ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1142.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1142/2017-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2017 o dovolání obviněného P. D. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 4 To 9/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 3/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2017, sp. zn. 34 T 3/2015, byl obviněný P. D. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za tento zločin a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 42 T 12/2014, ve věci Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 1 T 113/2013 a ve věci Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 31 T 231/2013, podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích na šest let, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech uložených v uvedených věcech Městského soudu v Praze, Okresního soudu ve Vsetíně a Okresního soudu ve Zlíně včetně dalších obsahově navazujících výroků. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 6. 2012 v O. jako předseda představenstva a zástupce postupníka – obchodní společnosti Novatex, a.s., a současně jako ručitel v záměru neoprávněně pro sebe získat majetkový prospěch pod záminkou zaplacení 75% nominální ceny postupované pohledávky, ačkoli si byl vědom, že obchodní společnost Novatex, a.s., a sám obviněný jako ručitel s ohledem na špatnou ekonomickou situaci nemohou dostát svým závazkům, vylákal na O. B. pohledávku v nominální hodnotě 19 000 000 Kč, když uzavřel s postupitelem O. B. smlouvu o postoupení pohledávky za jeho dlužníkem, jímž byla obchodní společnost Geofin, a.s., v nominální hodnotě 19 000 000 Kč za úplatu ve výši 16 160 300 Kč se závazkem postupníka zaplatit první část této úplaty ve výši 8 618 800 Kč do 21 dnů od podpisu smlouvy a druhou část ve výši 7 541 500 Kč do 60 dnů od podpisu smlouvy, dále pak téhož dne uzavřel za obchodní společnost Novatex, a.s., jako postupitele smlouvu, na základě které byla uvedená pohledávka postoupena na obchodní společnost FINNSIC, a.s., jako postupníka za cenu 12 000 000 Kč, kterou se postupník zavázal zaplatit a skutečně také zaplatil dvěma částkami ve výši 8 618 800 Kč a ve výši 3 381 200 Kč, přičemž obviněný nechal dne 16. 7. 2012 částku 8 618 800 Kč převést na účet O. B., avšak zbývající část s ním sjednané ceny pohledávky mu neuhradil a tím mu způsobil škodu ve výši 7 541 500 Kč. Ve výroku o vině je popsáno, že obviněný zbývající částku ve výši 3 381 200 Kč od obchodní společnosti FINNSIC, a.s., použil zčásti na úhradu jiných závazků a zčásti pro svou vlastní potřebu.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 4 To 9/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, jimiž chtěl prokázat, že jednal pod nátlakem a pod vlivem výhrůžek. Jinak namítl nedostatek úmyslu nezaplatit poškozenému zbývající část sjednané úplaty, který by měl v době uzavření smlouvy s poškozeným. Poukázal na to, že obchodní společnost Novatex, a.s., byla s to uhradit závazky vůči poškozenému a že k zajištění těchto jejích závazků byla vystavena směnka. Další námitky obviněný vznesl proti postupu soudu v souvislosti s tím, že se snažil pořídit si kopie ze spisu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněného mají skutkovou a procesní povahu a že tím pádem nejsou dovolacím důvodem. Navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí mimo jiné tím, že uvede někoho v omyl, způsobí-li uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Takovou škodou se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Posuzovaným skutkem byly zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku evidentně naplněny, a to i z hlediska subjektivní stránky spočívající v úmyslném zavinění.
Podstatou skutku byla machinace, kterou obviněný provedl za okolností, kdy obchodní společnost Novatex, a.s., ani on sám neměli dostatek prostředků ke splnění nově přijímaných závazků, kdy naopak byli pro nesplnění svých dřívějších rozsáhlých závazků vystaveni většímu počtu soudních řízení včetně řízení exekučních a kdy z hlediska reálných možností uhradit cenu pohledávky získané od poškozeného O. B. ve výši 16 160 300 Kč byli zcela insolventní. Za tohoto stavu obviněný postupoval tak, že pohledávku ihned převedl na obchodní společnost FINNSIC, a.s., za podstatně nižší cenu, než za jakou ji získal, a tím si opatřil prostředky potřebné jen pro zaplacení první splátky ve výši 8 618 800 Kč. Druhou splátku ve výši 7 541 500 Kč obviněný objektivně nemohl uhradit již proto, že k tomu nepostačovala cena, za kterou pohledávku převedl na obchodní společnost FINNSIC, a.s., přičemž zbývající částku získanou od této společnosti ve výši 3 381 200 Kč ihned použil k jiným účelům než k úhradě zbytku ceny pohledávky získané od poškozeného O. B. Objektivní průběh celé machinace jasně svědčí o tom, že směřovala jen k částečnému k uhrazení ceny pohledávky získané od poškozeného O. B. a že jejím primárním účelem bylo získat ke škodě poškozeného O. B. zdroj prostředků k úhradě jiných výdajů obviněného, resp. výdajů obchodní společnosti Novatex, a.s. Z toho očividně vyplývá také úmysl, jímž byl obviněný veden. Jestliže obviněný získal pro obchodní společnost Novatex, a.s., pohledávku za sjednanou cenu 16 160 300 Kč a obratem ji prodal za 12 000 000 Kč, přičemž tu nebyl žádný jiný zdroj, z něhož by mohl uhradit sjednanou cenu v plné výši 16 160 300 Kč, pak je vyloučeno uvažovat o tom, že obviněný chtěl poškozenému O. B. v plné výši zaplatit sjednanou cenu pohledávky. Vzhledem k tomu, že obviněný jako předseda představenstva obchodní společnosti Novatex, a.s., znal její špatnou hospodářskou situaci vylučující splnění závazku v plné výši 16 160 300 Kč a že sám jako ručitel neměl reálnou možnost závazek v této výši splnit, je logický závěr soudů, že obviněný věděl a byl srozuměn s tím, že částka 7 541 500 Kč nebude poškozenému O. B. uhrazena. Při sjednání smlouvy s poškozeným O. B. obviněný tedy pouze předstíral, že mu bude zaplacena sjednaná cena. V tom spočívá podvodná povaha jednání obviněného a jeho úmyslné zavinění. Nic na tom nemění ani namítané vystavení směnky, neboť i ve vztahu k plnění z titulu směnky tu byla insolvence obviněného i obchodní společnosti Novatex, a.s., takže směnka nemohla být prostředkem představujícím reálné zajištění závazku k zaplacení zbývající částky 7 541 500 Kč. Za popsaného stavu nemohla směnka reálně splnit ani funkci platebního prostředku.
Námitky obviněného, že k posuzovanému jednání byl donucen pod vlivem různých hrozeb, nejsou způsobilé zvrátit výrok o vině, a soudy tudíž důvodně odmítly provádět další dokazování směřující k bližšímu objasnění těchto hrozeb. Jednání obviněného mělo navenek povahu na sebe navazujících právních úkonů rozložených do relativně delšího časového období, kdy obviněný – pokud by skutečně byl vystaven nějakému nelegálnímu nátlaku typu vydírání apod. – měl možnost obrátit se na policii, učinit příslušné oznámení a eliminovat tak vliv případného nátlaku. To však obviněný neučinil. Jednání vůči poškozenému O. B. za daných okolností nelze interpretovat jinak než jako projev vůle obviněného, který za toto jednání i trestně odpovídá.
Mimo meze dovolacích důvodů jsou námitky obviněného týkající se schopnosti obchodní společnosti Novatex, a.s., dostát závazku vůči poškozenému O. B. V tomto ohledu jde o polemiku se skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě a s postupem tohoto soudu při hodnocení důkazů. Zjištění Krajského soudu v Ostravě mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech a nejsou s důkazy v žádném rozporu, který by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do výroku o vině. Dovolacím důvodem nejsou ani námitky, jimiž obviněný napadal postup Krajského soudu v Ostravě v souvislosti se svou žádostí o pořízení kopií ze spisu. Jde o námitky týkající se dodržení procesních ustanovení, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v porušení hmotného práva (nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení).
Výrok o vině obviněného P. D. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě tudíž není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu