ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1308.2017.2
sp. zn. 7 Tdo 1308/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2017 o dovolání obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 6 To 145/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 6 T 64/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 6 T 64/2013, byl obviněný J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2013, č. j. 2 T 120/2013-122, doručeným obviněnému dne 15. 9. 2013, byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2013, č. j. 2 T 120/2013-122, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a státní zástupce ve prospěch obviněného. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 6 To 145/2017, napadený rozsudek z podnětu obou odvolání podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2013, č. j. 2 T 120/2013-122, doručeným obviněnému dne 15. 9. 2013 obviněného odsoudil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2013, č. j. 2 T 120/2013-122, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
II
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání (nazvané jako „ Doplnění dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2017, č. j. 6 To 145/2017-606. “, č. l. 678 tr. spisu). Dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedl, že skutkový děj, jak je popsán v rozsudku odvolacího soudu, spočívá výhradně na výpovědi poškozené. Zdůraznil však, že poškozená je podle něj výbušné povahy, cholerik, často se s ním hádala, několikrát ho z bytu vyhodila, přičemž poté znovu obnovili společné soužití. Zdůraznil, že náhradní klíč od bytu poškozené si nechal udělat pro případ, že by tento ztratil a rozhodně se nejednalo o promyšlenou činnost vedoucí ke spáchání trestného činu. Poškozené nevyhrožoval ani ji nenapadal. Pohmožděniny mohla mít poškozená ze zaměstnání, kde nosí těžké přepravky a problémy s krční páteří měla již dříve. Zopakoval, že napadání bylo vzájemné, rozhodně se tak podle něj nemohlo jednat o útok, když není zřejmé, kdo útok začal. Ze svědecké výpovědi např. O. Š. podle obviněného vyplývá, že to byla poškozená, kdo v minulosti napadl obviněného. Podle obviněného nebyl naplněn znak „se zbraní“, když nůžky držel v ruce, neboť si odstřihával balení kávy 3v1 a v rámci hádky do něj poškozená strčila a on jí neúmyslně škrábl na hlavě. Obviněný zdůraznil, že neměl úmysl použít nůžky jako zbraň. Z uvedeného podle obviněného plyne, že jeho vina nebyla prokázána nade vší pochybnost a soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že se po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat, současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti, zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 6 To 145/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Michaela Kise (obhájce ustanoveného obviněnému opatřením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 6 T 64/2013, č. l. 656 tr. spisu), tedy v souladu s §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obviněný podal předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je namístě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Přitom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 6 To 145/2017 (s řádným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách) byl obviněnému doručen dne 13. 6. 2017 a jeho tehdejší obhájkyni JUDr. Marii Jandové (ustanovené obviněnému opatřením Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 T 64/2013, č. l. 524 tr. spisu) dne 12. 6. 2017 (příslušné doručenky jsou založeny na č. l. 633 tr. spisu). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tak obviněnému uplynula v pondělí 14. 8. 2017 (den 13. 8. 2017 připadl na neděli).
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný učinil sám bez obhájce podání nazvané jako „Dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně“, které bylo Okresnímu soudu v Chomutově doručeno dne 28. 7. 2017 (č. l. 671 tr. spisu). Toto podání však nelze považovat za dovolání, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, o čemž byl obviněný poučen v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 6 To 145/2017 (č. l. 610 tr. spisu). Ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. totiž výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo shora uvedeno, z obsahu napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.
Protože podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu.
Za dovolání v dané věci je nutno považovat až dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce Mgr. Bc. Michaela Kise dne 25. 8. 2017 (č. l. 681 tr. spisu). Toto dovolání však vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání v posuzovaném případě uplynula dne 14. 8. 2017, bylo podáno opožděně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 4/2004 pod č. T 679).
Na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněného žádný vliv ustanovení obhájce, k němuž došlo opatřením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 6 T 64/2013, č. l. 656 tr. spisu; doručeno obhájci dne 29. 6. 2017, č. l. 656 p. v. K ustanovení obhájce navíc došlo v době, kdy dosud obviněnému běžela lhůta k podání dovolání, konkrétně byl obhájce ustanoven ještě 6 týdnů před koncem dovolací lhůty. Jestliže totiž obviněný měl v době, kdy v dané věci pravomocně skončilo trestní řízení rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem obhájkyni JUDr. Marii Jandovou, jež mu byla ustanovena opatřením Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 6 T 64/2013, č. l. 524 tr. spisu, bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručováno této obhájkyni. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému či jeho obhájci (které bylo provedeno nejpozději) počala běžet lhůta k podání dovolání. Na běh této lhůty nemá vliv pozdější ustanovení obhájcem obviněného Mgr. Bc. Michaela Kise. Obhájce sám pak nejpozději dne 10. 8. 2017, kdy prostřednictvím Mgr. Bc. L. Křížkové (plná moc na č. l. 675 tr. spisu) nahlížel do trestního spisu, mohl a měl zjistit, že dne 14. 8. 2017 uplyne obviněnému lhůta pro podání dovolání. Pokud tedy bylo dovolání obviněného podáno prostřednictvím obhájce dne 25. 8. 2017, bylo podáno opožděně.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě dodat, že v dané věci je bez významu i chybné sdělení soudu adresované obviněnému v reakci na podání vypracované samotným obviněným a nazvané „dovolání“ nacházející se na č. l. 677 tr. spisu označené jako „Výzva k odstranění vad dovolání podle §265h odst. 1 tr. ř.“, když je evidentní, že se v případě podání učiněného samotným obviněným, nejednalo o dovolání, ačkoli tak bylo označeno. V tomto směru je podstatné, že uvedená „výzva“ je v rozporu se správným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách obsaženým v rozhodnutí soudu druhého stupně (Krajského soudu v Ústí nad Labem) a současně i ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., z něhož vyplývá zákonný požadavek, podle něhož obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce.
Z těchto uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, jak se toho obviněný domáhal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu