ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1458.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1458/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2017 o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 13 To 265/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 88/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 20 T 88/2016, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na čtyři léta, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích v podstatě v tom, že obviněný dne 4. 12. 2015 kolem 17,15 hodin v P., M. n., na pozemní komunikaci č. II/324 při tmou a deštěm snížené viditelnosti řídil osobní automobil zn. Citroën Xsara Picasso registrační značky …, při jízdě v levém jízdním pruhu nepřizpůsobil rychlost povětrnostním podmínkám a dopravní situaci ovlivněné zvýšeným pohybem osob před hokejovým zápasem, při příjezdu k řádně označenému přechodu pro chodce přehlédl chodkyni poškozenou V. O., která po překonání obou protisměrných jízdních pruhů z jeho levé strany ze středového dělícího pásu plynule vstoupila do vozovky, přičemž v prostoru přechodu došlo ke střetu levé přední části vozidla s pravým bokem poškozené, která vlivem nárazu upadla na kapotu a čelní sklo vozidla, byla odhozena před vozidlo na vozovku a utrpěla vážná poranění specifikovaná ve výroku o vině, kterým téhož dne v nemocnici podlehla. Podle výroku o vině obviněný porušil ustanovení §4 písm. a), b), §5 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 písm. f), §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.
O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 13 To 265/2017. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému nově uložen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §82 odst. 1 tr. zákoníku na tři léta, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři léta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, a to pro nedostatek zavinění. Vyjádřil názor, že střet vozidla s poškozenou zavinila sama poškozená náhlým vstupem do vozovky a že tím byla také přerušena příčinná souvislost mezi jeho jednáním a smrtelným následkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, spáchá-li uvedený čin mimo jiné proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
Posuzovaným skutkem byly znaky uvedeného přečinu evidentně naplněny, a to jak z hlediska příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem, tak z hlediska nedbalostního zavinění obviněného.
Rozhodně nedošlo k namítanému přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtelným zraněním poškozené. Příčinou smrti poškozené byl náraz automobilu, který řídil obviněný, do těla poškozené. V tomto ohledu nepůsobila žádná jiná příčina, která by svým kauzálním významem nahradila náraz automobilu řízeného obviněným do těla poškozené. Příčinou smrtelného následku byl způsob jízdy, při kterém obviněný včas nezaregistroval poškozenou během přecházení vozovky na vyznačeném přechodu pro chodce. Chování poškozené jako chodkyně při přecházení vozovky vykazovalo určitý deficit náležité opatrnosti, což souviselo s jejím vysokým věkem, špatným zdravotním stavem a obtížnou orientací. Nicméně příčinný význam těchto důvodů na straně poškozené byl nesrovnatelně nižší než příčinný význam nesprávného způsobu jízdy obviněného. Chování poškozené tudíž spolupůsobilo jako příčina smrtelného následku jen dílčím způsobem a v omezené míře a nemůže být považováno za důvod vylučující trestní odpovědnost obviněného. Pokud se ve vztahu ke smrtelnému následku uplatnila vedle dominantního kauzálního významu nesprávného způsobu jízdy obviněného okrajově také další příčina, není tím trestní odpovědnost obviněného dotčena.
Zavinění obviněného ve formě tzv. nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku jasně vyplývá ze způsobu jeho jízdy za značně ztížených podmínek. Obviněný řídil vozidlo ve večerní době pozdního podzimního dne, kdy viditelnost byla obecně snížena tmou, deštěm, světelnými efekty z různých zdrojů, hustým městským provozem, koncentrací velkého počtu osob směřujících na hokejový zápas apod. K tomu přistupovaly další nepříznivé okolnosti v místě, kde se obviněný blížil k přechodu pro chodce jízdou v levém jízdním pruhu. Těsně před přechodem pro chodce totiž stálo v pravém jízdním pruhu jiné vozidlo, které obviněnému zakrývalo výhled na část přechodu nacházející se před stojícím vozidlem. Pozornost obviněného tudíž nutně byla ve zvýšené míře soustředěna tímto směrem, protože se reálně dalo očekávat, že z prostoru, do kterého měl obviněný zakrytý výhled, může do jízdní dráhy obviněného někdo na přechodu vstoupit. Tím lze logicky vysvětlit nedostatek pozornosti obviněného opačným směrem, tj. směrem vlevo ke středovému dělícímu pásu, od kterého pokračoval vyznačený přechod pro chodce vedoucí předtím přes oba protisměrné jízdní pruhy. Pokud obviněný nezaregistroval, že zleva se na přechodu pohybuje poškozená, svědčí to jedině o tom, že v tomto směru dostatečně nesledoval situaci. Jasně to vyplývá ze skutečnosti, že poškozenou vstupovat na přechod viděl svědek J. P. jako spolujezdec obviněného, ten z nedostatku reakce obviněného usoudil, že obviněný poškozenou nevidí, upozornil obviněného na její přítomnost na přechodu a teprve z tohoto podnětu obviněný začal reagovat, ale vzhledem k rychlosti jízdy nestačil zabránit nárazu do poškozené. Za popsaného stavu, kdy pozornost obviněného byla v důsledku nepřehledné situace po jeho pravé straně zaměřena tímto směrem a kdy se obviněný náležitě nesoustředil na situaci vlevo, odkud na přechod pro chodce vstoupila poškozená, byla rychlost jeho jízdy v rozmezí 38-42 km/h rychlostí zjevně nepřiměřenou daným podmínkám, byť jinak nepřekročila obecně stanovený rychlostní limit 50 km/h. Je vyloučeno uvažovat o tom, že by poškozená náhle a neočekávaně vstoupila do jízdní dráhy obviněného. V osobě poškozené šlo o více než devadesátiletou ženu, která se pohybovala pomalu, za pomoci hole a přecházela přechod plynule. Jestliže ji vstupovat na přechod pro chodce viděl spolujezdec, pak evidentně nic objektivně nebránilo tomu, aby ji viděl také obviněný, pokud by se jako řidič náležitě věnoval situaci v provozu na pozemní komunikaci před sebou v celé šíři přechodu pro chodce a pokud by ztíženým podmínkám při kontrole této situace přizpůsobil rychlost jejím snížením, tak aby stačil reagovat na tu část celkové situace, kterou zaznamená se zpožděním. Spolujezdec uviděl poškozenou 3-4 s před střetem, a pokud by ji ve stejnou dobu viděl také obviněný jako řidič při snížené rychlosti jízdy odpovídající celkově málo přehledné situaci v provozu, pak by ke střetu nedošlo. Přitom všechny okolnosti, které za daného stavu ztěžovaly kontrolu nad situací v provozu na pozemní komunikaci a které vyžadovaly zvýšenou pozornost a opatrnost včetně úpravy rychlosti jízdy, byly pro obviněného seznatelné. Ze subjektivního hlediska obviněného a jeho poměrů bylo snadno předvídatelné, že na přechodu pro chodce se objeví chodec, na jehož přítomnost bude třeba reagovat. Obviněný měl a mohl vědět, že při nedostatečném přehledu nad situací v celém prostoru přechodu pro chodce a při rychlosti jízdy, která neumožňovala náležitě reagovat na okolnosti zaregistrované se zpožděním, může na přechodu pro chodce dojít k nárazu do některého z chodců a k jeho smrtelnému zranění.
Výrok o vině obviněného přečinem usmrcení z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu