ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.1489.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 1489/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 dovolání obviněných O. B. , a M. B, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 502/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 233/2013 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 502/2016, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 21 T 233/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Břeclavi přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 21 T 233/2013, byli obvinění O. B. a M. B. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009). Obviněný O. B. byl odsouzen za tento trestný čin a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 3 T 97/2012, rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 21 T 142/2012, a rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 2 T 91/2015, podle §250b odst. 4 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na tři léta, podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 70 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle §54 odst. 3 tr. zák. na sedm měsíců a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech uložených ve věcech Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 97/2012, sp. zn. 21 T 142/2012 a sp. zn. 2 T 91/2015 a další obsahově navazující rozhodnutí. Obviněná M. B. byla odsouzena podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena na dvě léta.
Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Okresní soud v Břeclavi skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění jako jednatelé obchodní společnosti Motor Cars Group, s. r. o., se sídlem v Břeclavi, v období od III. čtvrtletí 2006 do IV. čtvrtletí 2007 v rámci daňových přiznání k dani z přidané hodnoty snížili daňovou povinnost společnosti jednak tím, že nesplnili povinnost přiznat daň na výstupu u pěti zdanitelných plnění specifikovaných ve výroku o vině, a jednak tím, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet daně v jednom případě specifikovaném ve výroku o vině, čímž zkrátili daň z přidané hodnoty celkem o 167 037,06 Kč (bod 1 výroku o vině), a za období let 2006 a 2007 v rámci daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob, podaných dne 2. 7. 2007 a dne 30. 6. 2008, snížili základ daně tím, že v případech specifikovaných ve výroku o vině do nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jednak duplicitně zahrnuli výdaje na nákup pneumatik a neoprávněně zahrnuli výdaje na nákup automobilů, čímž zkrátili daň z příjmů právnických osob za rok 2006 o částku 129 840 Kč a za rok 2007 o částku 1 384 320 Kč (bod 2 výroku o vině).
Odvolání obviněných, podaná proti všem výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 502/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění podali prostřednictvím společného obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Každý z obviněných napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h), k), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. a), h), k) tr. ř. obvinění nic bližšího neuvedli. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obvinění uplatnili proti postupu Krajského soudu v Brně, který o odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání konaném v jejich nepřítomnosti. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obvinění namítli, že jejich trestní stíhání bylo podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nepřípustné, protože bylo promlčeno. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění zahrnuli námitky, podle nichž je výrok o vině v rozporu se zásadou odpovědnosti za zavinění, dále námitky, jimiž napadali konstrukci výroku o vině založenou na jejich spolupachatelství vyvozovaném z toho, že byli jednateli, a konečně též námitky zpochybňující dokonání trestného činu, přičemž vyjádřili názor, že popis skutku připouští závěr, že šlo jen o pokus. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění vyvozovali z předcházejících dovolacích důvodů, zejména z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění se dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby je zprostil obžaloby nebo přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněná a navrhl, aby byla podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou důvodná v části, v níž se opírají o ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Obvinění neuvedli konkrétně nic, co by se obsahově vztahovalo k tomuto dovolacímu důvodu.
Lze jen konstatovat, že Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního stupně a Krajský soud v Brně jako soud odvolací byly soudy věcně příslušnými.
Okresní soud v Břeclavi rozhodl v senátě složeném ze soudce jako předsedy senátu a dvou přísedících. Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném ze tří soudců. Oba soudy tak byly náležitě obsazeny.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obvinění namítli, že Krajský soud v Brně postupoval nesprávně, pokud v jejich nepřítomnosti konal veřejné zasedání, v němž rozhodl o odvoláních. V této souvislosti obvinění poukázali na to, že se k soudu dostavili se zpožděním, že se omluvili, že se výslovně nevzdali účasti u veřejného zasedání a že byla porušena ustanovení §263 tr. ř., čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Námitky obviněných jsou evidentně bez opodstatnění.
Krajský soud v Brně neporušil žádné ustanovení trestního řádu týkající se přítomnosti obviněného při veřejném zasedání. Trestní řád připouští, aby se veřejné zasedání odvolacího soudu konalo v nepřítomnosti obviněného, přičemž jedinou okolností, která takový postup vylučuje, je podle §263 odst. 4 tr. ř. to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Toto ustanovení stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V posuzované věci nebyl žádný z obviněných ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, takže o porušení ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vůbec nelze uvažovat. Jinak je třeba dodat, že důvod nepřítomnosti obviněného ani okolnost, zda se obviněný omluvil, nemají podle trestního řádu žádný význam jako podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného.
Konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněných Krajský soud v Brně neporušil ani jejich ústavně garantované základní právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Nepřítomnost obviněných při veřejném zasedání vyplývala podle jejich námitek z toho, že se zpozdili s příchodem k soudu, což ukazuje spíše na to, že sami náležitě nedbali na řádnou péči o svá procesní práva. Právo na projednání věci ve vlastní přítomnosti ovšem neznamená, že obviněný musí být přítomen každému úkonu v průběhu celého řízení a že jde o právo samoúčelné. Jeho smyslem je zaručit obviněnému, aby mohl vystupovat před soudem, aby se mohl vyjádřit k obvinění a k důkazům, aby mohl přednést své stanovisko ke skutkové a právní stránce věci, aby mohl uplatnit návrhy směřující v jeho prospěch apod. Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je jedním z atributů spravedlivého procesu.
V posuzované věci nešlo o to, že by obviněným byla vůbec odňata možnost vystupovat před soudem, neboť byli přítomni v hlavním líčení, v němž jim bylo umožněno vyjádřit se k obvinění, ke skutkové i právní stránce věci a k prováděným důkazům, uplatnit vlastní důkazní i jiné návrhy atd. Ve stádiu odvolacího řízení bylo obviněným totéž umožněno ve veřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2017, jemuž byli obvinění přítomni. V tomto veřejném zasedání byla podána zpráva o stavu věci, obvinění měli možnost k věci se vyjádřit a uplatnit své návrhy. Veřejné zasedání pak bylo odročeno na 12. 4. 2017 za účelem vyhlášení rozhodnutí, o čemž byli obvinění na místě vyrozuměni. Ve veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 bylo jen vyhlášeno napadené usnesení. V tomto veřejném zasedání zejména nebyly prováděny žádné důkazy a byl mu přítomen obhájce obviněných. Nepřítomností obviněných při veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2017 rozhodně nebyl dotčen celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Podle námitek obviněných došlo k promlčení jejich trestního stíhání podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. dne 26. 1. 2013, kdy jim ještě nebylo sděleno obvinění. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 19. 2. 2013, které bylo doručeno obviněnému O. B. dne 4. 3. 2013 a obviněné M. B. dne 13. 3. 2013.
Pokud byl výrok o vině obviněných trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. konstruován jako pokračující trestný čin, jehož poslední útok byl spáchán dne 30. 6. 2008 podáním daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2007, pak je jasné, že konec promlčecí doby vztahující se k celému pokračujícímu trestnému činu připadal na 30. 6. 2013. Doručením usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněným ve dnech 4. 3. 2013 a 13. 3. 2013 bylo promlčení přerušeno podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a tím počala běžet nová promlčecí doba (§67 odst. 4 tr. zák.).
Námitky týkající se promlčení vyvozovali obvinění nikoli z toho, jakou podobu má výrok o vině v pravomocném rozhodnutí, nýbrž ze své vlastní odlišné verze, podle které k poslednímu přerušení běhu promlčecí doby došlo dne 25. 1. 2008 podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2007. Tato verze vycházela z jejich názoru, že pozdější útoky nebyly trestným činem. Otázku promlčení trestního stíhání ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je však třeba posuzovat podle podmínek promlčení vztahujících se k trestnému činu, jak jím obvinění byli uznáni vinnými. Otázka, zda všechny útoky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, naplňují znaky trestného činu, je otázkou správnosti právního posouzení skutku a spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výrok o vině obviněných je konstruován tak, že každému z nich je přičítán celý rozsah zkrácení daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických osob. I když soudy výslovně neoznačily obviněné za spolupachatele, je z uvedené konstrukce výroku o vině zřejmé, že je za spolupachatele považovaly.
Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že podmínkou spolupachatelství je společné jednání dvou nebo více osob a jejich úmysl k tomu směřující. Důsledkem toho pak je, že každá ze společně jednajících osob odpovídá za celý rozsah společného jednání a za celý následek, který ze společného jednání vzešel.
Skutková část výroku o vině je založena na tom, že v daňových přiznáních obvinění neuváděli údaje odpovídající skutečnosti. Tato koncepce výroku o vině je v rozporu se zjištěním soudů vyplývajícím zejména z odůvodnění rozsudku, totiž že daňová přiznání za obchodní společnost Motor Cars Group, s. r. o., podával daňový poradce. Za tohoto stavu mohlo relevantní jednání obviněných spočívat nanejvýš jen v tom, že daňovému poradci, případně osobě fakticky sestavující daňová přiznání, poskytovali podklady, které neodpovídaly skutečnosti. Pak ovšem zůstalo neobjasněno, zda to byli skutečně obvinění, kdo podklady k daňovým přiznáním poskytoval, v jakém rozsahu tak každý z nich činil a zda tak činili společně. Zjištění soudů jsou v tomto ohledu nejistá, což je patrno z některých výslovných formulací uvedených zejména v odůvodnění rozsudku.
Např. na str. 10 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi svědka R. T., daňového poradce, který podával daňová přiznání a který uvedl, že daňová přiznání jím byla vyhotovena na základě „dokladů od společnosti Motor Cars Group, s. r. o.“ Toto zjištění je nejasné v tom směru, zda to byli skutečně obvinění, kdo svědkovi poskytoval podklady pro daňová přiznání, a zda při tom postupovali společně či každý z nich samostatně. K účasti obviněných svědek totiž podle výpovědi citované v odůvodnění rozsudku uvedl, že pokud byly „nějaké nesrovnalosti“, řešil to s obviněnou M. B., a že pokud bylo „něco závažnějšího“, řešil to s obviněným O. B.
Na str. 10 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi svědkyně K. Z., která pracovala jako účetní pro daňovou kancelář R. T. a která uvedla, že „faktury, pokladní doklady, inventury apod. jí nosila obviněná M. B.“. Svědkyně se v tomto kontextu vůbec nezmínila o účasti obviněného O. B.
Na str. 11 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi svědka M. O., který v obchodní společnosti Motor Cars Group, s. r. o., pracoval jako prodejce autobazaru a který ohledně kupních smluv a předávacích protokolů uvedl, že „jedno vyhotovení dával zákazníkům a druhé nechával na firmě“, a dodal, že druhé vyhotovení si brala obviněná M. B. Ani tento svědek se nezmínil o účasti obviněného O. B.
Na str. 13 rozsudku je v souvislosti s posuzováním otázky, zda nesprávné daňové přiznání mohlo být důsledkem chyby na straně účetní, činěn závěr, že „je nutno shledávat … vinu na straně společnosti Motor Cars Group, s. r. o., nikoli na straně účetní, která … doklady zpracovávala“.
Významným důkazem ve věci byla zpráva Finančního úřadu v Břeclavi o daňové kontrole. V této zprávě jsou podrobně rozvedeny konkrétní nesprávnosti v daňových přiznáních, přičemž zpráva konstatuje, že se jedná o nesprávnosti na straně „daňového subjektu“, jímž je obchodní společnost Motor Cars Group, s. r. o. Ze zprávy o daňové kontrole nelze vyvodit nic bližšího o tom, která osoba nebo které osoby jsou pachateli zkrácení daní, jaký je podíl jednotlivých osob, zda tyto osoby jednaly společně apod.
Při nedostatku skutkových zjištění týkajících se konkrétního jednání obviněných, které mělo vést ke zkrácení daní, navíc jako jednání společného, se stal stěžejním argumentem odůvodnění odsuzujícího výroku odkaz na to, že obvinění byli „statutárními zástupci“ obchodní společnosti Motor Cars Group, s. r. o. (viz str. 8 rozsudku). Obvinění byli jednateli, tedy statutárními orgány uvedené obchodní společnosti, avšak z toho bez dalšího ještě nevyplývá jejich trestní odpovědnost za zkrácení daní, pokud není konkrétně zjištěno, jakého úmyslného jednání, které bylo příčinnou zkrácení daní, se dopustili, a má-li jít o spolupachatele, zda šlo o úmyslné společné jednání. V této spojitosti je významné, že pokud nejde o úmyslné společné jednání, přichází v úvahu posoudit jednání každé z jednajících osob samostatně s tím, že se každé z nich přičítá jen ta část celkového následku, která je v příčinné souvislosti s jejím jednáním.
Za popsaného stavu musel Nejvyšší soud přisvědčit námitkám obviněných směřujícím proti závěru soudů o jejich pachatelství, které navíc bylo ve výroku o vině konstruováno jako spolupachatelství.
Námitky obviněných týkající se otázky dokonání trestného činu nemají opodstatnění. Jestliže je daň koncipována tak, že její subjekt je povinen si ji v daňovém přiznání sám vypočítat a následně zaplatit, pak při splnění dalších podmínek má jednání spočívající v podání nesprávného daňového přiznání povahu dokonaného trestného činu, a nikoli jen pokusu. Dokonání trestného činu tu není vázáno na rozhodnutí finančního úřadu ve formě platebního výměru, resp. dodatečného platebního výměru.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněných důvodné v rozsahu, který byl vyložen v předcházející části tohoto usnesení.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obvinění neuvedli žádné konkrétní námitky spojené obsahově s tímto dovolacím důvodem. Vzhledem k tomu, že výrok o vině musel být ohledně obou obviněných zrušen v důsledku zrušení výroku o vině (§265k odst. 2 tr. ř.), nepokládá Nejvyšší soud za nutné dále se uvedeným dovolacím důvodem zabývat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obvinění neuvedli žádné bližší námitky v tom smyslu, který výrok podle jejich názoru v napadeném usnesení chybí nebo je neúplný. Lze jen konstatovat, že pokud byla předmětem rozhodnutí Krajského soudu v Brně odvolání obviněných a pokud Krajský soud v Brně napadeným usnesením odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl, pak tím vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. V napadeném usnesení tudíž žádný výrok nechybí ani není neúplný.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V této alternativě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Ve vztahu k posuzované věci z této vázanosti vyplývá, že pokud jsou dovolání obviněných důvodná z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak jsou důvodná i z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněných z hlediska dalších dovolacích důvodů pak znamená jejich zjevnou neopodstatněnost i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podaným dovoláním
Vzhledem k důvodnosti dovolání obviněných z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Břeclavi odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o podané obžalobě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu