ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.475.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 475/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. května 2017 o dovolání, které podal obviněný K. N. N., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 61 To 466/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 103/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 4 T 103/2015 , byl obviněný K. N. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 05. 07. 2015 v době od 02:20 hodin do 02:51 hodin, v P. – N., ul. N., na R. zastávce H., odcizil poškozenému J. G. volně odložený balíček tabáku zn. Route 66, bez hodnoty, který měl poškozený odložený vedle sebe na lavičce, na které seděl, s tímto balíčkem následně z místa odešel směrem na S., poté byl v ulici N. v úseku mezi domy č. p. ... – .... dostižen poškozeným, zde na něho vytáhl z kapsy dva menší zavírací kapesní nože a odmítal poškozenému balíček tabáku vrátit, načež poškozený nechal obžalovaného z místa odejít, avšak kontaktoval telefonicky Policii ČR, která ve spolupráci s poškozeným obžalovaného K. N. N. zadržela.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl odložen podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 1 kus zavíracího kapesního nože o délce 15 cm s hnědou střenkou a 1 kus zavíracího kapesního nože o délce 18 cm s hnědou střenkou.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 61 To 466/2016 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Doležala dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Namítá, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je postiženo podstatnou vadou řízení spočívající v tom, že před započetím výslechu obviněného jako cizího státního příslušníka a při jeho provádění nebyl přítomen tlumočník. V tom spatřuje porušení práva na obhajobu a práva na tlumočníka podle čl. 37 Listiny, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy. Poukázal na to, že policejní orgán provedl jeho výslech v procesním postavení podezřelého dne 5. 7. 2015, o němž byl pořízen protokol, v němž je uvedeno, že je osobou bulharské národnosti. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož se výslech odehrál způsobem, který neodporuje trestnímu řádu a Listině. Nesdílí ani jeho úvahy, že minimálně částečně česky rozumí, protože delší dobu pobýval v České republice, o čemž svědčí opis jeho rejstříku trestů, podle něhož byl trestán již v roce 2013. Orgány činné v trestním řízení musí prokázat, že poučení o právech obviněného, včetně práva používat v řízení svého mateřského jazyka, tomuto sdělily srozumitelným způsobem. V dané věci byl obviněný přinucen podepsat poučení pouze v českém jazyce. Aby se mohl účinně vzdát práva využít svůj rodný jazyk, musí být splněna poučovací povinnost v jeho mateřském jazyce. Odmítl úvahu odvolacího soudu, že obviněný částečně česky rozumí, protože právo vypovídat v mateřském jazyce je právem neomezeným a neomezitelným. Současně jeho úvahu, že částečně rozumí česky z důvodu jeho pobytu v České republice od roku 2013 do roku 2015, neshledává jako opodstatněnou, neboť není nikterak podložená provedeným dokazováním.
6. Postupem orgánů činných v trestním řízení proto podle jeho názoru došlo ke zkrácení práva na obhajobu a taktéž „práva na tlumočníka“ , neboť není vyloučeno, že za jeho přítomnosti by se rozhodl vypovídat. Vada přípravného řízení nemohla být podle jeho slov zhojena v řízení před soudem s ohledem na to, že již při hlavním líčení konaném dne 18. 7. 2016 bylo usnesením rozhodnuto, že řízení se povede proti uprchlému.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 21. 3. 2017, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost dovolacímu soudu nebránila v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
13. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
14. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
vlastní posouzení dovolání
15. Námitky dovolatele vtělené do jeho mimořádného opravného prostředku nejsou podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, jenž (jak uvedeno výše) je určen k nápravě vad hmotně právní povahy, ať již při subsumpci zjištěného skutku pod příslušná ustanovení trestního zákoníku (alternativa první), či při posouzení jiné skutečnosti, jež má význam pro konečné rozhodnutí soudu (alternativa druhá). Obviněný žádnou takovou vadu neuplatňuje. Jeho dovolání je založeno na jediném argumentu procesního charakteru – výtce, že při jeho výslechu, v procesním postavení podezřelého dne 5. 7. 2015, nebyl přítomen tlumočník. Tento mu měl v jazyce, jemuž rozumí, poskytnout poučení o možnosti využití tlumočníka při jeho obhajobě. Pokud k tomu nedošlo, je řízení podle odvolatele zatíženo takovou vadou, jež odůvodňuje zrušení napadených rozhodnutí.
16. Skutečnost, že při procesním úkonu prováděném s podezřelým nebyl tlumočník přítomen, odpovídá obsahu protokolu při něm sepsanému (č. l. 5-8). Tento protokol obsahuje (str. 2 a 3) v českém jazyce vyhotovení poučení, jehož součástí je i poučení o právu vyplývajícím z ustanovení §28 odst. 1, 2, 4 a 6 tr. ř. S tímto úkonem bylo započato (v 06.29 hod.) poté, co se dovolateli dostalo poučení o osobě zadržené, a to jak v jazyce českém (č. l. 9, 10), tak v jazyce bulharském (č. l. 11-13). Poučení obviněného (č. l. 10), jím podepsané, obsahuje údaj, že dovolatel poučení porozuměl a vzal ho na vědomí, nepožadoval písemný překlad rozhodnutí uvedených v §28 odst. 2 tr. ř. ani vyrozumění zastupitelského úřadu.
17. Vlastní protokol o výslechu podezřelého obsahuje údaj, že poučení porozuměl, práva nevypovídat využívá („ vypovídat nechci a nebudu“ ), obhájce si nevolí a po přečtení protokolu s tímto souhlasí a jako správným jej podepisuje v čase 6.49 hod.
18. Pokud jde o námitku obsaženou v dovolání, že obviněný byl (jakožto podezřelý) nucen podepsat poučení v českém jazyce, jde o tvrzení, jež nemá žádný podklad ve spisovém materiálu. Samotný obviněný žádnou výhradu vůči postupu orgánů činných v trestním řízení neuplatnil, a to ani následně poté, co byl ze zadržení v 12.00 hod. (viz č. l. 4) propuštěn, proto musí být považována za neopodstatněnou. Stejného charakteru je i hypotetické tvrzení, že není vyloučeno, že by se obviněný rozhodl ve věci vypovídat, pokud by byl poučen o možnosti využití práv vyplývajících z ust. §28 odst. 1 tr. ř. Za důvodný lze naopak pokládat závěr soudů nižších stupňů, že obviněný se rozhodl při dostatečné znalosti svých procesních práv. Pokud by obviněný (jako tehdejší podezřelý) nerozuměl podstatným souvislostem, lze důvodně očekávat (zejména poté, co se mu dostalo již výše uvedeného poučení v jeho rodném jazyce, jak je založeno na č. l. 11-13), že by se – v případně nejasností obdobné formy poučení domáhal, resp. že by své případné výhrady písemně uvedl ve svém jazyce při podpisu protokolu.
19. Mimořádný opravný prostředek obviněného sice správně poukazuje na práva, jež jsou obviněnému garantována i na úrovni práva ústavního (když v souvislosti s tvrzeným porušením práva na obhajobu, práva na tlumočníka a potažmo práva na spravedlivý proces zmiňuje čl. 37 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), nelze však přehlédnout to, že tak činí nedůsledně (neúplností citace) a současně i rozporuplně.
20. Poukazuje-li na čl. 37 Listiny, pak nelze přehlížet, že ten v jednotlivých odstavcích upravuje několik práv (odepření výpovědi – odst. 1, na právní pomoc – odst. 2, rovnosti účastníků řízení – odst. 3 a konečně na tlumočníka – odst. 4), takže v souvislosti s tvrzením porušení práva na tlumočníka lze zvažovat případný rozpor pouze s čl. 37 odst. 4 Listiny. Namítá-li dále porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, pak z jeho znění [ Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny, buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, nebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud byl vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. ] není zřejmé, nekonkretizuje-li to sám dovolatel, v jakém směru (vzhledem k námitkám v dovolání uplatněným), měl být odkazovaný článek Úmluvy postupem orgánů činných v trestním řízení porušen.
21. Namítá-li dovolatel závažnou procesní vadu v souvislosti s absencí tlumočníka, pak by zjevně příhodným byl odkaz na čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy, podle něhož [k]aždý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem a tímto jazykem nemluví. Porušení tohoto článku obviněný explicitně nenamítá.
22. Kasační zásah Nejvyššího soudu je v situaci, kdy obviněný svými námitkami nenaplní (jako tomu je v případě posuzovaném) deklarovaný dovolací důvod, přípustný jen tehdy, pokud by jím vytýkaná vada byla takového charakteru a hloubky, že by bylo nezbytné konstatovat, že její existence má dopad v porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Jen tehdy, tj. bylo-li by z tohoto úhlu pohledu napadené rozhodnutí vyhodnoceno jako nadále neudržitelné, tzn. jako rozhodnutí, na němž nelze nadále trvat, by bylo nezbytné přistoupit k jeho zrušení.
23. K takovému zjištění a závěru ve věci posuzované nelze dospět. Jakkoli by bylo možno říci, že zcela nezpochybnitelným by bylo, pokud by podezřelý svoji vůli ve věci nevypovídat vyjádřil v přítomnosti tlumočníka jazyka bulharského, v situaci, kdy jím projevená vůle (využít práva odepření) není zpochybněna (tvrzení o možném odlišném postoji je toliko v podobě závěru hypotetického), nelze v dovolání vytýkaný nedostatek pokládat za vadu, pro kterou by bylo nezbytné napadená rozhodnutí zrušit.
24. Protože postup orgánů činných v trestním řízení zůstal po propuštění dovolatele ze zadržení zcela bez jakékoli jeho následné reakce (např. v podobě písemnosti zaslané jím v bulharském jazyce), z níž by bylo lze usuzovat, že se hodlá k věci vyjádřit, nelze mít za vadné, pokud soudy svá rozhodnutí založily na ostatních jimi citovaných důkazech (aniž by se v důsledku absence jakéhokoli vyjádření obviněného v jejich odůvodněních zabývaly jeho obhajobou). V dané situaci nelze oprávněně tvrdit, že by odsuzující rozhodnutí kolidovala s požadavkem kontradiktornosti řízení, potažmo právem dovolatele na spravedlivý proces.
25. Nutno dodat, že takové posouzení vychází ze zhodnocení dovolacích námitek. V dané souvislosti nelze nezmínit, že věc by se jinak mohla jevit v případě, že by tvrzená neznalost, resp. nedostatečná znalost českého jazyka dovolatelem, na níž je dovolání argumentačně založeno, vedla k dalším důsledkům, např. porušení jeho práva garantovaného čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, tj. být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Přestože ze spisu plyne, že záznam o sdělení podezření (č. l. 2) byl obviněným dne 5. 7. 2015 v 6.15 hod. převzat jen v jeho vyhotovení provedeném v českém jazyce, dovolání vůči tomuto postupu nic nenamítá a porušení čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy nenamítá.
26. Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, který s ohledem na záznam o jeho odsouzení v roce 2013 dovodil, že „minimálně částečně česky rozumí, a to z toho důvodu, že zde pobýval delší dobu“. Takový závěr není možno označit za nepodložený, neboť jak zjistil dovolací soud z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 128/2013, obviněný podle vlastních údajů obsažených v protokole o výslechu podezřelého ze dne 29. 10. 2013, do České republiky přicestoval před sedmi lety a od té doby se zde víceméně pravidelně zdržuje. O autenticitě těchto údajů není třeba pochybovat, neboť správnost protokolace tehdejších sdělení dovolatele podporuje přítomnost k úkonu přibrané tlumočnice. Na závěr o dostačující znalosti českého jazyka dovolatele ke dni 5. 7. 2015 lze (vyjma devítiletého pobytu na území České republiky) usuzovat i z toho, že za přítomnosti tlumočnice po poučení podle §28 odst. 2 tr. ř. výslovně prohlásil (č. l. 14 vyžádaného spisu), že písemný překlad rozhodnutí uvedených v tomto ustanovení nepožaduje. Zbývá dodat, že v předchozí trestní věci byl tlumočník přítomen i při sepsání protokolu u obvodního soudu dne 1. 11. 2013 (č. l. 27 vyžádaného spisu).
27. I tato zjištění svědčí pro závěr, že kasace dovoláním napadených rozhodnutí není odůvodněna. Je totiž třeba vyjít z toho, že obviněný již měl zkušenost z předchozího trestního řízení a věděl tedy, že pro reálný výkon svého obhajovacího práva je oprávněn využívat služeb tlumočníka. Pokud v posuzované věci žádným způsobem jeho přítomnost nepožadoval, nelze v nepřítomnosti tlumočníka před vyjádřením obviněného, že využívá práva odepření výpovědi, spatřovat vadu, která by dosáhla rozměru svědčícím o porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Aniž by dovolací soud popíral to, co dovolatel uplatňuje ( „I když by obviněný českému jazyku výborně rozuměl a výborně jej ovládal, není to podle zákona skutečností, která by jej zbavila práva vypovídat ve svém mateřském jazyce,…“ ), musí poukázat na to, že důvod k přibrání tlumočníka nastává právě až tehdy, pokud nastane situace upravená v §2 odst. 14 věta druhá tr. ř. ( Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.). Prohlášení daného obsahu obviněný neučinil, což sám dovolatel připouští ( „Obviněný sice výslovně neprohlásil, že využívá právo použít svůj mateřský jazyk…“ ). Je potřebné dodat, že současně s tím však namítá tvrzenou nedostatečnou znalost českého jazyka pro náležité pochopení možnosti využití procesních práv, když uzavírá, že „tím méně lze dovozovat, že bude… po maximálně dvouletém pobytu v České republice rozumět odbornému právnímu jazyku, který poučení o právech obviněného obsahuje“. Této námitce přisvědčit nelze již proto, že skutečný pobyt dovolatele na území státu byl podstatně delší, než s jakým je v podaném dovolání uvažováno.
28. Protože dovolací soud nezjistil porušení práva odvolatele na spravedlivý proces, ústí dosud uvedené skutečnosti do závěru, že dovolatel svými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř . ani z hlediska formálního nenaplnil.
29. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v jeho první variantě je jeho naplnění vyloučeno již pouhým zjištěním, že o odvolání obviněného bylo soudem druhého stupně rozhodnuto po jeho věcném přezkoumání (bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř.). Druhá varianta by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by dovolací soud přisvědčil obviněnému v jeho tvrzení, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je zatížen vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože však odvolatele svými námitkami tento deklarovaný důvod ani formálním způsobem nenaplnil, nemůže dojít k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
30. S ohledem na uvedené posouzení dovolání obviněného rozhodl o něm Nejvyšší soud způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož odvolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je upraven v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. května 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu