ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1760.2016.3
sp. zn. 6 Tdo 1760/2016-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2017 o dovolání, které podala obviněná J. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 141/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 2 T 141/2015, byla obviněná J. V. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného částečně formou dokonanou, částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené trestné činnosti se dopustila ve spolupachatelství se spoluobviněným O. K. způsobem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku jmenovaného soudu.
2. Podle §44 tr. zákoníku bylo v případě obviněné upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 5. 2015, sp zn. 1 T 63/2015, který jí byl doručen dne 14. 8. 2015 a trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 29 T 39/2015. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění společně a nerozdílně zavázáni k náhradě škody ve výši 16.737,30 Kč poškozené M. J., která byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 podaného v neprospěch obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek nalézacího soudu ve výroku o upuštění od uložení souhrnného trestu ohledně obviněné zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, obviněná byla při nezměněném výroku o vině podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroků o trestech z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 1 T 63/2015, který byl obviněné doručen dne 14. 8. 2015, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 29 T 39/2015, který jí byl doručen dne 1. 10. 2015, jakož i zrušení všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podala obviněná dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o její přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
5. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedla, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 0 Nt 15016/2016, byla vzata do vazby z důvodu podle §67 odst. a), c) tr. ř., v níž byla umístěna až do 29. 8. 2016, kdy nastoupila výkon trestu podle dovoláním napadeného rozsudku Městského soudu. Doručením uvedeného rozsudku dne 22. 8. 2016 byla velmi překvapena, neboť si nebyla vědoma skutečnosti, že proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno odvolání, ani že se ve věci konalo veřejné zasedání. Vyjádřila přitom své přesvědčení, že důvody zrušení rozsudku nalézacího soudu a nového rozhodnutí v její neprospěch bylo potřebné projednat v její přítomnosti, a že v takovém případě by odvolací soud dospěl k jinému závěru v otázce uložení souhrnného trestu. Nadto připomněla, že z důvodu svého umístění ve vazbě nebyla přítomna ani projednání věci při hlavním líčení před nalézacím soudem dne 2. 3. 2016, ani jednání soudu druhého stupně, o němž navíc ani nebyla informována. Dále s poukazem na §263 odst. 4 tr. ř. namítla, že nikdy neprohlásila, že se účasti na veřejném zasedání vzdává, přičemž veřejné zasedání se konalo, aniž by v souladu s §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. měla obhájce, takže nebyly splněny procesní podmínky pro jeho konání a tím, že odvolací soud navzdory tomu veřejné zasedání odvolání konal a ve věci meritorně rozhodl, došlo k porušení jejích práv (mimo jiné) podle §2 odst. 13 tr. ř. V této souvislosti odkázala příkladmo na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 4 Tz 78/2006.
6. Vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016.
7. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). S uplatněným dovolacím důvodem i námitkami se ztotožnil a dodal, že z výpisu z evidence vězňů (jenž si pro účely tohoto vyjádření vyžádal) vyplývá, že obviněná byla v době konání veřejného zasedání skutečně vězněna, avšak počátek jejího věznění je uveden od 24. 4. 2016 a jiné záznamy ohledně její osoby se v této evidenci nenacházejí. Za stavu, kdy obviněná nebyla přítomna veřejného zasedání konaného dne 16. 6. 2016, přičemž doručení vyrozumění o jeho konání bylo vykázáno „včas a řádně vhozením do schránky“, je podle státního zástupce dovolání důvodné a konáním veřejného zasedání bez účasti obviněné, která se v danou dobu s největší pravděpodobností nacházela ve vazbě, bylo porušeno její právo na projednání věci v její přítomnosti a již tato skutečnost odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku.
8. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně všech rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby dovolací soud případně podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl o vazbě obviněné.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne.
IV.
13. Nejvyšší soud shledal, že námitky obsažené v dovolání byly z hlediska výše vymezeného dovolacího důvodu uplatněny relevantně. Jelikož charakter dovolací argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí o dovolání způsobem podle §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal napadené rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. i řízení jemu předcházející, a poté seznal, že dovolání je důvodné. K závěru o důvodnosti podaného dovolání dospěl na podkladě následujících skutečností.
14. Z výpisu z Centrální evidence vězňů bylo zjištěno, že obviněná byla dne 24. 4. 2016 vzata do vazby (v trestní věci nyní vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 112/2016), v níž byla umístěna až do 29. 8. 2016, načež dne 30. 8. 2016 započala výkon trestu odnětí svobody, který jí byl uložen dovoláním napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze. Z obsahu spisového materiálu se dále podává, že podle odvolacího soudu byla o konání veřejného zasedání o odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 vyrozuměna řádně a včas „vhozením do schránky“ (zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání byla vhozena do schránky dne 10. 6. 2016). V dané době se však již nacházela ve vazbě a toto veřejné zasedání bylo následně dne 16. 6. 2016 konáno v její nepřítomnosti.
15. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §263 odst. 4 tr. ř. lze veřejné zasedání o odvolání konat v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
16. V nyní posuzované věci však obviněná žádné obdobné prohlášení vůči odvolacímu soudu neučinila (když se navíc z důvodu své vazby o konání veřejného zasedání ani objektivně dozvědět nemohla), takže o uvedenou výjimku se jednat nemohlo. Veřejné zasedání o odvolání tak bylo v rozporu §263 odst. 4 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněné nacházející se ve výkonu vazby, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Uvedeným postupem odvolacího soudu tudíž došlo k porušení jejího práva garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
17. K námitce obviněné, že nebyla přítomna u hlavního líčení konaného dne 2. 3. 2016, ačkoliv již v té době měla být ve vazbě, nutno konstatovat, že z výpisu z Centrální evidence vězňů nebylo zjištěno, že by se dne 2. 3. 2016 nacházela ve vazbě, takže tuto výhradu nelze považovat za opodstatněnou.
18. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu spisového materiálu rovněž plyne, že obviněná nebyla v řízení o odvolání zastoupena obhájcem. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že podle §263 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný při veřejném zasedání o odvolání obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. S poukazem na §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. přitom mezi takové případy patří i situace, kdy je obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
19. Vzhledem k uvedenému nutno konstatovat, že tím, že obviněná neměla v řízení o odvolání obhájce, ač ho z důvodu své vazby mít měla (resp. že její obhájce nebyl přítomen ve veřejném zasedání konaném o odvolání), bylo porušené rovněž její právo zakotvené v §2 odst. 13 tr. ř., jakož i v čl. 40 odst. 3 Listiny, a jelikož soud druhého stupně (rozhodováním o odvolání) prováděl v nepřítomnosti obhájce obviněné úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním, byl v souzené věci naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
20. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 190/2016, a také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu – za současného zachování práv obviněné – znovu projednal a rozhodl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu