ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.848.2017.1
sp. zn. 6 Tdo 848/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2017 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2017, č. j. 4 To 133/2017-88, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 56/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, č. j. 32 T 56/2016-70 , byl obviněný J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
dne 29. ledna 2016, v době kolem 22:30 hodin, v katastru obce T. S., řídil po předchozím požívání alkoholických nápojů po silnici III. třídy č. 1567, ve směru od obce N., osobní automobil tov. zn. Honda CR-V, RZ ........, maje v krvi nejméně 1,06 g/kg alkoholu, což vylučovalo jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, přičemž v prostoru km 3,292, v důsledku ovlivnění alkoholem a nepřiměřené rychlosti jízdy, nezvládl při průjezdu levotočivou zatáčkou řízení vozidla, které na komunikaci pokryté náledím uvedl do smyku, ve kterém vyjel vpravo mimo vozovku, kde narazil do vzrostlého stromu.
2. Obviněný byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 24 měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 28. 3. 2017, č. j. 4 To 133/2017-88 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Dvořáka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný s rozsudkem okresního soudu nesouhlasí v tom směru, že soud, ačkoli měl za to, že znalecký posudek z oboru soudního lékařství neodpovídá poznatkům plynoucím z výpovědi obviněného z hlavního líčení, nezadal jeho doplnění. Soud následně řádně nevyhodnotil provedené důkazy. Obviněný zopakoval stav důkazního řízení a soudu prvního stupně vytkl, že pokud své závěry o nehodovém ději opřel o znalcem zjištěnou objektivní hladinu alkoholu v krvi, jakož i o zjištění, že nezvládl řízení, „neodstranil nesoulad mezi učiněnými zjištěními v hlavním líčení na straně jedné a svými právními závěry na straně druhé“ . Namítá, že nebyl zjištěn žádný relevantní důkaz k tomu, že výše alkoholu v krvi po dopravní nehodě již klesala a výpočet provedený znalcem z oboru soudního lékařství je proto správný. Znalec z oboru soudního lékařství podle jeho názoru neměl dostatek podkladů pro to, aby mohl posoudit, že vozidlo řídil již v tzv. vylučovací fázi a připomíná svoji výpověď učiněnou při hlavním líčení, ve které uvedl, že nejprve pil nealkoholické pivo a teprve před odchodem vypil alkohol. Nemohl být tedy ve fázi vylučovací, nýbrž resorpční.
6. Nesdílí úvahu soudu, který neuvěřil jeho obhajobě stran druhu a množství požitého alkoholu a v jeho postupu spatřuje porušení zásady bezprostřednosti výpovědi obviněného. Současně nesouhlasí se závěrem nalézacího soudu, podle kterého je doba 20 minut před odjezdem ze schůze nereálná k tomu, aby požil takové množství alkoholu. Závěr soudu o tom, že nezvládl řízení vozidla v důsledku jeho ovlivnění alkoholem, nepovažuje za správný, jelikož příčinou vzniku dopravní nehody bylo náledí na vozovce a automatické přepnutí náhonu kol u řízeného vozidla, které se v tomto režimu chová zcela odlišně. Součástí spisového materiálu není informace o tom, jaká by byla přiměřená rychlost průjezdu tímto úsekem. Okresnímu soudu vytkl, že rozhodl způsobem uvedeným ve výrokové části rozsudku, aniž by měl jakýkoli důkaz, který by určil objektivní míru alkoholu v krvi obviněného. Tuto otázku pominul i soud odvolací. Obviněný je tedy přesvědčen, že nebyly v řízení provedeny důkazy, které by prokazovaly požití takového množství alkoholu obviněným, při kterém není schopen v silničním provozu řídit motorové vozidlo.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích a podle §265l odst. 1 tr. ř. posledně jmenovanému soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se věcně nevyjádřil. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o věci rozhodl podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
Obecná východiska
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Vlastní posouzení dovolání
16. V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný nalézacím soudem, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací, nenaplňoval znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Obviněný založil dovolání na námitkách proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, proti hodnocení důkazů soudy prvního i druhého stupně a proti jejich skutkovým zjištěním. Jde o námitky, které stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které neodpovídají ani žádnému z dalších dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b tr. ř. Navíc jde vesměs o opakování námitek, s nimiž se soudy přesvědčivým způsobem vypořádaly.
18. Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by tato zjištění byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě by měl zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
19. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Žádné z těchto vad vztahujících se k důkaznímu řízení Nejvyšší soud nezjistil.
20. Obviněný se v dovolání domáhá toho, aby bylo vycházeno z jeho změněné výpovědi učiněné v hlavním líčení, kterou však soudy odůvodněně odmítly jako nepravdivou, účelovou a přizpůsobenou již opatřeným důkazům, zejména obsahu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, v němž znalec výpočtem stanovil minimální hladinu alkoholu v krvi obviněného v době dopravní nehody. Na tom zakládá předpoklad, že hladina alkoholu v jeho krvi bude stanovena jako nižší, než znalec stanovil, respektive nižší než jedno promile (1g/kg), což je obvyklá hranice, z níž se dovozuje trestní odpovědnost řidiče.
21. K tomu je vhodné nad rámec dovolacích námitek uvést, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Pro úplnost lze dodat, že i pokud je u řidiče zjištěno v době řízení menší množství alkoholu v krvi než 1 promile, neznamená to, že nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, pouze je nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení §274. Tento závěr lze dovodit v daném případě už z toho, že obviněný jako zkušený řidič, který i podle svého tvrzení najezdil milióny kilometrů bez nehody, nyní způsobil poměrně vážnou dopravní nehodu, byť se snaží svoji vinu za ni svést na objektivní povětrnostní podmínky v podobě náledí.
22. Zejména je však prokázáno, že obviněný měl v době dopravní nehody hladinu alkoholu v krvi přesahující jedno promile, konkrétně nejméně 1,06 g/kg. V podrobnostech lze tu odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, které vycházely ze zmíněného znaleckého posudku. Na základě jeho obsahu i na základě všeobecně známých skutečností (tzv. notoriety) soudy důvodně uzavřely, že i když se - s ohledem na změny ve výpovědích obviněného, který ani jednou v průběhu trestního řízení nevypověděl k věci pravdivě (byť soudy opomenuly postup podle §207 odst. 2 tr. ř.) - nepodařilo přesně určit dobu požívání, ani množství a druh obviněným požitého alkoholu během kritického večera, lze považovat za prokázané, že hladina alkoholu v krvi obviněného v době jízdy a dopravní nehody dosahovala - s ohledem na rychlost odbourávání alkoholu 0,12-0,2 g/kg za hodinu a objektivně zjištěnou hodnotu 0,87 g/kg v 00.10 hod. - hodnoty kolem 1 promile (1g/kg). A jak už zmíněno, stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla je prokázán i zaviněním dopravní nehody ze strany obviněného.
23. Neopodstatněná je rovněž námitka, že na základě obsahu změněné výpovědi obviněného nebyl vyžádán doplněk uvedeného znaleckého posudku, jak obviněný navrhoval. Soudy skutečně nevyhověly tomuto návrhu obviněného na doplnění dokazování. Takový postup nalézací soud konkrétně a logicky odůvodnil (str. 5 odsuzujícího rozsudku) a tuto argumentaci stvrdil odvolací soud (str. 3 napadeného usnesení). Soudy tak aplikovaly zásadu trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované obžalobou či obhajobou, přičemž je to právě soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým. Vyplývá to i z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení postupují za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Soud není povinen vyhovět všem návrhům stran na doplnění dokazování, pokud takový postup zdůvodní.
24. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Českých Budějovicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také odvolací soud, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný extrémní rozpor. Ten nemůže být dán v případech, kdy by přicházelo v úvahu i jiné hodnocení provedených důkazů, a dokonce ani pokud by se k takovému hodnocení bylo možno přiklonit (což ovšem není zde posuzovaný případ). Extrémní rozpor znamená skutečně tak zásadní a evidentní rozpor mezi důkazy a skutkovými zjištěními soudů, že podle zásad zdravého rozumu a logického myšlení vůbec nepřichází v úvahu takové skutkové závěry, které soudy učinily. Takový stav v posuzované věci není dán. S obsahem provedených důkazů se soudy přesvědčivě vypořádaly a v podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odkazuje. Není předmětem dovolacího řízení znovu provedené důkazy hodnotit či přehodnocovat a znovu vyvracet obhajobu obviněného, kterou se soudy zabývaly.
25. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy tedy svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
26. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2017
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák