ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.172.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 172/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2017 o dovolání, které podal obviněný nprap. O. O., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 8. 2016, č. j. 8 To 313/2016-551, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 106/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 5. 2016, č. j. 2 T 106/2014-515 , byl obviněný nprap. O. O. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čehož se dopustil tím, že
v rozporu s ust. §2 zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a s ust. §45 odst. 1 písm. a), písm. b) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jako policista služebně zařazený na oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Klatovy, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje Policie České republiky v Plzni:
1) v přesně nezjištěné době v době od 18. 9. 2013 do 27. 9. 2013 na svém pracovišti v K., P. čp. …, po předchozí dohodě s P. N., pro tohoto sepsal a tomuto vystavil písemnost nazvanou „Potvrzení o účasti na úředním jednání – P. N.“datovanou ke dni 7. července 2013 s hlavičkou Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Klatovy, oddělení obecné kriminality, P. čp. …, K. s číslem jednacím …, a to v úmyslu pomoci jmenovanému P. N. v přestupkovém řízení, kdy tento byl projednáván pro přestupky podle §125c odst. 1 písm. a), bod 1. a podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), ke kterým došlo dne 6. 7. 2013 kolem 21,50 hodin v K., ul. P. a ul. P., a pro které bylo od 6. 8. 2013 proti jmenovanému P. N. vedeno správní řízení Městským úřadem Klatovy pod spisovou značkou ZN/OD/764/13-528, když v uvedeném potvrzení obžalovaný nprap. O. vědomě nepravdivě deklaroval, že v době od 21,00 hodin do 22,00 hodin dne 6. 7. 2013 se jmenovaný N. nacházel na úředním jednání s policejním orgánem v obci O., okr. K.,
2) následně v době od 8. 10. 2013 do 14. 10. 2013 na svém pracovišti v K., ul. P. čp. … poté, co byla Policie České republiky v Klatovech požádána ze strany Městského úřadu Klatovy žádostí ze dne 7. 10. 2013 o poskytnutí údajů o účasti P. N. na úředním jednání policie s ohledem na předložení shora uvedeného potvrzení právním zástupcem P. N. v rámci uvedeného správního řízení, sepsal písemnost nazvanou „Vyjádření“, datovanou ke dni 10. 10. 2013, ve které opětovně vědomě nepravdivě, v úmyslu pomoci jmenovanému P. N. v přestupkovém řízení vedeným Městským úřadem Klatovy pod spisovou značkou ZN/OD/764/13-528, kde byl jmenovaný P. N. projednáván pro přestupky podle §125c odst. 1 písm. a) bod 1. a podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), ke kterým došlo dne 6. 7. 2013 kolem 21,50 hodin v K., ul. P. a ul. P., deklaroval přítomnost P. N. na úředním jednání v obci O., okr. K. v době od 21,00 hodin do 22,00 hodin dne 6. 7. 2013.
2. Obviněný byl odsouzen podle §329 odst. 1 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře dvou měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 8. 2016, č. j. 8 To 313/2016-551 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 5. 2016, č. j. 2 T 106/2014-515 ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku za použití §264 odst. 2 tr. ř. uložil peněžitý trest v rozsahu sta denních sazeb po 300 Kč, tj. v celkové výměře 30.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu dále pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, stanovil náhradní trest odnětí svobody na čtyři týdny.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Kaše dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný především brojí proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako pokračující trestný čin. S poukazem na vymezení pokračování v trestném činu zmiňuje, že k vyhotovení listiny označené jako „Vyjádření“ [jednání pod bodem 2) výroku] přistoupil na pokyn přímého nadřízeného npor. Mgr. Z. V důsledku toho nemělo být jeho jednání kvalifikováno jako pokračování v trestném činu. Mimo této vady shledává nesprávné hmotně právní posouzení i u kvalifikace jednání pod bodem 1) výroku, protože se podle něj soudy nedostatečně vypořádaly s otázkou, zda vůbec mohl svým jednáním v podobě vystavení „Potvrzení o účasti na úředním jednání – P. N.“ opatřit jinému neoprávněný prospěch a zda tímto vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Tvrdí, že jako policista byl oprávněn osobě zúčastněné na úkonu policejního orgánu vystavit potvrzení o takové účasti. Sama skutečnost, že potvrzení vystavil v prostém textovém editoru mimo obvyklý postup Policie ČR, nelze považovat za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Soudům vytýká, že nesprávně označily potvrzení o účasti za vědomě nepravdivé. S připomenutím své výpovědi (kdy jak sám uvedl „minuty neřešil“ a při uvedení času vycházel ze své evidence úkonů pracovního rozvrhu, kde si evidoval a plánoval úkon v rozmezí 21.00-22.00 hodin) namítá, že nešlo o vystavení vědomě nepravdivého potvrzení, nýbrž potvrzení nepřesného. Tuto nepřesnost přičítá své nedbalosti. Subjektivní stránka pak má podle dovolatele výrazný vliv na hmotně právní posouzení jeho jednání.
6. Obviněný dále vyjadřuje svůj názor, že mu uložil trest, který zákon nepřipouští a v daném směru odkazuje na str. 5 rozsudku odvolacího soudu, v níž se vypořádává s otázkou zákonnosti uložení peněžitého trestu.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a podle §265 l témuž soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud Nejvyšší soud shledá při zrušení tohoto rozsudku podmínky, aby sám ve věci rozhodl rozsudkem, navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta ve svém vyjádření uvedla, že jednání obviněného je možno kvalifikovat jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v jeho jednání je patrný jednotící úmysl. Pokud jde o uložení peněžitého trestu, tak uložení tohoto trestu ustanovení §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku umožňuje, neboť peněžitý trest může být soudem uložen, pokud ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě, poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá. Podotkla, že v daném případě podaným řádným opravným prostředkem, jakým bylo odvolání, brojil obviněný proti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž odvolací soud shledal, že je možno nepodmíněný trest odnětí svobody neuložit a tento trest nahradil trestem peněžitým ve smyslu §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Takovýto trest považuje s ohledem na jednání obviněného za trest přiměřený.
9. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a rozhodl o tomto mimořádném opravném prostředku v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným . Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zájmem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu.
16. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Tento dovolací důvod formálně relevantním způsobem naplňuje námitka obviněného o nedůvodnosti posouzení skutků popsaných v bodech 1) a 2) výroku rozsudku nalézacího soudu v podobě pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Je tomu tak proto, že v této části dovolací argumentace obviněného respektuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. V rámci tzv. skutkové věty sice není při popisu skutku 2) výslovně uvedeno, že označené „Vyjádření“ sepsal dovolatel na pokyn přímého nadřízeného npor. Mgr. Z., avšak namítanou skutečnost implicitně vyjadřuje údaj „… poté, co byla Policie České republiky v K. požádána ze strany Městského úřadu Klatovy žádostí ze dne 7. 10. 2013 o poskytnutí údajů o účasti P. N. na úředním jednání policie s ohledem na předložení shora uvedeného potvrzení právním zástupcem P. N. v rámci uvedeného správního řízení, sepsal písemnost nazvanou „Vyjádření“…“ a mimoto má podklad ve výpovědi svědka Z., jak ji nalézací soud zmiňuje na str. 6 svého rozsudku.
18. Podstatou námitky obviněného je tvrzení o nesplnění podmínek aplikace §116 tr. zákoníku, podle něhož [p]okračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí a souvislostí v předmětu útoku.
19. Skutečností je, že jak rozsudek soudu prvního stupně (viz odůvodnění právní kvalifikace na str. 10-11), tak rozsudek soudu odvolacího (str. 5-6) se problematikou citovaného ustanovení a důvodností její aplikace podrobněji nezaobírá. Skutečnost, že soudy jednání obviněného posoudily jako jeden (pokračující) přečin, tak plyne zejména z výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Nalézací soud jednak ve výroku o vině tuto skutečnost explicitně vyjádřil ( „ … čímž spáchal pokračující přečin…“ ), jednak v souladu s tímto závěrem přistoupil k rozhodnutí o právním následku zjištěné trestní odpovědnosti – obviněnému neuložil úhrnný, k jeho uložení by nutně muselo dojít, pokud by v jednání obviněného shledal dva samostatné (reálně si konkurující) přečiny. Dodat lze, že v souladu s právním posouzením hovoří soud prvního stupně (str. 11) o útocích (míněno dílčích útocích jednoho pokračování v trestném činu) a nikoli samostatných (z hlediska trestního práva) skutcích de iure.
20. Nedostatek detailního rozvedení splnění podmínek §116 tr. zákoníku však nemá za následek vadu hmotně právního posouzení skutku. Tím spíše, že samotný obviněný vůbec nekonkretizuje, v čem by vytýkaná vada měla spočívat, tj. který zákonný znak citovaného ustanovení a z jakého důvodu absentuje. Není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru má vyložit jeho poukaz na to, že
a) vyjádření vyhotovil na pokyn nadřízeného,
b) takto deklaroval situaci a stav, který je mu kladen za vinu pod bodem 1) rozsudku.
21. Pokud soudy vyjádřily, že v obou případech bylo motivací jednání obviněného, poskytnout vystavením nepravdivého dokladu P. N. alibi na dobu, kdy se měl dopustit přestupku, jenž byl v šetření, resp. již projednávání v rámci správního řízení vedeného Městským úřadem Klatovy, pak základní znaky pokračování, tj. jednotný záměr, naplnění skutkové podstaty stejného trestného činu, blízká časová souvislost, obdobný způsob provedení činu , nejsou skutkovými zjištěními obsaženými v napadených rozhodnutích zpochybněny.
22. Protože k přezkumu dovoláním napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř., jako nezbytné podmínky jeho případné kasace, může dojít jen na podkladě opodstatněných námitek naplňujících uplatněný dovolací důvod (kdy přezkoumání se provádí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání ), neshledal dovolací soud na podkladě výše zmíněné dovolací argumentace obviněného splnění podmínek k tomu, aby k takovému přezkumu přistoupil. Stran této námitky dovolací soud konstatuje, že obviněný své dovolání podal zjevně neopodstatněně.
23. Pokud se týče námitky o nesprávnosti právní kvalifikace skutku jako přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. ř., je námitka obviněného budována na popření skutkových zjištění soudů, která se stala předmětem následné hmotně právní subsumpce. Dovolatel totiž v rozporu se zjištěními soudů prosazuje vlastní skutkovou verzi, jejíž podstatou je, že kontrola, jíž se měl z přestupku podezřelý P. N. účastnit, se uskutečnila, a že vystavené potvrzení není zjevně nepravdivé, nýbrž toliko nepřesné. Na tomto podkladě pak (patrně – explicitně nevyjádřeno) vadné posouzení existence subjektivní stránky přečinu. Tímto způsobem argumentace se dovolatel ocitá mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu (současně však i jakéhokoli dalšího důvodu dovolání upraveného zněním §265b tr. ř.).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
24. Stran tohoto uplatněného dovolacího důvodu obviněný žádnou vlastní argumentaci neuplatňuje, neboť stran vytýkané nesprávnosti pouze odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Činí tak přitom způsobem, který zcela znemožňuje dovolacímu soudu posoudit důvodnost jeho námitky. Tvrdí-li totiž, že s otázkou zákonnosti uložení peněžitého trestu se odvolací soud vypořádává „na straně 5 poslední odstavec“ , pak toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť v odkazované pasáži začínající textem: „Nalézací soud své skutkové závěry podřadil pod odpovídající právní kvalifikaci…“ , žádné úvahy soudu druhého stupně týkající se výroku trestu obsaženy nejsou. Není úkolem dovolacího soudu zjišťovat, které skutečnosti měl dovolatel při formulaci svého mimořádného opravného prostředku na mysli.
25. Uvedená zjištění ústí do závěru, že obviněný své dovolání podal zjevně neopodstatněně. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu