ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1185.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1185/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2017 dovolání obviněného J. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 60/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 149/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 60/2017, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 11 T 149/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 11 T 149/2016 (ve znění opravného usnesení ze dne 6. 6. 2017), byl obviněný J. J. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku (v rozsudku je nesprávně uvedeno „podle §247 odst. 2 tr. zákoníku“), §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta.
Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 26. 5. 2016 kolem 10,50 hodin v B., S. ul., řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, přičemž byl pod vlivem matamfetaminů a amfetaminů v koncentraci 220 ng/ml metamfetaminů a 43 ng/ml amfetaminu v krvi, a za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku byl předtím již pravomocně odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 89 T 21/2016, k podmíněnému trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců se zkušební dobou na čtyřicet osm měsíců s dohledem a k trestu zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyřicet osm měsíců vykonávanému od 31. 3. 2016.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 60/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně kvalifikovaly skutek jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, protože z jejich zjištění ani z provedených důkazů nelze dovodit naplnění toho zákonného znaku uvedeného přečinu, který je v §274 odst. 1 tr. zákoníku vymezen jako „stav vylučující způsobilost“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou významnější argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájkyni k případné replice.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (nehledě na okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby) se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Z hlediska vztahu napadeného usnesení a podaného dovolání je spornou právní otázkou to, zda obviněný byl v době řízení automobilu „ve stavu vylučujícím způsobilost“.
Soudy vyvodily naplnění uvedeného zákonného znaku ze zjištění, že obviněný byl pod vlivem metamfetaminů a amfetaminu, a ze zjištění, jaké množství těchto návykových látek bylo v krvi obviněného. Toto zjištění soudy učinily na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a doplnily ho vlastním všeobecným konstatováním, že zjištěná koncentrace metamfetaminů a amfetaminu v krvi vylučuje bezpečné řízení motorového vozidla.
Tento postup soudů se rozchází s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ve vztahu k případům řízení motorového vozidla, kdy jde o otázku naplnění zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“ vlivem jiné návykové látky, než je alkohol. Nejvyšší soud konstantně judikuje, že zjištění týkající se množství návykové látky v krvi obviněného a vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, musí být následně předmětem zkoumání z toho hlediska, zda a v jakém rozsahu byl obviněný za daných okolností ovlivněn ve způsobilosti řídit motorové vozidlo. Toto zkoumání přísluší znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a jeho výsledek je podkladem pro to, aby soud posoudil, zda obviněný skutečně byl „ve stavu vylučujícím způsobilost“, anebo zda byl návykovou látkou ovlivněn v menší míře, která případně zakládá odpovědnost za přestupek. Judikatura Nejvyššího soudu je založena na tom, že „stav vylučující způsobilost“ je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to zásadně na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Tento postup nemůže být nahrazen obecným konstatováním soudů, že určitá hladina návykové látky v krvi sama o sobě představuje „stav vylučující způsobilost“, není-li pro to podklad v důkazech vztahujících se ke konkrétnímu projednávanému případu.
Tyto zásady Nejvyšší soud jasně vymezil v usnesení ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikovaném pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., a v dalších rozhodnutích, např. v usnesení ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 Tdo 358/2015, v usnesení ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo 897/2015, a v usnesení ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 3 Tdo 883/2016. Lze jen dodat, že citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu s výjimkou usnesení ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 3 Tdo 897/2015, se týkala věcí, v nichž rozhodoval právě Krajský soud v Brně, a to vždy v rozporu se zmíněnými zásadami, takže jeho rozhodnutí byla zrušena.
V posuzované věci nemohl výrok o vině obviněného J. J. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku obstát pro nedostatek konkrétních skutkových zjištění, jimiž by byl naplněn zákonný znak „stav vylučující způsobilost“. Nedostatek těchto zjištění je dán tím, že soudy si neopatřily znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož by mohly zjistit, zda v dané věci byl za daných okolností obviněný při řízení automobilu ovlivněn návykovou látkou takovým způsobem a v takovém rozsahu, že to u něho zakládalo „stav vylučující způsobilost“ ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Rozsudek Městského soudu v Brně je tím pádem rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, pak je rozhodnutím, které je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení a rozsudku ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, avšak vykonává trest, který mu byl uložen v jiné trestní věci (ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 57/2008). Nebylo tedy třeba, aby Nejvyšší soud rozhodoval podle §265l odst. 4 tr. ř. o vazbě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu