ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1322.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1322/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2017 o dovolání, které podal obviněný Z. Z ., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 4 To 805/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 7 T 93/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1) Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 4 To 805/2016, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání Z. Z. (dále jen „obviněného“ příp. „dovolatele“) proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 9. 2016, č. j. 7 T 93/2015-217, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem pytláctví podle §304 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §304 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 15 000 Kč (30 denních sazeb po 500 Kč), a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců; dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – 1 ks kulovnice opakovací výrobce Rösller, model Titan 6, ráže 308, Winchester, rok výroby 2011.
2) Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 4 To 805/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V podaném dovolání pod bodem I. rekapituluje průběh trestního stíhání. Pod bodem II. vyjadřuje své přesvědčení, že postupem odvolacího soudu byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání, a to ustanovení §205 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §238 tr. ř. a §233 odst. 1 tr. ř. Poukazuje na to, že byl k veřejnému zasedání odvolacího soudu předvolán vzorem č. 8 a současně také dostal přípis od zmíněného soudu, kde jeho účast u veřejného zasedání byla „označena toliko za žádoucí“ s upozorněním, že pokud se nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že postupoval v rozporu s ustanovením §205 odst. 2 tr. ř., a v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí č. 36/2004 Sb. rozh. tr. [podle obviněného nebyl splněn řádný postup uvedený v §205 odst. 2 tr. ř., aby bylo možno rozhodnout o konání veřejného zasedání bez jeho přítomnosti jakožto obviněného, natož aby takový postup byl řádně odůvodněn]. Podle mínění obviněného bylo rovněž porušeno ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. z toho důvodu, že soud provedl veřejné zasedání, aniž by vyslechl procesní strany k otázce možnosti konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Podle dovolatele již tím, že soud druhého stupně obviněného k veřejnému zasedání předvolal, vyjádřil nutnost účasti obviněného u veřejného zasedání, což podle jeho mínění vyplývá i z nutnosti vyslechnout obviněného k rozporům v jeho výpovědích, jak vyplynulo ze zrušovacího usnesení soudu druhého stupně. Pokazuje dále i na to, že odvolací soud nedostál své povinnosti a požadavkům, které jsou na něj kladeny ustanovením §264 odst. 1 tr. ř., když ve své podstatě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by tento splnil požadavky jemu uložené ve zrušovacím rozhodnutí soudu druhého stupně. V závěru svého dovolání (bod III.) proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
3) Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného sdělil, že námitky obviněného nepovažuje za důvodné a navrhuje dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
4) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
5) Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
6) Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
7) Obviněný uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který je dán v případě, že „byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání“. Podle názoru obviněného tím, že odvolací soud mu zaslal předvolání k veřejnému zasedání a současně přípis, kde označil jeho účast ve veřejném zasedání za „toliko žádoucí“, byl informován soudem druhého stupně protichůdně o své přítomnosti u veřejného zasedání před tímto soudem. Další pochybení pak spatřuje v tom, že odvolacím soudem bylo postupováno v rozporu se zněním §202 odst. 2, §238 a §205 tr. ř., neboť přítomná procesní strana (státní zástupce) nebyla slyšena k tomu, zda může být veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného.
8) K jednotlivým námitkám považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést zejména následující skutečnosti. Z ustanovení §238 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že „na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení“. Ustanovení §205 odst. 2 tr. ř. pak stanoví, že „jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno líčení přesto provést, či zda je nutno je odročit“.
9) V souvislosti se shora uvedeným je nezbytné dále uvést, že ze spisu vyplývá, že obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán vz. 8. Téhož dne byl obviněnému rovněž odeslán (tuto skutečnost a jeho převzetí potvrzuje v dovolání obviněný) přípis, ve kterém soud druhého stupně uvádí, že obviněnému zasílá „předvolání k veřejnému zasedání“. Součástí uvedeného přípisu je dále sdělení, že „ v rámci soudního jednání hodláme provést Váš výslech a dále důkaz listinami, které jsou obsahem spisového materiálu “ a sdělení „ jakkoli je Vaše účast u veřejného zasedání žádoucí, v případě, že se k tomuto nedostavíte, bude soudní jednání konáno i ve Vaší nepřítomnosti “. Ze shora uvedených skutečností (zaslaného vz. 8 a současně přípisu) by bylo možno dovozovat (jak činí i obviněný), že odvolací soud přistupoval k nařízení veřejného zasedání tak, že si zcela neujasnil, zda je nutno obviněného k veřejnému zasedání předvolat nebo postačuje pouze jeho vyrozumění o konání veřejného zasedání. Nelze však přehlížet, že ze zmíněného přípisu je podle Nejvyššího soudu nepochybné, že na základě informací, kterých se odvolacímu soudu dostalo z předmětného spisu, který byl soudu druhého stupně předložen s odvoláním obviněného a státní zástupkyně, měl soud dostatek informací při nařizování veřejného zasedání pro závěr, které důkazy považuje u veřejného zasedání za potřebné provést, a proto obviněného upozornil na tu skutečnost, že „považuje za žádoucí jeho účast u veřejného zasedání“ [neuvedl, že „považuje za nutnou jeho účast“], neboť hodlá provést jeho výslech a dále důkaz listinami. Již výše uvedené spojení „považuje účast za žádoucí a hodlá provést“ v žádném případě nevytváří základ pro tvrzení, že odvolací soud trval na „účasti obviněného u veřejného zasedání“. Je nutno dále uvést, že se současně obviněnému dostalo také informace, že pokud se „k tomuto veřejnému zasedání nedostaví, bude soudní jednání konáno i v jeho nepřítomnosti“ [v souvislosti s touto informací, lze předpokládat, že odvolací soud již vycházel ze zák. č. 57/2017, účinným od 1. 5. 2017, tudíž obviněný tímto přípisem byl upozorněn na následky nedostavení se]. Výše uvedené informace, kterých se obviněnému dostalo od soudu druhého stupně je podle názoru Nejvyššího soudu nutno posuzovat v kontextu s dalšími důkazy a nikoli pouze formalisticky vycházet z jedné informace, kterou bylo zaslání předvolání vz. 8 obviněnému (což objektivně může svědčit o jisté nesoustředěnosti při nařízení veřejného zasedání), odhlížeje od již zmíněného přípisu. Další podstatnou skutečností je to, že obviněný byl zastoupen před odvolacím soudem u veřejného zasedání dne 16. 5. 2017 (šlo o veřejné zasedání, ve kterém bylo mj. odvolání obviněného zamítnuto a které je napadeno dovoláním) obhájcem (přítomni byli dokonce dva: JUDr. Prouza a Mgr. Kazda). JUDr. Ing. Prouza, Ph.D. u veřejného zasedání uvedl, že „ omlouvá účast svého klienta, je zdravotně indisponován, přičemž vycházel z Vašeho přípisu ze dne 4. 4. 2017, že jeho účast není nutná, proto se nedostavil a nežádal ani o odročení veřejného zasedání “. Ze shora uvedeného vyjádření obhájce obviněného, který u veřejného zasedání presentoval vůli obviněného, což lze dovodit mj. z toho, že obviněný sám se soudu ani neomluvil, neposlal žádný doklad o své indispozici, konstatoval, že „obviněný vycházel z přípisu ze dne 4. 4. 2017, že jeho účast není nutná, proto se nedostavil a nežádal ani o odročení veřejného zasedání “. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že obviněný, přestože byl předvoláván k veřejnému zasedání, vycházel z přípisu, který mu byl s předvoláním doručen a veškeré písemnosti, které mu s konáním veřejného zasedání byly soudem doručeny, vyhodnotil tak, že soud nepovažuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou, proto se k veřejnému zasedání nedostavil a veškerou omluvu ponechal na svém obhájci. Nejvyšší soud je toho názoru, že takto obviněný postupoval v souladu s postupem obhájců, kteří u veřejného zasedání nevznesli žádnou připomínku k tomu, že by se veřejné zasedání nemohlo konat v nepřítomnosti obviněného [tato námitka byla uplatněna až v souvislosti s volbou nového obhájce], stejně jako nežádal o odročení veřejného zasedání.
10) Za shora popsané situace je Nejvyšší soud toho názoru, že není případný odkaz obviněného na rozhodnutí č. 36/2004 Sb. rozh. tr. (bod 17), neboť z vyjádření obhájce přítomného u veřejného zasedání vyplynulo, že obviněný nežádá o odročení veřejného zasedání. Je sice pravdou (jak uvádí obhájce obviněného v dovolání), že absentuje dotaz na státního zástupce, zda je možno v nepřítomnosti obviněného veřejné zasedání provést, avšak uvedená skutečnost nemůže založit dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
11) V souvislosti s argumentací obviněného, že odvolací soud „popřel dvojinstančnost trestního řízení“, když rozhodl sám v nepřítomnosti obviněného, aniž by odstranil rozpory ve výpovědi obviněného, přičemž po zrušení vrátil věc soudu prvního stupně s tím, že trval na výslechu obviněného k odstranění údajných rozporů v jeho výpovědi, je nutno uvést následující. Uvedená námitka byla zmiňována v souvislosti s tvrzením, že je naplněn dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. d) tr. ř. [sama o sobě je námitkou procesní, která nenaplňuje výše uvedený dovolací důvod]. Z rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 22. 6. 2016, č. j. 4 To 418/2016-204, vyplývá, že zmíněný soud ve svém zrušovacím rozhodnutí vytýká soudu prvního stupně, že se neřídil jeho pokyny a zejména na str. 4 - 5 poukazuje na důkazy, které byly provedeny a na ty, které provedeny nebyly. V této souvislosti doslovně uvádí, že „povinností nalézacího soudu bylo přečíst protokol o výslechu obžalovaného ze dne 5. 5. 2015 (č. l. 36 - 42 spisu)“ – viz str. 4. Následně (str. 5) uvádí, že „výslech obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že nebyl přečten protokol o jeho výslechu z přípravného řízení a obžalovaný nebyl dotázán na rozpory v obhajobě ve smyslu §207 odst. 2 tr. ř., nelze považovat za úplný“.
12) V rozhodnutí, které je napadeno dovoláním, poukazuje soud druhého stupně na skutečnosti, pro které, při zjištění obdobných pochybení, která již byla v minulosti soudu prvního stupně vytknuta, sám ve věci provedl dokazování. V této souvislosti je potřebné odkázat zejména na odůvodnění usnesení soudu druhého stupně (viz str. 3 - 6), kde tento poukázal jednak na splnění podmínek pro postup podle §202 odst. 2 tr. ř., stejně jako ustanovení §263 odst. 6 tr. ř. Jak již uvedl Nejvyšší soud shora v souvislosti s výkladem k §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a důvodům, pro které shledal námitku obviněného, že došlo k naplnění zmíněného dovolacího důvodu a je nutno rozhodnutí soudu druhého stupně zrušit, neopodstatněnou, tak rovněž již i soud druhého stupně zmínil, že obhájce obviněného omluvil neúčast obviněného u veřejného zasedání, o odročení nepožádal a obviněný byl obeznámen s rozsahem odvolacím soudem zamýšleného dokazování, proto mu nic nebránilo v tom, aby bylo postupováno podle §207 odst. 2 tr. ř. Nutno podotknout, že podle §207 odst. 2 tr. ř. byla přečtena zmíněná výpověď obviněného (č. l. 36 - 42) a dále výpověď na č. l. 188 - 189. Zcela na okraj Nejvyšší soud poznamenává (s ohledem ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., otázku spravedlivého procesu, ev. případnou námitku obhajoby ohledně opomenutých důkazů atd.), že obhajoba obviněného spočívala v tvrzení, že se žalovaného jednání nedopustil a u hlavního líčení dne 8. 9. 2016 bylo konstatováno, že „důkazní návrhy nejsou“. Přehlédnuto rovněž nebylo, jakým způsobem se vyvíjela obhajoba obviněného, a že již sám vysvětloval důvody, které jej vedly ke změně ve své obhajobě. Soud druhého stupně pak své hodnotící úvahy k provedeným důkazům (všem, tedy nejen k otázce viny, ale i konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného) rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí a s jeho závěry, ohledně možného konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného [což bylo napadeno dovoláním], se Nejvyšší soud ztotožnil.
13) S ohledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť námitku obviněného shledal zjevně neopodstatněnou. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak takto učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu