ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.241.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 241/2017-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2017 o dovolání, které podal obviněný J. W. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2016, č. j. 3 To 474/2016-292, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 196/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 2. 2016, č. j. 3 T 196/2014-229 , byl obviněný J. W. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1. jako jediný jednatel a vlastník společnosti GT economy, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Chelčického 77/23, IČ: 25167821, v blíže nezjištěné době v měsíci listopadu roku 2010, v Č. B., ulici Ch., v místě provozování autoservisu, převzal od P. V. do opravy osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 530D, RZ ......., rok výroby 2001, modré metalické barvy, VIN: ............, za účelem opravy převodového ústrojí, přičemž oprava vozidla nebyla provedena a v blíže nezjištěné době v roce 2012, vozidlo bez souhlasu a vědomí majitele P. V., prodal na náhradní díly J. P. za částku 35.000 Kč a dále mu dostatečně prodal turbodmychadlo z tohoto vozidla za částku 10.000 Kč, když takto získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu, tyto majiteli vozidla nepředal a nereagoval ani na výzvy k vrácení vozidla, čímž poškozenému P. V., způsobil škodu nejméně ve výši 100.000 Kč,
2. dne 14. 2. 2012 v době od 10.30 hodin v Č. B., Ch. ul., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, převzal od D. L. finanční částku ve výši 47.000 Kč jako zálohu na nákup vozidla tov. zn. BMW 530D, RZ ........, ......., ačkoli sám nebyl jeho vlastníkem a automobil mu byl svěřen majitelem P. V., do opravy u společnosti GT economy, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Chelčického 23, IČ 25167821, jejímž byl jednatelem, přičemž přesto, že vozidlo slíbil prodat D. L. a převzal od něj zálohu na koupi vozidla, bez souhlasu majitele auta P. V. jej prodal v přesně nezjištěné době roku 2012 dalšímu zájemci J. P., za částku 35.000 Kč, převzatou zálohu ve výši 47.000 Kč od D. L. tomuto i přes opakované urgence nevrátil, automobil mu nedodal a peníze použil pro vlastní potřebu, čímž způsobil D. L., škodu ve výši 47.000 Kč.
2. Obviněný byl odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným P. V. 100.000 Kč a D. L. 47.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. V. a D. L. odkázáni se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 9. 2016, č. j. 3 To 474/2016-292 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a v té souvislosti i ve výroku o trestu a výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody vůči poškozenému P. V. a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
poté co jako jediný jednatel a společník společnosti GT economy, s. r. o., IČ: 25167821, se sídlem České Budějovice, Chelčického 77/23, v přesně nezjištěné době v listopadu 2010 v prostorách uvedené společnosti – v autoservisu na adrese Č. B., Ch. převzal od poškozeného P. V., do opravy jeho osobní automobil zn. BMW 530d, RZ ......., v hodnotě 88.000 Kč, a to za účelem opravy poškozeného převodového ústrojí, v blíže nezjištěné době v roce 2012 toto vozidlo, aniž provedl smluvenou opravu, bez vědomí poškozeného prodal J. P. na náhradní díly a získané finanční prostředky v celkové výši 45.000 Kč použil nezjištěným způsobem; tímto jednáním způsobil poškozenému P. V. škodu ve výši 88.000 Kč.
4. Krajský soud obviněného za tento přečin a sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, který zůstal jeho rozsudkem nedotčen, odsoudil podle §206 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu současně uložil povinnost zaplatit poškozenému P. V. na náhradě škody částku 88.000 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. téhož poškozeného odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Bc. Martina Tománka dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Jeho naplnění spatřuje v tom, že nalézací soud nesprávně interpretoval jeho výpověď, stejně jako výpovědi obou poškozených a jiných svědků. Soudu prvního stupně vytýká, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť poškozené a svědky podporující jejich verzi hodnotí jako osoby věrohodné, aniž by se vypořádal s výpověďmi svědků J. V. a J. B. Výpovědi J. Š. a J. B. potvrzují, že vozidlo bylo předáno k ekologické likvidaci, a proto skutkový děj pod bodem 2) se nemohl odehrát. Svědek J. P. se z jeho pohledu jeví jako nevěrohodný, což vyvozuje z jeho výpovědi, ve které uvedl, že ekologickou likvidaci vozidla provést nemohl, protože neměl k dispozici technický průkaz vozidla, současně mu však tato skutečnost nebránila v tom, aby si totéž vozidlo nechal prodat. S ohledem na okolnosti případu (pokud jde o jeho jednání pod bodem 1) má za to, že nebylo na místě uplatňovat prostředky trestního práva, neboť lze mít za to, že provedení ekologické likvidace v situaci, kdy poškozený pro něho nebyl kontaktní, není jednáním společensky škodlivým, byť připouští, že šlo o nevhodný způsob nastalé situace.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích a podle §265 l odst. 1 tr. ř. posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
15. Podstatou námitek dovolatele je taková argumentace, jež se vymyká obsahovému vymezení jím uplatněného dovolacího důvodu. Ten je, jak plyne z již výše uvedeného (bod 11-13), určen k nápravě nesprávností při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutkového stavu věci. Ve vztahu k bodu 1) výroku o vině upřel dovolatel svoji pozornost výhradně k otázce kvality skutkových zjištění ( „soud prvního stupně dospěl… k nesprávným skutkovým zjištěním…“ ). Nesouhlasí s hodnotícím postupem soudů a jejich skutkovými závěry, které ze svědeckých výpovědí vyvodil (zejména) soud prvního stupně (soud se „nevypořádal se svědeckými výpověďmi svědků J. V. a J. B.…“, svědek J. P. „se jeví jako nevěrohodný…“ ). Nutno však zdůraznit, že takové námitky nemají potenci založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu, neboť námitky tohoto rázu nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. úspěšně uplatňovat, neboť tento není určen k nápravě vad skutkových, resp. k revizi skutkových zjištění, nýbrž k nápravě vad hmotněprávních.
16. Právní relevanci z hlediska uplatněného dovolacího důvodu by měly pouze takové námitky, jejichž prostřednictvím by obviněný brojil proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku, tj. především v tom smyslu, že soudy nesprávně právně posoudily jeho jednání jako trestný čin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, protože některý ze znaků skutkové podstaty uvedeného přečinu nebyl naplněn, popřípadě že jeho jednání vykazovalo znaky jiného trestného činu, či se jedná o skutek, který nevyjadřuje znaky žádného trestného činu. Žádnou takovou námitku obviněný nevznesl a nepřekročil hranice skutkové polemiky, tj. výhrad spočívajících v nesprávných skutkových zjištěních, které však nedosahují úrovně vyžadující kasační zásah Nejvyššího soudu. Tak by tomu bylo pouze v případě tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutkovými potažmo právními závěry soudů; ten však v posuzované věci není dán.
17. Závěr o existenci obviněným vytýkaných vad nemůže být založen na pouhém zjištění faktu, že výsledky provedeného dokazování nesvědčí ve prospěch obviněného, který nadále odmítá přijmout závěry, jež soudy na podkladě provedeného důkazního řízení učinily a které plně odpovídalo zásadám §2 odst. 5, resp. §2 odst. 6 tr. ř. Soudy nižších stupňů, resp. v konečném stadiu soud odvolací, založil svá skutková zjištění na souboru důkazů, z něhož jsou jím učiněné skutkové závěry plně dovoditelné. Námitky, které učinil obviněný předmětem dovolacího řízení, jsou navíc konstantním opakováním obhajoby uplatněné v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Jak soud prvního stupně (k hodnocení důkazů a důvodům, pro které se přiklonil na stranu výpovědí svědků D. L., J. B. a J. P. viz str. 10-11 rozsudku), tak soud odvolací [jenž přisvědčil důvodnosti podaného odvolání obviněného pouze ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1), a to stran hodnoty vozidla P. V.] shledaly jím prosazovanou verzi skutkového děje za nevěrohodnou. Pokud uzavřely, že je nepravděpodobné, že by obviněný k ekologické likvidaci předával vozidlo nezanedbatelné hodnoty (odvolacím soudem byla vyčíslena na 88.000 Kč), a to osobě jemu zcela neznámé, odmítající mu vydat doklad o jím tvrzeném provedení ekologické likvidace (když i svědkyně B., zaměstnankyně společnosti GT economy, s. r. o., konstatovala, že v žádném jiném případě nebylo vozidlo zákazníka ekologicky zlikvidováno, čemuž koresponduje i výpověď svědka P., podle jehož tvrzení ani vozidlo ekologicky být zlikvidováno nemohlo, protože vozidlo bylo bez SPZ a velkého technického průkazu – k hodnocení provedenému odvolacím soudem v podrobnostech viz str. 5-6 jeho rozsudku), pak takovému hodnocení důkazů není co vytknout. Uvedená konstatování ústí do závěru, že úvahy soudů, které z provedených důkazů učinily, plně korespondují s požadavkem zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
18. Zdánlivě formálně právně relevantním způsobem uplatnil námitku, že nebylo na místě uplatňovat odpovědnost prostředky trestního práva. Jako námitku, jež by deklarovaný důvod formálně naplnila, by mohla být zvažována za situace, že by skutková zjištění soudu vyjadřovala to, na čem ji obviněný staví. Dovolatel buduje závěr o trestněprávně nedostatečné škodlivosti svého jednání na tvrzení, že vozidlo nechal ekologicky zlikvidovat. Tato jeho obhajoba však byla soudy vyvrácena. V důsledku toho je nezbytné existenci podmínek trestní odpovědnosti obviněného posuzovat podle soudy zjištěného skutkového stavu vyjádřeného v tzv. skutkových větách výroků o vině – v bodě 2) rozsudku soudu nalézacího a stran skutku 1) ve výroku rozsudku soudu odvolacího. Tvrzení obviněného, že z jeho strany „šlo pouze o nevhodný způsob řešení nastalé situace“ je zjevně nepřiléhavé.
19. Nad rámec nezbytného lze připomenout, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
20. Jednání obviněného, jak je popsáno v odsuzujících výrocích rozsudků soudů nižších stupňů, vykazuje zcela standardní rysy přečinů zpronevěry a podvodu. Obviněný si přisvojil automobil, který mu byl svěřen k opravě a naložil s ním v rozporu s účelem, ke kterému mu byl svěřen, a to způsobem, který zmařil jeho základní účel, čímž trvale poškozeného vyloučil z možnosti dispozice s vozidlem. V kontextu posuzované věci by bylo navíc zcela bez významu, pokud by, jak tvrdí, nechal předmětný automobil ekologicky zlikvidovat, neboť ani k takové dispozici s vozidlem nebyl oprávněn. To mu bylo svěřeno pouze k tomu, aby na něm provedl opravu převodového ústrojí. Vyvození trestní odpovědnosti za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku by bylo odůvodněno i za stavu tvrzeného obviněným, neboť ani tehdy by nebylo možno uzavřít, že společenská škodlivost činu obviněného nedosahuje ani základního stupně nezbytného pro vyvození trestní odpovědnosti za uvedený trestný čin v podobě jeho základní skutkové podstaty.
21. Žádné skutečnosti nesvědčí ani pro závěr, že by neměla být vyvozena trestní odpovědnost obviněného pro přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jehož zákonné znaky svým jednáním naplnil. Tím, že vozidlo, jež mu bylo svěřeno toliko k opravě a které prodal J. P., přislíbil prodat (což reálně provést nemohl) D. L., od něhož převzal zálohu 47.000 Kč, jednal způsobem zakládajícím důvodnost soudem užité právní kvalifikace skutku. Žádné specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti či dokonce beztrestnosti jednání obviněného, dány nejsou.
22. Z důvodů vyložených výše je nezbytné konstatovat, že obviněný předmětem svého mimořádného opravného prostředku neučinil žádnou výhradu, která by směřovala proti právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. Protože současně jeho výhrady nelze podřadit ani pod žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání, učinil dovolací soud závěr, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř.
23. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu