ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.188.2017.2
sp. zn. 6 Tdo 188/2017-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2017 v trestní věci obviněného D. P. , které obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 8 To 97/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 57 T 22/2015, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 8. 2016, č. j. 57 T 22/2015-509 , byl obviněný D. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 27. 7. 2014 v době okolo 00.30 hodin v J. n. N. po krátkém pokřikování mezi M. R. a S. C. přes plot zahrady u domu č. p. ... v ulici P. vyběhl obžalovaný z této zahrady do spojovací uličky mezi ulicemi P. a M., kde fyzicky napadl M. R., kterého chytil zezadu za hlavu a zvrátil mu ji do prudkého nefyziologického záklonu s maximem pohybu v oblasti dolní krční a horní krční páteře, čímž došlo u poškozeného k prudkému a násilnému extenčnímu pohybu hlavy a krční páteře směrem vzad, zlomenině 7. krčního obratle s prolomením horní krycí lišty, odlomení příčného výběžku sedmého krčního obratle, subluxaci šestého a sedmého krčního obratle se schodovitou deformací páteřního kanálu s výrazným posunem, útlakem a zhmožděním míchy s úplným výpadkem motorických funkcí horních končetin, zlomenině horních obratlových těl třetího a čtvrtého hrudního obratle s hematomem podél páteře ve výši dolní krční a horní hrudní páteře, tedy závažným zraněním, v jejichž důsledku poškozený dne 17. 8. 2014 v nemocnici v U. zemřel.
2. Obviněný byl odsouzen podle §145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře osmi let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit Krajské nemocnici Liberec škodu ve výši 755.278 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. R. a F. R. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 8 To 97/2016-533 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 27. 7. 2014 v době okolo 00.30 hodin v J. n. N. po krátkém pokřikování mezi M. R. a S. C. přes plot zahrady u domu č. p. ... v ulici P. vyběhl obžalovaný z této zahrady do spojovací uličky mezi ulicemi P. a M., kde fyzicky napadl M. R., přesně nezjištěným způsobem tak, že u poškozeného došlo ke zvrácení hlavy do prudkého nefyziologického záklonu s maximem pohybu v oblasti dolní krční a horní krční páteře, čímž došlo u poškozeného k prudkému a násilnému extenčnímu pohybu hlavy a krční páteře směrem vzad, zlomenině 7. krčního obratle s prolomením horní krycí lišty, odlomení příčného výběžku sedmého krčního obratle, subluxaci šestého a sedmého krčního obratle se schodovitou deformací páteřního kanálu s výrazným posunem, útlakem a zhmožděním míchy s úplným výpadkem motorických a senzitivních funkcí dolních končetin a výrazným výpadkem motorických funkcí horních končetin, zlomenině horních obratlových těl třetího a čtvrtého hrudního obratle s hematomem podél páteře ve výši dolní krční a horní hrudní páteře, tedy závažným zraněním, v jejichž důsledku poškozený dne 17. 8. 2014 v nemocnici v U. zemřel.
4. Odvolací soud obviněného odsoudil podle §146 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně mu podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit poškozené Krajské nemocnici Liberec škodu ve výši 755.278 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené M. R. a F. R. s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Kyseláka dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný s poukazem na to, že odvolací soud věc skutkově uzavřel tak, že „zranění poškozeného bylo způsobeno zvrácením jeho hlavy dozadu“ , aniž by bylo zjištěno, jak k tomuto došlo ( „Konkrétní způsob, jakým odsouzený poškozenému zranění popsané ve skutkové větě výroku o vině způsobil, nelze stanovit.“ ), vyslovuje nesouhlas s jeho právním závěrem, že „svým jednáním, byť z nedbalosti, vědět měl a mohl“ (pozn. že z jeho jednání může nastat smrtelný následek). Dovolatel namítá, že „[k]valifikace dle čtvrtého odstavce ani z pohledu nedbalosti neodpovídá skutečnému stavu proběhlé situace“ a „má za to, že vzhledem ke všem okolnostem případu měla být použita toliko kvalifikace podle ust. §146 odst. 1 tr. zák. za použití §16 tr. zák.“.
7. Z uvedeného důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal skutkové a právní závěry odvolacího soudu a podle §256 písm. l) tr ř. navrhl, aby „výše uvedené rozsudku soudu I. a II. stupně byly zrušeny a věc byla přikázána k novému rozhodnutí v napadeném výroku o vině, uloženém trestu a náhradě škody, neboť v tomto výroku nebylo přihlédnuto k spoluzavinění poškozeného“.
8. Na podkladě mimořádného opravného prostředku obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 6 Tdo 188/2017 , zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a věc přikázal nalézacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený zrušeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ve Věznici Praha -Pankrác.
10. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
11. V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil, že nastaly podmínky k tomu, aby podle citovaného ustanovení rozhodl. Zrušením dovoláním napadeného rozhodnutí pozbyl rozsudek soudu prvního stupně vykazované právní moci a tím i vykonatelnosti. Tím zanikl právní důvod k omezení osobní svobody obviněného formou výkonu mu citovaným rozsudkem uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Bylo proto třeba posoudit, zda existují důvody k tomu, aby jeho osobní svoboda byla omezena zajišťujícím procesním institutem – vazbou.
12. Z trestního spisu bylo zjištěno, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno bez omezení jeho osobní svobody vazbou. Jestliže nebyly shledány důvody vazby v případě trestního stíhání obviněného, a to ve vztahu k závažnějšímu trestnému činu, než jakým byl uznán vinným dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu, nejsou shledávány důvody omezení osobní svobody tímto zabezpečovacím institutem ani v současném stadiu řízení, tj. poté, co odsuzující rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. Nejvyšší soud proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu