ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1468.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 1468/2017-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2017 o dovolání, které podal obviněný H. C. C. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 11 To 228/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 5/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného H. C. C. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 1 T 5/2017, byl obviněný H. C. C. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „společně s neustavenou osobou dne 28. 12. 2016 v době kolem 15.00 hod v M. B., v ulici N., před prodejnou potravin L., vyzval Q. T. P., k podepsání směnky na zaplacení částky 80.000,- Kč jeho bývalé přítelkyni T. K. N. N., a když poškozený odmítl směnku podepsat, tak ho udeřil rukou sevřenou v pěst do levé tváře, načež k poškozenému přistoupil neustavený spolupachatel a udeřil ho rukou sevřenou v pěst do žeber na levé straně, kdy poškozenému řekli, ať směnku vyplní a podepíše, jinak že to bude horší, což poškozený Q. T. P. z obavy dalšího napadení a strachu o své zdraví učinil, směnku vyplnil a podepsal, přičemž v důsledku fyzického napadení poškozený Q. T. P. utrpěl drobné poranění dásně bez lékařského ošetření".
3. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Q. T. P. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 11 To 228/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Ve svém podání uvedl, že namítá extrémní rozpor mezi závěry soudu o tom, že skutek je trestným činem a že ho spáchal on a provedenými důkazy, resp. spisovým materiálem. Odvolací soud ve shodě se soudem nalézacím odůvodnil napadené rozhodnutí pouze výpovědí poškozeného, kterou hodnotil jako věrohodnou. Věrohodnost poškozeného soud zdůvodnil tím, že by bylo nelogické, když by poškozený svůj dluh uznal (jak tvrdí obžalovaný) a poté podával trestní oznámení. K tomu obviněný uvedl, že v případě směnek velmi často směneční dlužníci, aby se vyhnuli placení dluhu, podávají trestní oznámení s odůvodněním nátlaku při podpisu. Naopak tedy podle obviněného není poškozený důvěryhodný, neboť na tom, zda bude obviněný odsouzen, závisí jeho povinnost hradit dluh. Sám soud konstatoval, že se nezabýval tím, zda je dluh existentní či nikoliv. Mimo nevěrohodné výpovědi poškozeného nebyl v řízení žádný důkaz, který by prokazoval jednání obviněného. Prodavačka, která se v době údajného jednání nacházela v obchodě, vypověděla, že nic neviděla. Nadto je nestandardní, že kamerový záznam z obchodu, který zachytil danou událost, nebyl nalezen. To spíše nasvědčuje skutečnosti, že záznam zachycoval průběh události, který popisoval obviněný, a poškozený ho účelově smazal. Na vadnosti napadeného rozhodnutí nemůže ničeho změnit fakt, že odvolací soud nad rámec soudu prvního stupně odkázal na potyčku mezi obviněným a poškozeným a z této dovodil pravdivost verze poškozeného.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 11 To 228/2017, a sám svým rozhodnutím zprostil obviněného obžaloby v plném rozsahu, popř. pokud pro toto rozhodnutí neshledá procesní podmínky, aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a popř. vadné řízení mu předcházející a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství zaslal k podanému dovolání sdělení, ve kterém uvedl, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 11 To 228/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
16. Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
17. V posuzované věci však námitky obviněného uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové, procesní. Obviněný totiž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr, že se skutku, tak jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nedopustil. Právě z uvedených skutkových a procesních výhrad vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci, neuplatňuje žádné hmotněprávní námitky. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
19. Jak již výše naznačeno, Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní rozpor (nesoulad). O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
20. V návaznosti na výše uvedené nutno uvést, že argumentace obsažená v dovolání obviněného je jen prostou polemikou s hodnocením provedených důkazů, potažmo zpochybňováním skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, přičemž obviněný zejména rozporuje věrohodnost výpovědi poškozeného a domáhá se jiného, pro jeho osobu příznivějšího, hodnocení důkazů. V tomto kontextu je namístě poznamenat, že provádění důkazů a jejich hodnocení přísluší, i se zřetelem k zásadám bezprostřednosti a ústnosti, především soudu prvního stupně. Ten přitom akceptovatelným způsobem vyložil, na základě jakých skutečností dospěl ke skutkovým zjištěním popsaným ve skutkové větě svého rozsudku. Tato skutková zjištění, potvrzená odvolacím soudem, mají svoje obsahové ukotvení ve výpovědi poškozeného (přímém důkazu), která je vnitřně konzistentní a jejíž věrohodnost podporuje protokol o prohlídce poškozeného s fotodokumentací jeho poranění. K tomu lze učinit dovětek, že posouzení věrohodnosti svědka přísluší výlučně soudu, nikoli znalci, a tudíž není vadou dokazování, pokud nalézací soud dospěl při hodnocení důkazů k jednoznačnému závěru o věrohodnosti svědka – poškozeného Q. T. P., aniž potřeboval tento závěr podložit znaleckým posudkem. Nad rámec odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů možno poznamenat, že věrohodnosti výpovědi poškozeného nasvědčuje i obsah předmětné směnky, v níž je vtělen závazek směnečného dlužníka zaplatit v případě prodlení mimořádně vysoký úrok ve výši 10 % za každý den prodlení z částky 80.000,- Kč.
21. Nejvyšší soud shrnuje, že v dané věci extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními neshledal (ostatně ani z dovolací argumentace takový nesoulad dovodit nelze). Na tomto místě lze dodat, že za situace, kdy soudy při vyvozování skutkových závěrů vycházely z výpovědi poškozeného jakožto přímého usvědčujícího důkazu podpořeného také dalšími, byť nepřímými, důkazy, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Možno rovněž připomenout, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
22. Dlužno dodat, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. V této souvislosti možno poukázat také na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
23. Činí-li za této situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových zjištění vyjádřených ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzených soudem odvolacím, a vyvozuje-li právě a pouze z toho vadnost jejich hmotně právních závěrů, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i dalších důvodů dovolání) irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
24. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. Za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i dalšími důvody dovolání), je však nebylo možno podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu