ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.147.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 147/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2017 o dovolání, které podal obviněný M. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2016, sp. zn. 55 To 131/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 107/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 3 T 107/2015, byl obviněný M. Z. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně se spoluobviněnou M. V. tím, že „ dne 22. 4. 2013 v Š. na ulici L. … na pobočce společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., IČ: 27232433, se sídlem Praha 4, Duhová 1/425, se záměrem se obohatit o dodávky elektrické energie, po předchozí domluvě s M. V. uzavřel M. Z. na osobu D. A., bez jeho souhlasu a vědomí, smlouvu o dodávce elektrické energie č. … na odběrné místo Š., L. …, odběrné místo č. …, když sám ani jeho družka M. V. tuto smlouvu uzavřít nemohli kvůli svým předchozím dluhům u společnosti ČEZ, přičemž při uzavírání smlouvy předložil za tím účelem vytvořený falzifikát plné moci s padělaným podpisem D. A. ohledně jeho zastupování v dané věci a současně falzifikát nájemní smlouvy na dané odběrné místo, opět na osobu D. A., když tyto falzifikáty za daným účelem vyhotovila a následně mu předala M. V., přičemž to byl M. Z. a M. V., kdo ve skutečnosti dané bytové prostory užívali se svými nezletilými dětmi, přičemž následně dodávku elektrické energie společnosti ČEZ prodej, s. r. o., hradili měsíčními paušály pouze z části, a proto dne 10. 2. 2014 došlo k ukončení předmětné smlouvy, čímž způsobili subjektu ČEZ Prodej, s. r. o. , škodu ve výši 11.806,- Kč, když tato společnost postoupila pohledávku k vymáhání subjektu M. B. A. Finance s. r .o., která vůči D. A. zahájila inkasní řízení na celkovou částku 17.124,- Kč.“ (bod 1. výroku o vině daného rozhodnutí).
2. Za tento trestný čin byl obviněný M. Z. odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 2 T 286/2013, a z trestního příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 2 T 258/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Pro úplnost se uvádí, že spoluobviněná M. V. byla uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (spáchaným shora popsaným skutkem) a dále přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, za což jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni k povinnosti nahradit poškozené společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., rukou společnou a nerozdílnou škodu ve výši 11.806,- Kč a obviněná M. V. navíc k povinnosti nahradit ještě další specifikovanou škodu.
5. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění M. Z. a M. V., rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 7. 2016, sp. zn. 55 To 131/2016, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podal obviněný M. Z. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve vztahu k výroku o vině namítá nesprávné hodnocení otázky protiprávního jednání neboli porušení právní povinnosti, nesprávné hodnocení otázky zavinění, nesprávné hodnocení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dané nesouladem mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi.
8. V návaznosti na to okresnímu soudu vytkl, že se důkladně nezabýval provedenými důkazy. Z nich (konkrétně z výpovědí spoluobviněné V. a svědků R. a E.) podle něho vyplývala ta skutečnost, že paní V. se s panem A. „opravdu ve věci elektřiny domluvili“. V případu se hovoří o nějakém falešném podpisu, zfalšovaných listinách, nicméně důkaz o tom není a nikdy nebyl. Na místě tedy bylo zpracování písmoznaleckého posudku, který by potvrdil, zda podpis pana A. je zfalšovaný či nikoli. V daných souvislostech poukázal na rozpory mezi výpovědí svědka A. a jeho matky, paní A., ohledně toho, kde jmenovaný svědek bydlel, když ho jeho matka vyhodila z domu, s tím, že dotyčný připustil, že bydlel u paní V., z čehož je možné dovodit jejich dohodu ohledně odběru elektřiny. Svědek A. si navíc na základě uzavřené smlouvy o dodávce elektrické energie se společností ČEZ následně sjednal smlouvu o dodávce telekomunikačních služeb se společností ČEZ, která je podmíněna právě tím, že člověk musí mít uzavřenu smlouvu o dodávce energie. K tomu obviněný dodal, že u tohoto jednání byl přítomen pan J. T., jehož navrhoval jako svědka, avšak krajský soud provedení tohoto důkazu zamítl.
9. Následně obviněný označil za nedůvodný a nesprávný názor odvolacího soudu, podle něhož závěry nalézacího soudu vyjádřené v bodě 1. výroku o vině jeho rozhodnutí, jež se oba obvinění svými odvolacími námitkami majícími ve své podstatě povahu polemiky s hodnocením důkazů snažili zpochybnit, nejsou v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Je tomu tak proto, že zcela jednoznačně poukázal na chyby soudu prvního stupně, nedostatky v důkazech, nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a navrhoval důkazy nové. Rozsudek soudu prvního stupně shledal nepřezkoumatelným. Námitkou nepřezkoumatelnosti se sice soud druhého stupně zabýval, ale jen okrajově, přičemž uvedl, že odůvodnění při spojení popisné a hodnotící části může v zásadě obstát jako přijatelné, byť část hodnotící vymezuje závěr přijatelnosti na hranici jeho únosnosti. Podle obviněného takový postup není v souladu se zásadami trestního řízení.
10. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. v návaznosti na §265m tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a zprostil jej obžaloby.
11. K tomuto dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky obviněného nelze pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Obviněný totiž ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, neboť napadá pouze soudy učiněná skutková zjištění, a s deklarovaným dovolacím důvodem se tak míjí. Ačkoliv argumentuje tím, že nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, toto dovozuje od vlastní skutkové verze odlišné od závěrů soudů obou stupňů. V dovolání obviněný tvrdí, že z provedených důkazů jeho vina nevyplývá, tedy argumentuje tím, že skutková zjištění soudu nemají žádnou obsahovou spojitost s provedenými důkazy. Tento názor podle státní zástupkyně není možné akceptovat, neboť skutkový stav definovaný ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku z provedených důkazů jednoznačně vyplývá. Podařilo se jednoznačně prokázat, že obvinění podvodně vylákali na společnosti ČEZ Prodej, s. r. o. dodávku elektrické energie. Ke svědkům I. R. a P. E. uvedla, že jejich výpovědi nejsou způsobilé podpořit obhajobu obviněného. Upozornila na to, že odvolací soud správně uvedl, že pokud by svědek D. A. o záměru obviněného M. Z. a obviněné M. V. a jejich machinacích věděl, tak by to nemohlo nic změnit na trestní odpovědnosti M. Z. ani M. V. Touto optikou je pak třeba nazírat na požadavek obviněného, aby byl vyslechnut svědek J. T., který by měl potvrdit, že svědek D. A. sjednal se společností ČEZ smlouvu o dodávce telekomunikačních služeb.
12. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm l ) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že v uvedené věci přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí: „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím, byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“ Tato alternativa zmíněného dovolacího důvodu je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k ) tr. ř. a jen ve spojení s ním se může uplatnit. Z toho vyplynulo, že pokud námitky obviněného obsahově neodpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak neodpovídaly ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
13. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby dané rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
15. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2016, sp. zn. 55 To 131/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
17. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa) . Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
22. Výhrady obviněného stran porušení právní povinnosti, zavinění a příčinné souvislosti, extrémního nesouladu mezi právním závěry a zjištěnými okolnostmi by se z formálního hlediska zdánlivě mohly jevit jako podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však nikterak relevantně nespecifikoval, na základě jakých konkrétních skutečností mělo dojít k tvrzeným pochybením. K tomu je ovšem třeba připomenout, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby za obviněného domýšlel jeho blíže nekonkretizovanou dovolací argumentaci, takže nutno konstatovat, že uvedený výčet obecných námitek nelze ani formálně podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Pouze stručně tak lze poznamenat, že jednání obviněného, tak jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, vykazuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným.
23. V souvislosti s tím je nutno dále konstatovat, že všechny konkrétní námitky uplatněné v podaném dovolání směřují výlučně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný v prvé řadě vytýká soudům obou stupňů neúplnost dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění, přičemž předkládá vlastní skutkový hodnotící závěr (že se souzené trestné činnosti nedopustil) a právě z těchto skutkových a procesních výhrad následně vyvozuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrzení obviněného tak nelze hodnotit jinak, než jako prostou polemiku se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, v rámci níž se domáhá jiného, pro jeho osobu příznivějšího, hodnocení důkazů.
24. Je tudíž možno shrnout, že obviněný de facto nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, neuplatňuje v tomto směru žádné konkrétní hmotně právní argumenty. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
25. V návaznosti na uvedené lze připomenout, že výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání je opodstatněn pouze v případech, že mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O tzv. extrémní nesoulad (rozpor) mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry se přitom jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.
26. V posuzované věci však taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není extrémní rozpor (nesoulad) dán. Nelze totiž dovodit, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo že by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V souvislosti s tím je namístě konstatovat, že zejména odvolací soud si byl vědom důkazní situace a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Dlužno dodat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními nelze shledávat extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí.
27. V této souvislosti je vhodné poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
28. Nad rámec výše uvedeného považoval Nejvyšší soud za vhodné zmínit alespoň v krátkosti následující. Nelze pochybovat o tom, že obviněný vědomě předložil společnosti ČEZ Prodej s. r. o. v souvislosti s uzavíráním smlouvy o dodávce elektrické energie znějící na D. A. jako odběratele falzifikát plné moci s padělaným podpisem D. A. a falzifikát nájemní smlouvy opět na osobu D. A. To plyne nejen z výpovědi jmenovaného, výpovědi jeho matky a uznání dluhu (tzv. Uznávací protokol ze dne 13. 6. 2014), ale také z výpovědi spoluobviněné M. V. Z této výpovědi možno připomenout, že dotyčná uvedla, že neví, co by měla k tomu říci, je to tak, jak to je, potřebovala si pomoci, tak si pomohla. D. (A.) nemohla sehnat, a proto jeden papír podepsala jeho jménem za něho, kdy neví, zda to byla ta plná moc nebo ta smlouva o nájmu bytu. Na otázku, proč D. nenechala podepsat za jeho přítomnosti tu smlouvu o nájmu bytu a zmocnění pro M. Z. uvedla, že již to měla vytisknuté a podepsané. Tomuto odpovídá již pouhé vizuální srovnání pravého podpisu D. A. a podpisů na předmětné plné moci a nájemní smlouvě, kdy je mimo jiné patrno i to, že je chybně uvedeno poslední písmeno příjmení svědka A. Za této situace je nadbytečné vyhotovovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Pokud obviněný namítl, že svědek D. A. měl připustit, že u obviněné M. V. bydlel a že z toho lze dovodit, že se svědek a obviněná domluvili na smluvním vztahu o dodávce elektřiny pro odběratele D. A., nelze tomuto přisvědčit. Pokud by tomu bylo tak, jak obviněný uvádí, nevyhotovovala by obviněná M. V. falza, nýbrž by potřebné listiny podepsal přímo D. A.
29. V souladu s názorem odvolacího soudu možno uvést, že v hypotetické rovině, pokud by D. A. o záměrech obviněných a jejich machinacích věděl, pak by to nemohlo nic změnit na jejich trestní odpovědnosti za spáchání uvedeného přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Z tohoto hlediska je třeba nazírat i na námitku obviněného, že měl být vyslechnut svědek J. T., který by měl potvrdit, že D. A. využil na něj sjednané smlouvy o dodávce elektrické energie se společností ČEZ a následně si sjednal s touto společností smlouvu o dodávce telekomunikačních služeb.
30. Pokud dovolatel namítl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelný, když na hodnocení důkazů je poukázáno pouze jednou větou, pak je nutno říci, že daná námitka není podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.), přičemž v dané věci nemůže vést k závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu. Je totiž nutno zdůraznit obsah odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, který se hodnocením důkazů, na základě nichž byl učiněn závěr o vině obviněných M. Z. a M. V., podrobně zabýval a stručnost rozhodnutí soudu prvého stupně nahradil (zhojil) obsahem svého odůvodnění. Postupoval tak v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03, podle něhož „ I kdyby bylo konstatováno, že odůvodnění rozsudku (např. díky argumentační střídmosti) nedostojí nárokům spravedlivého procesu, pak by toto zjištění nemohlo vést samo o sobě ke zrušení tohoto rozhodnutí. Ke zrušení by mohlo dojít tehdy, pokud by vady nebyly v dalším řízení zhojeny. Opačný výklad by popíral nejen dvojinstanční koncepci trestního řízení, zaručenou mj. čl. 2, Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ale především Ústavním soudem respektovaný princip subsidiarity ústavní stížnosti“.
31. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z tohoto pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (i jiných důvodů dovolání) irelevantní.
32. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S ohledem na shora uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjely, přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohl být dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. naplněn ani v jeho druhé alternativě (variantě).
33. V těchto souvislostech lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
34. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnut í o dovol á n í nen í s v ý jimkou obnovy ří zen í opravn ý
prost ř edek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 2. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu