ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1476.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1476/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 o dovolání obviněného K. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 10 To 51/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 5/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný K. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, sp. zn. 10 To 51/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 2 T 5/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že Vrchní soud v Praze chybně ponechal nedotčen výrok o vině. Namítl, že výrok o vině je založen na nesprávných skutkových zjištěních, která jsou výsledkem vadně hodnocených důkazů. Vyjádřil názor, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl odsouzen. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky jsou dovolacím důvodem za předpokladu, že obsahově odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně stanoveny, vyplývá z toho, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacím důvodem je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při aplikaci na skutkový stav zjištěný soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, neboť takovými námitkami je vytýkáno porušení procesního práva (zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů).
Obviněný byl odsouzen pro zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 21. 7. 2011 do ledna 2012 v Ú. n. L. – M., ul. J. P., v bytě si v sedmi případech specifikovaných v bodech 1-7 vynutil pohlavní styk na poškozené XXXXX * ), kterou vždy zatáhl, příp. dostrkal do ložnice, zamkl, položil ji na postel, svlékl ji na dolní polovině těla, a ačkoli mu říkala, že je jí jeho jednání nepříjemné, odstrkovala ho od sebe rukama i nohama, roztáhl jí nohy a vykonal s ní soulož, při které ejakuloval mimo její pochvu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že věděl, že poškozené není patnáct let. Z bližších zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku je patrno, že obviněný je bratrem otce poškozené, že poškozená v kritickou dobu bydlela v bytě obviněného a že obviněný se popsaného jednání vůči poškozené dopouštěl vždy v době, kdy jeho manželka nebyla doma.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval zákonné znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že se vůči poškozené nedopustil jednání uvedeného ve výroku o vině. V souvislosti s tím obviněný namítl, že soudy nesprávně opřely svá zjištění o svědeckou výpověď poškozené, kterou označil za nevěrohodnou. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud jako dovolací soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ústí nad Labem, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, zejména ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, bez významnějších rozporů a celkově přesvědčivě popsala jednání obviněného, jemuž byla vystavena, a okolnosti, za nichž k němu docházelo, přičemž uvedla, jak toto jednání vnímala, jak se mu bránila a jak obviněný překonal její odpor. Soudy si byly vědomy protichůdnosti svědecké výpovědi poškozené a obhajoby obviněného a již s ohledem na to hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi obezřetně, a to se zaměřením na ověření její věrohodnosti. V tomto ohledu se dalšími byť jen nepřímými důkazy potvrdila věrohodnost svědecké výpovědi poškozené. Těmito důkazy byly výpovědi svědků z okruhu osob, které s poškozenou přicházely do styku a kterým se poškozená posléze svěřila s tím, jakého jednání se obviněný vůči ní dopouštěl. Významným důkazem podporujícím závěr soudů o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené byl znalecký posudek z oboru školství a kultury, odvětví psychologie se zvláštní specializací na psychologii dětí a dospělých. Znaleckým posudkem byla osoba poškozené objasněna z hlediska vlastností, které lze považovat za záruku pravdivosti jejích tvrzení. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy – zejména pak Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně – hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.) a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za tohoto stavu nepředstavují skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, žádné porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.