ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1079.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1079/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného V. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 10 To 83/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 38/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 10 To 83/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 17 T 38/2016, byl obviněný V. Č. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin a dále za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 4 T 103/2016, doručeným obviněnému dne 4. 7. 2016, podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky a obviněnému byla podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil uhradit dlužné výživné, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v citovaném trestním příkaze i další obsahově navazující výroky.
Jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Trutnově skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 1. 9. 2015 do 4. 7. 2016 ve R. v P., okr. T., v T. ani jinde řádně neplatil výživné na nezletilou dceru XXXXX *) , ačkoli mu tato povinnost ve výši 3 000 Kč měsíčně byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 12 P 425/2012, a zůstal tak za uvedené období na výživném dlužen nejméně 24 000 Kč.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 10 To 83/2017. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §226 písm. e) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání. Krajský soud v Hradci Králové odůvodnil toto rozhodnutí tím, že obviněný splnil podmínky účinné lítosti podle §197 tr. zákoníku, neboť ještě před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Trutnově zaplatil na výživném celkově částku 39 000 Kč, která nejen vyrovnala dluh na výživném za stíhané období, ale výši dlužného výživného dokonce přesáhla. K tomu Krajský soud v Hradci Králové dodal, že čin neměl trvale nepříznivých následků.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Z obsahu dovolání je patrno, že tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že nebyly splněny podmínky účinné lítosti podle §197 tr. zákoníku. Namítl, že obviněný dodatečně splnil svou vyživovací povinnost za kritické období jen zčásti. Poukázal na to, že Krajský soud v Hradci Králové nesprávně zahrnul do rámce dodatečného splnění vyživovací povinnosti za kritické období i částku, která se ve skutečnosti vztahovala k dluhu na výživném za dřívější období a jejímž zaplacením bylo odůvodněno zproštění obviněného ve věci Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 146/2015. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání vyjádřil tak, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové označil za správný, a navrhl, aby byl „potvrzen“.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda v posuzované věci byly splněny podmínky účinné lítosti podle §197 tr. zákoníku a zda z tohoto důvodu zanikla trestnost činu.
Podle §197 tr. zákoníku trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy (§196 tr. zákoníku) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
Podmínka dodatečného splnění vyživovací povinnosti znamená, že pachatel musí dodatečně splnit vyživovací povinnost v tom rozsahu, v němž její neplnění bylo trestným činem, pro který je v dané věci stíhán. To znamená, že pokud byl trestný čin spáchán neplacením soudem stanoveného výživného, musí pachatel dodatečně zaplatit výživné ve výši, v jaké bylo jeho neplacení trestným činem. Podstatné přitom je, že uvažovanou podmínku účinné lítosti splňuje jen úplné dodatečné splnění vyživovací povinnosti. Dodatečným částečným splněním vyživovací povinnosti trestnost činu podle §197 tr. zákoníku nezaniká.
V posuzované věci vycházel Krajský soud v Hradci Králové z toho, že obviněný měl za období od 1. 9. 2015 do 4. 7. 2016 zaplatit na výživném částku 30 000 Kč a že dodatečně před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Trutnově zaplatil celkem 39 000 Kč. K této částce dospěl Krajský soud v Hradci Králové součtem tří dílčích částek, a to částky 3 000 Kč zaplacené v prosinci 2015, částky 21 000 Kč zaplacené v lednu 2016 a částky 15 000 Kč zaplacené v červenci 2016. V této spojitosti Krajský soud v Hradci Králové vytkl Okresnímu soudu v Trutnově nesprávnost jeho zjištění, že obviněný v lednu 2016 (konkrétně dne 25. 1. 2016) uhradil na výživném jen 3 000 Kč. Krajský soud v Hradci Králové konstatoval, že „bylo … přehlédnuto na č. l. 22, že dne 25. 1. 2016 vložil obviněný na účet částku 21 000 Kč, nikoli jen 3 000 Kč“ (míněno na účet matky dítěte). Ve skutečnosti ovšem nešlo o žádné přehlédnutí. Okresní soud v Trutnově v odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl zjištění, že obviněný zaplatil na účet matky dítěte dne 25. 1. 2016 částku 21 000 Kč. Zároveň ovšem Okresní soud v Trutnově vysvětlil, že z hlediska výživného za období od 1. 9. 2015 lze vzít v úvahu jen částku 3 000 Kč, neboť na částku 18 000 Kč již byl vzat zřetel tím, že její zaplacení bylo důvodem, pro který byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 3 T 146/2015, zproštěn obžaloby pro trestný čin zanedbání povinné výživy spáchaný neplacením výživného na nezletilou dceru XXXXX *) v období od března 2015 do 31. 8. 2015. S tímto zjištěním Okresního soudu v Trutnově se Krajský soud v Hradci Králové nijak nevypořádal, nijak se jím nezabýval, neučinil ohledně něho žádný závěr z hlediska otázky, zda je či není správné, a bez zřetele na to sám k celé částce 21 000 Kč, zaplacené dne 25. 1. 2016, přihlížel ve vztahu k neplacení výživného za období od 1. 9. 2015.
Jestliže zaplacení částky 21 000 Kč dne 25. 1. 2016 vedlo k tomu, že do výše 18 000 Kč jím byl odůvodněn zánik trestnosti činu spáchaného v období od března 2015 do 31. 8. 2015, pak ve vztahu k trestnému činu spáchanému v období od 1. 9. 2015 do 4. 7. 2016 bylo možno přihlížet jen k zaplacení částky 3 000 Kč. Je totiž vyloučeno, aby zaplacení téže částky bylo důvodem zániku trestnosti dvou trestných činů spáchaných neplacením výživného v různých obdobích.
Pokud by měl Krajský soud v Hradci Králové toto na zřeteli, musel by se vypořádat se zjištěním Okresního soudu v Trutnově, podle něhož do výše 18 000 Kč byla částka 21 000 Kč, kterou obviněný zaplatil dne 25. 1. 2016, již jednou důvodem zániku trestnosti dřívějšího trestného činu spáchaného v období do 31. 8. 2015. Ukázalo-li by se toto zjištění Okresního soudu v Trutnově jako správné, nemohl by Krajský soud v Hradci Králové k částce 18 000 Kč znovu přihlížet při posuzování podmínek zániku trestnosti pozdějšího trestného činu spáchaného v období od 1. 9. 2015.
Za tohoto stavu nemůže obstát závěr Krajského soudu v Hradci Králové, že na výživném za období od 1. 9. 2015 do 4. 7. 2016 obviněný dodatečně zaplatil 39 000 Kč a že trestnost činu spáchaného neplacením výživného v uvedeném období zanikla účinnou lítostí podle §197 tr. zákoníku. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, přičemž se zaměří i na otázku, zda trestnost dřívějšího trestného činu spáchaného v období od března 2015 do 31. 8. 2015 zanikla účinnou lítostí s ohledem na dodatečné zaplacení výživného v částce 18 000 Kč v rámci platby ve výši 21 000 Kč ze dne 25. 1. 2016. Pokud by se to potvrdilo, je vyloučeno znovu k této částce přihlížet při posuzování podmínek zániku trestnosti pozdějšího trestného činu spáchaného v období od 1. 9. 2015 do 4. 7. 2016.
Skutkové okolnosti, které se staly podkladem zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 3 T 146/2015, nelze z tohoto rozsudku zjistit, protože rozsudek neobsahuje odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.). Je tedy nutné ověřit je ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 146/2015, jímž dosud nebyl proveden důkaz v řízení před žádným z obou soudů (v hlavním líčení byl proveden důkaz jen citovaným rozsudkem).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.