ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1760.2016.2
6 Tdo 1760/2016-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 v řízení o dovolání, které podala obviněná J. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 141/2015, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněná J. V. bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 141/2015, byla obviněná J. V. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného částečně formou dokonanou, částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se dopustila ve spolupachatelství se spoluobviněným O. K. způsobem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu. Podle §44 tr. zákoníku bylo v případě obviněné upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 1 T 63/2015, který jí byl doručen dne 14. 8. 2015 a trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 29 T 39/2015.
2. O odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podaného v neprospěch obviněné bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek nalézacího soudu ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu ohledně obviněné zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, obviněná byla při nezměněném výroku o vině podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců, pro jehož výkon byla podle 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroků o trestech z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 1 T 63/2015, který byl obviněné doručen dne 14. 8. 2015, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 29 T 39/2015, který jí byl doručen dne 1. 10. 2015, jakož i zrušení všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. Z podnětu dovolání obviněné byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1760/2016, podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, a současně také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Praze uloženo, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Na podkladě předloženého spisového materiálu a výpisu z Centrální evidence vězňů bylo zjištěno, že odvolací soud postupoval v rozporu s §263 odst. 3, 4 tr. ř., neboť veřejné zasedání o odvolání se konalo v nepřítomnosti obviněné, která se v dané době nacházela ve vazbě (aniž by udělila výslovný souhlas s takovým postupem), jakož i v nepřítomnosti jejího obhájce, navzdory tomu, že se jednalo o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
5. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
6. Protože se na obviněné vykonává trest odnětí svobody, který jí byl uložen zrušeným rozsudkem Městského soudu v Praze, stal se další výkon tohoto trestu nepřípustným. Nejvyšší soud tak ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. musel rozhodnout zároveň o její vazbě.
7. Obviněná byla přípisem Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017 informována o tom, že v řízení o jejím dovolání může dojít k rozhodování o její vazbě, v souvislosti s čímž byla poučena o právu žádat o svůj výslech, jenž by se týkal posouzení otázek důležitých pro rozhodnutí o vazbě. V odpovědi na tento přípis dne 23. 1. 2017 uvedla, že se svého výslechu vzdává a rozhodnutí ponechává bez dalšího na soudu. Z těchto důvodů bylo o vazbě obviněné rozhodováno v její nepřítomnosti v neveřejném zasedání, přičemž takový způsob rozhodnutí umožňuje právní úprava obsažená v §265 l odst. 4 tr. ř., jehož druhá věta stanoví, že ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
8. Nejvyšší soud tudíž rozhodoval o vazbě obviněné na podkladě dostupného spisového materiálu. Z opisu rejstříků trestů vyplývá, že obviněná byla v minulosti již několikrát odsouzena, přičemž v roce 2015 se tak stalo ve třech případech pro obdobnou majetkovou trestnou činnost. Dále bylo zjištěno, že obviněná je v současné době v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 112/2016 stíhána pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou v obžalobě jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Této trestné činnosti se měla dopustit třinácti skutky, z toho prvního skutku dne 5. 9. 2015 (nyní souzeného skutku se dopustila dne 16. 6. 2015), druhého skutku dne 1. 3. 2016 (den před konáním hlavního líčení před Obvodním soudem pro Prahu 6) a dalších deseti skutků v průběhu března 2016 (posledního skutku dne 23. 4. 2016), tedy jen pár dnů poté, co byla nepravomocně uznána vinnou v nyní posuzované trestní věci.
9. V daných souvislostech je zapotřebí připomenout, že podle §67 písm. c) tr. ř. může být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
10. V návaznosti na to nutno podotknout, že ve věci posuzované nyní v dovolacím řízení bylo již původně pravomocně rozhodnuto o vině obviněné ze spáchání výše specifikované majetkové trestné činnosti, pro niž byla stíhána, jelikož odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 směřovalo pouze do výroku o trestu rozsudku nalézacího soudu. Se zřetelem k výše popsaným konkrétním skutečnostem (že obviněná se dopouštěla obdobné majetkové trestné činnosti nejen před a po spáchání nyní souzeného skutku, nýbrž i krátce před a opakovaně po vyhlášení rozsudku nalézacího soudu v této věci) přitom vyvstává důvodná obava, že obviněná bude opakovat trestnou činnost, pro niž byla pravomocně uznána vinnou. Navíc vzhledem k tomu, že se v jejím případě jedná o osobu, která se trestné činnosti dopouští opakovaně, aniž by na ni předchozí trestní postih či probíhající trestní stíhání mělo žádoucí pozitivní vliv, nebyly shledány důvody pro závěr, že by účelu vazby bylo možné dosáhnout jiným opatřením, když ostatně ani sama obviněná žádné takové opatření nenavrhla.
11. Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší soud podle §265 l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněné do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu