ECLI:CZ:NS:2017:7.TD.2.2017.1
sp. zn. 7 Td 2/2017-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. února 2017 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných R. Ch. , a Ing. D. M. , vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 180/2016, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud ve Vsetíně.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně podal dne 24. 11. 2016 u Okresního soudu ve Vsetíně obžalobu na obviněné R. Ch. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a Ing. D. M. pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Trestné činnosti se měli podle obžaloby (č. l. 2030) dopustit tím, že obviněný R. Ch. jako podnikatel – fyzická osoba provozující na základě živnostenského oprávnění výrobu, obchod a služby, po předchozí dohodě nejprve s R. M. jako jednatelem společnosti M&V, spol. s r. o., se sídlem Vsetín, v období od 17. 5. 2011 do 19. 3. 2014, kdy R. M. zemřel, a poté od 10. 4. 2014 do 16. 12. 2014 s Ing. D. M. jako obchodním ředitelem této společnosti ve Varnsdorfu, vystavil na základě objednávek obou jmenovaných faktury (viz obžaloba – od 17. 5. 2011 do 4. 12. 2014), ač všichni obvinění věděli, že zboží v těchto fakturách specifikované nebylo nikdy společnosti M&V, spol. s r. o., jako odběrateli dodavatelem R. Ch. dodáno, neboť se jednalo o tu část skladových zásob zboží, kterou společnost M&V, spol. s r. o., nakoupila v rámci insolvenčního řízení na základě kupní smlouvy ze dne 17. 5. 2011 od společnosti Stim Tools, a. s., se sídlem Praha 3, za kupní cenu 8 000 000 Kč a která nebyla z rozhodnutí R. M. přijata do oficiálních skladových zásob společnosti M&V, spol. s r. o., a následně byla na příkaz nejprve R. M. a poté Ing. D. M. přijímána do těchto skladových zásob na základě výše uvedených faktur vystavených R. Ch., které byly předkládány k zaúčtování a jejich následnému neoprávněnému proplacení na účet R. Ch. společností M&V, spol. s r. o., čímž byla společnost M&V, spol. s r. o., se sídlem Vsetín, způsobena za období od 17. 5. 2011 do 16. 12. 2014 celková škoda ve výši 2 890 248 Kč bez DPH, přičemž na vzniku této škody se za období od 10. 4. 2014 do 16. 2. 2014 částkou ve výši 128 673 Kč bez DPH podílel Ing. D. M.
Usnesením ze dne 12. 12. 2016, sp. zn. 4 T 180/2016, předložil Okresní soud ve Vsetíně podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu, neboť má za to, že není k projednání věci příslušný. Uvádí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25. 1. 2016 je uvedeno, že obvinění R. Ch. a D. M. se měli dopustit zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to ve Vsetíně a Varnsdorfu. V obžalobě je však místem spáchání trestné činnosti u obviněného R. Ch. a Ing. D. M. uvedeno místo „ve Varnsdorfu“. Právě na tomto místě měl obviněný R. Ch. jako podnikatel – fyzická osoba po předchozí dohodě nejprve s R. M. a následně obviněným D. M. vystavit na základě objednávek předmětné faktury, ačkoli věděli, že zboží v těchto fakturách specifikované nebylo nikdy odběrateli společnosti M&V, spol. s r. o., obviněným – dodavatelem R. Ch. dodáno, přesto byly faktury zaúčtovány a obviněnému R. Ch. společností M&V, spol. s r. o., neoprávněně proplaceny na jeho účet. Podle výpisu ze živnostenského rejstříku obviněný R. Ch. je zapsán a veden jako osoba samostatně výdělečně činná, a to se sídlem ve Varnsdorfu. Podle obsahu trestního spisu, oba obvinění trestnou činnost popírají, obviněný Ing. D. M. využil svého práva a k věci nevypovídal, vyjádřil se toliko písemně (č. l. 148-149). Z tohoto písemného vyjádření vyplývá, že společnost M&V, spol. s r. o., po řadu let obchoduje s panem R. Ch., který jim prodává zboží, případně obchody zprostředkovává. Trestnou činnost popřel i obviněný R. Ch., tvrdil, že zboží uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo z jeho strany vždy dodáno, a to buď přepravní službou, nebo přenecháno na pobočce společnosti M&V, spol. s r. o., v Liberci, respektive si zboží předávali osobně na služebních cestách. Předmětné faktury vystavil, zboží bylo dodáno a ze strany společnosti M&V, spol. s r. o., zaplaceno. Z hlediska daní bylo z jeho strany vše řádně přiznáno a zaplaceno. Rovněž z daňových dokladů, příslušných faktur založených ve spise se podává, že dodavatelem byl R. Ch. se sídlem ve Varnsdorfu. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že byl trestný čin v souladu s §18 odst. 1 tr. ř. spáchán především ve Varnsdorfu, okres Děčín. Okresní soud zdůrazňuje, že obviněný R. Ch. je stíhán pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tudíž za daleko přísnější trestné jednání, neboť obviněný R. Ch. je ohrožen trestní sazbou v rozmezí od dvou do osmi let, přičemž obviněný Ing. D. M. toliko sazbou od jednoho roku do pěti let. Podle okresního soudu je zřejmé, že se v dané věci jedná o tzv. distanční delikt, jehož důsledkem je příslušnost několika soudů. Otázka příslušnosti soudu u distančních deliktů není podle okresního soudu jednoznačně vyřešena. Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu je místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místem spáchání podvodu je i místo, kde vznikla škoda, ale i místo, kde se pachatel obohatil. V daném případě pak následuje postup dle ustanovení §22 tr. ř. V poslední době se však podle soudu objevují právní názory v souvislosti s místní příslušností soudu podle §18 tr. ř. právě u trestného činu podvodu, kdy i přes specifický charakter skutkové podstaty trestného činu podvodu není ani místem spáchání tohoto trestného činu vždy automaticky i místo bydliště či sídlo poškozeného. Mohlo by se tak stát za situace, že místo, v daném případě sídlo poškozeného subjektu, bude se vznikem škody souviset, tedy že v rozsahu posuzovaného jednání, podle obžaloby, jsou dotčena majetková práva poškozeného. Jak je ale patrno z obsáhlého spisového materiálu, podle tvrzení obviněného Ing. D. M., který je v současné době jednatelem poškozeného subjektu, k žádnému takovému následku nedošlo, neboť s obviněným R. Ch. obchodovali již několik let předtím. Okresní soud ve Vsetíně dospěl k závěru, že není místně příslušný, a to s ohledem na skutečnost, kde se skutek stal, respektive kde došlo ke spáchání trestné činnosti, dále na skutečnost, kde došlo k obohacení pachatele, a to ve větší míře u R. Ch. než u Ing. D. M. S ohledem na obsah spisového materiálu, dosud opatřené důkazy, nelze podle názoru okresního soudu v daném stadiu řízení jednoznačně určit místní příslušnost soudu podle místa či bydliště poškozeného. Státní zástupce tuto otázku podle okresního soudu důkladně neřešil a postupoval podle toho, kde bylo podáno trestní oznámení a kde se věc vyšetřovala. Okresní soud ve Vsetíně má za to, že v daném případě je místně příslušný k projednání věci Okresní soud v Děčíně.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že Okresní soud ve Vsetíně je příslušný k projednání věci.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Místem spáchání trestného činu podvodu jako distančního deliktu, je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 1994, sp. zn. Ntd 52/94, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. R 53/1994).
Podle obžaloby se měli obvinění dopustit vůči poškozené společnosti M&V, spol. s r. o., trestného činu podvodu tím, že měli předstírat obchody – dodávky zboží, ke kterým ve skutečnosti nedošlo, zboží však bylo obviněným R. Ch. společnosti M&V, spol. s r. o., fakturováno a společností M&V, spol. s r. o., obviněnému R. Ch. neoprávněně propláceno. Jinak řečeno měly být z majetku společnosti M&V, spol. s r. o., neoprávněně vyvedeny uvedené finanční prostředky. Společnosti M&V, spol. s r. o., tak měla vzniknout škoda v uvedené výši. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že poškozená společnost má sídlo ve Vsetíně. Argumentuje-li Okresní soud ve Vsetíně tím, že podle obviněného Ing. D. M. k žádné škodě nedošlo, a zpochybňuje tak určení jeho místní příslušnosti podle místa kde mělo dojít ke vzniku škody, tak je třeba zdůraznit, že rozhodující je popis skutku v obžalobě a ne obhajoba obviněného. Na adrese shodné s adresou sídla společnosti také působil obviněný Ing. D. M., který podle svého písemného vyjádření „vytvořil nějaké objednávky v našem systému“, tedy jednání se měl dopustit v sídle společnosti ve Vsetíně. Potvrzuje to např. také e-mailová komunikace mezi obviněnými na č. l. 177 tr. spisu. V tomto městě bydlí a pracuje také řada zaměstnanců dané společnosti, kteří jsou navrhováni obžalobou ke slyšení, což by případně, při neexistenci místní příslušnosti, mohlo vést k úvahám o delegaci věci podle §25 tr. ř. právě k Okresnímu soudu ve Vsetíně. Na tomto místě tedy mělo dojít nejen k následku trestného jednání obviněných, ale také k jednání uvedeného obviněného. Okresní soud ve Vsetíně pak hodnotí otázku místní příslušnosti a existenci distančního deliktu pouze podle jednání obviněného R. Ch. s bydlištěm a sídlem ve Varnsdorfu, okr. Děčín, ač oba obvinění měli podle obžaloby jednat jako spolupachatelé.
Ke spáchání trestného činu ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. tak mělo dojít také v územním obvodu Okresního soudu ve Vsetíně a nejedná se pouze o určení místní příslušnosti soudu podle místa či bydliště poškozeného, jak uvádí tento soud, byť by i to postačovalo. Protože nejde o otázku společného řízení, není pak ani podstatné, jak uvádí okresní soud, že ve větší míře došlo k obohacení u R. Ch. než u Ing. D. M. a obviněný R. Ch. je stíhán pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tudíž za daleko přísnější trestné jednání.
Z hlediska místní příslušnosti by mohlo přicházet v úvahu více soudů, v obvodech obou vrchních soudů, čímž je dána příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí. Příslušnost Okresního soudu ve Vsetíně však byla založena podáním obžaloby u jednoho z příslušných soudů.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 1. února 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu