projednání, případně aby sám ve věci rozhodl.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že po seznámení s obsahem dovolání a s ohledem na povahu uplatněných námitek se k němu nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
Obecná východiska
7. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
8. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku, popřípadě ve spojení s odůvodněním odsuzujícího rozsudku. Skutkový stav je tedy při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Vlastní posouzení dovolání
9. Obviněný v podaném dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný nalézacím soudem, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, nenaplňoval znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolání založil na námitkách proti procesnímu postupu ve věci, konkrétně zejména proti hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř.
10. Pokud jde o námitky obviněného proti skutkovým zjištěním, zbývá dodat, že Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
11. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Žádné z těchto vad vztahujících se k důkaznímu řízení Nejvyšší soud nezjistil.
12. Obviněný se v dovolání domáhá toho, aby bylo vycházeno z jeho názoru na hodnocení důkazů, tj. že provedené důkazy neprokazují, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Soudy však dospěly na základě provedeného dokazování k opačnému závěru. Ze strany obviněného jde přitom v podstatě o opakování námitek, jimiž se dostatečně zabývaly soudy již v průběhu jeho trestního stíhání. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Benešově, jež v napadeném usnesení shledal správnými a odůvodněnými také odvolací soud, a provedenými důkazy není extrémní nesoulad. S obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení znovu provedené důkazy hodnotit či přehodnocovat a znovu vyvracet obhajobou obviněného, kterou se soudy zabývaly. Proto Nejvyšší soud jen připomíná, že nalézací soud provedl poměrně podrobné dokazování, pečlivě se zabýval obsahem provedených důkazů a přesvědčivým způsobem z nich dovodil svá skutková zjištění. Vycházel sice především ze svědecké výpovědi poškozeného, která však nezůstala osamocena, naopak ji částečně potvrzuje výpověď svědka J. N. a koresponduje i s protokolem o ohledání místa činu a dalšími důkazy. Na straně 4 svého rozsudku nalézací soud vysvětlil, že neexistuje jiné rozumné vysvětlení celé události. Soudy připomněly i okamžité nahlášení události a rychlý příjezd policie na místo činu. Spory obviněného se sousedy potvrdila i výpověď svědkyně L. C., ale i výpověď starosty obce J. K. Pokud soudy nějaký důkaz do jisté míry opomněly zhodnotit, je to právě výpověď tohoto svědka, který potvrdil, že svědkyně C. i další soused M. si stěžovali na chování obviněného (č. l. 89). Soudy zde tedy nepřihlédly k části dalšího důkazu nepřímo svědčícího proti obviněnému, což však Nejvyšší soud dodává jen pro dokreslení a nad rámec svého přezkumu. Konečně fakt, že policií nebyly zajištěny důkazy na místě činu - železná tyč, stopa na pozemku apod., vycházel patrně z toho, že věc byla od počátku hodnocena jako skutkově jasná. Kromě toho byla situace na místě podrobně fotograficky zdokumentována, včetně oné železné tyče a dalších okolností.
13. Je zřejmé, že logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
14. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák