ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.335.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 335/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2017 o dovolání, které podal obviněný F. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 11. 2016, č. j. 55 To 315/2016-188, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 15/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 9. 2016, č. j. 3 T 15/2016-166 , byl obviněný F. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 9. 5. 2015 v době kolem 14.00 hod., v obci M., na soukromé travnaté ploše za zahrádkami u bytového domu č. ..., po předchozí vzájemné slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného P. D., kterého udeřil pěstí pravé ruky do levé strany obličeje, a to na ústa na dolní čelist a poté ho zepředu chytil pravou rukou do tzv. kravaty, až poškozený upadl na zem, kdy tímto svým jednáním mu způsobil zlomeninu dolní čelisti vlevo, zlomeninu kořene zubu 36 v lomné linii a odřeninu v oblasti úhlu dolní čelisti vlevo, v důsledku čehož byl poškozený ošetřen a hospitalizován ve Fakultní nemocnici Olomouc od 9. 5. 2015 do 15. 5. 2015, s následnou dobou léčení 4 týdnů.
2. Obviněný byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu bylo uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit na náhradě škody České průmyslové zdravotní pojišťovně částku ve výši 23.721 Kč a P. D. částku 46.416,14 Kč.
3. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 55 To 315/2016-188, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Miloše Slabého dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatňuje tvrzení o existenci extrémního nesouladu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jež má mít svůj původ v tom, že závěr „pod bodem 2. znaleckého posudku 86 (aktualizace posudku č. 59)“ MUDr. Lubomíra Starého, Ph.D. odvolací soud interpretuje způsobem nesprávným, protože převrací závěry znalce, které ve znaleckém posudku zaujal a které ve skutečnosti potvrzují verzi jeho obhajoby. Existenci extrémního nesouladu dále vyvozuje z toho, že v napadeném usnesení zcela absentuje odraz skutkových zjištění, pokud jde o jeho poloviční slepotu, jeho věk, zdravotní stav a věk poškozeného, což považuje za okolnosti zásadní pro posouzení jednání obou aktérů. Opakovaně tvrdí, že ho poškozený napadl, srazil jej na zem, kde ho mlátil pěstmi a on v sebeobraně poškozeného zespoda udeřil, následkem čehož mu zlomil čelist. Proto má za to, že jednal v nutné obraně.
6. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a podle §265m tr. ř. jej zprostil obžaloby.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po obsahovém vymezení obviněným uplatněného dovolacího důvodu a obsahovém vymezení tzv. extrémního nesouladu sdělil, že soudy činné dříve ve věci provedly dokazování v dostatečném rozsahu a po hodnocení důkazů dovodily skutkové závěry, které v nich mají oporu. Důkazy svědčí o vině obviněného, když soudy popsaný závěr lze dovodit jak z výpovědi poškozeného, která není osamocena, nýbrž i z podporující výpovědi svědkyně D. a korespondujících závěrů znaleckého posudku MUDr. Lubomíra Starého, Ph.D. Fakt, že zmíněný znalecký posudek zcela nevyvrací ani verzi obviněného, na věci nic nemění. Daný znalecký posudek totiž není klíčovým usvědčujícím důkazem, který by měl vyvrátit verzi obviněného. Závěr o spáchání trestné činnosti obviněným není s provedenými důkazy v žádném, natož extrémním, rozporu. Pokud tedy obviněný v rámci svého podání namítal nesprávnost hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, či prezentoval svůj vlastní pohled na hodnocení důkazů a své vlastní skutkové závěry apod., nelze takovou argumentaci shledat relevantní, tedy podřaditelnou pod některý dovolací důvod.
8. Tvrzení obviněného o jeho jednání v nutné obraně, nelze podle státního zástupce fakticky přiřadit pod uplatněný dovolací důvod, protože tato výtka v daném případě nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy, nýbrž toliko z verze skutkového děje, kterou prosazuje obviněný. Primárně se tedy jedná o námitku skutkovou, nikoliv hmotně právní. Též nelze přehlédnout, že obviněný v podstatě pouze opakuje výhrady, které uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení. Nicméně soudy dříve ve věci činné se s nimi správným a dostatečným způsobem vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. I tento fakt indikuje neopodstatněnost podaného dovolání. Z judikatury dovolacího soudu totiž vyplývá, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné (sp. zn. 5 Tdo 86/2002 či sp. zn. 6 Tdo 115/2012). To je podle jeho názoru i tento případ.
9. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v případě odlišného stanoviska.
10. V replice na vyjádření státního zástupce obviněný prostřednictvím svého obhájce sdělil, že nadále trvá na svém názoru, že charakter vady, jimiž napadená rozhodnutí trpí, odůvodňují zásah dovolacího soudu [ „… napadené (v podstatě napadená) rozhodnutí nepředstavuje (nepředstavují) „normálně“ špatné (špatná) rozhodnutí, které nemůže být právem objektem dovolání, ale že rozhodnutí v mojí věci je špatné „nenormálně“, když zjištění soudu jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování.“ ]. Na podporu svého stanoviska přiložil usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání P. D. pro trestný čin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit dne 9. 5. 2015 napadením dovolatele způsobem popsaným v jeho výrokové části.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. – k tomu viz bod 18.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
18. Obviněný ve svém dovolání neuplatnil jedinou námitku, kterou by bylo lze pod jím zvolený důvod dovolání věcně podřadit. Ve svém mimořádném opravném prostředku se uchýlil na úroveň polemiky s vykonanými skutkovými zjištěními soudů, která však nemůže založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Následkem toho je třeba hodnotit dovolání obviněného jako mimořádný opravný prostředek, který byl podán z jiného důvodu, než je upraven v §265b odst. 1 tr. ř. Výhrady, které ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu obviněný opřel o existenci tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry skutkovými, potažmo právními, nemají potenci zvrátit závěr soudů o vině dovolatele. Důvodnost uplatněného dovolacího důvodu obviněný prosazuje prostřednictvím tvrzení o existenci extrémního rozporu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, jež má být výsledkem svévolného hodnocení důkazů (zejména tvrzení o tom, že závěry znaleckého posudku svědčí ve prospěch jeho obhajovací verze), avšak tomuto jeho hodnocení rozhodně nelze přisvědčit.
19. V obecnosti je třeba připomenout, že o obviněným tvrzený rozpor by se ve smyslu jeho výkladu jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces.
20. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
21. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněného hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněného na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
22. Tzv. extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a z nich dovozeným skutkovým stavem totiž nemůže spočívat v pouhém faktu, že soudy učiněné skutkové zjištění neodpovídá představám obviněného. O zmíněný druh nesouladu v jeho výkladu Ústavním soudem, jehož skutečná existence by byla způsobilá odůvodnit procesní reakci dovolacího soudu spočívající v zásahu do (provedeným důkazům zjevně neodpovídajících) skutkových zjištění, se totiž jedná pouze tehdy, jde-li o očividný rozpor, který je výsledkem zcela zásadních a hrubých vad nastalých v hodnotících postupech, které mají svůj původ např. ve zkreslení obsahu těchto důkazů, v nehodnocení pro posouzení věci rozhodných důkazů v důsledku jejich opomenutí, či jejich posouzení způsobem zcela se příčícím logickým postupům apod., pro který je zcela zřejmé, že příslušné napadené rozhodnutí nemůže obstát a nadále vyvolávat právní důsledky s jeho výrokovou částí spojené. K takovým vadám však v posuzované věci zjevně nedošlo.
23. Postupem soudu prvního stupně nedošlo k obsahové deformaci důkazů, z nichž při svém rozhodování vyšel. Obsahové vymezení důkazů obsažené na str. 2 až 4 rozsudku, pokud se týče výpovědi obviněného a slyšených svědků, odpovídá tomu, co k věci při hlavním líčení dne 6. 6. 2016 vypověděli (dovolatel na č. l. 108-109, poškozený P. D. na č. l. 109-110 a I. D. na č. l. 110-111), resp. co plyne ze znaleckého posudku, čteného za souhlasu obviněného a státní zástupkyně postupem podle §211 odst. 5 tr. ř. (č. l. 111), resp. jeho doplňku (č. l. 136-145), jenž byl přečten podle téhož ustanovení při hlavním líčení dne 19. 9. 2016 (č. l. 164) poté, co s takovým postupem vyjádřil souhlas jak obviněný (č. l. 159), tak státní zástupkyně (č. l. 155). Vlastnímu hodnocení nelze vytknout vadu spočívající v nedodržení požadavku upraveného ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. V důsledku tohoto konstatování je třeba mít skutková zjištění soudů nižších stupňů za odpovídající požadavku §2 odst. 5 tr. ř., tedy za taková, k jejichž kasaci dovolací soud nemůže přistoupit.
24. Nad rámec nezbytného je možno poukázat na to, že pokud se obviněný dovolával (extrémní) nesprávnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, jež vyjádřily ve svých rozhodnutích, poukazem na usnesení o zahájení trestního stíhání poškozeného P. D. pro zranění, jež mu měl dne 9. 5. 2015 způsobit, pak je nezbytné upozornit na to, že pomíjí následující podstatné skutečnosti. Jmenovanému je odkazovaným usnesením kladeno za vinu, že dovolatele fyzicky napadl tehdy, kdy „… již ležel na zemi na zádech… byl … zpacifikován…“ a kdy v důsledku toho, že „... byl zpacifikován a jen se na zemi zmítal a vzhledem k pozici, již nebylo možno dalšího útoku…“ (odůvodnění str. 10), nejednal za podmínek nutné obrany. Jinými slovy vyjádřeno, je-li obvinění P. D. budováno na faktu, že jednal mimo rámec nutné obrany (v tzv. extenzivním excesu), pak ani usnesení o zahájení trestního stíhání poškozeného nikterak nezpochybňuje to, na čem jsou založena dovoláním napadená rozhodnutí, tj. že prvotním útočníkem byl dovolatel. Ostatně zjištění, na nichž je usnesení o zahájení trestního stíhání poškozeného založeno, nikterak nevybočují z toho, co bylo známo v řízení, v němž došlo k odsouzení dovolatele (např. str. 3 rozsudku zmiňující údaje poškozeného: „…dostal obžalovaného na válečky na záda, chytil mu ruce pod svá kolena, a dal mu cca 5-6 ran do obličeje pěstí, což jej zklidnilo… Po celou dobu mu z úst tekla krev, jak mu obžalovaný zlomil čelist.“ ).
25. Dovolací soud opětovně konstatuje, že dovoláním napadená rozhodnutí nejsou vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů zatížena a že z tohoto důvodu neshledává splněným žádný zákonný předpoklad pro to, aby do skutkových zjištění zasáhl způsobem, jehož se dovolatel domáhá.
26. Ani námitka, že obviněný jednal v nutné obraně, nespadá pod uplatněný dovolací důvod, byla-li vznesena způsobem, jakým učinil dovolatel. V obecnosti lze konstatovat, že námitka jednání v nutné obraně ve smyslu §29 tr. zákoníku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakládá (posouzení nutné obrany jako okolnosti vylučující protiprávnost činu), v daném případě však – jak ostatně již konstatoval státní zástupce, s jehož vyjádřením se v tomto směru Nejvyšší soud ztotožnil – je námitka obviněného postavena na nezpůsobilém nesouhlasu s učiněnými skutkovými zjištěními. Jinými slovy vyjádřeno, obviněný námitku svého jednání v nutné obraně vybudoval na tom základě, že svým jednáním (jím tvrzený skutkový děj) odvracel přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákoníkem, což soudy obou stupňů vyloučily provedeným dokazováním.
27. Toto stručné zhodnocení dovolacích výhrad obviněného svědčí závěru, že dovolatel svou konkrétní argumentaci založil na faktech, jež nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, avšak současně ani jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený důvod dovolání.
28. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněný se vznesenou argumentací se zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešel. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. března 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu