ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.265.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 265/2017-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. března 2017 o dovolání obviněné R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 55 To 228/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě, pod sp. zn. 2 T 26/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné R. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 2 T 26/2015, byla R. P. (dále jen obviněná, příp. dovolatelka) uznána vinnou přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustila způsobem popsaným ve výrokové části odsuzujícího rozsudku.
2. Obviněná byla za toto jednání odsouzena podle §329 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou a půl roku. Obviněné byl dále uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u obecní policie a jako příslušníka ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, a to na dobu tří let. Současně jí byl uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí blíže specifikovaných ve výrokové části odsuzujícího rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo nahradit poškozenému J. D., škodu ve výši 100.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v České Lípě podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 55 To 228/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Své dovolání vystavěla na tvrzení, že v předmětném trestním řízení došlo ze strany některých svědků k úmyslnému podávání nepravdivých výpovědí a že na tyto v dovolání uvedené osoby podala trestní oznámení pro podezření z trestného činu křivé výpovědi podle §346 odst. 2, 3 tr. zákoníku. Ve zbytku svého dovolání předkládá vlastní rozbor a hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí, posuzuje je, uvádí důvody, proč je považuje za lživé a pro svá tvrzení předkládá důkazy. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v České Lípě a s ohledem na ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Nejdříve stručně shrnula dosavadní průběh řízení, jakož i obsah dovolání obviněné. Uvedla, že obviněná ve svém dovolání uplatnila argumentaci známou z její dosavadní obhajoby i odvolání, přičemž její jednání bylo prokázáno nejen svědeckými výpověďmi, ale i záznamem SMS zpráv, a s námitkami se ve svém rozhodnutí dostatečně vypořádal i odvolací soud, na které bez výhrad odkazuje. Rovněž konstatovala, že se obviněná v dovolací argumentaci výlučně zabývá otázkami skutkovými a soudům vytýká způsob hodnocení provedených důkazů. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství proto uzavřela, že obviněná se svými námitkami pouze domáhá odlišného způsobu hodnocení důkazů a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, které však nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než uvedených v §265b tr. ř. Dále vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
10. Vzhledem k tomu, že podstatou námitek obviněné jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, kdy je zřejmé, že rozhodnutí soudů představám obviněné nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy a jejich hodnocení, musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedené námitky nemají právně relevantní povahu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu. Na tomto místě je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. D ále je vhodné rovněž zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Ve vztahu k dovolání obviněné lze s ohledem na výše uvedené uvést, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněná namítá nesprávné hodnocení důkazů a z nich plynoucí vadná skutková zjištění (zejména zjištění stran povahy vztahu mezi ní a svědkyní H., tvrzení ohledně údajného ovlivňování svědkyně K. poškozeným, o rozsahu movitých věcí, které si měl poškozený z bytu, ze kterého byl vykázán odvést, úvahy o možném přístupu poškozeného do kanceláře obviněné, vztahu mezi obviněnou a dcerou poškozeného, apod.), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům a současně i vlastní verzi skutkového stavu věci. Takto obviněnou vznesené námitky jsou založeny na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů a na vlastní verzi skutkových událostí, a ve skutečnosti se týkají provádění a hodnocení důkazů a směřují (ve prospěch obviněné) k revizi skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. Z uvedených skutkových výhrad tedy obviněná vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To znamená, že výše uvedený dovolací důvod nezaložila na hmotně právních důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhá přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.
12. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování potřebnými a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, pak neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Pokud tedy dovolatelka namítá nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
13. K zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněná v rámci výše uvedených námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna apod.
14. Jednání obviněné popsané bod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu bylo na základě skutkových závěrů kvalifikováno jako přečin poškození cizích práv podle §181 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněná zasláním klamné SMS zprávy uvedla v omyl L. D. (nyní B.), která na základě této textové zprávy podala trestní oznámení na poškozeného a žádala rovněž jeho vykázání z bydliště, kterému policie vyhověla. Svým jednáním tak způsobila poškozenému vážnou újmu na jeho právech tím, že byl neoprávněně vykázán z domu, bylo mu znemožněno se do svého bytu vrátit, ani se pohybovat v jeho blízkosti a nemohl být v kontaktu se svojí dcerou. Jednání popsané pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu bylo právně posouzeno jako přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že obviněná záměrně, dlouhodobě (po dobu nejméně osmi měsíců) a intenzivně (prostřednictvím nejméně 47 SMS zpráv) pronásledovala poškozeného tím, že nejen jeho, ale i osoby z jeho rodiny hrubě a vulgárně urážela, opakovaně vyhrožovala ublížením na zdraví, ba dokonce smrtí. V důsledku tohoto jednání obviněné poškozený nemohl žít svůj obvyklý způsob života, utrpěl újmu na svém psychickém zdraví a tlak způsobený jednáním obviněné byl způsobilý vzbudit v něm důvodnou obavu o zdraví své i svých blízkých. Ze spáchání výše popsaných skutků je obviněná usvědčována nejen samotnou její výpovědí, ale i mnoha svědeckými výpověďmi, výpovědí poškozeného, výpisem SMS zpráv a dalšími důkazy, které provedl a velmi podrobně rozebral nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 5 – 15. Pro stručnost lze na tomto místě odkázat rovněž na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu na str. 7 – 10, který se s totožnou argumentací, kterou obviněná uvedla následně ve svém dovolání, dostatečně vypořádal. O tom, že obviněná jednala v úmyslu způsobit jinému škodu jako úřední osoba – strážník městské policie (bod 3) nevznikly žádné pochybnosti.
15. V daném případě byla vina obviněné v celém rozsahu prokázána a její obhajoba náležitě vyvrácena. Navíc je opětovně nutno uvést, že obviněná v podaném dovolání opakuje své námitky, se kterými se již beze zbytku v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal soud I. stupně, a následně i soud odvolací. Důkazy, které nalézací soud řádně provedl a zhodnotil, tvoří logický a ucelený řetězec, na základě kterého lze ve všech bodech učinit závěr o vině obviněné. Správná skutková zjištění pak byla rovněž podřazena pod správnou právní kvalifikaci. Ačkoli obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nezbytné konstatovat, že v něm neuplatnila žádnou hmotně právní námitku, která by byla způsobilá deklarovaný dovolací důvod naplnit.
16. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné R. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněné meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu