ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1469.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1469/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. listopadu 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 6 To 57/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 185/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 12. 2016, č. j. 3 T 185/2014-243, byl obviněný uznán vinným přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů dopustil v podstatě tím, že
ad 1) ze svého trvalého bydliště v B. v době od 15. 2. 2013 do 25. 5. 2013 poté, co přesně nezjištěným způsobem překonal zabezpečení e-mailové schránky poškozené J. N., vstupoval neoprávněně do této schránky,
ad 2) ze svého trvalého bydliště v B. v době od 24. 6. 2013 9:45 hod. nejméně do 16. 8. 2013 19:27 hod. z jím vytvořené e-mailové schránky pod smyšleným jménem opakovaně kontaktoval poškozenou J. N. zasíláním e-mailových zpráv do její e-mailové schránky, kdy dne 24. 6. 2013 v 9:45 hod. jí zaslal e-mail, ve kterém jí mj. oznámil, že jelikož neměla zájem odstranit opakující se automatické nabídkové e-maily, které několikrát písemně žádal ukončit, rozhodl se zakročit, přičemž tento úkol měl zadat IT oddělení, které dohledalo ze zakladatelské smlouvy její rodné číslo používané jako heslo. Současně oznámil, že při bližším zkoumání její pošty narazil na materiál, který byl vhodný pro jiné instituce v našem státě. Požádal ji, aby okamžitě zastavila rozesílání e-mailů s nabídkami, neboť o tuto nevyžádanou poštu nemá zájem, přičemž jí pohrozil, že pokud tak neučiní, obsah její pošty v e-mailové schránce poskytne všem jejím zákazníkům a následně jí jako důkaz, že data skutečně získal, dne 25. 6. 2013 v 14:51 hod. odeslal e-mailovou zprávu se seznamem jejích e-mailových kontaktů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 19. 4. 2017, č. j. 6 To 57/2017-270, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný soudům nižších stupňů vytkl, že ve věci nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru počítačové technologie k ověření, zda se do počítače poškozené mohla dostat třetí osoba a za jakých podmínek. Zopakoval svou obhajobu, že používá připojení na internet přes síť WIFI, heslo znají jeho kamarádi, a proto měly přístup na internet z jeho IP adresy i jiné osoby. Kromě toho má obviněný v počítači nainstalovaný program, který umožňuje vzdálený přístup. Orgány činné v trestním řízení nezkoumaly počítač poškozené a nebylo tak prokázáno, jaké e-maily poškozená dostala a o jaká data měla být připravena. Podle obviněného neměl být odsouzen pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, neboť nenastaly žádné následky tvrzeného nabourání se do počítače poškozené. Obviněný zdůraznil, že poškozená byla prokazatelně psychicky labilní ještě předtím, než mělo dojít k projednávaným skutkům. Nebylo prokázáno, že by se jakákoli data poškozené nacházela na jeho počítači, příp. že by z počítače poškozené byla stažena data způsobilá vyvolat těžkou újmu, tudíž nemohl naplnit znaky skutkové podstaty uvedených přečinů. V případě, že by se takového činu i dopustil, nebyl by podle trestního zákona trestně odpovědný, neboť jeho jednání by dosahovalo pouze nízké společenské škodlivosti.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a konstatoval, že obviněný převážně opakuje svoji obhajobu uplatněnou již v řízení před soudy obou stupňů, které se s ní vypořádaly. Převážná část námitek obviněného nespadá pod uplatněný dovolací důvod, neboť se jedná o polemiku s rozsahem a hodnocením provedeného dokazování. Vina obviněného byla spolehlivě prokázaná. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit pouze námitky, jimiž obviněný zpochybňuje naplnění znaků skutkových podstat uvedených přečinů, a podle nichž jeho jednání není dostatečně společensky škodlivé, aby bylo namístě uplatnit trestní odpovědnost. Státní zástupce připomněl, že k naplnění skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací není nutné, aby byla způsobena škoda, jiná újma nebo získán prospěch. Podmínkou je pouze to, že obviněný překonal bezpečnostní opatření a v návaznosti na to získal neoprávněný přístup k systému. Právní kvalifikace proto podle státního zástupce plně odpovídá skutkovým zjištěním. V případě přečinu vydírání není pro naplnění znaků skutkové podstaty rozhodné, zda bylo či nebylo zjištěno, která data poškozené se u obviněného nacházela, podstatné je to, že se prokazatelně „naboural“ do její e-mailové schránky a přinejmenším k části její pošty získal přístup, což jí dal dostatečně najevo. Jednáním, kterým poškozené vyhrožoval, lze považovat za hrozbu jinou těžkou újmou, neboť by byla významným zásahem do osobní i podnikatelské sféry poškozené. Námitka obviněného, že jeho jednání nenaplnilo nutnou společenskou škodlivost, je podle státního zástupce vyvrácena také tím, že spáchal více přečinů a nejedná se o takový výjimečný případ, že by z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídal ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daných přečinů. Použití trestně právního postihu bylo na místě, přičemž ani sám obviněný v dovolání nezmínil skutečnosti, které by mohly závěr o společenské škodlivosti jeho jednání zpochybnit.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran neprovedení důkazu znaleckým posudkem a nedostatečného prokázání jeho viny směřují výhradně do rozsahu a hodnocení dokazování soudy obou stupňů a s ohledem na výše uvedené je nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod. V hodnocení důkazů soudy obou stupňů přitom nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Nad rámec uvedeného je namístě zdůraznit, že obviněný žádný extrémní rozpor či zásadní porušení práva na spravedlivý proces, které by mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do provedeného dokazování, ve svém dovolání nenamítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 534/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 373/2006). Obhajoba obviněného byla vyvrácena výpovědí poškozené, výpisem z e-mailové komunikace a daty poskytnutými k e-mailové schránce poškozené a soudy obou stupňů se s obdobnými námitkami obviněného již spolehlivě vypořádaly (str. 9 rozsudku soudu prvního stupně a str. 4-5 usnesení soudu druhého stupně). Ve vztahu k přečinu vydírání obviněný namítl, že jeho jednáním nemohlo dojít k pohrůžce jinou těžkou újmou tak, jak jí předpokládá skutková podstata uvedeného přečinu. Tuto námitku by bylo možné formálně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak obviněný ji uplatnil výhradně v souvislosti s vlastním způsobem hodnocení provedených důkazů, vycházeje ze své obhajoby, která byla přitom dokazováním spolehlivě vyvrácena. Z tohoto důvodu nelze ani tuto námitku podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Námitku obviněného, že v případě přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací nenastaly žádné následky tvrzeného „nabourání“ obviněného do počítače poškozené a v návaznosti na to tedy nedošlo k naplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou. Přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo překoná bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup k počítačovému systému nebo k jeho části. Ve skutkové podstatě tohoto přečinu tedy není obsažena podmínka, že by obviněný musel způsobit jakýkoli negativní následek. K jejímu naplnění postačuje samotné překonání bezpečnostního opatření a následné neoprávněné získání přístupu do počítačového systému nebo jeho části a obviněný svým jednáním tyto podmínky skutkové podstaty naplnil. Soudy obou stupňů tyto své závěry řádně odůvodnily v rozhodnutích (str. 10 rozsudku soudu prvního stupně a str. 6 usnesení odvolacího soudu) a pro stručnost lze na ně odkázat.
Obviněný dále namítl, že jeho jednání nedosáhlo potřebné společenské škodlivosti a tudíž nemělo být posuzováno podle trestního práva. Tuto námitku obviněného lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněného kvalifikované jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a přečin vydírání nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je zvyšována mimo jiné skutečností, že obviněný poškozenou tímto způsobem vydíral i přesto, že mu bylo známo, že je psychicky labilní, a činil tak po dobu bezmála dvou měsíců. Na základě uvedeného shledal Nejvyšší soud i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.