ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1265.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1265/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2017 o dovolání obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 4 To 69/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 103/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 4 To 69/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 1 T 103/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávnost podstatné části skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Vyjádřil názor, že tato zjištění jsou v extrémním rozporu s důkazy. Další námitky zaměřil proti výroku o uložení trestu, který označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud v rozsahu vytýkaných vad zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky obviněného svým obsahem neodpovídají žádnému z uplatněných dovolacích důvodů, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že pokud tu je důvod k zásahu do výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho vyplývá, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí kvůli „nesprávnému právnímu posouzení skutku“, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Pokud byl obviněný v posuzované věci uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, byl takto posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný od listopadu 2013 do února 2014 v B. a na dalších místech jako pojišťovací zprostředkovatel MetLife pojišťovny, a.s., v případech specifikovaných v bodech 1-14 výroku o vině bez vědomí uvedených osob jejich jménem podepsal návrhy na uzavření smluv o životním pojištění, na jejichž podkladě došlo k uzavření smluv, a tím dosáhl toho, že pojišťovna mu na základě takto podvodně uzavřených pojistných smluv neoprávněně vyplatila provize ve výši 184 110 Kč. Z dalších zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že obviněný se tohoto jednání dopustil poté, co byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 13 T 100/2013, pravomocně odsouzen pro přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by popsaný skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, že jeho vina nebyla prokázána. Poukázal na to, že když návrhy na uzavření pojistných smluv obsahovaly takové osobní údaje, které odpovídaly skutečnosti, např. čísla občanských průkazů dotčených osob, pak to svědčí o tom, že tyto osoby dobrovolně uzavřely příslušné pojistné smlouvy. Zároveň zdůraznil, že nebylo zjištěno, jak by se mohl k osobním údajům těchto osob dostat. Z toho vyvozoval názor, že skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, jsou v extrémním nesouladu s důkazy.
Námitky obviněného pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud jako dovolací soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není – s výjimkou bodu 5 výroku o vině – žádný, natož extrémní rozpor. Zjištění, že dotčené osoby nepodepsaly návrhy na uzavření pojistných smluv a že obviněný předkládal pojišťovně fingované návrhy, má odpovídající obsahové zakotvení ve svědeckých výpovědích těchto osob. Tito svědkové jednoznačně vyloučili, že by zmíněné návrhy podepsali, zároveň potvrdili, že neměli zájem uzavřít pojistné smlouvy a nevedli v tomto směru žádná jednání, zejména ne s obviněným, a uvedli, že o celé věci se dověděli, když po nich pojišťovna požadovala placení pojistného. O věrohodnosti výpovědí svědků nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti. Pochybnosti o pravdivosti výpovědí svědků nelze vyvozovat z toho, že se nepodařilo zjistit, jakým způsobem si obviněný opatřil jejich osobní údaje. Podstatné je, že návrhy na uzavření pojistných smluv tyto osoby nepodepsaly a že jejich vůle k uzavření pojistných smluv nijak nesměřovala. To, že soudy založily svá skutková zjištění na tom, co uvedly dotčené osoby, bez ohledu na nejasnost ohledně způsobu, jakým si obviněný opatřil jejich osobní údaje, nepředstavuje žádné porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivé řízení.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z uvedených závěrů se vymyká pouze bod 5 výroku o vině, který je koncipován tak, že obviněný „bez vědomí … Ž. T. … jejím jménem podepsal návrh na uzavření pojistné smlouvy o životním pojištění“. Svědkyně Ž. T. vypověděla, že návrh pojistné smlouvy sice podepsala, avšak asi po třech dnech se obrátila na obviněného s tím, že chce smlouvu zrušit, což jí obviněný přislíbil. Z dalších zjištění je zřejmé, že obviněný tento slib nedodržel a nechal si v souvislosti se smlouvou uzavřenou na jméno Ž. T. vyplatit provizi ve výši 14 994 Kč. Jestliže podkladem skutkových zjištění soudů byla výpověď svědkyně Ž. T., pak zjištění uvedené v bodě 5 výroku je v extrémním nesouladu s obsahem její výpovědi. Uvedla-li svědkyně, že návrh smlouvy podepsala, pak z její výpovědi nebylo možné dovodit, že návrh smlouvy podepsal jejím jménem sám obviněný bez jejího vědomí.
Při takové interpretaci výpovědi svědkyně Ž. T., která odpovídá jejímu skutečnému obsahu, bylo namístě zjištění, že ačkoli obviněný slíbil Ž. T. zrušení smlouvy, jejíž návrh podepsala, toto neučinil a nechal si od pojišťovny vyplatit provizi za uzavření smlouvy, kterou Ž. T. chtěla zrušit. V této podobě by bod 5 včetně zjištění, že obviněný dosáhl vyplacení provize ve výši 14 994 Kč, byl důvodně zahrnut do výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Je ale evidentní, že tato dílčí změna by nemohla nijak zásadně ovlivnit postavení obviněného a že se nejedná o žádnou právní otázku, nota bene otázku zásadního významu.
Námitky týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu nejsou dovolacím důvodem (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výrok o uložení trestu lze z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, neboť mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na tři a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Jde o přípustný druh trestu uložený ve výměře v rámci zákonné trestní sazby stanovené v §209 odst. 3 tr. zákoníku v rozpětí od jednoho roku do pěti let.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu