ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.12.2017.1
sp. zn. 7 Td 12/2017-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného O. P., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 9/2016, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2017 návrh obviněného na určení místní příslušnosti soudu a rozhodl takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Dne 28. 6. 2016 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové u Krajského soudu v Hradci Králové obžalobu na obviněného O. P., pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Zločinu se měl dopustit tím, že (zkráceně) v období nejméně od začátku roku 2009 do prosince roku 2010, v Ústí nad Orlicí a dalších místech České republiky, v Brně, v Ostravě, v úmyslu lstivě získat pro sebe a další neustanovené osoby finanční prostředky, prospěch ve formě finančních prostředků pocházejících z úvěrů vylákaných jeho aktivním jednáním pro různé, níže specifikované společnosti, v nichž v předchozí době působil jednak jako jednatel a jeho manželka L. P., jako společník, jednak vystupoval jako osoba zařizující převod obchodního podílu na nového společníka, jednak jejichž jménem vystupoval jako údajně zmocněná osoba, se záměrem vyhnout se splacení úvěrů, zneužil důvěry pracovníka poskytovatele úvěrů České spořitelny, a.s., M. T., pracujícího na pobočce v Ústí nad Orlicí, na pozici firemního poradce s oprávněním sjednávat úvěry, kterého oslovil se žádostí o zajištění poskytnutí úvěru pro níže uvedené společnosti, ač mu byla známa nepříznivá ekonomická a finanční situace daných společností, kdy k žádosti o poskytnutí úvěrů předložil či zajistil předložení listinných materiálů podstatných pro schválení, poskytnutí a čerpání úvěrů, s vědomím, že tyto listinné materiály obsahují zkreslené, nepravdivé skutečnosti, či že se jedná o fiktivní listiny se smyšleným obsahem, po schválení žádosti o poskytnutí úvěrů inicioval uskutečnění schůzky za účelem podepsání úvěrových smluv, smluvních dokumentů, kterých se vždy osobně aktivně účastnil, a kterých se účastnily k jeho podnětu jím nastrčené osoby, které přiměl k tomu, aby vystupovaly před pracovníkem České spořitelny, a.s., jako oprávnění zástupci příjemců úvěrů či oprávnění zástupci ručitelů za vylákané úvěry, ač se jednalo dílem v případě osob zástupců příjemců úvěrů o osoby neexistující, aniž by o tom osoby zapsané v obchodním rejstříku jako osoby oprávněné či oprávnění zástupci ručitelů, jejichž data byla zneužita, věděli či s tím souhlasili, dílem od pracovníka České spořitelny, a.s., vylákal předání listin vyžadujících vlastnoruční podpisy oprávněných osob, které byly z jeho podnětu opatřeny podpisy dosud neustanovených osob, opatřený nezjištěným způsobem falzy ověřovacích doložek České pošty, s.p., které následně předložil zpět jako listiny podepsané oprávněnými osobami, předložil či zajistil předložení, za účelem čerpání takto vylákaných úvěrů, fiktivních listin se smyšleným obsahem, prezentovaných jako vyhotovené různými společnostmi, na jejichž účet měly být finanční prostředky z úvěrů poukázány, či na jejichž účet bylo plněno v předchozí době, finanční prostředky pocházející z takto vylákaných úvěrů, dílem použil na splacení úvěrů poskytnutých společnostem v době, kdy vystupoval jako jejich oprávněný zástupce, a kteréžto úvěry nebyly danými společnostmi z důvodu nepříznivé ekonomické a finanční situace řádně spláceny, dílem tyto po bezhotovostních převodech na účty společností, jejichž jménem byl v předchozí době oprávněn jednat, a po výběrech v hotovosti, ač již nebyl osobou za dané společnosti oprávněnou jednat, ani nebyl osobou společníka, za zneužití převodu obchodních podílů na dílem existující, dílem na neexistující osoby, za zneužití ponechaného si, či fiktivními osobami za jeho přispění zřízeného, dispozičního oprávnění pro svoji osobu, použil pro potřebu svoji a dalších dosud neustanovených osob, tímto jednáním způsobil poškozené České spořitelně, a.s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, jednáním blíže specifikovaným v obžalobě v osmi případech, škodu v celkové výši nejméně 24 315 000 Kč.
Ve věci bylo předsedou senátu Krajského soudu v Hradci Králové nařízeno hlavní líčení na dny 20. až 22. února 2017, které bylo z důvodu nemoci obviněného na jeho žádost odvoláno.
Podáním ze dne 16. 2. 2017 (č. l. 8811 tr. spisu) učinil obviněný námitku místní nepříslušnosti soudu. Domnívá se, že podle §18 odst. 1 tr. ř. , je místně příslušný k řízení so ud , v jeh o ž obv o du byl trestný čin spáchán . S ohledem na skutečnost , že mu j e kladeno za vinu , že s po š kozen o u společností uz a vír a l úv ě r o v é s mlouvy , kt e r é n ás l e dn ě n e spl áce l, a t ím jí z pů so b i l š kodu , je z a místo s p ác h á ní trestného č inu podle něj nutn o pov ažov a t mí s to , kde d oš lo k uzavření předmětn ý ch úv ě r o v ý ch smluv . V sedmi z osmi v o bžalob ě popsaný c h př í p a dů , byly úvěr o vé s ml o uvy p o dep s ány při osobních schů z kách na „bl íže n e zji š t ě n é m m í st ě v Brn ě.“ Těchto schůzek se v ž d y pod l e ob ž aloby ú ča stnil on , dále pak pracovník po š kozené a dal š í , blíže nezji š těn é osob y . V posledn í m případ ě m ě l a b ý t smlouva podepsána na území města Ostrava . Z tohot o důvodu se obviněný domnív á, že místn ě p řís lu š n ý m b y m ě l b ý t K r ajs ký soud v Brn ě , v jeho ž obv o du do š lo tvrz e ným jednáním ke sp á chání popsané trestn é č inn osti . Na území města Brna m á sídl o i řada obchodních spole č ností, ve kterých působil jakožto statutární org á n , p ř íp a dn ě jsou na skutky popsan é v obžalobě jinak napojeny. Volba Krajského soudu v Brně by byla podle obviněného vhodn ě j ší i s o hl e d e m na h os pod á rno s t a celkovou rychlost p r ojedn á ní vě c i. Dále doplnil, že pokud existují po c hybnosti ohledn ě místa s p á ch á ní trestného č inu , je nezbytné postupov a t dl e od s t. 2 uv e deného §18 tr. ř . a určit místní p ř íslu š nost dle mí s ta bydlišt ě obviněného (k tomu nap ř. NS 15 / 200 2 - T 376) . V tomt o případ ě by byl podle obviněného op ě tovně místně příslu š n ý Krajsk ý soud v Brně.
Krajský soud v Hradci Králové předložil podání obviněného spolu s trestním spisem dne 22. 2. 2017 Nejvyššímu soudu jako návrh na delegaci, když z obsahu podání obviněného je ale zřejmé, že namítá místní příslušnost soudu.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh obviněného a dospěl k následujícímu závěru.
S ohledem na námitku vznesenou obviněným v jeho podání se Nejvyšší soud zabýval místní příslušností Krajského soudu v Hradci Králové k projednání trestní věci.
Obviněný se měl svým jednáním popsaným v obžalobě dopustit zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle právní věty tím, že sebe nebo jiného uvedl v omyl, využil něčího omylu a zamlčel podstatné skutečnosti a způsobil činem, škodu velkého rozsahu.
Ustanovení §18 tr. ř. v odstavci 1 a 2 uvádí hlediska, podle nichž se místní příslušnost určuje. V odstavci 1 je uvedeno jako základní místo spáchání činu a v odstavci 2 další hlediska, jimiž jsou místo kde obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, která jsou rovnocenná, anebo místo, kde trestný čin vyšel najevo. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Příslušnost podle místa spáchání má přednost před ostatními pravidly, která nastupují hierarchicky v případě, že nelze použít předchozí kritérium.
Pravidlo uvedené v §18 odst. 2 věta první, podle kterého, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje, se v případech, kdy byl čin spáchán v cizině, uplatní jen tehdy, pokud byl čin z hlediska určení příslušnosti spáchán v cizině zcela, tedy tak, že v České republice nenastaly žádné skutkové okolnosti, které jsou významné pro určení příslušnosti podle místa spáchání. O takový případ však v této věci evidentně nejde.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS.). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil.
Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ je zřejmé, že o příslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové k projednání věci není pochyb. O své příslušnosti k projednání věci ostatně neměl ani krajský soud pochybnosti, když ve věci nařídil hlavní líčení, které však bylo z důvodu nemoci obviněného na jeho žádost odvoláno.
Z popisu skutku jak je uveden v obžalobě, jakož i z obsahu spisového materiálu (zejména výpovědi M. T. na č. l. 245 a násl. tr. spisu) jednoznačně vyplývá, že také obvod působnosti Krajského soudu v Hradci Králové měl být místem spáchání uvedeného trestného činu, kdy jde konkrétně o pracoviště svědka M. T. v Ústí nad Orlicí (obvod Krajského soudu v Hradci Králové), kam měl obviněný telefonovat tomuto svědkovi, či ho kontaktovat prostřednictvím e-mailu, se žádostmi o zajištění poskytnutí úvěru, kdy od počátku tak měl činit lstivě a s vědomím, že budou k vyřízení úvěrů poskytnuty zkreslené, nepravdivé či fiktivní údaje a podklady. Podle výpovědi M. T. měl zasílat obviněný prostřednictvím e-mailu (svědek připouští i zasílání některých podkladů poštou) na jeho pracoviště „formální žádosti, skeny občanek, výkazy, čestná prohlášení, potvrzení z FÚ, sociálky, zdravky“ (č. l. 252 tr. spisu). Je tak evidentní, že již tímto jednáním měl obviněný uvádět poškozenou v omyl, když zneužil důvěry jejího pracovníka, poskytovatele úvěrů České spořitelny, a. s. Ačkoli pak k podpisu samotné smlouvy o úvěr mělo docházet mimo pobočku České spořitelny, a. s., v Ústí nad Orlicí, a to většinou na „blíže nezjištěném místě v Brně“ , je zřejmé, že Ústí nad Orlicí je místem, kde měl obviněný uvést jiného v omyl, a tedy místem spáchání trestného činu podle §18 odst. 1 tr. ř. Podle §22 tr. ř., je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce m. j. obžalobu. Podáním obžaloby u Krajského soudu v Hradci Králové tak byla založena místní příslušnost tohoto soudu k projednání věci.
Podle §24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Obviněný své podání postavil pouze na námitce místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové k projednání věci, takto také výslovně označil své podání, ale tuto námitku Nejvyšší soud shledal s ohledem na shora uvedené nedůvodnou. Okrajově uvedl, že má bydliště v Brně, kde má sídlo také řada společností, ve kterých působil jako statutární orgán, případně jsou jinak napojeny na uvedenou trestnou činnost a přikázání věci Krajskému soudu v Brně shledával vhodným také z důvodu hospodárnosti a celkové rychlosti projednání věci.
V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že skutečnost, že obviněný má bydliště jinde než v obvodu příslušného soudu, není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Podle obžaloby je navrženo 17 svědků ke slyšení v hlavním líčení, kteří mají bydliště na různých místech České republiky, a to v Brně, Ostravě, Praze, Liberci, Kladně, Ústí nad Orlicí, Hradci Králové. Proto by projednání věci u Krajského soudu v Brně nepřispělo ani k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání trestní věci obviněného.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu