ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.132.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 132/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2017 o dovolání, které podal obviněný nprap. M. P . , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 6 To 470/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 177/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2016, č. j. 71 T 177/2015-143 , byl obviněný nprap. M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že
dne 14. 7. 2015 nejméně v době od 16:41 hodin, mimo službu po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů, řídil bez vážného důvodu své osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, ..., a sice na ul. M. v M. O., a dále na ulici N. v O. – M. H., kdy svou jízdu posléze ukončil v době kolem 17:49 hodin v prostoru parkoviště u OC FUTURUM, přičemž v důsledku ovlivnění svého organismu požitým alkoholem, nebyl schopen uvedené vozidlo bezpečně ovládat, když poté co vozidlo zastavil zešikma mimo vyznačená parkovací místa a z vozidla vystoupil, byl mu z dechu cítit alkohol, a v krvi měl nejméně 2,21 g/kg alkoholu.
2. Obviněný byl za toto jednání odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let.
3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 6 To 470/2016 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Brtníka dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který se přiklonil k hodnotícím závěrům soudu prvního stupně, a to zejména proto, že nalézací soud pominul hodnocení osob, které ho „zadržely“ a význam, jaký může mít osobnost svědka na vyhodnocení věrohodnosti jeho výpovědi. Opakuje, že „šlo o osoby orientálního vzezření, posléze identifikované jako osoby bulharské národnosti“ , z nichž měl strach, který v něm inicioval požití alkoholu. Alkohol požil teprve po zastavení vozidla, a proto se skutku nemohl dopustit. K odvolacím soudem zmiňovanému doznání v přípravném řízení připomenul povinnost soudů přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu, a to i tehdy, pokud se obviněný k vytýkanému jednání dozná. Doznání může být motivováno procesní taktikou, že věc bude projednána jinak než před soudem. Nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu o jeho roli v postavení přezkumného orgánu. Dovolatel zdůrazňuje, že se jeho úloha neomezuje na pouhé přezkoumávání právního posuzování skutkových zjištění, neboť odvolací soud je oprávněn a povinen přezkoumat způsob, jakým byly provedené důkazy hodnoceny.
6. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. 6 To 470/2016 a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
13. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
14. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
15. Podstatou námitek dovolatele je taková argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (bod 13-15) určen k nápravě nesprávností při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Argumentace, již obviněný učinil obsahem svého mimořádného opravného prostředku, se s obsahovým zaměřením deklarovaného dovolacího důvodu míjí.
16. Je tomu tak proto, že obviněný učinil předmětem dovolacího zájmu pouze ty úvahy, které obsahovému zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně neodpovídají. Ve své podstatě napadá pouze to, že se soudy nepřiklonily při hodnocení důkazů k jím tvrzené verzi skutkového děje. Předmětem dovolací argumentace tak učinil pouze výhradu procesního charakteru, jejímž prostřednictvím nebrojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku ani proti jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž pouze napadá kvalitu učiněných skutkových zjištění. Takové výhrady přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v souzené věci nemohou založit. Nad rámec řečeného a odhlédnuto od skutečnosti, že shodné výhrady dovolatel učinil již předmětem řízení o řádném opravném prostředku, je třeba konstatovat, že jím prosazovaná – a soudy zcela vyvrácená – obhajoba, nemá oporu v provedeném dokazování.
17. Verzi průběhů událostí, ke které se soudy obou stupňů přiklonily, je podepřena nejenom výpovědí svědka M. V. B., nýbrž i na místě zasahujících policistů (nstržm. B. O. a prap. V. M.). Obhajoba obviněného, že právě osoby bulharské národnosti v něm měly podněcovat strach a být současně motivací k požití alkoholu až v době, kdy odstavil vozidlo, nelze racionálně akceptovat. Ze záznamu pohybu bezpečnostních kamer obchodního centra Futurum nikterak neplyne náznak podezření, že by se vůči němu oznamovatel, resp. osoby na místě přítomné, chovaly jakkoli agresivně, tj. způsobem, který by v něm měl a mohl objektivně vyvolat důvodnou obavu, natož pak strach o vlastní bezpečnost. Právě obviněný byl tím, kdo vyvolával všeobecnou pozornost, když s vozidlem Škoda Fabia, které řídil, zaparkoval nikoli na místě k tomu vyhrazeném, nýbrž v cestě tak, že jeho vozidlo tvořilo překážku pro ostatní vozidla za ním, která nemohla projet.
18. Obhajoba obviněného byla v tomto směru navíc zcela vyvrácena soudem prvního stupně, který vyšel z toho, že obviněný se dostal se svědkem B. do kontaktu v čase 17:53 (ten oznámil podezření z protiprávního jednání obviněného v čase 17:49) a v čase 18:33:33 hodin mu bylo dechovou zkouškou provedenou přístrojem Dräger naměřeno 2,72 promile alkoholu a opakovanou (v pořadí druhou) dechovou zkouškou provedenou v čase 18:39:16 hodin naměřeno 2,79 promile alkoholu s následnými odběry krve v čase 20:45 (s výsledkem nejméně 1,85 g/kg alkoholu v krvi) a v čase 21:50 (1,58g/kg alkoholu v krvi). Soud prvního stupně při určení pravděpodobné hladiny alkoholu v krvi obviněného v okamžiku ukončení jízdy (tj. v době, kdy se již nacházel v obchodním centru Futurum) vyšel z toho, že alkohol u obviněného metabolizoval rychlostí 0,12 g/kg za hodinu a vzhledem k tomu, že k prvnímu odběru krve obviněného došlo tři hodiny od ukončení jízdy obviněného, učinil zjištění, že hladina alkoholu v krvi obviněného činila v čase 17:49 hodin nejméně 2,21 g/kg alkoholu v krvi. Za těchto zjištění je proto zcela přiléhavé právní hodnocení jednání obviněného jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný ve stavu, který si sám přivodil vlivem návykové látky, řídil motorové vozidlo a touto činností mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu.
19. V daném směru lze dodat, že dovolatel nemůže očekávat, že by dovolací soud tzv. přehodnocoval důkazy, jejichž hodnocení provedl orgán k tomu určený (tj. soud prvního stupně, resp. za podmínek zákonem stanovených soud odvolací), zejména pak za situace, že vůči jím provedenému hodnocení důkazů nevznáší konkrétní výhrady, jež by měly svědčit o svévolnosti jeho postupu a tím nedodržení podmínek upravených v §2 odst. 6 tr. ř. Protože takové porušení nebylo dovolacím soudem shledáno, nevyvstal důvod k tomu, aby přistoupil k odvolatelem požadované kasaci jím napadeného rozhodnutí.
20. Z důvodů vyložených výše je nezbytné konstatovat, že obviněný předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinil žádnou výhradu, která by směřovala proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. Protože současně jeho výhrady nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, učinil dovolací soud závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř.
21. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu