ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1318.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1318/2017-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2017 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2017, č. j. 6 To 53/2017-540, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 29/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 T 29/2016-473 , byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výrokové části rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti dvou měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody a nemajetkové újmy specifikovaným poškozeným, kteří pak zčásti byli podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného a poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 4. 2017, č. j. 6 To 53/2017-540. Z podnětu odvolání obviněného a poškozených N. U. a I. O. podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl. Obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
dne 31. 7. 2015 kolem 20:10 hodin řídil mimo obec F. n. O., okr. F.-M., po silnici I. třídy č. 56 v km 64,214 ve směru jízdy na F.-M. motocykl zn. Honda na čtyřpruhé pozemní komunikaci o dvou jízdních pruzích vyznačených v jeho směru jízdy, v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí jízdy 90 km/h, jel v levém jízdním pruhu rychlostí jízdy nejméně 112 km/h čímž porušil ust. §5 písm. a), b), §12 odst. 1, §18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, přičemž v důsledku jízdy v nesprávném jízdním pruhu a překročením nejvyšší povolené rychlosti jízdy, kterou ztížil poškozenému P. U. možnost rozpoznat rychlost a vyhodnotit vzdálenost jakou má k dispozici pro přechod vozovky, v levém jízdním pruhu komunikace v jeho směru jízdy čelně narazil do chodce poškozeného P. U., který po předchozím překonání ocelových svodidel, aniž se řádně přesvědčil, že z levé strany ve směru jeho chůze přijíždí motocykl řízený obžalovaným, čímž porušil ust. §4 písm. a), b), §54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, počal přecházet vozovku zprava doleva, při dopravní nehodě poškozený utrpěl zranění spočívající zejména ve zlomenině spodiny lební a roztržení hrudní srdečnice se zakrvácením do dutiny hrudním, v důsledku kterých na místě dopravní nehody zemřel.
3. Odvolací soud obviněného odsoudil podle §143 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a čtyř měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázal obviněného uhradit
· škodu poškozeným Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra částkou 767,- Kč, M. U., částkou 16.662,- Kč,
· nemajetkovou újmu poškozeným M. U., částkou 200.000,- Kč, M. U., částkou 200.000,- Kč, M. U., částkou 140.000,- Kč, N. U., částkou 140.000,- Kč, I. O., částkou 140.000,- Kč,
přičemž poškození Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra a M. U. byli se zbytky nároků na náhrady škody a poškození M. U., M. U., M. U., N. U. a I. O. se zbytky nároků na náhradu nemajetkové újmy odkázáni podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody poškozený M. U. Odvolání poškozených M. U., a M. U., odvolací soud zamítl podle §256 tr. ř.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Szkandery dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel tvrdí, že okolnosti skutkové povahy byly soudy nesprávně právně posouzeny. Namítá (část II.), že se vytýkaného jednání nedopustil a setrvává na uplatněné obhajobě, že jel rychlostí kolem 90 km/h a do levého pruhu přejel pro výskyt nějakého předmětu v pruhu pravém. Nehodě nemohl zabránit, neboť chodec pro něj svým zastavením ve vozovce vytvořil náhlou překážku. Připojení sluchátek k telefonu (výpověď svědka P. K.) vede dovolatele k závěru o nesprávnosti argumentace odvolacího soudu, jenž uplatněnou odvolací námitku o nevěnování se poškozeného dopravní situaci v důsledku poslouchání hudby či vedení komunikace neshledal důvodnou. Dovolává se výpovědí svědků T. V. a M. M. a poukazuje na možnost výslechu hasiče, jenž měl hudbu ze sluchátek slyšet.
6. V části III. poukazuje dovolatel na odlišnost zpracovaných znaleckých posudků a zmiňuje, že navrhoval vypracování dalšího revizního posudku. Setrvává na stanovisku, že odlišnost závěrů činí provedené důkazy značně nevěrohodným a že nově zpracovaný další revizní posudek by mohl zpochybnit revizní posudek již existující. Soudům vytýká, že při konstrukci svých závěrů ohledně rychlosti jeho jízdy nezohlednily výpověď svědka K. V části IV. se obviněný vyhrazuje proti hodnocení odvolacího soudu učiněnému vůči vyjádření znalce stran možného vlivu (podle dovolatele akcelerace motocyklu po srážce s chodcem) zalomení lanka plynu.
7. V části V. dovolatel tvrdí, že nejednal ve vědomé nedbalosti a neporušil žádné ustanovení (ani ukládající obecné povinnosti, ani upravující jízdu v jízdních pruzích), jak uzavřel odvolací soud, neboť za viníka dopravní nehody označuje poškozeného, neboť ten se na jejím vzniku nepodílel 60%, nýbrž výlučně sám porušením ustanovení §4 písm. a), b) a §54 odst. 2, odst. 4 zákona o silničním provozu.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 2017, č. j. 6 To 53/2017-540, tak i napadený rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 6 T 29/2016-473 a podle §265m tr. ř. rozhodl u jeho zproštění obžaloby.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj dovolatel opakuje obhajobu uplatněnou v jeho odvolání ze dne 27. 1. 2017, že zavinění chodce bylo ještě větší, neboť na místě byl nalezen hrající telefon se sluchátky. Měl být opatřen další znalecký posudek, kterým by mohlo být ověřeno jeho tvrzení, že v době nehody nejel rychleji než 90 km/h. Má za to, že porušení povinností na straně poškozeného chodce bylo jedinou příčinou předmětné dopravní nehody.
10. Státní zástupce tyto námitky pokládá za námitky procesní, s nimiž se již vypořádal odvolací soud (str. 9 a násl. odůvodnění napadeného rozsudku), jenž reagoval (str. 11) na dovolatelovy námitky ohledně užívání mobilního telefonu poškozeným i ohledně údajného zalomení lanka plynu. Stran případného poslechu hudby chodcem státní zástupce sdělil, že při dovození 60% spoluzavinění poškozeného je vcelku nerozhodné, co bylo konkrétní příčinou jeho nepozornosti, neboť přesné určení této příčiny nemůže nijak podstatně snížit již tak dosti nízké zavinění dovolatele určené soudem na 40 %. K důkazním návrhům uvedl, že z protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 12. 2016 je patrno, že jediným návrhem obhajoby na doplnění dokazování byl návrh na opatření dalšího revizního znaleckého posudku – jiné důkazní návrhy obhajoba neučinila a na předchozích již netrvala. Pokud dovolatel nyní ve svém dovolání uvádí, že měl být vyslechnut hasič, který slyšel hudbu ze sluchátek mobilního telefonu poškozeného, nemůže se jednat o důkaz opominutý. Opominutým důkazem je pouze důkaz navržený, nikoliv důkaz, který žádnou ze stran trestního řízení vůbec navržen nebyl. Ohledně zalomeného lanka plynu soud na str. 11 svého rozsudku správně poukázal na obsah revizního znaleckého posudku, podle něhož taková závada bezprostředně po nehodě zjištěna nebyla – není patrna z fotodokumentace. Na str. 12 svého rozsudku se pak odvolací soud vypořádal i s důkazním návrhem na doplnění dokazování dalším revizním znaleckým posudkem. Ve věci byl opatřen znalecký posudek obžaloby, znalecký posudek obhajoby a revizní znalecký posudek ústavu. Ohledně zjištění rychlosti jízdy dovolatele je závěr ústavu „kompromisní“ – s údajem 112 km/h se nachází mezi 90 km/h a 154 km/h podle posudků předchozích. Důvodem k přibrání dalšího znalce jsou podle §109 tr. ř. pouze pochybnosti o správnosti předchozího posudku nebo jeho neúplnosti či vady, které nebyly rozptýleny ani výslechem znalce. Nikoliv tedy pouhé odlišnosti mezi posudky, třebas zásadní, je-li zpracovatel revizního posudku schopen vysvětlit své závěry. A zpracovatel Ing. Jiří Gregor podle již citovaného protokolu o hlavním líčení ze dne 7. 12. 2016 své znalecké závěry skutečně dostatečně vysvětlil – zodpověděl všechny otázky obhajoby a dovolatel byl nakonec „bez dotazů a připomínek ke znalci“.
11. Státní zástupce míní, že dovolatel opírá své přesvědčení, že dopravní nehodu nezavinil, o jiná skutková zjištění, než k jakým dospěly oba soudy. Současně poukazuje na fakt, že dovolatel neoznačil žádný důkaz a nepopsal žádný rozpor, jenž by měl svědčit o existenci extrémního nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem. Za daného stavu je toho názoru, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Ohledně porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nevznesl příslušně formulovanou námitku.
12. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení
20. Přestože obviněný své dovolání opřel o dovolací důvod mající za účel nápravu vad nastalých při hmotně právním posouzení skutku, či jiných okolností podstatných pro rozhodnutí, svou dovolací argumentací se s takto vymezeným obsahovým zaměřením deklarovaného důvodu dovolání míjí, neboť ve své podstatě uplatňuje vlastní interpretaci skutkového stavu věci, který je odlišný od toho, k němuž na podkladě zhodnocení provedených důkazů, jemuž nelze vyčítat jakoukoli svévoli, dospěly soudy nižších stupňů. Je to zcela zřejmé z toho, že obžalovaný tvrdí, že v místě střetu s chodcem jel rychlostí, která odpovídala rychlosti povolené, a že tvrdí i to, že důvodně jel v levém jízdním pruhu, ač obě tyto skutečnosti jsou podle zhodnocení provedených důkazů soudy jednoznačně vyvráceny. Vycházeje z těchto tvrzení pak namítá, že neporušil ani obecné povinnosti, které jsou mu jako řidiči uloženy ustanovením §4 písm. a), b) zákona o silničním provozu.
21. Tvrzený základ ( „okolnosti skutkové povahy byly nesprávně právně posouzeny“ ), jenž by formální naplnění uplatněného dovolání mohl odůvodnit, v důsledku primárního prosazování jiného skutkového stavu odvolatelem, tak naplněn není. Dovolateli proto nelze přisvědčit v jeho hodnocení, že tyto (soudy zjištěné) skutkové okolnosti „byly nesprávně kvalifikovány v souladu (míněno v rozporu?) s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
22. Přestože obviněný zjevně není ztotožněn se skutkovými (a potažmo právními) závěry obsaženými v napadeném rozsudku odvolacího soudu, nenamítá, že by tyto byly v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. Za daného stavu, když ani nepoukazuje na takové vady, jež by svědčily o obsahovém zkreslení důkazů či zjevných logických vadách nastalých při jejich hodnocení, nezbývá než opětovně připomenout, že dovolací soud při hodnocení správnosti právního posouzení skutku vychází ze stavu, který zjistil soud nižšího stupně (v daném případě soud odvolací, jenž se z větší části přiklonil ke skutkovým závěrům, jež učinil soud nalézací). Přitom zejména odvolacímu soudu nelze vytýkat, že by dostatečně nezohlednil skutečnosti, které z provedeného dokazování vyplynuly. Byl to totiž uvedený soud, který ve svém rozhodnutí zcela promítl princip in dubio pro reo . Jeho uplatnění se projevilo jak v rovině skutkové, tak v rovině právní.
23. V případě roviny skutkové souvisí s přijetím pro obviněného (nej)příznivější varianty pohybu chodce ve vozovce (viz str. 8 rozsudku) a s aplikací korektivu gradace příčinné souvislosti a s ní spojeným závěrem, že prvotní a hlavní příčinou dopravní nehody bylo jednání poškozeného, jenž se na jejím vzniku podílel z 60%. Logickým důsledkem tohoto zhodnocení je (rovina právní) závěr odvolacího soudu, že obviněného nelze činit odpovědným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle 143 tr. zákoníku v jeho kvalifikované skutkové podstatě pro chybějící znak porušení důležité povinnosti uloženému mu podle zákona . V tomto směru odvolací soud zcela důvodně z příčin, na které poukázalo rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015 [ „K naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou povinnost bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou vzniku následku (účinku)“ ], publikované pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr. změnil ve prospěch obviněného právní kvalifikaci činu.
24. Pokud jde o další odvolací námitky obviněného, ty neshledal odvolací soud oprávněnými. Uplatňuje-li je dovolatel opětovně v rámci svého mimořádného opravného prostředku, pak tak činí zjevně neopodstatněně. Nemůže totiž očekávat, že se skutkovou povahou jeho výhrad, nedosahují-li úrovně, jež by zakládala nutnost kasačního zásahu dovolacího soudu pro potřebu zajištění prosazení práva obviněného na spravedlivý proces (a tak tomu ve věci posuzované není), bude dovolací soud zaobírat. Neměl-li odvolací soud stran dalších skutkových námitek obviněného důvodné pochybnosti stran skutkových zjištění, nebo vyjádřeno opačně, měl-li tyto za dostatečně vyvrácené provedenými důkazy, pak stran nich pochopitelně již další uplatnění principu in dubio pro reo nepřicházelo v úvahu.
25. Stejně tak nesouhlas obviněného s odbornými závěry revizního znaleckého posudku, resp. nesouhlas s posouzením jeho odbornosti a úplnosti soudy nižších stupňů, není-li tento podpořen erudovanými námitkami, jež by svědčily a odůvodněnosti takového jeho hodnocení, nemůže založit důvod k tomu, aby orgány činné přistoupily k vypracování další revizního znaleckého posudku. Jeho vznik je totiž vázán na existenci takových vad, pro které je nezbytné usuzovat, že (ani po postupu určenému k jejich odstranění - §109 tr. ř.) nemůže být podkladem pro zákonu odpovídající zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.). Setrvává-li dovolatel nadále na svém stanovisku ohledně nesprávnosti zjištění stran způsobu (a zejm. rychlosti) jeho jízdy, pak je nezbytné poukázat na to, že v daném směru nejde o nic jiného než pokračující polemiku se závěry učiněnými soudy nižších stupňů. Přitom odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že k otázce tzv. zalomení lanky plynu motocyklu přistoupil způsobem, jenž vyjádřil na str. 11 a 12 svého rozsudku, neboť podklad pro takové vyhodnocení poskytly údaje obsažené jak v písemně zpracovaném posudku založeném na č. l. 402-445 (konkrétně pak bod 2.3.5.), tak ve výpovědi znalce při hlavním líčení dne 7. 12. 2016 (č. l. 463-467). Závěr soudu na základě těchto odborných zjištění je plně akceptovatelný.
26. Oba soudy ve svých rozhodnutích (nalézací soud na str. 9 rozsudku, odvolací soud na str. 12) vyložily, že k provedení dalšího znaleckého posudku nepřistoupily pro jeho nadbytečnost, když uzavřely, že posudek, z jehož odborných závěrů vyšly, vytváří dostatečný podklad pro spravedlivé rozhodnutí. Dospěly tak ke zjištění, že k aplikaci §110 odst. 1 tr. ř., podle něhož může být přibrán vědecký ústav, vysoká škola nebo instituce specializovaná na znaleckou činnost k přezkoumání posudku podaného znalcem, nenastaly podmínky.
27. Z postavení nezávislosti soudů plyne jejich oprávnění rozhodnout o rozsahu nezbytného dokazování. Důkazy i návrhy procesních stran nejsou soudy vázány, neprovedení důkazu navrženého obviněným, je-li náležitě odůvodněno, nezakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces. O tuto situaci se jedná i v případě posuzovaném. Pokud jde o výtku, že soudy měly provést dokazování výslechem dosud neustanoveného hasiče, pak lze odkázat na její zhodnocení státním zástupcem. Dodat lze to, že nebyl-li tento návrh uplatněn, z povahy věci o něm neměl soud povinnost rozhodovat a své řešení zdůvodňovat v napadeném rozhodnutí.
28. Protože obviněný nevznesl důvodně žádnou námitku hmotně právní povahy, jež by se vztahovala ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v napadeném rozsudku odvolacího soudu, a jeho dovolací argumentace tak nabyla povahy skutkových a procesních námitek, naznal Nejvyšší soud, že jeho dovolání se vymyká jak uplatněnému dovolacímu důvodu, tak i dalším §265b tr. ř. upraveným důvodům dovolání. Již proto, že námitky obviněného nevyvolaly přezkumnou povinnost dovolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř., jež je vázána na obsahové naplnění uplatněného dovolacího důvodu konkrétními námitkami dovolatele, nepřicházelo v úvahu, aby Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání rozhodl způsobem navrženým obviněným, tj. jeho zproštěním obžaloby. V souladu s návrhem státního zástupce proto o dovolání obviněného rozhodl tak, že je odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu