ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1365.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1365/2017-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 8 To 9/2017, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 50 T 11/2011 bylo rozhodnuto, že se obviněnému V. P. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) podle §92 odst. 4 tr. zákoníku a §334 odst. 1 tr. ř. do trestu odnětí svobody v trvání 13 roků a 6 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2012, č. j. 50 T 11/2011-2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 To 46/2013-2278, nezapočítává doba strávená v předběžné vazbě v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp zn. 1 Nt 947/2010 a sp. zn. 1 Nt 107/2010.
2. Stížnost, kterou proti citovanému usnesení podal obviněný, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 8 To 9/2017, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
II.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
4. V odůvodnění svého podání uvedl, že napadené usnesení spočívá „na nesprávném právním posouzení a současně na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení věci“ s tím, že závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem a následně Vrchního soudu v Praze jsou chybné. Podle jeho přesvědčení totiž měla být z důvodů, jež podrobně rozvedl, doba, kterou strávil v předběžné vazbě v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp zn. 1 Nt 947/2010 a sp. zn. 1 Nt 107/2010, započtena do jím vykonávaného trestu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2011.
5. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 8 To 9/2017, a jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 50 T 11/2011, a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolání obviněného nepovažuje za přípustné ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. V návaznosti na citaci znění ustanovení §265a odst. 1 a odst. 2 tr. ř. konstatoval, že v posuzované věci usnesení soudu dovoláním napadnout nelze, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a tr. ř.
7. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a učinil tak v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání je přípustné, jestliže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. (rozhodnutí ve věci samé). Rozhodnutí soudu musí být pravomocné. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně [§265a odst. 1 písm. h) tr. ř.].
10. Rozhodnutími ve věci samé se rozumí výlučně ta rozhodnutí, která jsou stanovena v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Jedná se o:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
11. Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat rozhodnutí o nezapočtení doby předběžné vazby do uloženého trestu ani rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti takovému rozhodnutí , a proto je dovolání obviněného nepřípustné.
12. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 10. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu